37 CO 294/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné rozvedené manželky o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2022, č.j. 116 C 136/2021-75

I. Návrh žalovaného na přerušení řízení se zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a IV. mění tak, že žalovanému dluh na výživném za období od [datum] do [datum] nevznikl, žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 4.800 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 25.458 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného k povinnosti přispívat od [datum] do budoucna na výživu žalobkyně částkou 8.000 Kč měsíčně, vždy do každého 5. dne v měsíci předem (výrok I.), k povinnosti zaplatit dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 69.073 Kč (výrok II.), nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 76.375 Kč k rukám její zástupkyně (výrok III.) a České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 19.200 Kč (výrok [příjmení]), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti citovanému rozsudku podal odvolání žalovaný, jenž soudu I. stupně vytýkal, že neúplně zjistil skutkový stav, pokud neprovedl důkazy žalovaným navrhované ke zjištění volných pracovních míst pro žalobkyni. Dále namítal, že soud I. stupně učinil nesprávné skutkové zjištění o tom, že žalobkyně není schopna se sama živit v důsledku celodenní péče o handicapovanou dceru, přestože z provedených důkazů vyplývá zjištění, že dcera je od rána do odpoledních hodin ve škole, respektive stacionáři, a žalobkyni nic nebrání najít si vhodné zaměstnání na zkrácený úvazek. Žalovaný má zato, že žalobkyně je schopna se sama živit, byť omezeně, a obstarávat si tak prostředky na svoji obživu. Výši výživného v částce 8.000 Kč měsíčně soud I. stupně blíže neodůvodnil, vyšel pouze ze skutečnosti, že žalovaný prodal svoji nemovitost a má zajištěno bydlení, poněkud neurčitě pak uvedl, že žalovaný by při práci na plný pracovní úvazek mohl dosahovat vyššího výdělku, aniž však uvedl jeho výši. Soud I. stupně zcela rezignoval na příjmy žalobkyně i nezletilé dcery, představující měsíčně příspěvek na péči v částce 19.200 Kč a příspěvek od nadace Dobrý anděl v částce 6.000 Kč, 10.000 Kč výživné od otce (žalovaného), přídavek na dítě 1.270 Kč a příspěvek na dopravu 400 Kč. Naopak žalovaný již nemá příjem ze pronájmů nemovitostí a jeho jediným příjmem je příjem ze zaměstnání ve výši 15.000 Kč měsíčně, z něhož hradí výživné pro dceru a náklady pro sebe. Žalovaný dále namítal, že bylo nesprávně rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci neměla 100% úspěch, pokud se žalobou původně domáhala tzv. sankčního výživného dle § 762 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a až v průběhu řízení svůj nárok změnila na běžné výživné dle § 760 o. z. Úspěch obou účastníků byl tedy poměrný a bylo proto namístě rozhodnout, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo. Žalovaný namítal nesprávně vyměřenou výši soudního poplatku, k jehož úhradě byl zavázán. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudek soudu I. stupně shledává správným, a navrhla, aby byl potvrzen v celém rozsahu. Zdůraznila, že péče o nezletilou dceru účastníků, která aktuálně váží přes 60 kg a není schopna se sama přemístit na WC, do postele či z vozíku, je celodenní. Během pobytu dcery ve škole žalobkyně obstarává další důležité záležitosti související s péčí o nezletilou, jako je vyřizování lázní, lékařů, příspěvků, nakupování potravin a léků, čas dále věnuje i návštěvě svých lékařů a vlastní rehabilitaci, aby byla schopna se o dceru starat. Byť je dcera v době školní docházky dopoledne ve škole, po obědě ji žalobkyně vyzvedává a až do dalšího rána o ni pečuje. Při posouzení příjmu je třeba přihlédnout k celkové finanční situaci i majetkovým poměrům žalovaného, který vlastnil dva domy, prodejem jednoho z nich získal částku 13.050.000 Kč, druhou nemovitost pak daroval své matce. Žalobkyně v přitom současné době žije v nemovitosti nezletilé dcery.

4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. V posuzované věci je předmětem sporu nárok žalobkyně na úhradu výživného rozvedené manželky, jehož se po žalovaném domáhá ve výši 8.000 Kč měsíčně počínaje dnem podání žaloby.

6. Pokud žalovaný při jednání před odvolacím soudem navrhoval přerušení řízení o výživném rozvedené manželky s poukazem na řízení zahájené před Městským soudem v Brně o žalobě nezletilé dcery účastníků proti Fakultní nemocnici v [obec] o náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví za období od [datum] do [datum] ve výši 1.439.236 Kč, odvolací soud neshledal zákonné důvody pro přerušení řízení v posuzované věci (§ 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Řízení o nároku dcery účastníků není řízením, v němž je řešena otázka o skutečnostech podstatných pro rozhodnutí v posuzované věci, neboť i v případě vyhovujícího rozhodnutí může dojít jen ke změně poměrů dcery účastníků, nikoliv samotné žalobkyně. Ostatně pokud snad v budoucnu dojde k podstatné změně okolností rozhodujících pro trvání nároku žalobkyně, např. pokud by prostředky z náhrady nákladů spojených s péčí o dceru účastníků umožnily zajištění jiné pečující osoby a následně pracovní zařazení žalobkyně, není vyloučena změna rozsudku ukládajícího žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné postupem dle § 163 o. s. ř. Odvolací soud proto o návrhu žalovaného rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Odvolací soud nemá připomínek k hodnocení důkazů, jak je provedl soud I. stupně, ani ke skutkovým zjištěním, jak jsou podrobně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje. Soud I. stupně přesvědčivě logicky, vysvětlil, z jakých důkazů vyšel i jak vyhodnotil.

8. Odvolací soud proto neshledal důvodnou odvolací námitku žalovaného, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, naopak považuje za správná zjištění soudu I. stupně, učiněná na základě provedeného dokazování. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 21 C 22/2018-44 ze dne 12. 5. 2021 přes nesouhlas žalobkyně; příčina rozvratu manželství přitom byla shledána, byť vztahy mezi účastníky byly narušeny již dříve, ve změně rodinného soužití v důsledku poškození zdraví jejich nezletilé dcery. Žalovaný v domě se žalobkyní a dcerou nežil již od roku 2020, v květnu 2021 pak za částku 13.050.000 Kč prodal dům, jenž v minulosti pronajímal. Pracuje na zkrácený úvazek v rozsahu 30 hodin týdně, období od května 2021 do prosince 2020 činil jeho průměrný čistý příjem měsíčně částku 15.329 Kč. Na výživu dcery žalovaný měsíčně přispíval od [datum] částkou 8.000 Kč, od [datum] pak částkou 10.000 Kč. Žalobkyně ještě v době rozhodnutí soudu I. stupně bydlela i s dcerou v domě žalovaného, nemá žádný vlastní příjem a jako pečující osoba participuje na příspěvku na péči nezletilé dcery, jež je od [datum] osobou se stupněm závislosti IV., příjmu od nadace Dobrý anděl v částce [číslo] až 6.000 Kč měsíčně a přídavku na dítě ve výši 1.200 Kč měsíčně. Žalobkyně ráno vypraví a odveze dceru do školy, kde ji kolem čtrnácté hodiny vyzvedává a poté již o ni pečuje sama, stejně jako o víkendech. Nezletilá dcera účastníků neovládá nohy ani ruce, má dystonické pohyby a pohybuje se jen s pomocí invalidního vozíku. Navštěvuje 8. ročník Základní školy [ulice], kde vše vyřizuje matka nezletilé a její péče je školou shledána jako příkladná, třídní učitel po dobu tří let s otcem nezletilé nikdy nekomunikoval ani jej neviděl. Lékařka nezletilé potvrdila, že u nezletilé došlo ke zhoršení dystonických projevů, péče matky o nezletilou je přitom výborná, otec nezletilé se však v posledních třech a půl letech do ordinace vůbec nedostavil. Speciálně upravený osobní automobil pro přepravu nezletilé, stejně jako byt v [obec], kde žalobkyně s dcerou aktuálně žijí, jsou ve vlastnictví dcery a byly pořízeny za odškodnění, které nezletilá obdržela od nemocnice v celkové výši 9.000.000 Kč.

9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl i správnému právnímu závěru, že žalobkyně není schopna se sama živit, neboť není v jejích reálných možnostech, aby si zajišťovala vlastní příjem při náročné každodenní péči o handicapovanou nezletilou dceru narozenou z manželství účastníků, k níž mají oba rodiče, žalobkyně i žalovaný, vyživovací povinnost. Původ této neschopnosti spočívá nesporně v manželství účastníků, přičemž žalovaný se na péči o dceru, krom úhrady soudem stanoveného výživného, nijak nepodílí. Soud I. stupně proto zcela správně žalovaného zavázal k povinnosti přispívat žalobkyni na její výživu a správně stanovil i počátek vzniku této povinnosti ode dne podání žaloby k soudu I. stupně.

