37 CO 260/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobce: ; Bc. příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; Mgr. Bc. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa o vypořádání zaniklého společného jmění manželů o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2021, č.j. 116 C 295/2016-367, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 19. 1. 2023, č.j. 116 C 295/2016-452

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. a ve výroku I. doplňujícího rozsudku mění tak že, žalovaná je povinna zaplatit žalobci hodnotu vypořádacího podílu ve výši 3.112.500 Kč ve lhůtě šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku, jinak se potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích IV., V., VI., VII., VIII. a ve výroku II. doplňujícího rozsudku ruší a v tomto rozsahu se soudu I. stupně vrací k dalšímu řízení.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení v části, jíž se žalobce domáhal vypořádání movitých věcí tvořících vybavení bytu a rekreační chaty (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalovaná domáhala vypořádání vnosů spočívajících v úhradě poplatků za rekreační chatu a pokácení stromu (výrok II.), přikázal do výlučného vlastnictví žalované byt [číslo], nacházející se v budově [adresa], v [obec] [část obce], zapsaný na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, okres [okres], obec Brno, k.ú. [část obce] a rekreační objekt v [obec] [část obce], č.e. [číslo], zapsaný na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním účastem pro Jihomoravský kraj, okres [okres], obec Brno, k.ú. [část obce], a žalovanou zavázal zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 2.974.655 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalobce i žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady znalečného ve výši 7.310 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV., V.) a další náklady znalečného, které bude vyčísleno samostatným usnesením, každého ve výši ½, (výrok VI., VII.) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.). Doplňujícím rozsudkem pak soud I. stupně do výlučného vlastnictví žalované přikázal spoluvlastnický podíl na společných částech budovy [adresa] bytový dům na parc. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemcích p. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, okres [okres], obec Brno, katastrální území Bystrc (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o doplňujícím rozsudku (výrok II.).

2. Proti uvedenému rozsudku, ve znění doplňujícího rozsudku, podala odvolání žalovaná, jež soudu prvního stupně vytýkala, že věc nesprávně právně posoudil. Byť souhlasila, aby nemovitosti byly přikázány do jejího vlastnictví, rozporovala výši vypořádacího podílu a namítala, že žalobce neprokázal, že část úhrady za bytovou jednotku provedl výlučně ze svých zdrojů. Naopak veškeré prostředky, jimiž žalobce disponoval, byly kumulovány na bankovním účtu, kde se smísily s prostředky společnými, přičemž prostým matematickým výpočtem lze vyloučit, že by žalobce ze svých výlučných prostředků platil hypotéku, začal své podnikání s počátečním vkladem 700.000 Kč, další prostředky ve výši 1.000.000 Kč vložil na účet J & [příjmení] [příjmení] a následně je zainvestoval do bytu své matky v [obec], další prostředky ve výši 1.000.000 Kč půjčil [jméno] [příjmení] a ve výši 200.000 Kč [jméno] [příjmení], k tomu ukládal peníze a zajistil obživu pro sebe i nezaopatřené děti. Žalovaná namítla, že prostředky na nákup bytové jednotky byly použity i z výlučného vnosu žalované, příspěvků od její matky, neboť účet žalované u [právnická osoba] byl založen dne [datum] před manželstvím a zrušen před koupí předmětné nemovitosti, což však stejně jako vnosy žalované ze stavebního spoření založeného před manželstvím již nelze doložit. Žalovaná zdůraznila, že příčiny rozvratu manželství účastníků spočívaly v mimomanželském vztahu žalobce s jinou ženou a jeho trvalém nezájmu o rodinu. Trvala na uplatnění disparity podílů zaniklého společného jmění manželů s poukazem na kritérium zásluhovosti, neboť péči o rodinu, děti a rodinnou domácnost zajišťovala žalovaná, jíž byl po operaci páteře přiznán druhý stupeň invalidity a její zdravotní stav jí neumožňuje vydělat dostatek prostředků pro zajištění základních potřeb pro sebe i nezajištěné děti, přičemž pobírá invalidní důchod ve výši 9.745 Kč. Dědictví, jež nabyla po matce zemřelé v roce 2011, bylo již spotřebováno, hradila z něj jednak nájem prostor pro svém neúspěšné podnikání i potřeby dětí. Naopak žalobce přispíval na rodinnou domácnost jen částkou 6.000 Kč měsíčně, zbytek šetřil a následně odkláněl ze společného jmění. Žalovaná navrhla doplnit dokazování o výslech svědků, dětí účastníků, ohledně důvodů disparity podílů. Setrvala i na provedení již navržených výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jimž byly prostředky ze společného jmění účastníků zapůjčeny bez vědomí a souhlasu žalované, a dále matky žalobce, [jméno] [příjmení], jíž žalobce poskytl finanční prostředky ze společného jmění manželů na koupi bytu. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V podání doručeném odvolacímu soudu dne [datum] žalovaná zrekapitulovala svá tvrzení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že žalovaná v něm uvádí nepravdivé údaje. Byť souhlasil, aby nemovitostí ze společného jmění manželů byly přikázány žalované, namítal, že došlo k podstatnému nárůstu tržních cen bytů v [obec] a navrhl proto, aby v odvolacím řízení bylo doplněno dokazování o znalecký posudek ke stanovení aktuální tržní ceny bytové jednotky. Svoji argumentaci podpořil podáním ze dne [datum], společně s nímž předložil znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] o obvyklé ceně bytové jednotky. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku tak, že zvýšená cena bytové jednotky bude zohledněna ve výši vypořádacího podílu. Ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl argumentaci k posouzení náhrady nákladů řízení.

