37 CO 240/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobců: a) příjmení příjmení LIECHTENSTEIN STIFTUNG sídlem adresa , Knížectví Lichtenštejnsko b) S. D. příjmení jméno jméno ll. von und zu příjmení datum sídlem adresa , Lichtenštejnsko oba zastoupeni advokátem Dr. iur. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným:

1. Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových IČO sídlem adresa 2. Lesy České republiky, s. p., IČO sídlem adresa 3. Správa železnic, státní organizace, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o vyklizení a zaplacení peněžité náhrady a o určení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 4. 2021, č.j. 3 C 223/2018-660 I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení každému ze žalovaných 1. a 2. ve výši 1.200 Kč a žalovanému 3. v částce 17.631 Kč, všem do tří dnů od právní moci rozsudku, 3. žalovanému k rukám právního zástupce.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali určení vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem v k.ú. [obec] a dřívějším k.ú. [obec] u [obec], dále vyklizení nemovitostí a zaplacení specifikovaných finančních částek, současně byli žalobci zavázáni k náhradě nákladů řízení každému ze žalovaných ve specifikované výši.

2. Žalobci napadli rozsudek v plném rozsahu. V obsáhlém odvolání poukázali na to, že se soud nezabýval všemi aspekty věci individuálně, a v podstatě odkázal na jiná rozhodnutí v podobných věcech, neprovedl všechny navržené důkazy a některé provedené nehodnotil a nedostatečně se zabýval otázkou (ne) existence Okresního národního výboru v [obec] a neexistence nabývacího titulu pro stát. Rovněž nevzal v úvahu porušení mezinárodních norem v neprospěch předchůdce žalobců a v konečném důsledku je postupem soudu aplikováno konfiskační opatření vůči hlavě státu i v současné době. Všechny tyto námitky byly v odvolání velmi podrobně rozvedeny. Žalobci navrhli, aby byl rozsudek buď zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, nebo aby byl změněn ve vyhovující žalobě.

3. K odvolání se písemně jednotlivě vyjádřili všichni žalovaní, více či méně podrobně pak reagovali na námitky vznesené v odvolání a s poukazem na dle nich správný postup soudu I. stupně i jeho správné skutkové i právní závěry navrhli, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Dle odvolacího soudu soud I. stupně v bodech [číslo] odůvodnění rozsudku zcela logicky a správně uvedl, co a z jakých důkazů má prokázáno, tyto důkazy i hodnotil, a též v bodě 28 uvedl, které důkazy neprovedl a proč. Tento postup považuje odvolací soud za zcela správný, nemá vůči němu připomínek a pro stručnost na tuto část odůvodnění odkazuje.

6. Pokud jde o závěry právní, jsou uvedeny v bodech 29 až 78 odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud shledal, že se soud podrobně zabýval všemi právními námitkami žalobců, které mohou být pro danou věc podstatné a současně shledává právní závěry za zcela adekvátní a správné. Pokud žalobci namítali nedostatečnou individualizaci věci ze strany soudu a posouzení věci dle jiných rozhodnutí, pak dle odvolacího soudu lze sotva toto vytknout, pokud jen uvedené závěry jsou obsaženy v téměř 50 bodech na 15 stranách textu odůvodnění, přičemž odvolací soud konstatuje, že jde o neopakující se body reagující vždy zcela přiléhavě na konkrétní námitky zdejších odvolatelů. Soudu I. stupně pak nelze nijak vytknout, pokud při posouzení určitých právních otázek tak činí v souladu a s odkazem na konkrétní citovanou judikaturu ať již Nejvyššího soudu ČR či Ústavního soudu ČR. Jde naopak o zcela zákonný postup, použité odkazy jsou pak přiléhavé k nyní souzené věci. Naopak odchýlení se od takové judikatury by bylo jen zcela výjimečným postupem, který by musel buď plynout ze zásadně odchylných okolností věci. Takové zjevně soud I. stupně neshledal a neshledává je ani odvolací soud. Za situace, že jakkoliv obsáhlé je odvolání žalobců, neobsahuje zásadně nic jiného než opakování stejných námitek, jaké byly uváděny před soudem I. stupně, odvolací soud zcela odkazuje na právní závěry soudu I. stupně s tím, že jiných závěrů nečiní. Napadený rozsudek byl proto potvrzen dle § 219 o. s. ř.

7. V odvolacím řízení úspěšným žalovaným byla dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů v plném rozsahu, u žalovaných 1. a 2. v rozsahu čtyř paušálů hotových výloh po 300 Kč, u žalovaného 3. pak v rozsahu právního zastoupení, a to tří úkonů po 3.900 Kč, tří paušálů po 300 Kč a náhrady ztráty času 12 půlhodin po 100 Kč, vše dle advokátního tarifu, vše zvýšeno o 21 % DPH a dále doloženého jízdného v částce 933 Kč. Pokud zde žalobci namítali, že by 3. žalovanému neměla být náhrada zastoupení přiznána s ohledem na charakter právní osoby žalovaného, pak odvolací soud konstatuje, že jakkoliv je 3. žalovaný částečně financován z veřejných prostředků s ohledem na poskytování veřejné služby, jde o právnickou osobu odlišnou od státu, která v zásadě podniká na konkurenčním trhu provozovatelů dopravy a není zde důvodu nepřiznat jí tuto náhradu obdobně, jak by bylo činěno, pokud by účastníkem řízení byl jakýkoliv jiný provozovatel.