37 CO 38/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnictví o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 10. 2021, č.j. 2 C 208/2019-220

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.228 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku p. [číslo] zapsaného pro k.ú. a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to červeně označené části (dále jen„ sporný pozemek“) přiléhající k pozemku p. [číslo] zapsaného pro k.ú. a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], vymezené geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 10. 2019, [číslo] (výrok I.), žalobce zavázal k povinnosti nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení žalované ve výši 30.802 Kč (výrok II.) a České republice – Okresnímu soudu v Blansku ve výši 3.454 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, jenž soudu I. stupně vytýkal, že k jednání před soudem I. stupně nebyl pozván, k řadě věcí se pak při jednání nemohl vyjádřit. Dále namítal, že řada důkazů, jichž bylo navrženo celkem 66, nebyla vůbec provedena, ostatní byly hodnoceny nesprávně. Soud I. stupně zcela ignoroval žalobcem uplatněnou námitku mimořádného vydržení, přestože z důkazů nelze dovodit nepoctivý úmysl žalobce ani jeho právního předchůdce. Stanoviska znalce [příjmení], který je zcela mimo obor, považuje žalobce za naprosto bezpředmětná a rozsudek soudu prvního stupně pak za zcela nepřezkoumatelný. Žalobce má rozsudek za zmatečný, neboť soud I. stupně rozhodoval spor o hranici z titulu nedokončeného scelování, což je veřejnoprávní záležitost. Žalobce zdůraznil, že se fakticky domáhal zachování přístupu na pozemek, aniž byl současně zničen odvodňovací příkop jako součást odvodnění jeho pozemku. Žalovaná přitom vyvíjí aktivity k odstranění sjezdu a zatrubnění příkopů, čímž by fakticky zničila funkčnost meliorací, které tvoří s pozemkem jeden funkční celek, což lze označit za další cílenou šikanu žalobce a snahu znemožnit mu užívání jeho vlastního majetku, nebo jej alespoň poškodit. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v žalobcův prospěch.

3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že sám žalobce tvrdil, že byl již v roce 1991 informován o sporném průběhu hranice mezi pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v k.ú. [obec] a věděl o tom, že jeho pozemek p. [číslo] nedosahuje až k okraji komunikace a hranice probíhá blízko okraje příkopu, vzdálenějšího od komunikace. Zdůraznila, že účelem příkopu je zajistit odvodnění cesty a zabránit, aby komunikace byla zaplavována z přilehlých pozemků, tvoří tak příslušenství cesty a měl by sdílet i její právní režim. Otázka žalobcem namítaného vydržení jíž byla řešena v řízení vedeném před Okresním soudem v Blansku pod sp.zn. 7 C 938/2004 s tím, že žalobce o průběhu hranice mezi pozemky věděl a jeho držba části sporného pozemku tak nemohla být řádná ani poctivá. Žalovaná se navíc i k této části pozemku chovala jako vlastník, dlouhodoběji udržet jej udržovala a starala se o něj, což vylučuje dobrou víru žalobce. Stav zápisů v katastru nemovitostí, pak byl ke dni 1. 1. 1993 v části týkající se sporného pozemku považován za správný a scelování či provedení meliorací nezpochybňuje. Žalovaná proto navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. V posuzované věci byl předmětem sporu nárok žalobce na určení vlastnictví k části pozemku [parcelní číslo] pro obec a k.ú. [obec] v rozsahu červeně vyznačeném a vymezeném geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 10. 2019, [číslo] (sporný pozemek). Žalobce tvrdil, že v řízení vedeném Okresním soudem v Blansku pod sp.zn. 7 C 938/2004 mezi jím a žalovanou probíhala řízení o zpřesnění polohy hranic mezi pozemky p. [číslo] jenž je ve vlastnictví žalované, a p. [číslo] ve vlastnictví žalobce, vše pro obec a k.ú. [obec]. Společná hranice mezi pozemky však byla chybně zaměřená, terénní stav je nicméně zřejmý dle dochovaného propustku přes příkop, který byl vybudován v době scelování pozemků v roce 1948. Na základě tohoto stavu se právní předchůdci žalobce ujali držby a vlastnictví k pozemku p. [číslo]. V důsledku zrušení scelovacích úřadu v roce 1950 nebylo dokončeno scelování. [příjmení] [jméno] však v roce 1999 nesprávně zaměřil hranice sporného pozemku, čímž vznikl, přes žalobcem výslovně projevený nesouhlas, nesprávný stav zápisů o katastru nemovitostí. Jelikož spor nelze řešit dohodou stran a hrance v terénu se liší od stavu zapsaného v katastru nemovitostí, žalobce se domáhá ochrany svých práv soudní cestou.

6. Soud I. stupně správně vycházel i ze samotných skutkových tvrzení žalobce, jenž nezpochybnil stav evidence katastru nemovitostí do data 1. 1. 1993 a sám uvedl, že k rozporu mezi stavem katastrálním a skutečným došlo až geometrickým plánem vyhotoveným S. [jméno] v roce 1999. Uzavřel, že skutečný průběh hranice v terénu odpovídá stavu zápisu katastrálního operátu, asprávně se proto zaměřil na období od 1. 1. 1993 do 20. 7. 1999.

7. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku přesvědčivě a logicky uvedl, z jakých důkazů vyšel, i jak je hodnotil. Ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně, jak jsou podrobně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, nemá odvolací soud připomínek a zcela se s nimi ztotožňuje. Byť v řízení před soudem I. stupně nebyly provedeny všechny žalobcem navržené důkazy, jak je žalobcem v odvolání i namítáno, soud I. stupně podrobně odůvodnil, proč jejich provedení považuje za nadbytečné (odstavec 7 a odstavec 20 odůvodnění rozsudku) a odvolací soud pro stručnost na toto odůvodnění, v němž neshledává žádné pochybení, odkazuje.

8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění pak soud I. stupně učinil správný právní závěr. Správně shledal splněnou podmínku aktivní a pasivní legitimace účastníků řízení i podmínku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

9. Soud I. stupně se ve svém rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vypořádal s veškerou argumentací žalobce a odvolací soud jen konstatuje, že závěry soudu I. stupně považuje za správné. Soud I. stupně správně neshledal ani podmínky pro vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku, neboť žalobce byl o sporném průběhu hranice informován již v roce 1991 (podáním Zemědělského družstva [obec] ze dne 5. 4. 1991), v roce 1993 v souvislosti s budováním plynové přípojky na hranici parcely p. [číslo] pro obec a k.ú. [obec] sousedící s pozemkem žalobce (p. [číslo]), i v roce 2002 v souvislosti s odstraněním plotu a následně při vedení řízení o náhradu škody za odstranění plotu vedeném před Okresním soudem v Blansku pod sp.zn. 7 C 938/2004. I jen na základě uvedených skutečností byl žalobce informován o tom, že je zpochybněn průběh hranice jeho pozemku p. [číslo] pro obec a k.ú. [obec] a současně tak byla zpochybněna dobrá víra žalobce, že mu svědčí vlastnické právo ke spornému pozemku a logicky pak nemohlo dojít k jeho vydržení dle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“.

10. Žalobce v odvolání namítal, že soud I. stupně ignoroval institut mimořádného vydržení, přestože žalobce prokázal, že předmětné pozemky nerušeně užíval po dobu několika desetiletí (konkrétně od roku 1948). Odvolací soud v posuzované věci neshledává podmínky mimořádného vydržení ve smyslu ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1.2014, dále jen „o. z.“. V tomto kontextu odvolací soud odkazuje na ustanovení § 3066 o. z., dle nějž se do vydržecí doby přitom započte i doba, po kterou měl držitel, případně jeho právní předchůdci, věc nepřetržitě v době přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž tato doba neskončí dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc nemovitou, tj. dnem 31. 12. 2018. Odvolací soud k uvedenému zdůrazňuje, že sám žalobce tvrdí, že pokojný stav nebyl rozporován od roku 1948 až do dne 5. 4. 1991, následně při budování plynové přípojky v roce 1993, při zaměření v roce 1999 a minimálně v roce 2004, kdy žalobce podal žalobu o náhradu škody po odstranění plotu, jíž bylo zahájeno řízení před Okresním soudem v Blansku pod sp.zn. 7 C 938/2004. Byť tedy lze připustit, že právní předchůdci žalobce drželi předmětné pozemky po dobu delší 35 let, k jejich mimořádnému vydržení žalobcem dojít nemohlo, neboť zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013,„ obč. zák.“, tuto možnost neznal, a úprava v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014,„ o. z.“ není použitelná s ohledem na výše uvedené okolnosti svědčící zpochybněna dobrou víru žalobce dávno před uplynutím lhůty, kterou vyžaduje § 3066 o. z., tj. do 31. 12. 2018. Již ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce se nemůže úspěšně mimořádného vydržení dovolat a soud I. stupně se jím proto zcela správně vůbec nezabýval.

11. Žalobce v odvolání namítal, že soud I. stupně řadu důkazů ignoroval. Odvolací soud odkazuje výše uvedená skutková zjištění soudu I. stupně a hodnocení důkazů, které posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, z nichž přesvědčivě vyplývá, proč soud I. stupně některé navržené důkazy neprovedl. Pokud pak žalobce namítá nesprávnost závěrů znaleckého posudku Ing. [příjmení], žalobce nepředložil žádný důkaz, jenž by byl způsobilý odborné závěry znalce vyvrátit.

12. Žalobce v odvolání dále namítal, že„ nebyl pozván k jednání soudu I. stupně“ (jedná se zřejmě o jednání před soudem I. stupně dne 5. 10. 2021, ke kterému se žalobce nedostavil, když u jednání dne 15. 9. 2020 a dne 1. 12. 2020 byl žalobce osobně přítomen). O odročení jednání původně nařízeného na den 29. 6. 2021 z důvodu žalobcem podaného odvolání na termín 5. 10. 2021 byl žalobce řádně vyrozuměn dne 28. 6. 2021 (viz dodejka č.l. 181 spisu). Nedostavil-li se žalobce bez jakékoliv omluvy k jednání, k němuž byl řádně s dostatečným předstihem předvolán, nelze v tomto spatřovat namítanou vadu řízení.

13. Pokud pak žalobce namítal nedostatek pravomoci soudu, odvolací soud odkazuje na jednoznačně formulovaný žalobní petit, kdy není pochyb, že žalobce se domáhá určení vlastnictví k části pozemku. Byl to sám žalobce, jenž v podané žalobě vymezil předmět řízení, jímž je určení vlastnického práva k části pozemku vymezené geometrickým plánem, nikoli v odvolání namítaný postup scelovacího řízení. Pouze na okraj pak odvolací soud dodává, pokud žalobce namítá zmatečnost napadeného rozsudku, žalobou pro zmatečnost lze napadnout jen pravomocný rozsudek. V posuzované věci je proto zmatečnost namítána předčasně. Při posouzení uvedené námitky dle jejího obsahu se jedná o žalobcem namítaná pochybení vyplývající z nesprávných závěrů znaleckého posudku. Odvolací soud k namítanému odkazuje na správné hodnocení důkazů soudem I. stupně, jak již bylo uvedeno výše.

14. Z důvodů výše uvedených odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal nárok žalobce důvodným a dle § 219 o. s. ř. rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, jako věcně správný potvrdil. Stejně tak potvrdil jako správný i výrok II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, které byly dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány v řízení zcela úspěšné žalované a jejich výše byla i správně vyčíslena, jakož i výrok III. o náhradě nákladů řízení vynaložených státem, o nichž bylo rozhodnuto za užití dle § 148 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované k rukám jejího advokáta (149 odst. 1 o. s. ř.) na náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení částku 8.228 Kč. Uvedená částka sestává z odměny za náklady právního zastoupení advokátem za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalobce a účast při jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ vyhláška“), ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky) a částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300 Kč ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a z částky 1.428 Kč představující 21 % DPH z odměny a náhrad (§ 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).