37 CO 203/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobkyní: a) Mgr. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa b) Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnického práva o odvolání žalobkyně a) proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 4. 2021, č.j. 2 C 201/2019-103

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

III. Žalovaný nemá vůči žalobkyni b) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhaly určení, že vlastníkem id. 5/6 pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba, rodinný dům [adresa], pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. garáž, pozemku p. [číslo] zahrada a pozemku p. [číslo] zahrada, to vše obec Blansko, k.ú. [část obce], byla ke dni své smrti dne [datum] [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], dále jen„ dárkyně“ (výrok I.), žalobkyni a) zavázal k povinnosti nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 14.000 Kč (výrok II.) s tím, že ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným nebylo právo na náhradu nákladů řízení nikomu přiznáno (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a), jež soudu I. stupně zejména vytýkala, že až v odůvodnění napadeného rozsudku rozdělil skutkový stav, z nějž vyšel, do pěti skupin, aniž o takovém postupu účastníky v průběhu řízení informoval a poučil je ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“. Žalobkyně a) soudu I. stupně vytkla chaotickou poučovací povinnost i způsob protokolace, jež navozuje dojem, že při jednání byla zaznamenána souvislá, spontánní výpověď svědků, kteří však ve skutečnosti jen odpovídali na soudem položené dotazy. Soud I. stupně nesprávně uzavřel, že není porušením dobrých mravů, pokud se žalovaný pokusil přestěhovat dárkyni [jméno] [příjmení] do domu s pečovatelskou službou, protože ta se přestěhování ubránila. Nesprávně bylo posouzeno i nastěhování matky žalovaného, [jméno] [příjmení], do domácnosti dárkyně pod záminkou potřeby celodenní péče, přičemž se soud I. stupně vůbec nezabýval nedotknutelností obydlí dárkyně, jejím nesouhlasem a jednoznačným odmítáním pobytu [jméno] [příjmení] v její domácnosti. [jméno] [příjmení] se přitom z důvodu svého psychického onemocnění vůbec nebyla schopna o dárkyni postarat. Svědkyni [jméno] [příjmení], sousedku, která toto měla potvrdit, však soud I. stupně jako svědkyni nevyslechl. Dárkyně sama přitom nikdy nebyla léčena pro diagnózu, která by opravňovala učinit závěr, že nebyla po psychické stránce zcela svéprávná a že potřebovala celodenní péči o svoji osobu. Naopak se cítila soběstačná a v domě chtěla žít sama. O její soběstačnosti svědčí i jí přiznaná výše příspěvku na péči. Přestože žalovaný poukazoval na údajná doporučení lékařů o potřebě celodenní péče o dárkyni, která však v průběhu řízení vůbec nebyla prokázána, od jejího propuštění z nemocnice dne [datum] až do její smrti dne [datum] ji nenavštívil, nezajímal se o to, jak je o ni postaráno, ani ji přes její písemné výzvy nekontaktoval a nepopřál jí k jejím 95. narozeninám. Žalobkyně a) zpochybnila závěr soudu I. stupně, že uvedené není jednáním hrubě porušujícím dobré mravy, že žalovaný pouze nenaplnil představy dárkyně či části rodiny reprezentované žalobkyní a) o tom, že péče o dárkyni a dům měla být jiná. Žalobkyně a) dále zdůraznila, že žalobkyně b) se s dárkyní, svojí babičkou, vůbec nestýkala, nenavštěvovala ji, nebyla informována o jejím zdravotním stavu či jejích potřebách, nevěděla nic o tom, zda a co žalovaný, její bratr, či jejich matka pro dárkyni dělají, nedostavila se dokonce ani na její pohřeb. Žalobkyně a) proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

3. Žalovaný k odvolání žalobkyně a) uvedl, že s uvedenou argumentací se již beze zbytku vypořádal soud I. stupně. Za nedůvodné považoval námitky ohledně nepřesné protokolace, neboť té se žalobkyně a) v průběhu jednání nedovolala, nelze na ni proto poukazovat až v odvolacím řízení. Pokud žalobkyně a) namítala, že soud I. stupně rozdělil skutkový stav do pěti skupin, toto vychází ze samotné žaloby, a ve skutečnosti je v odůvodnění rozsudku uvedeno skupin šest. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. Žalobkyně b) se k odvolání žalobkyně a) nijak nevyjádřila.