4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po doplnění dokazování o zprávou o invaliditě žalované a znaleckými posudky ke stanovení obvyklé ceny bytové jednotky ve společném jmění účastníků dospěl k závěru, že byť odvolání žalobkyně není ve svém základu důvodné, je na místě rozsudek soudu I. stupně zčásti změnit.

5. V posuzované věci je vedeno řízení o zrušení a vypořádání společného jmění manželů, účastníků, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2015, č.j. 35 C 348/2014-31, který nabyl právní moci dne [datum].

6. Předně je třeba uvést, že s ohledem na datum zániku společného jmění manželů (rozvodem manželství ke dni [datum]) provedl soud I. stupně zcela správně vypořádání podle právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“. Správně též provedl vypořádání společného jmění manželů soudním rozhodnutím, neboť účastníci po rozvodu manželství neuzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění, a při vypořádání aplikoval pravidla uvedená v § 742 o. z.

7. Řízení bylo v části, jíž se žalobce domáhal vypořádání movitých věcí tvořících vybavení bytové jednotky a rekreační chaty zastaveno (výrok I.), neboť žalobce vzal v této části žalobu zpět a žalovaná na vypořádání uvedených movitých věcí netrvala. Soud I. stupně pak zamítl žalobu v části, jíž se žalovaná domáhala vypořádání vnosů spočívající v úhradě poplatku za rekreační chatu a pokácení stromu s odůvodněním, že žalovaná tento nárok uplatnila až dne [datum], tj. po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů. Ostatně v uvedených výrocích žalovaná rozsudek soudu I. stupně svým odvoláním ani nenapadla.

8. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování učinil správná zjištění, jak jsou uvedeny v bodech 9. až 41. odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soudu I. stupně (dále jen„ odůvodnění“), na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Soud I. stupně přesvědčivě a logicky uvedl, z jakých důkazů vyšel, i jak je hodnotil. Ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně, jak jsou podrobně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, proto nemá odvolací soud připomínek a ztotožňuje se s nimi.

9. Byť v řízení před soudem I. stupně nebyly provedeny všechny žalovanou navržené důkazy, jak je žalovanou v odvolání i namítáno, soud I. stupně podrobně odůvodnil, proč provedení důkazů výpovědí dětí účastníků považuje za nadbytečné, stejně jako provedení důkazu výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k majetkovým poměrům žalobce ve vztahu ke [právnická osoba] & [příjmení] (dříve [příjmení] svět), a svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobce, k jeho bytovým poměrům (bod 42 odůvodnění). Rovněž odvolací soud považuje, z důvodů uvedených již soudem I. stupně, provedení žalovanou navrhovaných důkazů za nadbytečné.

10. Po doplnění dokazování dodatkem [číslo] ze dne [datum] ke znaleckému posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného znalkyní [titul] [jméno] [příjmení], k jehož závěrům žádný z účastníků ničeho nenamítal, má odvolací soud za prokázané, že aktuálně činí obvyklá cena oceňované nemovitosti – bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], včetně podílu na společných částech domu a pozemků o velikosti [číslo] v k.ú. [část obce], obec Brno, ve stavu k datu právní moci rozvodu manželství účastníků částku 5.700.000 Kč. Na částku 5.700.000 Kč byla oceněna obvyklá cena bytové jednotky rovněž znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] vypracovaným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], předloženým žalovaným, vůči němuž znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] ničeho nenamítala a s jehož závěry se ztotožnila.

