38 CO 131/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1.264.022 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výrokům č. II, č. III, č. V, č. VI a odvolání žalovaného proti výrokům č. I, č. III, č. IV, č. VI rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 5. 2022, č. j. 14 C 153/2020 - 258

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích č. I, č. II, č. V a č. VI potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku č. III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 47. 732,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku č. IV mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně soudní poplatek ve výši 25.272 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 18. 568,73 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 842.406 Kč se specifikovaným příslušenstvím, povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 41.093 Kč, povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně soudní poplatek ve výši 37.921 Kč, povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení ve výši 730 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky č. I, č. III, č. IV, č. VI), žalobu v částce 421.616 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2020 do zaplacení zamítl (výrok č. II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení ve výši 359 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok č. V).

2. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě o zaplacení částky 1.264.022 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně nárokovala jako slevu z kupní ceny ve výši 3.000.000 Kč za prodej pozemku [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům, zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] se všemi součástmi a příslušenstvím dle kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2019. Po koupi domu zjistila skryté vady, které bez prodlení žalovanému oznámila. Jednalo se o vadné stropy ve všech místnostech, vyjma stropu nad průjezdem, které měly být dle projektové dokumentace keramické, o čemž byla žalovaným ujištěna. Stropy však byly provedeny dřevěné trámové, navíc z použitých dřevěných trámů špatné kvality a dle statického průzkumu je třeba je vyměnit. Další vadou byla chybějící hydroizolace v suterénu a v podlaze suterénu, která měla být dle technické zprávy projektové dokumentace tvořena dvěma vrstvami lepenky a třemi asfaltovými nátěry, nicméně hydroizolace zde zcela chybí. Celková cena prací, které je nutné provést na domě, aby byly tyto vady odstraněny, byla vypočtena na částku 1.231.222 Kč, kterou uplatnila jako slevu z kupní ceny. Dále se domáhala náhrady účelně vynaložených nákladů při uplatnění práv z vadného plnění ve výši 7.400 Kč za znalecký posudek, 15.400 Kč za statický průzkum a 10.000 Kč za činnost projektanta.

3. Žalovaný nárok neuznal. Pokud jde o vytýkané vady, při koupi žalobkyni upozorňoval, že se jedná o dům z roku 1940, na kterém byla v letech 1966 – 1967 provedena rekonstrukce. S ohledem na stáří domu, neměl žádné informace o použitých materiálech. Dům zdědil po rodičích v roce 2010 a neprovedl na něm žádnou rekonstrukci tak, aby vytýkané opotřebení a vlastnosti vyšly najevo. Technickou zprávu viděl poprvé až po uzavření kupní smlouvy a žalobkyni ji předal až při předání nemovitosti. Proto nemohl znát použité materiály a nemohl tak žalobkyni o nich ujišťovat. Žalobkyně při koupi uvedla, že chce celý dům rekonstruovat a viditelně špatný stavebně technický stav jí nevadil. Dům několikrát navštívila před koupí i s různými odborníky z oboru stavebnictví a měla možnost se stavem nemovitosti seznámit. S ohledem na stáří domu se dalo předpokládat, že stropy budou dřevěné, když v 50. – 60. letech se jednalo o běžný způsob výstavby. U lepenky je pak zřejmé, že po 50 letech nebude plnit svou funkci, když její životnost je asi 20 let. Vytýkané vlastnosti domu nelze považovat za skryté vady.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy, výslechem svědků a výslechem znalce, žalobě co do slevy z kupní ceny ve výši 809.606 Kč žalobě vyhověl, když vzal za prokázáno, že žalovaný sdělil žalobkyni, že stropy v domě jsou keramické, a nikoliv dřevěné, a žalobkyně proto oprávněně předpokládala, že dům bude mít tuto vlastnost. Po zjištění, že tomu tak není, uplatnila práva z odpovědnosti za vady u žalovaného. Dle statického průzkumu nejen že jsou stropy trámové dřevěné, ale navíc jsou z nevhodných trámů, které nevyhovovaly normám ani v době jejich instalace, natož dnešním normám a je nutná jejich výměna. Jedná se tedy o vady předmětu koupě ve smyslu § 2099 občanského zákoníku, kdy jde minimálně o nepodstatné porušení smlouvy ve smyslu ust. § 2107 občanského zákoníku a žalobkyně tak má v souladu s ust. § 2107 odst. 1 občanského zákoníku právo na slevu z kupní ceny vyčíslené částkou 809.606 Kč představující náklady na opravu vadných stropů. Co do slevy plynoucí z vady chybějící hydroizolace ve sklepech a v podlaze sklepa, soud žalobu zamítl s tím, že již při prohlídce domu byla zřejmá opadaná omítka ve sklepě a muselo tak být jasné, že je to vlhkostí. I kdyby žalovaný prohlásil, že dům je zaizolovaný, muselo být žalobkyni zřejmé, že i kdyby zaizolovaný byl, izolace by s ohledem na stáří domu, které žalobkyně taktéž znala, musela nutně být na hranici životnosti či spíše by již neplnila svou funkci. Dle slyšeného znalce by izolace provedená dle technické zprávy měla životnost 60 let a dle posouzení nároku by byla 25 let. Soud proto v souladu s ust. § 2103 občanského zákoníku nepovažoval skutečnost chybějící hydroizolace na domě za vadu ve smyslu ust. § 2099 občanského zákoníku Náklady vynaložené při uplatnění práv z vadného plnění ve výši 32.800 Kč soud žalobkyni jako účelně vynaložené přiznal.

