37 CO 307/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobců: a) jméno příjmení , datum narození bytem adresa b) jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa o povolení práva nezbytné cesty o odvolání žalobců a), b) proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 31. 8. 2020, č.j. 5 C 304/2013-587

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobci a), b), jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 1. na nákladech odvolacích řízení částku 600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovanému 2. se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali zřízení věcného břemene spočívajícího v právu nezbytné cesty přes pozemky žalovaných p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] všechny v katastrálním území Boskovice (výrok I.), žalobce a), b), kteří jsou povinni společně a nerozdílně, zavázal zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 34.529,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 1. žalovaného (výrok II.) s tím, že ve vztahu mezi žalobci a), b) a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), žalobce a), b), kteří jsou povinni společně a nerozdílně, zavázal zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku náhradu nákladů řízení ve výši 43.552 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání žalobci a), b), kteří soudu I. stupně vytýkali, že neprovedl jimi navržené důkazy, v důsledku toho neúplně zjistil skutkový stav a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobci zdůraznili, že propojení nemovitostí ve vlastnictví žalobců s veřejnou komunikací na pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] je možné pouze přes pozemky žalovaných, přičemž navrhovaná varianta nezatěžuje žádné jiné vlastníky sousedních nemovitostí, navíc kopíruje původní přístupovou cestu, kterou žalobci již v minulosti užívali. Soud I. stupně, poté co připustil změnu žaloby, zamítl návrh žalobců na vypracování dodatku ke znaleckého posudku. Přestože žalobci navrhli, aby do řízení byli přibráni další vlastníci pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec], neboť varianta přes tento pozemek je soudem I. stupně považována za vhodnější, nebylo jejich návrhu nevyhověno, stejně jako nebyla připuštěna změna žaloby, jíž se žalobci domáhali zřízení nezbytné cesty právě přes pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [obec] a byl zamítnut jejich návrh na přibrání dalších žalovaných do řízení. Soud I. stupně pak žalobu zamítl s odůvodněním, že nejvhodnějším uspořádáním je cesta přes pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec] ve stávající trase užívané cesty, přičemž však někteří spoluvlastníci pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] nejsou účastníky řízení. Žalobci považují za absurdní, aby soud I. stupně nepřipustil rozšíření žaloby o pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [obec] a zamítl návrh na přibrání jeho dalších vlastníků do řízení, poté pak žalobu zamítl právě pro to, že někteří spoluvlastníci tohoto pozemku nejsou označeni jako žalovaní. Uvedeným postupem soud I. stupně porušil právo žalobců na spravedlivý proces a v uvedeném postupu žalobci shledávají nepřípustný formalismus. Pokud znalec zvolil trasu nezbytné cesty jinak, než se žalobci domáhali, což v době podání žaloby nemohli předpokládat, soud I. stupně měl žalobu posoudit co do základu za oprávněnou a změnu žaloby připustit. Současně s odvoláním žalobci znovu uplatnili návrh na změnu žaloby o zřízení nezbytné cesty (nejen přes pozemky žalovaných p. [číslo] ale rozšířením o pozemek p. [číslo] vše v k.ú. [obec]). Nesprávným a v rozporu se skutkovým stavem spatřují žalobci i závěr soudu I. stupně, že dosavadní výsledky řízení nemohou být dostatečným podkladem pro řízení o změněné žalobě, neboť znalecký posudek, jenž posuzoval vhodnost zřízení nezbytné cesty, byl vypracován před vydáním usnesení o nepřipuštění změny žaloby. Žalobci dále odkázali na závěr, že věcné břemeno z roku 1963, jehož využitím mohli zajistit přístup ke svým nemovitostem, jim nikdy nezajišťovalo přístup na veřejnou komunikaci. I soud I. stupně uznal, že žaloba je co do základu důvodná, neboť žalobci nemají právní titul k užívání jakékoliv přístupové cesty přes sousední pozemky a nemají tedy přístup z veřejné cesty ke své nemovité věci. Žalobci však tento stav nezavinili, zamítnutí žaloby je proto projevem nepochopitelné svévole soudu, neboť není vinou žalobců, že dosud ke zřízení přístupové cesty dohodou s vlastníky ostatních pozemků nedošlo. Závěry soudu I. stupně jsou předčasné, pokud zamítl žalobu vycházeje ze neúplného znaleckého posudku, a ve svém důsledku tak porušil ústavně zaručené právo žalobců vlastnit a užívat nemovitý majetek. Podmínky kladené žalobcům spočívající v posunutí elektroskříně a hlavního uzávěru plynu, na něž jsou napojeny další nemovitosti, jsou nesplnitelné, neboť uvedená zařízení žalobcům nepatří a nemohou je proto nikam přesunovat a zasahovat tak do inženýrských sítí. Nelze jim proto vytýkat, že nepřistoupili na nepřiměřené a nesplnitelné požadavky žalovaných a dalších vlastníků. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaný 1. k odvolání žalobců uvedl, že tito jen opakují svoji argumentaci uplatněnou již v řízení před soudem I. stupně, k níž se žalovaný 1. již vyjádřil a již považuje za právně nerozhodnou. Zdůraznil, že okolnost, že si žalobci dosud vlastní nečinností neopatřili právní titul k užívání cesty přes pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec], nesvědčí jejich tvrzení, že nemovitosti nejsou s veřejnou cestou spojeny. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Žalovaný 2) k odvolání žalobců zrekapituloval situaci od rozdělení původní parcely [číslo] v k.ú. [obec] na dílčí parcely a dále od výstavby stavby žalobců v osmdesátých letech minulého století. Údaje uváděné žalobci v odvolání označil za matoucí a připomněl, že spory s žalobci se táhnou již od počátků výstavby jejich rodinného domu, poukázal i na možnosti žalobců k řešení řádného příjezdu k jejich domu. Ohradil se rovněž proti tvrzení žalobců, že mediace byla zmařena žalovanými, přičemž poukázal na útoky právě ze strany žalobců. Navrhl proto, rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