11. Z provedeného dokazování je tak nepochybně prokázána hodnota nemovitostí ve společném jmění účastníků a) stavby pro rekreaci v částce 40.000 Kč, na níž se účastníci shodli již v průběhu řízení před soudem I. stupně a kterou nezpochybnili ani v průběhu odvolacího řízení, a b) bytové jednotky v částce 5.700.000 Kč, jak byla zjištěna souladnými uvedenými znaleckými posudky.

12. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalované byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

13. Odvolací soud, shodně jako soud I. stupně, při vypořádání společného jmění účastníků neshledal žádné důvody pro disparitu jejich podílů na majetku ve společném jmění. Zohlednil přitom zákonná hlediska (§ 742 odst. 1 o. z.), zejména jak každý z manželů pečoval o děti a rodinnou domácnost i zásluhy o nabytí a udržení společného jmění. Ty v posuzovaném případě nevybočují z obvyklého uspořádání běžné rodinné domácnosti, žalovaná po narození dětí o tyto převážně pečovala, žalovaný zajištoval příjem rodiny svou pracovní činností. I při posouzení otázky udržení společného jmění obstojí závěr, že není dán zákonný důvod se při vypořádání odchýlit od zásady rovnosti podílů, neboť na straně žádného z manželů nebyl shledán exces vedoucí ke ztrátám na společném jmění. Pokud žalovaná namítala, že žalobce odklonil prostředky ze společného jmění ve prospěch svého podnikání či je poskytl třetím osobám, jak je uvedeno níže, uvedená tvrzení žalovaná neprokázala. Rovněž žalovanou uváděná tíživá finanční situace, kdy pobírá invalidní důchod a v důsledku svého onemocnění je limitována v možnostech pracovního zařazení, nemá svůj původ v manželství s žalobcem. Z důvodu věku obou dětí (narozených v roce 1996 a 2005) pak není dána potřeba výkonu osobní péče žalované v takovém rozsahu jež by ji omezoval v možnostech zajištění příjmů.

14. Žalovaná již v průběhu řízení před soudem I. stupně tvrdila, že stavební spoření pro ni i tehdy nezletilého syna [jméno] naspořila její matka, která žalované dále naspořila částku 151.000 Kč na její účet vedený u [právnická osoba], jak podrobně uváděla i ve svém odvolání. Žalovaná však přes soudem I. stupně poskytnuté poučení o povinnosti prokázat jí tvrzené skutečnosti důkazní břemeno neunesla, jak uvedl již soud I. stupně (bod 46 odůvodnění). Objektivně takové skutečnosti ani prokázat nelze vzhledem k časovému odstupu, jenž uběhl založení či zrušení účtů, když banky již příslušnou dokumentaci nearchivují, a matka žalované, která měla dle jejího tvrzení finanční prostředky spořit, již zemřela. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra žalované, pak žádné konkrétní údaje o výši naspořených prostředků neuvedla. Naopak žalobce poukazem na majetkovou situaci matky žalované (důchodkyně) zpochybnil tvrzení žalované o tom, že bylo v možnostech matky žalované naspořit částku 150.000 Kč a dále na stavebním spoření žalované částky 149.704 Kč a 153.654 Kč a na stavebním spoření syna [jméno] částky 71.879 Kč a 113.450 Kč, jejichž výše byla prokázána výpisy z účtů stavebního spoření.

15. Stejně tak žalovanou namítanými odklony majetku ze společného jmění účastníků provedenými žalobcem se již vypořádal soud I. stupně (bod 47 až 50 odůvodnění). Ten vyšel ze zjištění, že žalobce v průběhu manželství prodejem majetku nabytého z dědictví po [jméno] [příjmení] obdržel částku 1.940.000 Kč a po svém otci částku 850.000 Kč. Uvedené prostředky, jež tak nepatřily do společného jmění účastníků, i pokud byly dočasně uloženy na účtu, kde se nacházely i prostředky ve společném jmění účastníků, byly v dostatečné výši, aby mohly být žalobcem reálně použity na předčasné splacení hypotéčního úvěru v částce 485.000 Kč, z nějž byla financována bytová jednotka ve společném jmění účastníků, i na půjčku ve výši 1.000.000 [právnická osoba], aniž byly současně použity prostředky ze společného jmění účastníků.

