38 CO 118/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jaroslava Buriana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o vypořádání společného jmění manželů o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 3. 2022, č. j. 10 C 61/2015 – 749 ve spojení s usnesením tohoto soudu ze dne 31. 3. 2022, č. j. 10 C 61/2015 - 755

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím, že ze zaniklého společného jmění manželů připadá pozemek p. číslo (správně p. číslo), zahrada o výměře 237 m2 v katastrálním území Kyjov, zapsaná na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov žalovanému (výrok I.), jemuž uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů částku 500.222,34 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II.), každému z účastníků uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu – Okresnímu soudu v Hodoníně spočívající ve svědečném ve výši 3.244,50 Kč (výroky III. a IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (V.). Usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 10 C 61/2015 – 755 soud rozhodl o opravě části výroku II. rozsudku ze dne 2. 3. 2022, č. j. 10 C 61/2015 – 749 tak, že se chybně uvedená částka, kterou je povinen uhradit žalovaný na vypořádání společného jmění žalobkyni, ve znění („ 500.222,34 Kč“ opravuje na„ 606.922,34 Kč“).

2. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud o žalobě o vypořádání společného jmění manželů, kterou žalobkyně požadovala vypořádat nemovitost, a to pozemek parc. číslo zapsaný na list vlastnictví k. ú. obec a půjčku ve výši 1.100.000 Kč, kterou si jako manželé vzali od jméno příjmení. Na tuto částku jméno příjmení čerpal tzv. Americkou hypotéku na základě smlouvy číslo ze dne datum. příjmení 1.100.000 Kč byla převedena na bankovní účet žalobkyně č. bankovní účet, který byl původně žalovaného, ale aby se vyhnul exekucím byl přepsán na žalobkyni. Splátky hypotéky ve výši 9.504 Kč měsíčně, které hradila z účtu žalobkyně, byly použity výlučně za účelem úhrady závazků žalovaného z jeho podnikatelské činnosti. S ohledem na skutečnost, že účastníci měli zúžené společné jmění manželů, veškeré platby šly na závazky žalovaného z jeho podnikatelské činnosti. Od momentu čerpání půjčky žalobkyně hradila veškeré splátky ze svých příjmů. Půjčka poskytnutá jméno příjmení byla společným závazkem účastníků za trvání manželství, ale byla použita výhradě na úhradu závazků žalovaného, když půjčka byla zaslána na účet žalobkyně, který sice byl formálně na její jméno, ale byly tam společné finance. Do datum byl tento účet veden na jméno žalovaného, ale následně byl skryt před věřiteli. K úplnému splacení půjčky měsíčními splátkami došlo datum. Na vypořádání společného jmění manželů požadovala částku 1.386.433,68 Kč.

3. Žalovaný souhlasil s vypořádáním společného jmění manželů tak, že pozemek připadne jemu za náhradu ve výši 10.000 Kč, avšak nesouhlasil s tvrzením, že by z poskytnuté částky 1.100.000 Kč byly hrazeny jeho závazky z podnikatelské činnosti, které si hradil ze svých prostředků, když nadto vůbec o půjčce od pana příjmení nevěděl, a tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně hradila ze společných prostředků tuto půjčku, která je jejím výlučným závazkem, požaduje vypořádat tuto část, tedy to, o čem žalobkyně tvrdí, že uhradila. Podle bankovních výpisů předložených žalobkyní, s ohledem na splácení půjčky od jméno příjmení, dle názoru žalovaného, náleží do zaniklého společného jmění manželů částka 1.418.665,22 Kč. S ohledem na skutečnost, že na účet u obec spořitelny, s nímž disponovala žalobkyně, došla částka přes 6.000.000 Kč, představující pohledávku právnická osoba, mohla žalobkyně půjčku od pana příjmení zaplatit bezodkladně.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětná zahrada má připadnout do výlučného vlastnictví žalovaného za náhradu ve výši 10.000 Kč.

5. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum a pravomocně rozvedeno dne datum. V průběhu manželství účastníci zúžili společné jmění manželů notářským zápisem NZ číslo ze dne datum a notářským zápisem xxx ze dne datum, z nichž soud zjistil, že nejprve bylo společné jmění manželů zúženo tak, že dům adresa na parcele č. st. xxx včetně příslušenství, parcela číslo st. xxx zastavěná plocha a nádvoří, parcela číslo orná půda vše v katastrálním území xxx, zapsané na list vlastnictví bude ve výlučném vlastnictví žalobkyně a veškeré příjmy, které vzniknou žalovanému z jeho podnikatelské či jiné pracovní činnosti, které mu budou vyplaceny a které z podnikání získá, budou ve výlučném vlastnictví žalovaného, když současně závazky, které v budoucnu žalovanému vzniknou v souvislosti s jeho podnikatelskou či jinou činností na základě jeho právního nebo protiprávního úkonu, nebudou tvořit součást společného jmění manželů, ale budou zavazovat pouze žalovaného. Účastníci zde rovněž deklarovali, že je jim známo, že se na tuto dohodu vůči jiné osobě mohou odvolat jen tehdy, pokud této osobě bude obsah dohody znám. Druhým notářským zápisem bylo zúženo společné jmění manželů jen na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, když manželé se mimo jiné, dohodli, že i příjmy z pracovního poměru, z prací atd. budou nabývat do výlučného vlastnictví. Dále vzal soud za prokázáno, že hypoteční úvěr, který si vzal pan příjmení, si skutečně vzal za účelem pomoci s dluhy rodičům jméno příjmení příjmení, když žalovaný vystupoval jako ručitel, tedy tento ručitelský závazek spadal do společného jmění manželů. Jak paní jméno příjmení příjmení, tak paní příjmení a pan příjmení shodně vypověděli, že peníze z tohoto úvěru byly na základě ústní dohody půjčeny ve smyslu § 657 obč. a násl. oběma manželům. Na základě shora uvedeného má soud za prokázáno, že půjčka od pana příjmení spadá do společného jmění manželů a nelze ji považovat za výlučný závazek ani jedné ze stran. Žalovaný o této půjčce věděl a v době, kdy byla poskytnuta, nebylo společné jmění manželů zúženo takovým způsobem, který by společnou půjčku vylučoval. Skutečnost, že peníze byly zaslány na účet žalobkyně také neprokazují, že by se jednalo pouze o její výlučný závazek, když číslo účtu bylo pouze chráněným (před věřiteli a exekutorem) místem plnění, když na tomto se obě strany v rámci manželství dohodly. Tuto skutečnost potvrdila výpověď jak paní jméno příjmení příjmení jejich dcery, která si situaci pamatovala, v té době s rodiči žila, byla u toho, když vybírali peníze, které následně vezli k exekutorovi a skutečnost, že jak žalovaný, tak žalobkyně se snažili dluhy uhradit společně a za pomocí půjčky od pana příjmení, když toto shodně vypověděla i paní příjmení a sám pan příjmení. Poskytnutí půjčky ve výši 1 100 000 Kč na základě ústní dohody oběma účastníkům bylo prokázáno i výpisy z účtu u obec spořitelny, kdy oba účastníci společně peníze vybírali a následně je nosili exekutorovi nebo tím hradili jiné dluhy, jak bylo prokázáno především výpovědí paní jméno příjmení příjmení a exekučním spisem ve spojení s výpovědí pana příjmení. Žádným důkazem nebyl prokázán opak ve smyslu § 144 obč. zák., tedy závazek v tomto smyslu vznikl za trvání manželství a je součástí společného jmění manželů. Pokud nebylo jednoznačně prokázáno, na co byla konkrétně užita celá půjčená částka 1.100.000 Kč, součástí společnosti právnická osoba jako její společník nebyl pouze žalovaný, ale do roku 2007 i žalobkyně, která se starala o tzv.„ papírování“ a měla tedy povědomí o celkové finanční situaci společnosti a způsob řešení finančních problémů. S ohledem na skutečnost, že došlo ke smísení peněz i s penězi od společnosti právnická osoba, které byly nesprávně zasílány na účet a tím byly skryty před věřiteli, pak oba účastníci tímto vyjádřili svou vůli ze svých soukromých prostředků hradit dluhy i této společnosti a je tedy namístě, aby následky tohoto rozhodnutí nesli oba současně, kdy soud má za to, že ve smyslu § 144 občanského zákoníku ve znění do datum se z půjčené částky hradily závazky ve společném jmění manželů, když nebyl prokázán opak. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že z peněz byly výlučně hrazeny dluhy žalovaného. Ručitelský závazek, který na sebe žalovaný jako fyzická osoba vzal, byl sjednán v době, kdy samotná žalobkyně byla součástí společnosti právnická osoba, tedy o tomto věděla, s tímto souhlasila a nadto sama vypověděla, že chtěla manželovi v té době pomoci. Její jednání nelze tedy zpětně hodnotit tak, že její vůle směřovala pouze uhradit výlučný dluh žalovaného, když v době poskytnutí půjčky a hrazení různých dluhů jednali oba účastníci ve shodě. Podle závěrů soudu I. stupně, dluh vůči jméno příjmení byl ve společném jmění manželů, stejně jako dluhy za žalovaným jako ručitelem za závazek společnosti právnická osoba 6. Soud shrnul, že žalobkyně požaduje na vypořádání společného jmění manželů zaplacení částky 1.386.433,68 Kč, když tato částka představuje polovinu uhrazených splátek za říjen 2007 - duben 2013, tj. 295.021 Kč, částku 187.792 Kč splátky za období od května 2013 do února 2015, částku 145.112 Kč – splátky uhrazené za říjen 2018 do datum a jednorázovou platbu 758.508,68 Kč. K těmto obdobím označila a předložila důkazy, ze kterých bylo prokázáno, že za období od října 2007 do dubna 2013 byly splátky hrazeny ze společných závazků na společné závazky, tedy není předmětem vypořádání společného jmění manželů, když navíc bylo prokázáno z výpisu z účtu, že celková uhrazená částka činila 380.160 Kč, nikoliv 590.042 Kč (z toho polovina 295.021 Kč), jak tvrdila žalobkyně. Dále za období od května 2013 do února 2015 byla uhrazena částka 187.792 Kč a za období od října 2018 do datum byla uhrazena částka 145.112 Kč. Současně v rámci předložených dřívějších důkazů bylo prokázáno, že žalovaná uhradila za březen až srpen 2015 a březen až srpen 2016 částku 102.432 Kč a v únoru 2020 byla uhrazena částka 758.508,68 Kč. Za období od května 2013 do února tak žalobkyně uhradila číslo, 68 Kč z výlučných prostředků na společný závazek, tedy žalovaný je povinen ji v rámci vypořádání uhradit polovinu, tj. 596.922,34 Kč a k tomu částku 10.000 Kč, jakožto náhradu za vypořádání zahrady.