5. Právně soud věc posoudil dle ust. § 2079, § 2099, § 2103, § 1924 občanského zákoníku. Podle výsledku řízení rozhodl soud I. stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem i co do jejich povinnosti k náhradě nákladů řízení České republice.

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podala do jeho výroků č. II, č. III, č. V a č. VI odvolání žalobkyně a navrhla, aby odvolací soud napadené části rozsudku změnil tak, že žalobě bude vyhověno v celém rozsahu a navazující výroky budou odpovídat plnému úspěchu žalobkyně ve sporu. Soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V průběhu řízení byly prokázány žalobkyní tvrzené vady, tedy že nemovitosti nemají keramické stropy, a že dům zcela postrádají hydroizolaci. Tyto skutečnosti prokázala doloženým znaleckým posudkem [číslo] ze dne 13. 1. 2020 ve znění jeho dodatku ze dne 15. 2. 2022, stav stropů byl také prokázán stavebně technickým průzkumem stavby vyhotoveným Ing. [anonymizováno] dne 1. 11. 2019. Skutkové závěry soudu ohledně chybějící hydroizolace nemají oporu v provedeném dokazování. Znalec ve své výpovědi nebyl schopen vyjádřit se ke skutečnosti, zda s žalovaným řešil otázku izolace, nicméně při popisu stavby ve svém posudku znalec základy popisuje jako„ betonové pásy izolované“ a sám znalec uvedl, že při tvorbě znaleckého posudku u částí, které nejsou při běžné prohlídce viditelné, vychází z informací vlastníka. Dále znalec uvedl, že se jednalo o posudek na koupi nemovitosti, který vypracovával pro potřebu banky, kdy úvěr nebyl ani zčásti určen na rekonstrukci, protože tato potřeba by se v posudku musela objevit. Banka tedy úvěrovala žalobkyni úvěr na koupi nemovitosti, která nevyžadovala rekonstrukci. Tato skutečnost vyplývá také z výpovědi svědkyně [příjmení], která jako finanční poradkyně žalobkyně v rámci svědecké výpovědi vysvětlila soudu, že první úvěr byl určen na koupi s tím, že dům bude užíván ve stavu, v jakém byl koupen, s kosmetickými úpravami. Teprve po zjištění podstatných závad, mj. chybějící hydroizolace si žalobkyně musela vyřídit úvěr nový, tentokrát na rekonstrukci. Z výslechu svědků [příjmení] a [příjmení] pak jednoznačně vyplývá, že suchá, opadaná omítka ve sklepní části domu jim byla žalovaným vysvětlena jako důsledek opravy kanalizace, nikoliv chybějící izolace. Z těchto důkazů vyplývá, že žalobkyně jednoznačně předpokládala, že dům je izolován, nepočítala s tím, že bude nutné provést hydroizolaci domu a z žádného provedeného důkazu také nevyplývá závěr soudu, že u tak starého domu mohla žalobkyně očekávat, že i kdyby tam izolace byla, nebude funkční. Žalobkyně byla utvrzena žalovaným o tom, že dům byl izolován, nicméně hydroizolace prokazatelně úplně chybí.

7. Proti rozsudku soudu I. stupně, podal do jeho výroků č. I, č. III, č. IV a č. VI odvolání i žalovaný, a to z důvodů dle ust. § 205 odst. 2 písm. b), e), g) o. s. ř. a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 809.606 Kč s příslušenstvím se zamítá a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení. Soud zcela pominul jeho tvrzení, že součástí kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2019 nebylo ujednání účastníků o tom, že stropy rodinného domu mají být keramické. Z předmětné kupní smlouvy nevyplývá, že by si kupující vymínila u stavby keramické stropy a hydroizolaci. Dále soud I. stupně zcela pominul prokázanou skutečnost, že kupující věděla, že kupuje dům z roku 1940, na kterém byla v roce 1966 provedena nástavba a že je určen k rekonstrukci. Na výstavbě domu ani nástavbě se žalovaný aktivně nepodílel, v době prováděné nástavby mu bylo 5 let a předmětný dům zdědil v roce 2012 po svých rodičích. Dále soud zcela odhlédl od jeho tvrzení, že v době převodu z jeho osoby na žalobkyni, s ohledem na obvyklou cenu pozemků v k. ú. [obec], připadala ze sjednané kupní ceny 3.000.000 Kč na pozemek přibližně částka 1.600.000 Kč a na dům částka 1.400.000 Kč. Žalobkyni dům prodal za účelem rekonstrukce a věděla, že dům je 80 let starý, tudíž na hranici životnosti. Při první schůzce s žalovanou uvedl, že neví, jaké jsou stropy, více se jej na stropy nikdo neptal. O tom, že stropy v domě jsou keramické a strop nad střechou garáže trámový, žalobkyni neujišťoval, neboť tyto skutečnosti nevěděl a vědět nemohl. Před uzavřením kupní smlouvy žádné bližší informace o provedené stavbě a rekonstrukci v letech 1966 – 1967 co do použitého materiálu neměl, a proto žalovanou v tomto nemohl ujišťovat. Technická zpráva, která byla součástí žádosti o stavební povolení v roce 1966, není žádnou projektovou dokumentací, či dokumentací skutečného provedeného díla. Tuto dokumentaci vyzvedl, viděl poprvé po uzavření kupní smlouvy a předal žalobkyni až 30. 9. 2019 při předání nemovitosti. Špatný stavebně technický stav domu vyplýval i z průkazu energetické náročnosti budovy. Ze sedmi tříd energické náročnosti byla stavba označena třídou F, tedy jako druhá nejhorší, tedy velmi nehospodárná. Žalobkyně ve své výpovědi sama uvedla v souvislosti s předloženým průkazem energetické náročnosti budovy, že se domnívala, že stav budovy bude horší. Z této výpovědi je zřejmé, že ani ona si nedělala žádné iluze o stav budovy, ale jednoznačně podcenila náklady rekonstrukce takové velké stavby. Tento závěr je potvrzený i výpovědí paní [příjmení], finanční poradkyně žalobkyně, která ve své výpovědi uvedla, že žalobkyně původní úvěr na částku 2.700.000 Kč postupně navyšovala z důvodu skrytých vad na částku 4.600.000 Kč. Špatný stavebnětechnický stav stavby dále konstatoval i znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku, který zpracoval na základě objednávky žalobkyně za účelem zjištění ceny pro určení daně z nabytí nemovitých věcí. Znalec pouhým okem pozoruje dost špatný technický stav domu, dále pozoruje vzlínání zemní vlhkosti, praskliny ve zdi. Špatný technický stav potvrdily i svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Svědek [příjmení], který byl u prohlídek s žalobkyní, se ke stropům ve své výpovědi vůbec nevyjadřuje, stejně jako realitní makléřka paní [příjmení]. Jediný, kdo se ke stromům vyjadřuje, je svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který zpracoval odhad nemovitosti jako podklad pro hypoteční úvěr žalobkyně, a který se k tomuto posudku, když uvedl, že vidí, že zde je uvedeno, že stropy jsou hurdiskové, takže nejspíš mu bylo sděleno, že v domě jsou hurdiskové stropy. Žalovaný se domnívá, že vytčený nedostatek – dřevěný strop nenaplňuje definici skrytých vad, nýbrž představuje běžné opotřebení, které vzhledem ke stanovené nebo obvyklé době životnosti domu odpovídá jeho stáří, provedeným rekonstrukcím a běžnému způsobu užívání i údržby. Dále žalovaný namítl nesprávný právní závěr o výši slevy z kupní ceny, kterou soud postavil na roveň nákladů na opravu vadných stropů ve výši 809.606 Kč. Podle rozhodovací praxe soudů závisí výše slevy z kupní ceny na povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, na snížení funkčních vlastností věci nebo její estetické hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu užívání věci, na ceně nutných oprav a jiných obdobných hlediscích. Sleva z kupní ceny u starého domu by neměla být ve výši tvrzených nákladů na rekonstrukci stropů, taková sleva je nepřiměřeně vysoká. Ve vztahu ke kupní ceně domu (1.500.000 Kč) představuje soudem přiznaná sleva z kupní ceny více jak 50 % kupní ceny.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl totožnou argumentaci, jako v odvolání proti napadenému rozsudku.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně proti výroku II. ani odvolání žalovaného proti výroku I. nejsou důvodná.

