37 Co 42/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného 1), žalované 2) proti rozsudku okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 10. 2024, č. j. 6 C 111/2023-149

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I, VI, VII a VIII potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II, III a IV mění tak, že se nařizuje prodej nemovitostí uvedených ve výroku I rozsudku soudu I. stupně ve veřejné dražbě s tím, že výnos z dražby bude rozdělen mezi účastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů tak, že každému z nich připadne jedna třetina tohoto výtěžku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1), 2) k pozemkům p. č. , číslo, (jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. v obci , adresa, , část obce , adresa, ), p. č. , číslo, a p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , číslo, , dále jen „předmětné nemovitosti“, (výrok I), předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II), kterou zavázal k povinnosti do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu žalovanému 1) částku ve výši , částka, Kč (výrok III) a žalované 2) částku ve výši , částka, Kč (výrok IV) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V), zavázal k povinnosti do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku ve výši , částka, Kč (výrok VI), žalovaného 1) částku ve výši , částka, Kč (výrok VII) a žalovanou 2) částku ve výši , částka, Kč (výrok VII).

2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání žalovaní 1), 2), kteří uvedli, že jím bylo zasaženo do jejich práv a svobod, neboť byli zbaveni vlastnických práv k předmětným nemovitostem, které potřebují pro svoji potřebu. Namítali, že bez předmětných nemovitostí, které tvoří spolu s jejich domem jeden funkční celek, se jim sníží komfort bydlení v místě, kde žijí již více než 47 let a stejně jako jejich předci využívají zahradu, kterou mají v úmyslu převést na své potomky. Bez předmětných nemovitostí se sníží hodnota jejich domu, nebudou mít přístup z veřejné komunikace k dalším pozemkům p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , nebudou mít ani přístup k vyvážení žumpy u domu a možnost vypěstovat si vlastní ovoce a zeleninu, přijdou o prostor pro soukromý a rodinný život. Uvedli, že předmětné nemovitosti lze snadno rozdělit dle velikosti spoluvlastnických podílů a ani stavba na pozemku není překážkou, která by rozdělení mohla bránit. Současně namítli, že neměli možnost klást při jednání před soudem I. stupně žalobkyni otázky, nebyli ani pozváni na místní šetření znalce a nemohli mu tak klást dotazy. Poukázali rovněž na skutečnost, že žalobkyně si účelově koupila jednu třetinu předmětných nemovitostí od bratra žalovaných, zatímco žalovaní, kteří společně vlastní 2/3 předmětných nemovitostí a svůj díl odmítli žalobkyni prodat, je řádně nabyli děděním po předcích, jež předmětné nemovitosti drželi více než století. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne s tím, že „spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem se obnovuje a stále trvá“, současně nařídí odklad vypořádání předmětných nemovitostí o 2 roky, přičemž žalobkyni bude nařízeno, aby se po uvedenou dobu zdržela všeho, čím by mohla narušit pokojný stav a krajinný ráz nemovitostí.

3. Žalobkyně k odvolání namítla, že žalovaní uvádí skutečnosti, jež uplatnili již v řízení před soudem I. stupně, který se jimi i zabýval. Zdůraznila, že přestože se snažila celou záležitost vyřešit smírně, žalovaní žádný ze způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem neakceptovali. K namítané možnosti rozdělení pozemků žalobkyně uvedla, že přestože jsou pozemky v katastru nemovitostí evidovány jako pozemky zemědělské, dle územního plánu města , adresa, se jedná o plochy k bydlení v rodinných domech. V případě rozdělení nemovitostí o souhrnné výměře 884 m² na 3 pozemky o výměře 295 m² by podstatným způsobem byla omezena možnost výstavby domu na nově vzniklém pozemku. Rozdělení nemovitostí je sice reálné, avšak ne dobře možné, neboť na rozdělených pozemcích by již nebylo možné realizovat stejnou stavbu, jako na původním nerozděleném pozemku. Rozdělení předmětných nemovitostí není dobře možné ani z důvodu nemožnosti napojení na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Navíc pak soud I. stupně byl vázán stanoviskem stavebního úřadu, jenž shledal rozdělení pozemků nemožným. Žalobkyně s odkazem na svá předchozí stanoviska navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen.