16. V případě dalších žalovanou tvrzených odklonů finančních prostředků žalovaným na účet vedený u J & [příjmení] [příjmení] se žalované nepodařilo prokázat, že zde vkládané prostředky měly svůj původ ve společném jmění účastníků. Pokud žalovaná namítala odklon prostředků ze společného jmění manželů provedený žalobcem (převod společnosti [právnická osoba] vklad do podnikání v částce 700.000 Kč, půjčka [jméno] [příjmení] ve výši 1.000.000 Kč a [jméno] [příjmení] ve výši 200.000 Kč), pak uvedené položky v řízení uplatnila až po datu [datum], tj. po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, a nemohou být proto již předmětem vypořádání.

17. Odvolací soud jen dodává, že v odvolání a následných podáních žalovaná nenamítá nové přípustné skutečnosti, jen rekapituluje argumentaci již uváděnou v řízení před soudem I. stupně, s níž se soud I. stupně již vypořádal.

18. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu I. stupně ohledně účastníky tvrzených vnosů a shodně s ním uzavřel, že při vypořádání je třeba zohlednit vnos žalobce uplatněný ve výši 485.000 Kč (dne [datum] použitý k doplacení zůstatku úvěru ve výši 490.700 Kč poskytnutého na pořízení bytové jednotky, jak byl prokázán výpisy z účtů u [právnická osoba]).

19. Odvolací soud však nepřistoupil k valorizaci vnosu, představujícího 27 % z kupní ceny bytové jednotky ve výši 1.813.000 Kč, za niž účastníci bytovou jednotku pořídili, jak byla započtena soudem I. stupně (bod 52 odůvodnění). Vyšel přitom z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2022, sp.zn. 22 Cdo 1172/2022, jenž uvádí, že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (tzv. valorizace), jen pokud se tak účastníci dohodli. Uvedená argumentace se přiměřeně uplatní i při vypořádání vnosu z výlučného na společný majetek. Nejvyšší soud dále uvedl, že k realizaci vnosů z výlučného do společného jmění manželů přitom dochází na základě dohody manželů, přičemž o návratnosti takové investice obvykle neuvažují, neboť ji provádějí době fungujícího manželství, kdy jsou schopni se na nakládání se společným majetkem dohodnout. Skutečnost, že investice mezi společným jměním manželů a výlučným majetkem mívá primárně smluvní základ, ze kterého se má při vypořádání společného jmění manželů vycházet, konstatoval Nejvyšší soud již v poměrech zákona č. 40/1964 Sb. (ve vztahu k vynaložení prostředků ze společného majetku na majetek třetí osoby). [příjmení] tedy záležet na vůli manželů, vyjádřenou v dohodě o investici.

20. Uvedená zásada se v posuzované věci uplatní tím spíše, že k datu vynaložení vnosu ([datum]) tehdy účinný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, ustanovení o„ valorizaci“, jak je s účinností od [datum] obsaženo v ustanovení § 742 odst. 2 o. z., neobsahoval. Žalovaná přitom při jednání před odvolacím soudem popřela, že by k dohodě o valorizaci investic mezi účastníky došlo. Odvolací soud pak neshledal důvody, pro něž by neprovedení valorizace vnosu žalobce bylo v rozporu s dobrými mravy nebo vedlo ke krutosti či bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

21. Odvolací soud shledává správnými skutková zjištění soudu I. stupně o tom, že rekreační objekt i bytovou jednotku od rozvodu manželství účastníků užívá společně s nezaopatřenými dětmi účastníků žalovaná, která nemá jinou možnost bydlení. Bytová jednotka je uzpůsobena ke vhodnému bydlení pro žalovanou i s ohledem na její fyzické limity v důsledku zdravotních omezení. Naopak žalobce svoji potřebu bydlení uspokojuje v jiné nemovitosti již od svého odchodu z rodinné domácnosti v roce 2015. S ohledem na účelné využití nemovitostí je proto shledán správným i závěr soudu I. stupně, že je místě přikázat rekreační objekt i bytovou jednotku do výlučného vlastnictví žalované, jíž je současně uložena povinnost zaplatit žalobci hodnotu vypořádacího podílu. Hodnota aktiv činí 5.740.000 Kč (rekreační objekt v hodnotě 40.000 Kč a bytová jednotka v hodnotě 5.700.000 Kč), při zohlednění vnosu žalobce 485.000 Kč se každému z účastníků má dostat hodnoty odpovídající jedné polovině, tj. 2.627.500 Kč. Žalovaná z vypořádání získá hodnotu 5.740.000 Kč, na vyrovnání podílů je proto povinna žalobci doplatit částku 3.112.500 Kč.

22. Lhůta k plnění v trvání 6 měsíců (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) byla žalované stanovena s přihlédnutím k výši přikázané náhrady, při zohlednění jí dosahovaných příjmů, částečné invalidity i vyživovací povinnosti k nezletilé dceři tak, aby bylo v jejích reálných možnostech finanční prostředky k výplatě zajistit.

23. Z důvodů výše uvedených odvolací soud shodně se soudem I. stupně shledal nárok žalobce na zrušení a vypořádání společného jmění důvodným a po doplnění dokazování rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. potvrdil v části přikázání rekreačního objektu a bytové jednotky (včetně podílu na společných částech budovy a pozemků) žalované, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku soudu I. stupně a ve výroku I doplňujícího rozsudku, a v částce vyčíslené náhrady vypořádacího podílu jej dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Soud I. stupně v řízení přiznal žalované osvobození od úhrady soudního poplatku, přičemž o odnětí tohoto osvobození dosud nebylo rozhodnuto. Přesto však soud I. stupně žalovanou zavázal k povinnosti nahradit náklady řízení vynaložené státem ve stejném rozsahu, jako žalobce, jen s odkazem na„ nemalé finanční vypořádání z dědictví po zemřelé matce“ žalované, aniž se v odůvodnění svého rozhodnutí s osvobozením přiznaným žalované podrobně vypořádal. Takové odůvodnění však ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. neobsahuje dostatek důvodů pro posouzení, zda žalovaná k datu rozhodování splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, stejně jako neobsahuje žádný údaj o vyjádření výsledku řízení.

25. Soud I. stupně pak nepřiznal žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení (včetně řízení o doplňujícím rozsudku), jen s odkazem na„ § 150 o. s. ř., kdy shledal důvody hodné zvláštního zřetele“. Ani tuto část svého rozhodnutí řádně neodůvodnil a důvody hodné zvláštního zřetele svědčící aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. ani stručně neuvedl. Jeho rozhodnutí je proto v uvedené části nepřezkoumatelné.

26. O nákladech řízení mezi účastníky v řízení o vypořádání společného jmění manželů přitom soud rozhoduje podle úspěchu ve věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3649/2015), kdy procesní úspěch účastníka řízení je třeba posuzovat z více hledisek a rovnost podílů je pouze jedním z hledisek při posuzování úspěchu. Je nutno vzít v úvahu výsledek řízení a poměřit jej s návrhy stran v průběhu řízení, přihlížet k výši požadovaného a skutečně přiznaného vypořádacího podílu, zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky o vyšší hodnotě) náleží do společného jmění manželů a které nikoliv, a je také nutno zohlednit, co každá ze stran požadovala a čeho se jí dostalo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5395/2017).

27. S ohledem na shora uvedené proto odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu I. stupně ve výrocích IV., V., VI., VII., VIII. a ve výroku II. doplňujícího rozsudku jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zrušit a v tomto rozsahu vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. b), § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

28. V dalším průběhu řízení se proto soud I. stupně bude zabývat mírou úspěchu každého z účastníků i okolnostmi svědčícími či naopak vylučujícími použití moderačního práva. Posoudí přitom nejen aktuální osobní, majetkové, sociální či jiné poměry na straně žalobce i žalované, dopad povinnosti nahradit náklady řízení do majetkové sféry každého z nich, ale i okolnosti, které vedly k uplatnění nároku před soudem, postoj účastníků v řízení a okolnosti související s předprocesním stadiem sporu i okolnosti uplatnění nároku. Teprve poté o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodne. Neopomene rozhodnout rovněž o náhradě nákladů řízení, které stát platil, a to včetně nákladů odvolacího řízení. Důvody svého rozhodnutí alespoň stručně uvede v jeho odůvodnění, aby takové rozhodnutí bylo přezkoumatelné.