37 CO 67/2019

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , PSČ obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 510.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2018, č.j. 273 C 104/2014-192, ve znění rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2018, č.j. 273 C 104/2014-197,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně jistiny v částce 510.000 Kč a ve výroku III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně úroku z prodlení a ve výroku II. ruší a v tomto rozsahu se mu věc vrací k dalšímu řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soudu I. stupně byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 510.000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 510.000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), náklady řízení ve výši 98.431 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.) a nahradit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 25.500 Kč (výrok III.). Žalobkyně [jméno] [příjmení] se v řízení v posuzované věci domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 510.000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení coby bezdůvodné obohacení. Tvrdila, že s žalovaným coby kupujícím uzavřela coby prodávající dne [datum] smlouvu o převodu nemovitosti za kupní cenu 1.200.000 Kč. Její část ve výši 510.000 Kč měla být dle zaslána na neznámý účet (jenž byl posléze identifikován jako účet novozélandské [právnická osoba] Funds Limited), uvedená částka však byla hned následujícího dne převedena zpět na účet žalovaného.

2. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 14. 1. 2020, č.j. 37 Co 67/2019-233, tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil a žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 21.280 Kč k rukám jejího zástupce. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 7. 3. 2022, č.j. 28 Cdo 2553/2021-363, uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve shora uvedeném odvolání soudu I. stupně vytýkal, že rozsudek, včetně doplňujícího rozsudku, je nepřezkoumatelný a nedostatečně odůvodněný. Zopakoval již uplatněnou námitku promlčení nároku žalobkyně s důrazem na změny skutkových i právních vymezení žalobou uplatněného nároku v průběhu řízení před soudem I. stupně a zpochybnil závěr soudu I. stupně k údajnému promlčení pohledávek žalovaného za žalobkyní, které žalovaný započetl vůči nároku žalobkyně uplatněnému v posuzované věci. Namítal, že se soud I. stupně nevypořádal s jím namítaným zpochybněním závěrů znaleckého posudku, kterým žalobkyně dokládala hodnotu předmětné bytové jednotky, ani nevzal v potaz skutečnost, že přestože kupní smlouva měla být uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, žalobkyně nikdy nevyužila možnosti od takové smlouvy odstoupit. Na smlouvu proto nelze hledět jako na neplatnou. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalovaného zrekapitulovala svoji argumentaci z řízení před soudem I. stupně a ztotožnila se s jeho závěry uvedenými v rozsudku, jímž bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.

5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), poté, co bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, znovu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po doplnění dokazování smlouvou kupní a smlouvou o pronájmu nemovitosti ze dne [datum] dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen v části příslušenství uplatněného nároku.

6. V průběhu odvolacího řízení došlo k postoupení pohledávky žalobkyně [jméno] [příjmení], jejíž úhrady se domáhá po žalovaném v řízení v posuzované věci, na [právnická osoba] SE. Z vedeného důvodu odvolací soud vyhověl návrhu žalobkyně a usnesením ze dne 7. 12. 2022, č.j. 37 Co 67/2019-295, rozhodl, že v řízení bude namísto žalobkyně pokračováno se [právnická osoba] SE (dále jen„ žalobce“), jakožto procesním nástupcem ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., která přijala stav řízení, jenž tu byl v době jejího vstupu do řízení.

7. Poté, co žalobce i žalovaný shodně potvrdili, že žádné nové rozhodné skutečnosti po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně nenastaly, odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, na něž pro stručnost odkazuje.

8. V posuzované věci je předmětem řízení nárok z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo žalovanému vzniknout tak, že část kupní ceny ze smlouvy o převodu nemovitostí uzavřené mezi [jméno] [příjmení] (prodávající) a žalovaným (kupujícím) ve výši 510.000 Kč měla být žalovaným zaslána na neznámý účet novozélandské [právnická osoba] Funds Limited a následně jím převedena zpět na jeho vlastní účet. [jméno] [příjmení] uvedla, že původně dlužila [právnická osoba] částku [číslo] až 400.000 Kč, na jejíž úhradu si půjčila od [jméno] [příjmení] částku 633.000 Kč a půjčku zajistila zástavním právem váznoucím na předmětné nemovitosti. Uzavření kupní smlouvy s žalovaným sjednávala paní [příjmení] s tím, že žalovaný měl za [jméno] [příjmení] zaplatit dluh vůči [jméno] [příjmení], který mu měla [jméno] [příjmení] splácet po [číslo] až 8.000 Kč měsíčně. Když se [jméno] [příjmení] dostavila do kanceláře, bylo jí sděleno [jméno] [příjmení], že pokud nepodepíše všechny uvedené listiny, včetně kupní smlouvy, o byt, kde žila se svojí nezletilou dcerou, přijde, neboť paní [příjmení] uplatní svůj nárok ze zástavního práva. Žalobkyně byla nucena se na místě rozhodnout, jednala pod tlakem vědoma si, že nemá jinou možnost. [příjmení] 510.000 Kč měla sloužit jako pojistka, pokud by se žalobkyně dostala do insolvence.

9. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o převodu nemovitosti, bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo] pro obec a k.ú. [obec], dále jen„ předmětné nemovitosti“, za kupní cenu ve výši 1.200.000 Kč. Žalovaný, jak bylo předmětnou smlouvu ujednáno, uhradil kupní cenu poukázáním částky 633.000 Kč na účet Mgr. [jméno] [příjmení] číslo [bankovní účet], částku ve výši 57.000 Kč na účet zprostředkovatelky [jméno] [příjmení] [číslo] částku 510.000 Kč na účet číslo [bankovní účet] [právnická osoba] Funds Limited, z nějž si však následující den uvedenou částku přeposlal zpět. V řízení vedeném před Městským soudem v Brně pod sp.zn. 1 T 170/2013 byl žalovaný rozsudkem ze dne 4. 3. 2014, č.j. 1 T 170/2013-202, zproštěn obžaloby pro přečin podvodu. Žalobkyně proto znovu na žalovaného podala dne [datum] a dne [datum] oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu, následně byla na žalovaného podána obžaloba pro přečin lichvy a řízení bylo před Městským soudem v Brně vedeno pod sp.zn. 11 T 171/2016. Žalovaný byl soudem I. stupně uznán vinným, že v úmyslu získat nepřiměřený majetkový prospěch ke škodě [jméno] [příjmení] a vědomě využívajíc její finanční tísně způsobené jejím předchozím nesplaceným závazkem vůči Mgr. [jméno] [příjmení] a z toho plynoucího rozrušení v obavě ze ztráty bydlení v této bytové jednotce, ke které měla [jméno] [příjmení] zástavní právo, a [jméno] [příjmení] hrozilo, že se bude muset z bytu i se svou nezletilou dcerou, o kterou se sama starala, vystěhovat, na sebe z jejího majetku smlouvou o převodu nemovitostí ze dne [datum] převedl předmětné nemovitosti. Následně však byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, č.j. 7 To 210/2017-254, rozsudek soudu I. stupně zrušen a řízení zastaveno z důvodu totožnosti skutku, neboť pro tento proti žalovanému již bylo pro zločin podvodu vedeno trestní řízení ve věci vedené před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 11 T 170/2013. Z obou rozhodnutí učinil soud I. stupně zjištění, že částku [číslo] původně poukázanou na účet Saving Funds Limited následně obdržel žalovaný, což ostatně účastníci v průběhu řízení v posuzované věci ani nezpochybnili.

10. Odvolací soud, doplnil dokazování smlouvou o pronájmu nemovitosti uzavřenou dne [datum] mezi žalovaným, coby pronajímatelem, a [jméno] [příjmení], coby nájemcem, z níž učinil zjištění, že žalovaný přenechal [jméno] [příjmení] do užívání předmětné nemovitosti na dobu 30 let od uzavření této smlouvy za nájemné ve výši 15.140 Kč měsíčně s možností zvýšení dle inflační doložky, pro případ porušení povinností nájemce hradit nájemné a související poplatky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení. Téhož dne ([datum]) byla mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] coby oprávněnou z předkupního práva uzavřena smlouva o zřízení předkupního práva, v níž se žalovaný zavázal v případě jakéhokoliv zcizení předmětných nemovitostí nebo spoluvlastnického podílu na nich nabídnout tyto nejprve ke koupi [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši součtu částky odpovídající 20 % z dosud nezaplacených nájmů do konce trvání nájemní smlouvy a částky odpovídající dani z převodu nemovitostí v době uplatnění předkupního práva s tím, že pokud se [jméno] [příjmení] dostane do prodlení s placením nájemného více jak 10 dní více než 3krát, toto předkupní právo zaniká.

11. Odvolací soud po doplnění dokazování v kontextu závazného právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem rozsudku ze dne 7. 3. 2022, č.j. 28 Cdo 2553/2021-363, na základě shora uvedených skutkových ujištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Byť u žalovaného při uzavření předmětné smlouvy kupní nebyly naplněny podmínky trestněprávní odpovědnosti, neboť byl zproštěn obžaloby pro přečin podvodu (ve věci vedené před Městským soudem v Brně pod sp.zn. 1 T 170/2013) a dále nebyl shledán vinným ze spáchání přečinu lichvy dle § 218 odst. 1 trestního zákoníku a trestní stíhání vedené proti němu bylo zastaveno (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, č.j. 7 To 210/2017-254), odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o převodu nemovitostí uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným dne [datum], naplňuje objektivní i subjektivní znaky lichevní smlouvy.

13. Naplnění subjektivních znaků je shledáno v tom, že [jméno] [příjmení] se při uzavírání smlouvy nacházela ve stavu tísně a rozrušení pramenícím z důvodné obavy, že v důsledku realizace zástavního práva váznoucího na předmětných nemovitostech přijde o možnost bydlení pro sebe a svou nezletilou dceru. Neměla totiž dostatek prostředků k úhradě svého dluhu Mgr. [jméno] [příjmení], nedokázala svoji situaci řešit a využila nabídky [jméno] [příjmení], jež za zprostředkování možnosti uzavřít předmětnou kupní smlouvu dokonce obdržela odměnu ve výši 57.000 Kč. S řešením situace neměla [jméno] [příjmení] zkušenosti, žalovaný se naopak v oblasti převodů nemovitostí a zajištění finančních závazků orientoval, případných rizik si byl vědom a využil tak slabosti, nevědomosti a tíživé situace [jméno] [příjmení].

14. Naplnění objektivního znaku lichevní smlouvy je shledáno ve skutečnosti, že [jméno] [příjmení] se dle smlouvy mělo dostat, a následně i dostalo, hrubého nepoměru k plnění, jež sama poskytla. Cena převáděných nemovitostí byla znaleckým posudkem vyčíslena částkou 1.200.000 Kč, jež ostatně odpovídá i kupní ceně ujednané předmětnou smlouvou. [jméno] [příjmení] se dostalo plnění v částce 633.000 Kč (na úhradu jejího dluhu u Mgr. [jméno] [příjmení]) a v částce 57.000 Kč (na úhradu odměny za zprostředkování [jméno] [příjmení]), celkem tak částka 690.000 Kč, tj. 57 % z kupní ceny. Zbývající částka 510.000 Kč [jméno] [příjmení] vyplacena nebyla, naopak, jak bylo prokázáno, obdržel ji právě žalovaný. Odvolací soud posoudil poměr plnění poskytnutého [jméno] [příjmení] i v kontextu nájemní smlouvy uzavřené dne [datum], jejíž podmínky pro [jméno] [příjmení] rozhodně nelze shledat vyváženými či dokonce výhodnými. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu 30 let s měsíčním nájemným ve výši 15.140 Kč, za byt 2+1 v lokalitě [obec] by nájemné za 30 let činilo minimálně částku 5.450.400 Kč, a to jen za předpokladu, že by nedošlo k navýšení nájemného v souladu s inflační doložkou, jež smlouva obsahuje. Již v okamžiku uzavření smlouvy si přitom byla [jméno] [příjmení] vědoma, že nájemné je neúměrně vysoké, dosahovalo částky jejích celkových příjmů, a nebude v jejích možnostech je platit. Rovněž předkupní právo nepředstavuje pro [jméno] [příjmení] výhodu, neboť za sjednaných podmínek bylo ni prakticky nerealizovatelné. I v případě jeho realizace by kromě do té doby zaplaceného nájemného zaplatila jako kupní cenu dalších 20 % ze zbývající části nájmů do konce sjednané doby nájmu (na samém počátku nájemního vztahu částku 1.090.080 Kč). V případě obou citovaných smluv se tak [jméno] [příjmení] nedostalo žádného zvýhodnění, jež by kompenzovalo ztrátu za nevyplacenou kupní cenu. Lze proto uzavřít, že žalobkyni, jež pozbyla nemovitosti v hodnotě 1.200.000 Kč, obdržela protiplnění v rozsahu 57 % její hodnoty, jež je v hrubém nepoměru vzájemných plnění.