5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně a) není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že původní žalobkyně [jméno] [příjmení], dárkyně, v průběhu řízení před soudem I. stupně ([datum]) zemřela. Soud I. stupně proto usnesením ze dne 1. 2. 2020, č.j. 2 C 201/2019-33, rozhodl, že na jejím místě bude v řízení pokračováno s žalobkyní a), žalobkyní b) coby dědičkami dárkyně, které dědictví neodmítly. Dalším dědicem je právě žalovaný. Žaloba podaná k soudu I. stupně dne [datum] je postavena na tvrzení, že nejprve dopisem ze dne [datum], následně pak odvoláním daru a výzvou k jeho vrácení ze dne [datum], jež žalovaný obdržel dne [datum], byl dárkyní vyzván k vrácení daru, id. 5/6 z pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba, rodinný dům [adresa], pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. garáž, pozemku p. [číslo] zahrada a pozemku p. [číslo] zahrada, vše v k.ú. [část obce], obec Blansko (dále jen„ předmětné nemovitosti“). V dopise dárkyně žalovanému vytýkala, že se v březnu 2019 pokusil dosáhnout jejího vystěhování do domu s pečovatelskou službou. Dále, že dne [datum] do rodinného domu [adresa], [část obce] nastěhoval svoji matku [jméno] [příjmení] (snachu dárkyně), ačkoliv tato měla svůj vlastní byt a k jejímu přestěhování nebyl žádný důvod, a žalovaný věděl, že dárkyně s jejím nastěhováním nesouhlasí, neboť spolu odjakživa měli negativní vztah a společné bydlení pro dárkyni představovalo psychickou újmu, strádání a stres, v jejichž důsledku zhubla 14 kg. Dárkyně tak byla podstatným způsobem omezena při užívání předmětných nemovitostí coby realizaci práv svědčících jí na základě věcného břemene, neboť [jméno] [příjmení] pro sebe zabrala ložnici, obývací pokoj a částečně i kuchyň, došlo k uzamčení skříní, ve kterých měla dárkyně svoje věci i finanční prostředky. [jméno] [příjmení] přitom nezajišťovala péči o žalobkyni, neuklízela a dokonce konzumovala obědy pro dárkyni přivážené pečovatelskou službou. [jméno] [příjmení] se z domu odstěhovala až poté, co v důsledku incidentu dne [datum] byla dárkyně do [datum] hospitalizovaná v nemocnici v [obec].

7. Po provedeném řízení dospěl soud I. stupně k závěru, že na straně obou žalobkyň je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalobkyně a), žalobkyně b) jsou zákonnými dědici dárkyně, která se žalobou domáhala určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, přičemž rozsudek o požadovaném určení je podkladem způsobilým pro zápis do katastru nemovitostí.

8. Odvolací soud nemá připomínek k hodnocení důkazů, jak je provedl soud I. stupně, a tedy ani ke skutkovým zjištěním, jak jsou podrobně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Soud I. stupně přesvědčivě a logicky vysvětlil, z jakých důkazů vyšel a jak tyto hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Pokud některé z důkazů navržené účastníky provedeny nebyly, soud I. stupně správně zdůvodnil, proč jejich provedení považuje za nadbytečné.

9. Na základě shora uvedených zjištění pak soud I. stupně učinil správný skutkový závěr a dospěl i ke správným právním závěrům, pokud uzavřel, že žádné z jednotlivých jednání vytýkaných zůstavitelkou žalovanému ve výzvě k vrácení daru ze dne [datum], a to ani posuzovaná komplexně a ve vzájemných souvislostech, nenaplňuje svou intenzitou chování, jímž by žalovaný vůči dárkyni či členům její rodiny hrubě porušoval dobré mravy. Nejsou proto splněny legitimní předpoklady, za nichž se dárkyně mohla úspěšně domáhat vrácení daru ve smyslu ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013.