10. Zcela nedůvodnou, až na hranici dobrých mravů, pak odvolací soud shledává námitku žalovaného, že je v možnostech žalobkyně, aby v době, kdy dcera účastníků pobývá ve škole, si zajistila vhodné zaměstnání. Nelze totiž přehlédnout, že kromě pobytu ve škole vyžaduje dcera účastníků péči žalobkyně téměř nepřetržitě, žalobkyně přitom kromě přímého výkonu péče zajišťuje i běžný chod domácnosti a veškeré dceřiny potřeby, vyřizování administrativních záležitostí v souvislosti se zajištěním finančních zdrojů a příspěvků, potřebných pomůcek, léků a zdravotnického materiálu, jedná s lékaři, se školou, s úřady. Je nasnadě, že i při efektivním využití času, který dcera ve škole tráví, po splnění uvedených povinností žalobkyni nezbývá čas na vlastní odpočinek a sebepéči.

11. Odvolací soud shledal správným i závěr soudu I. stupně, že žalovaný disponuje dostatečnými finančními prostředky zejména z prodeje nemovitosti, za niž v květnu 2021 obdržel kupní cenu 13.050.000 Kč, přičemž v průběhu řízení před soudem I. stupně netvrdil, zda a jak uvedené prostředky využil, když potřebu bydlení má zajištěnu v další nemovitosti. Žalovaný má dále příjem ve výši 15.329 Kč měsíčně z pracovního poměru na zkrácený pracovní úvazek v rozsahu 30 hodin týdně, přičemž neuvedl žádná podstatná omezení (kromě potřeb jeho aktuálního zaměstnavatele), pro která nemůže být zaměstnán na plný pracovní úvazek s tomu odpovídajícím příjmem. I při zohlednění výše výživného v částce 10.000 Kč měsíčně, jímž žalovaný přispívá nezletilé dceři účastníků, shledává odvolací soud výživné stanovené soudem I. stupně v částce 8.000 Kč měsíčně v přiměřené výši.

12. Veden těmito úvahami odvolací soud za užití § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v části výroku I. jako věcně správný potvrdil. Správným byl shledán i výrok III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, které soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení úspěšné žalobkyni a jejich výši i správně vyčíslil.

13. Žalovaný po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně na výživu žalované platí výživné ve výši 8.000 Kč měsíčně a doplatil i dlužné výživné, jak v průběhu odvolacího řízení učinili nesporným žalobkyně i žalovaný. Odvolací soud proto za užití § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok II. rozsudku soudu I. stupně o dlužném výživném za dobu od [datum] do [datum] tak, že za uvedené období žalovanému dluh na výživném nevznikl.

14. Soud I. stupně správně ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, k úhradě soudního poplatku za řízení zavázal žalovaného, neboť žalobkyně je v řízení o výživné manželky od úhrady soudního poplatku osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb.) a jejímu návrhu bylo vyhověno. Nesprávně však byla soudem I. stupně stanovena výše tohoto soudního poplatku. Základem soudního poplatku je dle § 6 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v případě peněžitého plnění na dobu neurčitou pětinásobek ceny ročního plnění, tj. částka 480.000 Kč (5krát 12krát 8.000 Kč). Dle položky 7 písm. b/ sazebníku soudních poplatků se za návrh na zahájení řízení o určení výživného, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 50.000 Kč, vybere poplatek ve výši 1% z této částky, nejvýše však 15.000 Kč. Předmětu řízení proto odpovídá soudní poplatek ve výši 4.800 Kč. Z obsahu spisu v posuzované věci přitom nevyplývá, že na straně žalovaného jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

15. Odvolací soud proto za užití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok IV. rozsudku soudu I. stupně o povinnosti zaplatit soudní poplatek tak, že žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 4.800 Kč na účet Městského soudu v Brně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný byl zavázán zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě účelně vynaložených nákladů tohoto řízení částku 25.458 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Uvedená částka sestává z odměny advokáta žalobkyně za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalovaného a účast při jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. k/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ vyhlášky“), ve výši 10.220 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 6, § 8 odst. 2 vyhlášky), dále částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300 Kč ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) včetně 21% DPH ve výši 4.418 Kč (§ 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) o. s. ř. a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).