15. Na základě výše uvedeného nelze, než smlouvu o převodu nemovitosti kvalifikovat jako absolutně neplatnou dle § 39 zákona č. 40/1964 sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. zák.“. Plněním z neplatné smlouvy se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení a ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. je povinen toto obohacení vydat. Odvolací soud proto shledává správným závěr soudu I. stupně, jenž žalovaného zavázal k povinnosti původní žalobkyni [jméno] [příjmení] zaplatit částku 510.000 Kč.

16. Současně však nelze přehlédnout, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s žalovaným vznesenou námitkou promlčení uplatněného nároku, jak jím byla poprvé uplatněna již v podání ze dne [datum], kterou je třeba posoudit ve smyslu ustanovení § 107 obč. zák., dle nějž se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za 2 roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

17. Z obsahu spisu se podává, že původní žalobkyně svůj nárok na zaplacení částky 510.000 Kč s příslušenstvím vůči žalovanému uplatnila žalobu doručenou soudu I. stupně dne [datum]. Jak tvrdí sám žalovaný, dne [datum] došlo k provedení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na základě neplatné smlouvy, žalovaný se tak uvedeného dne bezdůvodně obohatil. Jak bylo zjištěno ze spisu vedeného před Městským soudem v Brně pod sp.zn. 1 T 170/2013, podáním ze dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce učinila [jméno] [příjmení] oznámení o podezření ze spáchání trestného činu, v němž popisuje jednání žalovaného a Mgr. [jméno] [příjmení] i okolnosti uzavření předmětné kupní smlouvy. Z uvedené listiny však nelze jednoznačně usoudit, že [jméno] [příjmení] bylo již v okamžiku podání tohoto oznámení známo, že je to právě žalovaný, kdo se na její úkor obohatil a jaké výši. Naopak z obsahu spisu v uvedené trestní věci vyplývá, že [jméno] [příjmení] se jako poškozená se svým nárokem proti žalovanému připojila k trestnímu řízení až dne [datum], uvedený den je proto počátkem běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby, která uplynula dne [datum]. Podstatné totiž není, kdy žalovanému bezdůvodné obohacení skutečně vzniklo, ale až reálná vědomost [jméno] [příjmení] o tom, že to byl právě žalovaný, jenž se na její úkor obohatil a v jaké výši. K promlčení nároku tedy nemohlo dojít, neboť v posuzované věci [jméno] [příjmení] uplatnila svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném u soudu I. stupně dne [datum], tedy před koncem běhu subjektivní dvouleté promlčecí lhůty. Odvolací soud na základě posouzení uvedených skutečností shledal žalovaným uplatněnou námitku promlčení nedůvodnou.

18. Odvolací soud shledává správným závěr soudu I. stupně, pokud z důvodu promlčení shledal nedůvodnou obranu žalovaného spočívající v započtení dlužného nájemného, jež byla [jméno] [příjmení] povinná platit dle nájemní smlouvy ze dne [datum] a ze dne [datum], za období od [datum] do [datum] ve výši 151.400 Kč, včetně poplatku z prodlení ve výši 2,5 ‰ za každý den prodlení za 3 roky prodlení, v celkové výši 566.000 Kč. Žalovaný nárok na započtení uplatnil v řízení v posuzované věci až při jednání před soudem I. stupně dne [datum], při němž žalobkyně proti jím uplatněnému nároku obratem uplatnila námitku promlčení. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně námitku promlčení žalobkyně shledává důvodnou. Nájemné bylo splatné měsíčně, vždy k patnáctému dni měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí (článek IV odst. 4.2 smlouvy o nájmu nemovitosti z [datum]), posledně splatné nájemné pak k datu [datum]. Tříletá promlčecí doba, jež běží ode dne, kdy žalovaný mohl poprvé uplatnit své právo (§ 101 obč. zák.) na zaplacení dlužného nájemného, tak uplynula nejpozději dne [datum]. Promlčený je rovněž nárok na úhradu poplatku z prodlení, neboť příslušenství stíhá osud pohledávky. S ohledem na zcela jednoznačný závěr o promlčení se pak další dokazování ohledně žalovaným uplatněného nároku z důvodu ekonomie řízení jevilo zcela nadbytečným.