6. Odvolací soud k návrhu žalobců doručenému dne [datum] rozhodl dle § 107a o. s. ř. usnesením ze dne 16. 11. 2022, č.j. 37 Co 307/2020-624, tak, že v řízení bude na místě žalobkyně b) Mgr. [jméno] [příjmení] pokračováno s [jméno] [příjmení].

7. V posuzované věci je předmětem sporu povolení práva nezbytné cesty z veřejné komunikace přes pozemky žalovaných k nemovitostem žalobců. Pro právní posouzení soud I. stupně správně aplikoval ustanovení § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“.

8. Soud I. stupně přesvědčivě a logicky uvedl, z jakých důvodů vyšel i jak je hodnotil. Ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně, jak jsou podrobně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 3 až 20, nemá odvolací soud připomínek, přičemž soud I. stupně se správně vypořádal i s důvody, pro které neprovedl další v řízení navrhované důkazy. Soud I. stupně učinil skutkový závěr, že žalobci nemají právní titul pro užívání jakékoliv přístupové cesty přes pozemky sousedící s jejich nemovitostmi (pozemek p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba bez č.p./č.ev., garáž, v k.ú. [obec]). Odvolací soud proto spatřuje správným závěr soudu I. stupně, pokud shledal žalobu důvodnou co do základu. Současně soud I. stupně správně poukázal na skutečnost, že při stanovení rozsahu nezbytné cesty soud není vázán návrhem žalobců a může ji stanovit i odlišně, neboť řízení o povolení nezbytné cesty spadá mezi řízení, u nichž dle § 153 odst. 2 o. s. ř. z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky.

9. Soud I. stupně poté, co ze znaleckého posudku [obec] učení technického v [obec] ze dne [datum] učinil zjištění, že nejvhodnější variantou nezbytné cesty je z technického hlediska provoz v původní nerozšířené trase posuzované účelové komunikace vedené přes pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec], uzavřel, že uvedené řešení představuje nejméně zatěžující variantu pro všechny dotčené vlastníky zatížených pozemků, z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníků a zatěžování pozemku je proto nejvhodnější zřídit cestu právě přes uvedené pozemky ve stávající trase v současnosti užívané cesty. Vzhledem k tomu, že všichni spoluvlastníci pozemku [parcelní číslo] (žalovaný 1, žalovaný 2, [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]) nejsou účastníky řízení v posuzované věci, nelze nezbytnou cestu v tomto řízení zřídit, neboť takové rozhodnutí by nezavazovalo spoluvlastníky, kteří nejsou účastníky řízení. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud se v celém rozsahu ztotožnil s právním závěrem soudu I. stupně, podpořeným přiléhavě citovanou judikaturou, jak je uvedena v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, na nějž nezbývá než odkázat.

10. K obsáhlém odvolání žalobců odvolací soud uvádí, že toto z valné části obsahuje rekapitulaci argumentace žalobců z řízení před soudem I. stupně a námitky k jeho postupu. Je tomu tak zejména v části vztahující se k nepřipuštění změny žaloby, aby právo nezbytné cesty bylo navíc zřízeno i přes pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec]. K uvedenému odvolací soud odkazuje na usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 6. 2020, č.j. 5 C 304/2013-557, jímž nebyla navrhovaná změna žaloby připuštěna, a správným shledává i soudem I. stupně uvedený důvod, totiž že z důvodů již provedeného dokazování by potřebné provádění dalšího dokazování přesáhlo rámec dosud provedeného řízení. Je tomu tím spíše, že s ohledem na okruh účastníků vymezený v okamžiku rozhodování o návrhu na změnu žaloby, byl shledán nedostatek pasivní věcné legitimace. Pokud žalobci navrhli přistoupení dalších osob do řízení na stranu žalovaných, o zamítnutí takového návrhu již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením soudu I. stupně ze dne 11. 10. 2018, č.j. 5 C 304/2013-511, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2018, č.j. 37 Co 319/2018-522, a následně usnesením Nejvyššího soudu ČR zde dne 24. 3. 2020, č.j. 22 Cdo 785/2019-546 Nejvyšší soud, jenž odmítl dovolání žalobců proti citovanému usnesení odvolacího soudu, ve svém usnesení mimo jiné uvádí, že v rozhodnutí soudu I. stupně nelze shledat nepřípustný a přepjatý formalismus, jak namítali žalobci.