10. K odvolacím námitkám žalobkyně a) odvolací soud uvádí, že tyto směřují ke vztahovým záležitostem širší rodiny dárkyně, nikoliv ke skutečnostem, které by mohly být způsobilé vyvolat důvodný nárok na vrácení daru. Odvolací soud proto neshledal opodstatněnými zpochybňující odvolací námitky, které jsou rekapitulací skutečností tvrzených dárkyní a žalobkyní a) v průběhu řízení před soudem I. stupně, s nimiž se soud I. stupně již podrobně v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal. Žalobkyně a) přitom kromě obecného zpochybnění správnosti závěrů neuplatnila žádné konkrétní námitky proti jednotlivým zjištěním soudu I. stupně.

11. Soudu I. stupně rozhodně nelze ani vytknout, pokud v žalobě uvedená obsáhlá tvrzení o chování žalovaného, jež mají svědčit pro vrácení daru, přehledně v jednotlivých bodech uvedl v odůvodnění rozsudku, přičemž se vypořádal se všemi tvrzeními, jak byly v žalobě uvedeny, aniž některou z podstatných skutečností opomněl. Takto provedená strukturalizace naopak přispěla k přehlednosti napadeného rozsudku.

12. Zcela nedůvodnou shledává odvolací soud i námitku žalobkyně a), pokud soudu I. stupně vytýkala„ chaotickou poučovací povinnost“. Jak odvolací soud zjistil z protokolu o přípravném jednání ze dne [datum], přítomní účastníci byli při přípravném jednání poučení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. o koncentraci přípravného jednání. Z protokolů o jednání ze dne [datum] i ze dne [datum] odvolací soud seznal, že zástupcům účastníků byl poskytnut dostatečný prostor pro upřesnění návrhů na doplnění dokazování i vyjádření se k jednotlivým provedeným důkazům, doplnění tvrzení o rozhodných skutečnostech i k návrhům na doplnění dokazování, byli řádně poučeni dle § 119a odst. 1 o. s. ř. Uvedená poučení rozhodně nelze považovat za chaotická. Pokud žalobkyně a) namítá, že nebyla řádně poučena dle § 118a o. s. ř., již skutková tvrzení uplatněná [jméno] [příjmení] v žalobě dostatečně osvědčují průběh událostí a dokládají úroveň vztahů mezi dárkyní a obdarovaným, žalovaným. Vzhledem k úplným skutkovým tvrzením proto nebylo třeba žalobkyni poučovat. Rovněž v záznamu výpovědí svědků neshledává odvolací soud pochybení soudu I. stupně, neboť je bez významu, zda svědci vypovídali spontánně či k dotazu soudu, proto, aby z nich soud učinil příslušná skutková zjištění, která ostatně žalobkyně a) ani nezpochybnila.

13. Z důvodů výše uvedených odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal nárok žalobkyň a), b) důvodným a dle § 219 o. s. ř. rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, jako věcně správný potvrdil. Stejně tak potvrdil jako správný i výrok II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovaným a žalobkyní a), které byly dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány v řízení zcela úspěšnému žalovanému a jejich výše správně vyčíslena, jakož i výrok III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovaným a žalobkyní b), o nichž bylo s přihlédnutím k procesnímu postoji žalované b) rozhodnuto za užití dle § 150 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně a) byla zavázána k povinnosti zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení částku 5.600 Kč (149 odst. 1 o. s. ř.). Uvedená částka sestává z odměny za náklady právního zastoupení advokátem za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalobkyně a) a účast při jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ vyhláška“), ve výši 2.500 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky) a částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300 Kč ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky).

15. Z týchž důvodů jako v řízení před soudem I. stupně nebylo žalovanému ve vztahu k žalobkyni b) přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§224 odst. 1, § 150 o. s. ř.)