19. Odvolací soud shledává nedůvodnou námitku žalovaného, jíž zpochybnil závěry znaleckého posudku stanovení obecné ceny bytu. Žalovaný totiž neuvedl žádné konkrétní podstatné skutečnosti, jež by byly způsobilé závěry znaleckého posudku zpochybnit, ani ke svému obecnému tvrzení nepředložil žádný důkaz.

20. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně v průběhu řízení měnila skutkové i právní vymezení své pohledávky, odvolací soud jen dodává, že popis skutku, na jehož základě žalobkyně svůj nárok uplatňuje, shledává konstantním. Právní posouzení věci účastníkem řízení přitom pro uplatnění nároku není podstatné.

21. Z důvodů výše uvedených i odvolací soud shledal nárok žalobkyně na zaplacení částky 510.000 Kč důvodným a dle § 219 o. s. ř. rozsudek, jímž soud I. stupně v této části žalobě vyhověl, jako věcně správný potvrdil.

22. Správným byl shledán i výrok III., jímž byl žalovaný zavázán k úhradě soudního poplatku, neboť [jméno] [příjmení] byla v řízení od úhrady soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení osvobozena. Základem soudního poplatku je cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, bez příslušenství (§ 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), výše tohoto soudního poplatku pak byla soudem I. stupně vyměřena správně z částky 510.000 Kč (položka 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků). Dle výsledku sporu byl potom k jeho úhradě i správně zavázán v řízení neúspěšný žalovaný (§ 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), jemuž osvobození od poplatku nebylo přiznáno. Bez významu odvolací soud shledává námitku žalovaného, že [jméno] [příjmení] v průběhu řízení přestala splňovat podmínky pro přiznání osvobození od úhrady soudního poplatku, neboť soudní poplatek je splatný s podáním návrhu, kdy u [jméno] [příjmení] podmínky pro osvobození byly shledány.

23. Žalobkyně se v posuzované věci domáhala i zaplacení úroků z prodlení z částky 510.000 Kč„ dle nařízení vlády č. 163/2005 Sb. ve výši 7,75 % ročně (v závislosti na výši 2T reposazby) za dobu od podání žaloby“. Takto uplatněný nárok je však rozporný. Žalobkyně jednak odkazuje na výši úroků z prodlení, jež odpovídá ročně výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky), která k datu podání žaloby [datum] činila 8,05 % ročně, přičemž se současně domáhá úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně. Takto uplatněný nárok je v logickém rozporu zcela nesrozumitelný, neboť není jednoznačně zřejmé, v jaké výši se vlastně žalobkyně úroku z prodlení domáhá. Žalobkyně ani netvrdí, k jakému datu na základě jaké skutečnosti nastala splatnost žalobou uplatněného nároku, přičemž soud I. stupně tuto absenci tvrzení podstatných pro posouzení okamžiku prodlení a v jeho důsledku i stanovení výše úroku z prodlení zcela pominul.

24. V napadeném rozhodnutí soudu I. stupně potřebná zjištění a závěry ohledně nastolených otázek zcela chybí a rozhodnutí je tak pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve výroku I. v části příslušenství uplatněného nároku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Současně nezbylo, než zrušit i výrok II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení, jenž je výrokem na výroku I. závislým. Dosud totiž nebyl vyčerpán celý předmět řízení, přičemž o povinnosti k náhradě nákladů řízení je třeba rozhodnout až v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.).

25. V dalším řízení bude na soudu I. stupně, aby postupem dle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzval žalobce k doplnění jeho podání, jež je v části příslušenství uplatněného nároku nesrozumitelné, tak, aby bylo najisto postaveno, v jaké výši se žalobce úroků ze prodlení domáhá. Současně neopomene žalobce vyzvat k doplnění skutkových tvrzení k okolnostem prodlení žalovaného s plněním žalobou uplatněného (a již přisouzeného) nároku. [příjmení] přitom postupovat v souladu s výše vysloveným právním názorem odvolacího soudu, jímž je vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

26. V novém rozhodnutí soud I. stupně rozhodne znovu též o nákladech řízení, a to včetně nákladů, vzniklých účastníkům v průběhu odvolacího i dovolacího řízení (§ 224 odst. 3, § 243g odst. 1 o. s. ř.).