10. Po provedeném odvolacím řízení je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že nárok žalobkyně na uplatnění slevy z kupní ceny je co do částky 809.606 Kč oprávněný.

11. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. Podle § 2095 občanského zákoníku, prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

13. Podle § 2099 odst. 1 občanského zákoníku, věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

14. Podle § 2106 odst. 1 občanského zákoníku, je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy.

15. Podle § 2106 odst. 2 občanského zákoníku, kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

16. Podle § 2106 odst. 3 občanského zákoníku, nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107.

17. Podle § 2107 odst. 1 občanského zákoníku, je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

18. Rozdíl mezi uplatněním práva kupujícího odpovědnosti za vady dle ust. § 2106 a § 2107 občanského zákoníku není podstatný. V pochybnostech, zda jde o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy, se má za to, že jde o porušení nepodstatné.

19. Žalobkyně při uplatnění nároků kupujícího z vadného plnění postupovala dle výše uvedeného ustanovení § 2106 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, kdy zvolila právo na přiměřenou slevu z kupní ceny a tuto volbu práva pak žalovanému bez zbytečného odkladu oznámila po zjištění, že místo keramických stropů jsou v domě stropy trámové dřevěné, navíc z trámů nevhodných, nevyhovujících ani normám v době jejich instalace. Skutečný stav stropů žalobkyně nemohla ani při obvyklé pozornosti zjistit při prohlídce domu před uzavřením kupní smlouvy, na rozdíl od stavu hydroizolace ve sklepních prostorách domu. Skutečnost, že ke dni uzavření kupní smlouvy mezi účastníky byly předmětné stropy v jiném stavu, než jaký měl být po provedené rekonstrukci domu v letech 1966 – 1967, byla prokázána znaleckými posudky, z nichž bylo zjištěno, že místo keramických stropů se jedná o stropy dřevěné, navíc zhotovené z nevhodných trámů, nevyhovujících ani normám v době jejich zabudování. Odvolací soud má za to, že nemůže jít k tíži žalobkyně, že dřívější majitel domu provedl jeho rekonstrukci (nadstavba a úprava domu) v rozporu s tím, co uvedl ve své žádosti o stavební povolení ze dne 189. 11. 1966, k níž byla připojena technická zpráva vypracovaná v prosinci 1966 k nadstavbě rodinného domu - [obec] [číslo] podle které se„ stropy provedou z keramických nosníků a vložek a nad průjezdem bude strop trámový (dřevěný)“. Pokud jde o zjištěný stav předmětných stropů (dle znaleckého posouzení) ke dni uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, zhotovených navíc z nevhodných trámů, pak tento stav nelze hodnotit jako stav odpovídající projevu běžného opotřebení. Vyloučení odpovědnosti prodávajícího nelze dovodit z obecného sdělení (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 558/2016), v dané věci pod bodem V. odstavec 15 kupní smlouvy, podle něhož„ kupující potvrzuje, že se