37 CO 275/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné pro zletilou dceru o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 30.9.2021, č.j. 5 C 283/2020 - 101

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od datum částkou dalších 1.000 Kč měsíčně splatnou vždy nejpozději každého 25. dne v měsíci předem, ohledně částky 500 Kč měsíčně za totéž období se rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku potvrzuje.

II. Dlužné výživné vzniklé nedoplatkem výživného uvedeného ve výroku I. za období od datum do datum v částce 13.200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku V. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 3.333 Kč do tří dnů od jeho právní moci k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo částečně vyhověno a částečně byla zamítnuta žaloba na stanovení výživného žalobkyni, bylo rozhodnuto o dluhu na výživném a o náhradě nákladů řízení, řízení bylo tímto rozhodnutím též částečně zastaveno.

2. Včasným odvoláním rozsudek napadla v jí nepříznivých výrocích žalobkyně, namítala, že soudem I. stupně stanovené výživné neodpovídá ani jejím potřebám ani příjmům žalovaného a setrvala na přiznání výživného ve výši dle jejího návrhu (po částečném zpětvzetí).

3. K odvolání se písemně vyjádřil žalovaný a namítal prakticky totéž, co před soudem I. stupně, tedy poukazoval na důvody, pro které by výživné nemělo žalobkyni náležet vůbec.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

5. Odvolací soud předesílá shodně s poučením účastníků u jednání odvolacího soudu, že se nemohl zabývat otázkou, zda lze žalobkyni výživné vůbec přiznat, když byl vázán pravomocným rozsudkem soudu I. stupně o přiznání částky 4.000 Kč (tedy o 1.000 Kč více, než bylo původní výživné). Jiná by byla situace, pokud by odvolání podal i žalovaný, pak by šlo o relevantní námitku. Takto ovšem bylo předmětem přezkumu pouze to, zda má žalobkyně dostávat výživné ještě vyšší, než jaké soud I. stupně přiznal.

6. V odvolacím řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nadále řádně studuje, pokud pak jde o příjem žalovaného, tento činil za období po rozhodnutí soudu I. stupně v průměru 32.557 Kč čistého měsíčně dle zprávy jeho zaměstnavatele.

7. Příjem žalovaného i s přihlédnutím k dalším okolnostem zjištěným již soudem I. stupně dovoluje tomuto platit výživné ve výši 5.000 Kč celkem, což se v daném řízení promítlo tak, že odvolací soud změnil dle § 220 odst. 2 o. s. ř. rozsudek tak, že přiznal v běžném výživném další částku 1.000 Kč měsíčně za předmětné období, ohledně částky 500 Kč měsíčně potvrdil dle § 219 o. s. ř. zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně.

8. Pokud jde o dluh na výživném, dle odvolacího soudu rovněž výrok o dluhu v rozsudku soudu I. stupně již nabyl právní moci, když souvisí s již pravomocným výrokem o přiznání částky 4.000 Kč měsíčně v běžném výživném. Odvolací soud proto rozhodoval jen o dluhu vzniklém z přiznání dalších 1.000 Kč měsíčně, a protože za celé předmětné období žalovaný neplatil více, než stanovené výživné, činí dluh částku uvedenou ve výroku rozsudku.

9. Odvolací soud dále změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Zde totiž soud I. stupně nesprávně vycházel z toho, že jde o nové stanovení výživného. Jakkoliv takto byl formulován petit žaloby i výrok rozhodnutí, obsahově jde o zvýšení výživného, když původní výživné nebylo zrušeno ani nenastaly podmínky, pro které by ze zákona vyživovací povinnost zanikla a původní rozhodnutí by se tak stalo neúčinné. To pak znamená, že před soudem I. stupně šlo o řízení o zvýšení výživného o 3.500 Kč měsíčně, z čehož bylo v konečném důsledku žalobě vyhověno o 2000 Kč měsíčně a žaloba byla zamítnuta či řízení zastaveno o 1.500 Kč měsíčně. Zde je pak rozdíl v úspěchu účastníků řízení do té míry malý, že je namístě dle 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu žádné ze stran nepřiznat.

10. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná z jedné třetiny, byla přiznána částka 1.000 Kč měsíčně a 500 Kč měsíčně bylo zamítnuto – potvrzen rozsudek soudu I. stupně. Je proto namístě přiznat náhradu v tomto rozsahu dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla pro tyto účely částka 90000 Kč (60 násobek požadované měsíční částky), proto jeden úkon činí dle advokátního tarifu 4.700 Kč, dva úkony pak 9.400 Kč, k tomu dva paušály po 300 Kč, vše dle advokátního tarifu. Z celkových nákladů 10.000 Kč pak třetina činí 3.333 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.