4. Před projednáním věci odvolacím soudem žalobkyně uvedla, že již nemá zájem o přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví s ohledem na problematické vztahy se žalovanými. Navrhla proto, aby odvolací soud nařídil prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

6. Předmětem řízení je žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1), 2) k předmětným nemovitostem. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý o velikosti podílu ideální 1/3. Obvyklá cena předmětných nemovitostí, jak byla zjištěna ze znaleckého posudku číslo , č. účtu, ze dne , datum, vypracovaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , činila , částka, Kč. Dle stanoviska Stavebního úřadu , adresa, předmětné nemovitosti nelze rozdělit tak, aby si každý za spoluvlastníků stal výlučným vlastníkem samostatně odděleného pozemku. Žalobkyně svoji solventnost prokázala doložením zůstatku na účtu ve výši , částka, Kč. V řízení před soudem I. stupně projevila zájem o přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Žalovaný 1), žalovaná 2), kteří rovněž projevili zájem o přikázání předmětných nemovitostí, naopak svoji solventnost neprokázali.

7. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně změnila svoje stanovisko a nadále již neměla zájem o přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Žalovaný 1), žalovaná 2) přitom při jednání před odvolacím soudem shodně potvrdili, že nadále nedisponují finančními prostředky ve výši, aby mohli hodnotu spoluvlastnického podílu žalobkyně vyplatit. O uvedeném současně svědčí, že žalovaní opakovaně ve svých podáních (ze dne , datum, č. l. 157 spisu a ze dne , datum, č. l. 162 spisu) poukazovali na svoji nepříznivou finanční situaci.

8. I ve světle změny stanoviska žalobkyně z pohledu odvolacího soudu obstojí jednotlivá skutková zjištění soudu I. stupně, jak je podrobně uvedl soud I. stupně v odstavcích 5 až 13 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, i z nich vyvozený skutkový závěr (odstavec 14).

9. Soud I. stupně věc správně posoudil dle § 1140 odst. 1, § 1143 a § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), když rozhodoval v případě neshody spoluvlastníků o zrušení spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem.

10. Odvolací soud s odkazem na závěry soudu I. stupně zdůrazňuje, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí není dobře možné, jak podrobně uvedl již soud I. stupně v odstavcích 21 až 23 odůvodnění svého rozsudku. Ostatně v průběhu odvolacího řízení žalovaní ani žádnou novou skutečnost svědčící možnosti reálného rozdělení předmětných nemovitostí neuvedli. Namítali, že na předmětných nemovitostech nestojí žádná budova, jež by bránila jejich rozdělení. Současně připustili, že na předmětných nemovitostech se nachází „betonová plocha pro stání automobilů a chodník“. K výslovnému dotazu odvolacího soudu potvrdili, že stav nemovitostí je shodný se stavem, jenž zde byl již v době řízení před soudem I. stupně. Žalovanými popsaný stav tak není skutečností, jež by vznikla až po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně a nemohla být uplatněny již v řízení před soudem I. stupně.

11. V úvahu nepřichází ani v pořadí druhý zákonný způsob vypořádání, přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků, případně oběma žalovaným, za náhradu, neboť nejsou současně naplněny tzv. subjektivní předpoklady, tedy souhlas s přikázáním věci a solventnost. Žalobkyně o přikázání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví zájem nemá. Přestože žalovaní o předmětné nemovitost opakovaně zájem projevili, nedisponují finančními prostředky na vyplacení hodnoty spoluvlastnického podílu žalobkyně. V širším pojetí je takový stav nutně vykládán jako stav, kdy žalovaní o věc nemají zájem. Za popsané situace odvolací soud považoval za nadbytečné zabývat se možnostmi účelného využití předmětných nemovitostí jednotlivými účastníky či mírou zásluh o nabytí nemovitostí či péče o ně. Objektivně je naplněna podmínka pro jediný vhodný způsob vypořádání spoluvlastnictví prodejem předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě (§ 1147 věta druhá o. z.). Současně logicky nebyly shledány důvody pro nařízení dražby jen mezi spoluvlastníky, účastníky řízení, pokud žalobkyně o nemovitosti nemá zájem.

12. Přestože aktuální právní úprava neobsahuje výslovné ustanovení, že se výtěžek z prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě rozdělí mezi spoluvlastníky podle výše jejich spoluvlastnických podílů, jedná se o základní pravidlo, od nějž se lze odchýlit jen ve výjimečných případech. Před rozdělením výtěžku pak bude nutné uhradit náklady spojené s prodejem, případně další závazky spoluvlastníků (§ 1148 odst. 3 o. z.).

13. Odvolací soud rovněž neshledal důvodnou námitku žalovaných k postupu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, při šetření na předmětných nemovitostech ke zjištění podkladů pro jejich ocenění. Uvedené námitky se vztahovaly spíše k výši odměny znalce za vypracování znaleckého posudku, s nimiž se již v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku (odstavec 31, 32) i v usnesení o přiznání znalečného vypořádal soud I. stupně (usnesení ze dne , datum, , č. j. , číslo, ), i soud odvolací (usnesení ze dne , datum, , č.j. , číslo, ). Námitky rozhodně neobsahují uvedení konkrétních pochybení znalce či nepřesnosti při stanovení ceny předmětných nemovitostí. Výše ceny stanovená znaleckým posudkem je ostatně zcela bezpředmětná za situace, kdy odvolací soud nařídil způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví prodejem předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě.

14. Rovněž námitka žalovaných, že žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl na nemovitostech kupní smlouvou od bratra žalovaných účelově a spekulativně, zatímco oni svůj podíl nabyli děděním po předcích, neposouvá chování žalobkyně do rozporu s dobrými mravy. Ostatně s posouzením, zda chování žalobkyně při nabývání podílu na předmětných nemovitostech se již vypořádal soud I. stupně (odstavec 33 odůvodnění), odvolací soud k uvedenému nemá co dodat a žalovaní žádné nové přípustné skutečnosti neuvedli.

15. Soud I. stupně se rovněž zabýval naplněním podmínek pro odklad zrušení spoluvlastnictví, přičemž v průběhu řízení před soudem I. stupně žalovaní ani neuváděli žádné právně významné skutečnosti, jež by takový postup odůvodňovaly. Odvolací soud již jen dodává, že ani v odvolání žalovanými tvrzených skutečnostech (nemožnost pěstovat na předmětných nemovitostech vlastní ovoce a zeleninu, využití k obslužným činnostem domu, či pokles hodnoty domu o přilehlé předmětné nemovitosti) takové okolnosti spatřovat nelze, neboť nedosahují výjimečného či mimořádného významu. Ostatně žalovaní, byť netvrdí, že se jedná o okolnosti nově nastalé po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně, je uvedli až v průběhu odvolacího řízení.

16. V odvolání i jeho doplnění pak žalovaní opakovaně namítali, že nemají právní vzdělání, jsou evidováni u úřadu práce a nemají dostatek finančních prostředků na zaplacení právního zastoupení, čímž jsou v řízení oproti žalobkyni znevýhodněni. Soud I. stupně spolu se soudem odvolacím, jak vyplývá z obsahu spisu, o žádosti žalovaných o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce , číslo, /2023-139, jež bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , číslo, , tak že opakovaně nebyly shledány podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků žalovaným, coby nutné podmínky pro ustanovení zástupce(ů). Odvolací soud s odkazem na citovaná rozhodnutí proto shledal i tuto námitku žalovaných nedůvodnou, Anonymizováno17. S odkazem na výše uvedené lze uzavřít, že námitky, které uvádí žalovaní ve svém odvolání i jeho doplnění, jsou jen rekapitulací jich tvrzení a obsahu podání učiněných již v průběhu řízení před soudem I. stupně, s nimiž se soud I. stupně v rámci odůvodnění napadeného rozsudku podrobně vypořádal.

18. Veden těmito úvahami odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku I o zrušení podílového spoluvlastnictví jako správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Vzhledem k nově nastalým skutečnostem, kdy žádný z účastníků nemá reálný zájem o přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví, odvolací soud za užití § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výroky II, III a IV rozsudku soudu I. stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

20. Jako správné potvrdil i výroky VI, VII a VIII rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů vynaložených státem na úhradě znalečného v řízení před soudem I. stupně, které byly dle § 148 odst. 1 o. s. ř. uloženy všem účastníkům a jejich výše byla i správně vyčíslena (odstavce 37, 38, 39 odůvodnění napadeného rozsudku, na jehož odůvodnění odvolací soud pro stručnost odkazuje).

21. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznání právo na náhradu nákladů řízení, neboť výjimečné okolnosti pro jejich přiznání nebyly shledány.