osobně seznámila se stavem převáděných nemovitých věcí a v tomto stavu je takto po důkladném zvážení a prohlídce kupuje“. Okolnost, zda žalovaný o vytčených vadách věděl, nemá právní význam, neboť odpovědnost za vady má objektivní povahu a žalovaný jako prodávající za vady odpovídá, i když o nich ani nemohl vědět. Podle odvolacího soudu, povinností žalovaného jako vlastníka domu, bez ohledu na způsob jeho nabytí, bylo vědět, příp. z veškerých možných informací a dostupné dokumentace zjistit, v jakém technickém (faktickém) stavu se dům, který se rozhodl prodat, nachází. Po žalované jako kupující nebylo možno požadovat, aby na základě jí dostupných informací k technickému stavu domu, mohla předpokládat, že stropy budou v jiném stavu, než ve skutečnosti byly. Pokud stav stropů neodpovídá technické dokumentaci, pak se u nich, dle názoru odvolacího soudu, jedná o vadu, za kterou žalovaný jako prodávající odpovídá.

20. Podle § 1923 občanského zákoníku, je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny.

21. Pokud jde o nárok na slevu z kupní ceny, tento by měl odpovídat rozdílu mezi hodnotou, kterou by měla věc bez vad a hodnotou, kterou měla věc dodaná s vadami s tím, že pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění. S ohledem na ustálenou judikaturu soudů nelze nárok na slevu z kupní ceny hodnotit pouze podle výše uvedeného hlediska. Při určení slevy je třeba přihlédnout i k tomu, jak se vada projevuje při užívání věci, zda a jak komplikuje či omezuje užívání věci, do jaké míry zhoršuje vzhled prodané věci, snižuje její životnost a funkční vlastnosti věci nebo její estetickou hodnotu apod. (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 558/2016, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007, sp. zn. 33 Cdo 69/2013, sp. zn. 33 Cdo 4541/2016, sp. zn. 33 Cdo 4442/2018). Z výše uvedených důvodů lze žalobkyni částku 809. 607 Kč, stanovenou znaleckým posudkem, přiznat jako slevu odpovídající nákladům na opravu vadných stropů.

22. Podle § 2103 občanského zákoníku, kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.

23. S ohledem na výše citované ust. § 2103 občanského zákoníku, odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že žaloba není co do částky 421.616 Kč s příslušenstvím, požadované jako slevy z kupní ceny s ohledem na vadu chybějící hydroizolace ve sklepech a v podlaze sklepa, důvodná. Odvolací soud má rovněž za to, že s ohledem na stav hydroizolace, i kdyby byla provedena v době rekonstrukce nemovitosti v letech 1966 – 1967, by (s ohledem na vyjádření znalce) byla ke dni uzavření kupní smlouvy na konci své životnosti a již nebyla funkční, což žalobkyně mohla zjistit prohlídkou sklepních prostor provedenou za přítomnosti dalších osob (i z oboru stavebnictví) před uzavřením kupní smlouvy. V této souvislosti pak odvolací soud odkazuje na argumentaci soudu I. stupně pro částečné zamítnutí žaloby v částce 421.616 Kč s příslušenstvím uvedenou v odst. 22 odůvodnění jeho rozsudku, s níž se odvolací soud ztotožňuje.