11. Pokud žalobci v odvolání argumentují, že svůj požadavek na připuštění změny žaloby opírají o legitimní očekávání vyplývající ze závěrů znaleckého posudku, jenž vyslovil jako nejvhodnější uspořádání povolení práva nezbytné cesty směrem přes pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec], odvolací soud pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně, jež zcela přijímá za své. Nelze zejména přehlédnout, že pozemek p. [číslo] (kromě žalovaných ve vlastnictví dalších čtyř spoluvlastníků) je pro přístup k pozemkům dalších vlastníků již využíván. Soud I. stupně, se rovněž podrobně vypořádal s argumentací, proč nejvhodnějším uspořádáním poměrů není žalobci navrhovaná varianta povolení nezbytné cesty, ale naopak citovaný způsob uvedený ve znaleckém posudku. Žalobci přitom kromě obecného zpochybnění správnosti posudku neuplatnili žádné konkrétní námitky vůči postupu či závěrům znaleckého ústavu.

12. Pokud žalobci v odvolání namítali, že dokazování soudu I. stupně je neúplné, když nebyl zjištěn stav k posouzení stability svahu, nebyly vytyčeny trasy inženýrských sítí a nebyl vyslechnut znalec na dopravní stavby, odvolacímu soudu opět nezbývá než odkázat na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, kde se soud I. stupně již podrobně vypořádal s důvody, pro které považuje za nadbytečné žalobci navrhované důkazy, přičemž k tomuto hodnocení odvolací soud nemá co vytknout.

13. Jak již uvedl soud I. stupně, soud není navrhovaným způsobem povolení nezbytné cesty vázán a pokud žalobci navrhují nevhodné umístění cesty, lze ji soudním rozhodnutím zřídit i v jiném místě, avšak jen na pozemcích v žalobě označených patřících žalovaným. Jak správně uvedl soud I. stupně, přičemž podrobně citoval literaturu k dané problematice včetně přiléhavé judikatury, pokud se ukáže, že nejvhodnější přístup s přihlédnutím k okolnostem uvedeným v ustanovení § 1029 odst. 2 o. z. vede přes pozemek v žalobě neoznačený, nebo přes pozemek jiného vlastníka než žalovaných, nezbývá než žalobu zamítnout. V takovém postupu soudu I. stupně rozhodně nelze shledat projev svévole, jak namítají žalobci, tím spíše, že soud I. stupně důvody svého rozhodnutí uvedl více než podrobně.

14. K navrhované změně žaloby žalobci uplatněné v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně odvolací soud podotýká, že ke změně žaloby může dojít kdykoliv za řízení, dokud nebylo vydáno rozhodnutí, jímž se řízení končí. Změna žaloby je tak možná i za odvolacího řízení, avšak jen tehdy, pokud to nemá za následek uplatnění nového nároku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2008, sp.zn. 26 Cdo 2962/2007). S odvoláním na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp.zn. 29 Cdo 3084/2011, jenž uvádí, že pokud soud nepřipustí změnu žaloby, nelze tutéž změnu žaloby uplatnit znovu, ledaže by se změnily předpoklady, za nichž soud o změně žaloby původně rozhodoval. V posuzované věci však žalobci v odvolání žádné takové předpoklady tvrzeny nejsou. Nebylo tedy o čem rozhodovat, neboť o shodném návrhu na změnu žaloby již bylo soudem I. stupně rozhodnuto. Odvolací soud jen na okraj podotýká, že hodlají-li žalobci přesto svůj navrhovaný nárok uplatňovat u soudu, musí tak učinit samostatnou žalobou a tím o něm zahájit nové řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp.zn. 21 Cdo 387/2003), přičemž se nejedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu ustanovení § 159 a odst. 5 o. s. ř.

15. Veden shora uvedenými úvahami odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal nárok žalobců a), b) důvodným a dle § 219 o. s. ř. rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, jako věcně správný potvrdil. Stejně tak potvrdil jako správný i výrok II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1., které byly dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány v řízení zcela úspěšnému žalovanému 1. a jejich výše i správně vyčíslena, jakož i výrok III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2), jenž se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, i výrok IV. o náhradě nákladů řízení, které stát platil, a nichž bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci byli zavázáni zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému 1. na náhradě účelně vynaložených nákladů tohoto řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Uvedená částka sestává z paušální náhrady, která náleží žalovanému 1., jenž nebyl v řízení zastoupen advokátem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a výši hotových výdajů nedoložil, přičemž mu přísluší náhrada v hodnotě dvou paušálů po 300 Kč (§ 2 odst. 3, § 1 odst. 3 písm. a/, c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu).

17. V odvolacím řízení rovněž úspěšný žalovaný 2) se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal.