37 CO 275/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné pro zletilou dceru o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 30.9.2021, č.j. 5 C 283/2020 - 101

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od [datum] částkou dalších 1.000 Kč měsíčně splatnou vždy nejpozději každého 25. dne v měsíci předem, ohledně částky 500 Kč měsíčně za totéž období se rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku potvrzuje.

II. Dlužné výživné vzniklé nedoplatkem výživného uvedeného ve výroku I. za období od [datum] do [datum] v částce 13.200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku V. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 3.333 Kč do tří dnů od jeho právní moci k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo částečně vyhověno a částečně byla zamítnuta žaloba na stanovení výživného žalobkyni, bylo rozhodnuto o dluhu na výživném a o náhradě nákladů řízení, řízení bylo tímto rozhodnutím též částečně zastaveno.

2. Včasným odvoláním rozsudek napadla v jí nepříznivých výrocích žalobkyně, namítala, že soudem I. stupně stanovené výživné neodpovídá ani jejím potřebám ani příjmům žalovaného a setrvala na přiznání výživného ve výši dle jejího návrhu (po částečném zpětvzetí).

3. K odvolání se písemně vyjádřil žalovaný a namítal prakticky totéž, co před soudem I. stupně, tedy poukazoval na důvody, pro které by výživné nemělo žalobkyni náležet vůbec.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

5. Odvolací soud předesílá shodně s poučením účastníků u jednání odvolacího soudu, že se nemohl zabývat otázkou, zda lze žalobkyni výživné vůbec přiznat, když byl vázán pravomocným rozsudkem soudu I. stupně o přiznání částky 4.000 Kč (tedy o 1.000 Kč více, než bylo původní výživné). Jiná by byla situace, pokud by odvolání podal i žalovaný, pak by šlo o relevantní námitku. Takto ovšem bylo předmětem přezkumu pouze to, zda má žalobkyně dostávat výživné ještě vyšší, než jaké soud I. stupně přiznal.

6. V odvolacím řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nadále řádně studuje, pokud pak jde o příjem žalovaného, tento činil za období po rozhodnutí soudu I. stupně v průměru 32.557 Kč čistého měsíčně dle zprávy jeho zaměstnavatele.

7. Příjem žalovaného i s přihlédnutím k dalším okolnostem zjištěným již soudem I. stupně dovoluje tomuto platit výživné ve výši 5.000 Kč celkem, což se v daném řízení promítlo tak, že odvolací soud změnil dle § 220 odst. 2 o. s. ř. rozsudek tak, že přiznal v běžném výživném další částku 1.000 Kč měsíčně za předmětné období, ohledně částky 500 Kč měsíčně potvrdil dle § 219 o. s. ř. zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně.

8. Pokud jde o dluh na výživném, dle odvolacího soudu rovněž výrok o dluhu v rozsudku soudu I. stupně již nabyl právní moci, když souvisí s již pravomocným výrokem o přiznání částky 4.000 Kč měsíčně v běžném výživném. Odvolací soud proto rozhodoval jen o dluhu vzniklém z přiznání dalších 1.000 Kč měsíčně, a protože za celé předmětné období žalovaný neplatil více, než stanovené výživné, činí dluh částku uvedenou ve výroku rozsudku.

9. Odvolací soud dále změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Zde totiž soud I. stupně nesprávně vycházel z toho, že jde o nové stanovení výživného. Jakkoliv takto byl formulován petit žaloby i výrok rozhodnutí, obsahově jde o zvýšení výživného, když původní výživné nebylo zrušeno ani nenastaly podmínky, pro které by ze zákona vyživovací povinnost zanikla a původní rozhodnutí by se tak stalo neúčinné. To pak znamená, že před soudem I. stupně šlo o řízení o zvýšení výživného o 3.500 Kč měsíčně, z čehož bylo v konečném důsledku žalobě vyhověno o 2000 Kč měsíčně a žaloba byla zamítnuta či řízení zastaveno o 1.500 Kč měsíčně. Zde je pak rozdíl v úspěchu účastníků řízení do té míry malý, že je namístě dle 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu žádné ze stran nepřiznat.

10. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná z jedné třetiny, byla přiznána částka 1.000 Kč měsíčně a 500 Kč měsíčně bylo zamítnuto – potvrzen rozsudek soudu I. stupně. Je proto namístě přiznat náhradu v tomto rozsahu dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla pro tyto účely částka 90000 Kč (60 násobek požadované měsíční částky), proto jeden úkon činí dle advokátního tarifu 4.700 Kč, dva úkony pak 9.400 Kč, k tomu dva paušály po 300 Kč, vše dle advokátního tarifu. Z celkových nákladů 10.000 Kč pak třetina činí 3.333 Kč.