24. Podle § 1924 občanského zákoníku, kdo má právo podle § 1923, náleží mu i náhrada nákladů účelně vynaložených při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li však právo na náhradu do jednoho měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu, soud právo nepřizná, pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas.

25. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku č. I potvrdil jako věcně správný v celém rozsahu tj. i co do částky 32.800 Kč přiznané žalobkyni v souladu s ust. § 1924 občanského zákoníku na nákladech vzniklých v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady ve výši 7.400 Kč za znalecký posudek, 15.400 Kč za statický průzkum a 10.000 Kč za činnost projektanta, které má i odvolací soud za náklady účelně vynaložené. Úrok z prodlení přiznaný soudem I. stupně z částky 842.406 Kč odpovídá zákonné sazbě a byl správně přiznán od 29. 1. 2020, tj. ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty dle předžalobní výzvy k zaplacení žalované částky, která byla žalovanému doručena dne 21. 1. 2020.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně správně podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř s ohledem na výsledek řízení.

27. Při výpočtu náhrady nákladů řízení přiznané žalobkyni podle jejího úspěchu a neúspěchu ve věci se soud I. stupně dopustil pochybení, když nezapočítal žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 25.281 Kč po částečném přiznání osvobození od soudních poplatků. Výrok č. III napadeného rozsudku proto odvolací soud změnil tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 47.732,69 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 25.281 Kč a z nákladů řízení za zastoupení advokátem včetně náhrady hotových výdajů, ztráty času a cestovného společně s 21 % DPH. O náhradě nákladů řízení za zastoupení žalobkyně advokátem včetně náhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času, cestovného a DPH rozhodl soud I. stupně správně a na odůvodnění rozhodnutí ohledně těchto nákladů odvolací soud odkazuje.

28. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství 2) (dále jen„ partnerství“) je či není.

29. V souladu s výše citovaným ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění změnil odvolací soud výrok č. IV napadeného rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně soudní poplatek ve výši 25.272 Kč, neboť při stanovení této povinnosti žalovanému soud I. stupně nezohlednil, v jakém rozsahu byla žalobkyně od placení soudních poplatků osvobozena a v jakém rozsahu byla v řízení úspěšná. Z částky 842.406 Kč, v níž byla žalobkyně úspěšná, činí soudní poplatek 42.121 Kč, z něhož činí 60 % (výše přiznaného osvobození od soudních poplatků žalobkyni) 25.272 Kč, což je částka, kterou je žalovaný povinen dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích státu uhradit.

30. Výroky č. V a č. VI napadeného rozsudku odvolací soud potvrdil jako věcně správné, neboť o nákladech řízení vynaložených z prostředků státu v souvislosti s výslechem znalce, rozhodl soud I. stupně podle výsledků řízení správně v návaznosti na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledku řízení, v němž byla žalobkyně úspěšná z 66,64 %, neúspěšná z 33,36 %. Podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v částce 18.568,73 Kč odpovídající 33,28 % celkových nákladů odvolacího řízení (jehož předmětem byla s ohledem na odvolání obou účastníků celá původně žalovaná částka) ve výši 55.795,49 Kč sestávající se z odměny právní zástupkyně žalobkyně za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě 13.380 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (podání odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem dne 10. 11. 2022), z náhrady hotových výdajů 2x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z náhrady za promeškaný čas 4 půlhodiny x 100 Kč podle § 14 odst. 3 výše citované vyhlášky v souvislosti s účastí zástupkyně žalobkyně u jednání před odvolacím soudem, dále z cestovného 929,66 Kč za použití osobního motorového vozidla AUDI 4L, r. z. 2BU4623 s průměrnou spotřebou 6,2 l nafty /100 km, při ceně nafty 47,1 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 4,7 Kč km podle vyhlášky č. 116/2022 Sb. v platném znění s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právní zástupkyně žalobkyně ke Krajskému soudu v Brně a zpět (2x 61 km) celkem 122 km a z 21% DPH 6024,83 Kč z přiznané odměny, náhrady hotových výdajů a cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

32. Lhůtu k zaplacení nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.