38 Co 100/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 za účasti vedlejšího účastníka: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 2. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 o určení vlastnického práva o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne datum, č. j. číslo I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0.

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí nacházejících se v obci obec, katastrální území obec, a to pozemku parc. č. parcelní číslo, pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba č. p. číslo), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo, pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo, pozemku parc. č. parcelní číslo, pozemku parc. č. parcelní číslo, pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. parcelní číslo a pozemku parc. č. parcelní číslo (výrok I.) a žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že důvody, pro které zákon připouští odvolání daru (nouze, nevděk) naplněny nebyly, resp. v případě fyzického napadení žalobce (které by v obecné rovině jako nevděk hodnoceno být mohlo) nebylo prokázáno, že k němu skutečně došlo. Pokud nebylo prokázáno, že byly naplněny důvody, pro které žalobce od darovacích smluv odstoupil, nelze uvažovat o tom, že by bylo obnoveno jeho vlastnické právo k darovaným nemovitostem. Důkazní břemeno v dané věci leželo na žalobci a soud má za to, že provedené důkazy nepostačovaly k tomu, aby mohl uzavřít, že k napadení žalobce skutečně došlo, a že ke vzniku jeho zranění nedošlo v rámci obrany žalovaného či v rámci vzájemné potyčky. Stejně tak k projevu nevděku žalovaného, který měl spočívat v tom, že „naváděl“ svého syna proti žalobci, žalobce ani přes poučení soudu v podstatě žádná tvrzení nenabídl a neunesl tak břemeno tvrzení. Dále soud dospěl k závěru, že na základě toho, co bylo zjištěno o majetkových poměrech žalobce, nebyly splněny ani zákonné předpoklady pro odvolání daru z důvodu nouze.

3. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce do celého jeho rozsahu odvolání z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), e), g) a d) o.s.ř. a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení Žalobce staví svůj nárok na odvolání daru na dvou důvodech, kdy prvním z nich je odvolání daru pro nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, který je odůvodněn zejména tím, že žalovaný žalobce fyzicky napadl, kdy napadení bylo takové intenzity, že následně musel opakovaně vyhledat lékařskou péči. Žalobce zásadně odmítá tvrzení soudu I. stupně, že ohledně fyzického napadení ze strany žalovaného neunesl důkazní břemeno. Žalobce považuje za zcela nemístné, aby soud konstatoval jakési zveličování zdravotních následků žalobce a činil takové závěry bez znaleckého zkoumání. Posuzování závažnosti zdravotních problémů nepřísluší soudu, nýbrž odborníkům z oboru lékařství. Pokud jde závěr přestupkové komise o tom, že nebylo prokázáno, že by k fyzickému napadení žalobce ze strany žalovaného skutečně došlo, žalobce nadále setrvává na svém tvrzení, že jméno FO byl napadení přítomen. Vzhledem k nepříznivému životnímu stylu, který pan jméno FO v poslední době vede, a který zjevně ovlivnil jeho smýšlení a paměť, považuje žalobce odvolání výpovědi, resp. prohlášení výpovědi za nepravdivou, za zcela lživé, bezpředmětné a nevěrohodné. Soud navíc při hodnocení otázky, zda došlo k fyzickému napadení žalobce, nebral vůbec v potaz výpovědi vedlejší účastnice ani svědka jméno FO. Skutečnost, že ze strany žalovaného došlo k fyzickému napadení žalobce, vyplývá z několika důvodů, které soud při hodnocení této otázky vůbec nebral v potaz a v úvahu bral pouze důkazy, které byly v neprospěch žalobce. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. sp. zn.. Žalobce považuje rovněž za nesprávné závěry soudu I. stupně o nemožnosti odvolání daru pro nouzi, který dospěl k závěru, že si nouzi přivodil úmyslně sám. Soud téměř nerozlišuje rozdíl mezi žalobcem jako fyzickou osobou a právnickými osobami, ve kterých žalobce měl majetkovou účast nebo byl členem jejich volených orgánů. O skutečnosti, že žalobce je v tíživé finanční situaci svědčí podaný insolvenční návrh a s ním spojené povolené oddlužení. Soud přihlížel pouze k podkladům týkajícím se finančních toků vesměs právnických osob, které nijak nesouvisí s majetkovou situací žalobce, který byl pouhým statutárním orgánem těchto společností, či v nich měl majetkovou účast. Tyto prostředky nepředstavovaly finanční prostředky, které by náležely žalobci, a se kterými by mohl pro svou vlastní potřebu, jakkoliv disponovat. Žalobce je přesvědčen, že byly naplněny podmínky pro odvolání daru pro nevděk i pro nouzi a zdůraznil, že k odvolání daru postačí naplnění pouze jednoho ze dvou uvedených důvodů odvolání daru.

4. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a ve vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že soud se v doplněném dokazování řídil právním názorem odvolacího soudu a dokazování doplnil plně v souladu s jeho pokynem a takto dospěl ke správným skutkovým i právním zjištěním a žalobu zamítl. K tvrzení žalobce, že jsou splněny zákonné podmínky k odvolání daru pro nevděk z důvodu fyzického napadení žalovanými nelze přihlížet, neboť tento skutek nebyl žalovaným prokázán, což dokládá předchozí správní řízení o skutku vedeném městem město a jeho dvě pravomocná usnesení o zastavení řízení, neboť spáchání skutku, o níž se vedlo řízení, nebylo žádnému z žalovaných prokázáno. Obdobná situace je u odvolání daru pro nouzi, neboť nalézacímu soudu bylo doloženo dostatečné množství důkazů prokazujících, že žalobce v rozhodném období disponoval finančními prostředky v řádu milionů Kč.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Odvolací soud již v rozhodnutí ze dne datum, č.j. číslo, kterým zrušil rozsudek soudu I. stupně ze dne datum č.j. číslo, vyslovil závěr, že ve vztahu k ustanovení § 2068 občanského zákoníku provedl soud I. stupně dostatečné dokazování, z něhož vyvodil správný závěr, že důvod uvedený v tomto ustanovení pro odvolání daru není dán. Citované rozhodnutí soudu I. stupně bylo sice zrušeno jako celek, nicméně odvolací soud uložil Okresnímu soudu v město, aby podrobně zkoumal důvody pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 občanského zákoníku a zjistil, zda byly splněny předpoklady pro odvolání daru pro nevděk, a to že obdarovaný ubližuje dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, zjevně tím porušuje dobré mravy a dárce takové chování obdarovanému nepromine.

7. Soud I. stupně provedl v novém řízení po zrušení jeho prvního rozhodnutí v dané věci obsáhlé dokazování a znovu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že s ohledem na zjištěné majetkové, osobní a rodinné poměry žalobce (odst. 31 – 40, 51 odůvodnění napadeného rozhodnutí) není dán důvod k odvolání daru pro nouzi, bez ohledu na to, že žalobce se aktuálně nachází v úpadku řešeného schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Soud I. stupně se v novém řízení opětovně a důkladně zabýval majetkovými, osobními a rodinnými poměry žalobce před uzavřením předmětné darovací smlouvy i poměry po jejím uzavření a opětovně dospěl k závěru, že zákonné předpoklady pro odvolání daru z důvodu nouze splněny nebyly. Pokud jde o odvolání daru pro nevděk, bylo na žalobci, aby prokázal, že důvody pro odvolání daru ve smyslu ustanovení § 2072 občanského zákoníku byly naplněny. Projev nevděku žalovaného spočívající v navádění svého syna proti žalobci, v řízení prokázán nebyl, neboť žalobce ani přes poučení soudu v tomto směru nic podstatného netvrdil a žádné důkazy neoznačil. Stejně tak neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu k dohodě („společné prohlášení“), jejímž předmětem mělo být odvolání daru. Dále soudy obou stupňů nemohly pominout rozhodnutí Komise k projednávání přestupků města město ze dne datum, č.j. číslo, kterými bylo řízení o přestupku proti občanskému soužití, ke kterému mělo dojít dne datum ve město tím, že žalovaný 1. měl fyzicky napadnout žalobce, zastaveno. V návaznosti na toto rozhodnutí, soud I. stupně provedl v novém řízení podrobné dokazování a dospěl k závěru, že fyzické napadení žalobce žalovaným 1. nebylo prokázáno. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř., soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal, že celá událost týkající se jeho údajného fyzického napadení odehrála jinak, než je uvedeno v rozhodnutí přestupkové komise města město, soud I. stupně nepochybil, pokud ze závěrů jejího rozhodnutí, s přihlédnutím k ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř., vycházel. Závěr přestupkové komise města město má i odvolací soud za správný.

9. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející dospěl ke shodnému závěru jako soud I. stupně, že důvody pro odvolání daru pro nouzi ve smyslu ustanovení § 2068 odst. 1 občanského zákoníku a pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 odst. 1 občanského zákoníku naplněny nebyly, a proto napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné (§ 219 o.s.ř.), včetně výroku II. o náhradě nákladů řízení, na jehož správné odůvodnění pro stručnost odkazuje.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaným, kteří byli v řízení plně úspěšní, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem částka Kč sestávající se z odměny právního zástupce žalovaných za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě částka Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) v návaznosti na § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem dne datum), z náhrady hotových výdajů 2x částka Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z cestovného částka Kč za použití osobního motorového vozidla NISSAN MURANO, r. z. SPZ s průměrnou spotřebou 13 l/100 km, při ceně paliva 38,2 Kč/l a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 5,6 Kč/1 km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. v platném znění s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalobce ke Krajskému soudu v Brně a zpět (2x 55 km) celkem 110 km a z 21% DPH částka Kč z přiznané odměny, náhrady hotových výdajů a cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

11. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).