38 CO 136/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 22 C 240/2019-217

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., III., IV. a V. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění jen tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 975.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 46.841,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o přikázání bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa], na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [anonymizováno] u [obec] a podílů na společných částech domu [adresa] a na společných částech pozemků o velikosti id. [číslo] celku, vše v k. ú. [anonymizováno] u [obec], vše zapsané na LV [číslo] evidovaných [stát. instituce] – [stát. instituce] ze zaniklého společného jmění manželů žalobci (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 975.000 Kč, z toho částku 600.000 Kč do 14 dnů od právní moci rozsudku a 375.000 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku a povinnost zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresnímu soudu v Hodoníně částku 4.970 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky II. a IV.) a žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresnímu soudu v Hodoníně částku 0 Kč (výrok V.). Žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně o žalobě doručené dne [datum], na jejímž základě se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů. V průběhu řízení upřesnil, že movité věci, které nabyli za trvání manželství do společného jmění manželů, předmětem vypořádání nečiní. Později vznesl nárok na vypořádání vnosu ve výši 596.918 Kč, jakožto prostředků, které získal prodejem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována tři slova], zaps. na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], který nabyl ještě před sňatkem a použil na nákup bytové jednotky v [obec] patřící do společného jmění manželů.

3. Žalovaná v průběhu řízení ve shodě s žalobcem zformovala návrh, aby předmětem řízení byla pouze bytová jednotka (uvedená ve výroku I.) a navrhla její přikázání do výlučného vlastnictví žalobce, který bude povinen vyplatit jí vypořádací podíl z ceny obvyklé stanovené znalcem z oboru oceňování nemovitostí. S ohledem na respektování tříleté promlčecí doby, v níž musí být návrh na vypořádání společného jmění manželů podán k soudu, vznesla námitku promlčení i vůči vnosu ve výši 596.918 Kč z prostředků ve výlučném vlastnictví žalobce do společného jmění manželů.

4. Soud I. stupně rozhodl po provedeném dokazování o přikázání předmětné bytové jednotky do výlučného vlastnictví žalobce, jemuž uložil povinnost vyplatit žalované vypořádací podíl ve výši 975.000 Kč podle obvyklé ceny stanovené znaleckým posudkem, k jehož vypracování ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Vnos ve výši 596.918 Kč, který žalobce navrhl k započtení do vypořádacího podílu žalované, soud neakceptoval s odůvodněním, že žalobce jej v předmětném vypořádání učinil po uplynutí tříleté promlčecí lhůty podle § 741 občanského zákoníku. Pokud by soud připustil, aby v návrhu vymezený soubor, žalobce zvětšoval po této lhůtě o další položky, negoval by jednak smysl a účel ustanovení § 741 občanského zákoníku, jehož účelem je zabránit nekončícímu rozšiřování a konsekventnímu prodlužování řízení a jednak principu rovnosti stran. Tento princip nemůže prolomit ani skutečnost, že k rozšíření souboru vypořádávaných věcí přistoupí účastník řízení před koncem lhůty podle § 118b odst. 1 o. s. ř.

5. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle ust. § 150 o. s. ř., když s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu ČR vzal zřetel zejména na povahu řízení, které mohl vyvolat kterýkoliv z účastníků. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř., soud zavázal oba účastníky k náhradě nákladů, které státu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], a rozhodl, že tyto náklady ponesou účastníci rovným dílem, tj. každý z nich v částce 4.970 Kč. Podíl na úhradě nákladů státu žalovaná pokryla složením zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 5.000 Kč Lhůtu k náhradě nákladů řízení státu stanovil soud žalobci na tři dny od právní moci rozsudku.

6. Proti shora uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání a navrhl, aby odvolací soud jeho výrok II. změnil tak, že je povinen žalované vyplatit na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 676.541 Kč po započtení jeho vnosu ve výši 596.919 Kč. Žalobce poukázal na skutečnost, že v rámci řízení (koncentrační lhůtě) učinil námitku, že předmětem vypořádání má být jeho vnos do SJM ve výši 596.919 Kč, k němuž soud I. stupně nepřihlédl z důvodů uplynutí tříleté lhůty. Žalobce poukázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3421/2006, v němž je uvedeno, že náhrada za prostředky vnesené do společného jmění manželů přichází v úvahu skutečně jen v těch případech, kdy jsou použity současně se společnými prostředky manželů na pořízení určité věci, a to za předpokladu, že taková věc ke dni zániku společného jmění manželů existuje, resp. nebyla spotřebována či neztratila hodnotu. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 437/2014, jehož právní závěr („ jde o věc právního posouzení, ke kterému je povolán soud, nikoliv účastník řízení, z hlediska toho, co po právní stránce bude předmětem vypořádání, vychází přitom z žalobních tvrzení a ze všeho, co v řízení vyšlo najevo. Nelze tedy žalobkyni klást k tíži, že v tříleté lhůtě nejprve poukazovala na pořízení automobilu, ze kterého požadovala vypořádací podíl, načež se následně sama přiklonila k tomu, že předmětem vypořádání je vnos do této věci…“), který dopadá i na jeho věc, kdy soud I. stupně měl povědomost o tom, že existuje vnos, tedy za řízení vyšlo najevo. Soud I. stupně věc po právní stránce věc nesprávně posoudil, kdy lpění na dodržení tříleté lhůty se žalobci jeví jako přepjatý formalismus, jenž není namístě. Dále v této souvislosti upozornil na judikaturu Ústavního soudu České republiky (např. nález sp. zn. I. ÚS 1794/10).

7. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, s tím, že nárok na vypořádání vnosu ve výši 596.919 Kč žalobce uplatnil až v rámci soudního řízení po uplynutí tříleté lhůty, která je pro vypořádání zaniklého společného jmění manželů závazná a vyplývá z ust. § 741 občanského zákoníku a není závislá na tom, zda soud I. stupně provedl koncentraci řízení, popřípadě, kdy tuto koncentraci řízení provedl. Žalovaná má za to, že není možné po uplynutí tříleté lhůty, která uplynula po zániku společného jmění manželů, rozsah vypořádání rozšiřovat o další položky, což by bylo v rozporu s ust. § 741 občanského zákoníku. Žalobcem uváděná judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR se k dané problematice nevztahuje.

8. Před odvolacím soudem žalovaná uvedla, že předmětná bytová jednotka je v současné době prodaná. Žalobce prodej předmětné bytové jednotky potvrdil, s tím, že za jeho prodej obdržel částku 2.700.000 Kč.

9. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Ze spisu soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 7. 2016, č. j. 14 C 144/2015 – 33, který nabyl právní moci dne [datum]. Řízení o žalobě na vypořádání zaniklého společného jmění manželů bylo zahájeno dne [datum], kdy byla soudu doručena příslušná žaloba. Dále odvolací soud zjistil, že první jednání ve věci žaloby o vypořádání společného jmění manželů se konalo dne [datum].

11. Podle § 736 občanského zákoníku, je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádání. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

12. Podle § 740 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

13. Podle § 741 občanského zákoníku, nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

14. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je ve shodě se soudem I. stupně, že uplatněný zápočet vnosu žalobce ve výši 596.918 Kč nelze uznat a zohlednit při vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, neboť byl žalobcem uplatněn po uplynutí zákonem stanovené tříleté lhůty v ust. § 741 občanského zákoníku. Jak vyplývá z níže uvedené judikatury Nejvyššího soudu ČR, nelze rozvedeným manželům vnucovat určitý způsob vypořádání, a proto podají-li návrh na vypořádání jen části společného jmění, je soud tímto rozsahem vázán. Není ovšem vázán navrženým způsobem vypořádání. Soud může do vypořádání zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání, což platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak. Z obsahu spisu soudu I. stupně nevyplývá, že by žalobce uplatnil svůj tvrzený vnos v zákonem stanovené tříleté lhůtě dle ust. § 741 občanského zákoníku a tento nárok neuplatnil ani žalobou podanou krátce před uplynutím výše uvedené lhůty. Pro názor soudů obou stupňů, že tvrzený vnos byl žalobcem uplatněn po uplynutí stanovené lhůty je bez významu, že mezi účastníky probíhala před zahájením řízení jednání o dohodě, která nakonec uzavřena nebyla. 15. [příjmení] dovolacího soudu je jednotná potud, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (i společného jmění manželů), může soud vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od jeho zániku. Tento závěr přijal Nejvyšší soud České republiky za využití předchozí judikatury (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1112/2006), kdy v návaznosti na to současně dovodil nepřípustnost uplatnění společné pohledávky v režimu bezpodílového spoluvlastnictví manželů, pokud nebyla uplatněna v tříleté zákonné lhůtě podle § 150 odst. 4 obč. zák. Nejvyšší soud ČR v této souvislosti poznamenal, že přechozí praxe, která umožňovala kdykoliv během řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů navrhnout nové položky k vypořádání, vycházela ze starší úpravy, která předpokládala, že soud z úřední povinnosti„ pátrá“ po majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů a že je povinen vypořádat jeho celou masu. Tento názor, který v praxi mj. vedl k neúměrnému prodlužování sporů, neboť umožňoval neomezené rozšiřování vypořádávaného majetku, je však vzhledem k novější hmotněprávní úpravě vycházející zejména z posílení dispozitivního charakteru norem upravujících vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a také vzhledem k uplatnění zásad projednací a dispoziční v občanském soudním řízení, neudržitelný.

16. V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (i společného jmění manželů) může soud vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od jeho zániku (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2206/2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008). Z výše uvedených důvodů není judikatura, na kterou žalobce ve své argumentaci odkázal, na danou věc použitelná.

17. Odvolací soud po provedeném odvolacím řízení napadený rozsudek ve výrocích I., III., IV. a V. jako věcně správný potvrdil a ve výroku II. změnil jen tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 975.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť vyšlo najevo, že žalobce po prodeji bytové jednotky, která byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví ze zaniklého společného jmění manželů, získal dostatek finančních prostředků ke splnění povinnosti vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve lhůtě stanovené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl tento soud správně, neboť rozsudkem o vypořádání zaniklého společného jmění manželů jsou řešeny majetkoprávní vztahy rovným dílem a oba získávají do svého vlastnictví věci a hodnoty, které jim z titulu vypořádání společného jmění náleží.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 46.841,50 Kč sestávající se z odměny právního zástupce žalované za poskytnutí 3 úkonů právní služby v sazbě 12.200 Kč (z tarifní hodnoty 975.000 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení) podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) v návaznosti na § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 3x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4, z náhrady za promeškaný čas 4x 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z cestovného 751,98 Kč za použití osobního motorového vozidla AUDI, r. z. 2BB6248 s průměrnou spotřebou 6,93 l paliva [číslo] km, při ceně nafty 36,1 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 4,7 Kč km podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. v platném znění s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalované ke Krajskému soudu v [obec] a zpět (2x 52,2 km, zjištěno dle počítačové sítě Internet) celkem 104,4 km a z 21% DPH 8.129,52 Kč z přiznané odměny, náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času a z cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

20. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud žalobci podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.