7. S ohledem na výsledek řízení zavázal soud každého z účastníků k náhradě nákladů řízení státu – svědečného rovným dílem a ve vztahu mezi nimi, žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala do celého jeho rozsahu žalobkyně odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že ze zaniklého společného jmění manželů připadá pozemek p. číslo zaps. na list vlastnictví v k. ú. obec žalovanému, který je povinen zaplatit jí částku ve výši 10.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, na vypořádání společného jmění manželů je povinen zaplatit jí částku v celkové výši 1.386.433,68 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, žalovanému uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu – Okresnímu soudu v Hodoníně ve výši 6.489 Kč a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně v odvolání zopakovala argumentaci uplatněnou před soudem I. stupně a znovu uvedla, že závazek, k jehož splacení byla poskytnuta půjčka od pana příjmení, kterou ze svých výlučných prostředků uhradila, je závazek náležející do společného jmění manželů účastníků. Pokud jde o ručitelský závazek, který na sebe vzal žalovaný jako fyzická osoba za úhradu dluhu společnosti právnická osoba vůči právnická osoba, o tomto nevěděla, ani s tímto nikdy nevyslovila souhlas a o jednání žalovaného se dozvěděla až zpětně. Ručitelský závazek žalovaného je jeho výlučným závazkem a jako takový měl být řešen. Půjčka od pana příjmení od počátku vznikla pouze za účelem vypořádání závazku žalovaného z jeho podnikatelské činnosti, a navíc k ní došlo již po zúžení společného jmění účastníků dne datum. Žalobkyně má za to, že dluh vůči panu příjmení do společného jmění manželů nenáleží, stejně jako ručitelský závazek žalovaného jako fyzické osoby.

9. Proti rozsudku soudu I. stupně, a to do jeho výroků II. – V. podal odvolání i žalovaný a navrhl, aby odvolací soud žalobu zamítl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Předně namítl, že rozšíření žaloby provedené žalobkyní podáním ze dne datum měl soud odmítnout s ohledem na právní závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, dle kterého může soud vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci navrhli k vypořádání soudního rozhodnutí do tří let od jeho zániku, tj. v konkrétním případě do datum. Žalovaný nesouhlasí, že do pasiv zaniklého společného jmění účastníků náleží i půjčka poskytnutá svědkem jméno příjmení. Výpovědi svědků k půjčce poskytnuté jméno příjmení má za nevěrohodné a s ohledem na měnící se skutková tvrzení žalobkyně o tom, mezi kým byla uzavřena smlouva o půjčce, jsou nepřesvědčivá. Žalovaný doložil, že z příjmů od subjektu právnická osoba, jež získal ze zakázky se subjektem právnická osoba, prováděl splátky exekutorovi a za těchto okolností má za to, že závazek vůči svědku příjmení je výlučným závazkem žalobkyně, na jejíž účet bylo poukázáno dostatek finančních prostředků, aby z nich závazek vůči svědku příjmení uhradila. Pokud by se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že peníze poskytnuté svědkem příjmení jsou pasivem zaniklého společného jmění účastníků pak žalobkyně neprokázala, že ze„ svých prostředků“ tuto půjčku splatila, podle bankovních výpisů poskytnutých žalobkyní za období od poskytnutí půjčky od jméno příjmení, tj. datum do datum (zrušení účtu) byla připsána na tento účet částka 6.605.248,22 Kč (včetně půjčky 1.100.000 Kč), když 74,23 % z této částky jsou cizí zdroje. Nejednalo se tedy o výlučné finanční prostředky žalobkyně či účastníků, ale o cizí zdroje, což soud I. stupně nehodnotil, ani se tím nezabýval. Pokud jde o zaplacení částky 758.508,68 Kč mající původ z prodeje kdysi společného domu účastníků, jejich dcerou nebylo prokázáno, že by se jednalo o finanční prostředky žalobkyně, jedná se opět o cizí zdroje.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.

11. Vypořádání společného jmění manželů, zaniklého (resp. zrušeného či zúženého) před 1. lednem 2014 se řídí občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.).

12. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,3)

13. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

14. Podle § 143a odst. 1 obč. zák., manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

15. Podle § 144 obč. zák., pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

16. Podle § 145 odst. 3 obč. zák., závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.

17. Podle § 149 odst. 2 obč. zák., zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

18. Podle § 149 odst. 3 obč. zák., při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

19. Podle § 149 odst. 4 obč. zák., v případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 se použijí ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně.

20. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3831/2016, příslušelo odvolacímu soudu přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu, neboť řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízení, u něhož z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky a rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nemůže nabýt samostatně právní moci jen ohledně některých vypořádávaných položek (§ 153 odst. 2 o. s. ř., § 206 odst. 2 o. s. ř.) Odvolací soud rovněž není vázán rozsahem, v němž se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhá (§ 212 písm. c) o. s. ř.).

21. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že v případě účastníků, jejichž společné jmění manželů bylo zúženo notářským zápisem ze dne datum a ze dne datum, patří do jejich společného jmění manželů pozemek p. číslo zapsaný na list vlastnictví v k. ú. obec, dále společný dluh vzniklý na základě ústně uzavřené smlouvy o půjčce s jméno příjmení a závazek žalovaného jako ručitele z titulu jeho ručitelského závazku za dluh právnická osoba – právnická osoba jako dlužníka vůči právnická osoba s. r. o. jako věřiteli, který ale k vypořádání společného jmění manželů žádný z účastníků nenavrhl. Soud I. stupně tak správně neměl důvod hodnotit důkaz provedený exekučním spisem soudního exekutora sp. zn. xxx. K ručitelskému závazku odvolací soud poznamenává, že pokud kromě žalovaného byla společníkem společnosti právnická osoba i žalobkyně, a to od jejího založení datum až do datum, musela mít přehled o chodu firmy, jejích finančních závazcích apod., a proto skutečnost, že žalovaný uzavřel předmětný ručitelský závazek datum, jí musela být nepochybně známa, navíc, když společně s žalovaným vybírali z účtu na jméno žalobkyně finanční prostředky a předávali je soudnímu exekutorovi Mgr. Ing. jméno příjmení v exekuční věci vedené pod sp. zn. xxx.

22. Mezi účastníky nebylo sporu, že do jejich společného jmění manželů patří pozemek p. číslo zahrada o výměře 237 m2, zapsaný na list vlastnictví u xxx pro obec.

23. Pokud jde o okolnosti, za nichž byla mezi účastníky na straně jedné a jméno příjmení uzavřena smlouva o půjčce, tyto byly v řízení před soudem I. stupně dostatečně prokázány svědeckými výpověďmi jméno příjmení a jméno příjmení příjmení i důkazy listinnými, a to výpisy z účtu č. účtu bankovní účet vedeného u právnická osoba Ve výpovědi těchto svědků nebyly zjištěny žádné závažné rozpory a jejich nevěrohodnost nebyla v řízení nijak prokázána.

24. Smlouva o půjčce, uzavřená mezi účastníky a jméno příjmení byla sice uzavřena po prvním zúžení společného jmění účastníků notářským zápisem ze dne datum, nicméně toto zúžení společného jmění manželů nebránilo vzniku nového společného závazku za trvání jejich manželství, které zaniklo rozvodem ke dni datum. Pokud tedy za trvání manželství účastníků, bez ohledu na zúžení jejich společného jmění, vznikl nový společný závazek v podobě ústně uzavřené půjčky s jméno příjmení, jedná se o společný závazek účastníků, který je třeba po zániku jejich společného jmění vypořádat a nelze jej považovat za výlučný závazek žalovaného, ani výlučný závazek žalobkyně.

25. Odvolací soud má s ohledem na provedené podrobné dokazování soudem I. stupně výpisy z účtu č. bankovní účet a výpisy z účtu bankovní účet u právnická osoba za správný závěr soudu I. stupně, že až do února 2012 bylo ze společného jmění manželů na půjčku od jméno příjmení jako na společný závazek uhrazeno 380.160 Kč, což jsou finance použité ze společného jmění manželů na závazky ve společném jmění manželů a tato částka tedy není předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Není proto důvodný návrh žalovaného aby předmětem vypořádání společného jmění manželů byla částka 190.080 Kč, jakožto polovina z částky 380.160 Kč, která byla z účtu číslo účtu bankovní účet zaplacená na půjčku od jméno příjmení za období od datum do datum, tak za období od datum do datum. Po zúžení společného jmění manželů ze dne datum (od této doby příjmy žalobkyně nebyly součástí společného jmění manželů), žalobkyně uhradila na půjčku od jméno příjmení jako na společný závazek částku 435.336 Kč, z níž má nárok na jednu polovinu, tj. 217.668 Kč. Dále má odvolací soud za správný závěr soudu I. stupně, že z výlučných prostředků žalobkyně ve výši 758.508,68 Kč, kterými byla doplacena společná půjčka účastníků od jméno příjmení, je žalovaný povinen uhradit jí na vypořádání jednu polovinu, tj. částku 379.254,34 Kč. Za období od května 2013 do února 2020 žalobkyně uhradila z výlučných prostředků na společný závazek částku 1.193.844,68 Kč, z níž je žalovaný povinen zaplatit jí na vypořádání společného jmění manželů částku 596.922,34 Kč, k níž je nutno připočíst částku 10.000 Kč jako náhradu za vypořádání pozemku p. číslo v k. ú. obec Odvolací soud neshledal žádný důvod, proč by částka 10.000 Kč jako náhrada za vypořádání pozemku nemohla být připočtena k částce na vypořádání podílu ve výši 596.922,34 Kč.

26. Námitku žalovaného, že podání žalobkyně ze dne datum je rozšířením žaloby o další položky k vypořádání společného jmění nemá odvolací soud za důvodnou, neboť tímto podáním pouze upravila svůj žalobní návrh co do položky, která je v řízení o vypořádání společného jmění manželů uplatňována od jeho počátku.

27. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a ve vztahu mezi účastníky a státem – Okresním soudem v Hodoníně, rozhodl soud I. stupně správně podle výsledku řízení. Na odůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud odkazuje.

28. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, podle konstantní judikatury Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 572/19, sp. zn. IV. ÚS 404/22), v případě iudicia duplex má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení, přičemž výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 o. s. ř. by měly tvořit pouze případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, nebo jde o šikanózní výkon práva. V tomto případě však odvolací soud výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 o. s. ř. neshledal, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).