38 Co 138/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČ IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem jméno advokáta . sídlem adresa advokáta o zaplacení 117.511 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2024 č. j. 39 C 93/2022 -182 ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2025 č. j. 39 C 93/2022 - 228

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II. potvrzuje.

II. V napadeném výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 100.938,94 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. V napadeném výroku IV. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 62.718 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky A, .

IV. Výrok I. doplňujícího usnesení se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 1.247 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Výrok II. doplňujícího usnesení se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech řízení částku 3.704 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10.263,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky A, .

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že řízení ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.402 Kč od , datum, do zaplacení se zastavuje. Výrokem II. rozhodl, že žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 16.522,06 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení zamítá. Výrokem III. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 100.938,94 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 67.554,99 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce , Jméno advokátky A, , advokátky, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Doplňujícím usnesením pak rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit českému státu Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.451,24 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit Českému státu Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.499,76 Kč, rovněž ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobce i žalovaný.

3. Žalovaný podal odvolání proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu I. stupně s tím, že soud I. stupně ani v řízení po vrácení věci dostatečně nezkoumal účelnost pronájmu náhradního vozidla a svoje rozhodnutí zatížil vadu nepřezkoumatelnosti a zmatečnosti. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 25 Cdo 4868/2014 s tím, že soud se individuálními skutkovými okolnostmi v daném případě vůbec nezabýval. Dostatečně nezkoumal nezbytnost vypůjčení náhradního vozidla, např. vozovým parkem žalovaného a možnostmi využití tohoto vozového parku k zajištění chodu žalobce. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný provedl prohlídku vozidla u žalobkyně následující den po nahlášení škodní události a o 3 dny později byl žalobce informován o tom, že událost bude řešena formou totální škody. Pojistné plnění pak bylo vyplaceno dne , datum, . Poukázal na to, že způsob vyřízení škodní události je veden nadále jako totální škoda na vozidle a v dané věci bylo postaveno najisto, že škoda je likvidována jako škoda totální a žalobce toto dále nerozporoval. Žalovaný nemůže souhlasit s odůvodněním odpočtu pevných nákladů, kdy odůvodnění rozsudku je v tomto případě nesprávné, neboť ze strany soudu jde o nepochopení fungování nutnosti odečtu pevných nákladů, resp. toho, jak samotné pevné náklady fungují a co představují. Poškozený šetří náklady na provoz svého vlastního vozidla, kdy se jedná např. o náplně (oleje, brzdová kapalina, chladící kapalina atd.), tak i celou řadu dílů s kratší životností (pneumatiky, tlumiče, brzdové destičky atd.). Pokud tedy vozidlo žalobce čekalo na opravu, tak žalobce neopotřebovával jeho pneumatiky, které pak logicky vydržely déle. Stejně tak tomu bylo u náplní. Dle názoru žalovaného soud pochybil tím, že přiznal žalobci náklady na náhradní vozidlo, které nebyly účelně a nezbytně vynaloženy, a pochybil rovně i při rozhodnutí o nákladech řízení. Navrhl změnu výroku III. a IV. rozsudku soudu I. tak, že žalobu zamítne.

4. Žalobce v odvolání napadl výroky II., III. a IV. rozsudku soudu I. stupně s tím, že je přesvědčen, že žalovaným vznesená námitka promlčení není důvodná, soud neměl k této přihlížet a došlo tak k nesprávnému právnímu posouzení věci. V daném případě promlčecí lhůta u práva na pojistné plnění počala běžet ode dne , datum, ve smyslu ust. § 626 občanského zákoníku a skončila dne , datum, . Pokud jde o lhůtu subjektivní, žalobce je přesvědčen, že její běh nelze vztahovat k okamžiku zapůjčení náhradního vozidla, navíc za situace, kdy forma likvidace pojistné události byla mezi účastníky sporná, a s tím souvisela i skutečnost, že v důsledku nesprávně provedené likvidace pojistné události nemohl mít žalobce již v , měsíc, rok, povědomí o tom, jak dlouho bude nucen náhradní vozidlo užívat, v jakém rozsahu a v jaké výši tedy vznikne škoda představující úhradu za zapůjčení náhradního vozidla. Vědomost o škodě žalobce získal až z jednotlivých faktur za užívání náhradního vozidla, tedy dne , datum, a dne , datum, , neboť až v tento den žalobce zjistil rozsah způsobené škody, na jehož základě bylo možné určit přibližnou výši škody v penězích. Ve výroku III. rozsudku je zřejmě písařská chyba, kdy úrok z prodlení běží již od , datum, do zaplacení, nikoliv od , datum, do zaplacení. Navrhl změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobci částku 117.511 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení.

5. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že závěry soudu I. stupně jsou správné, pokud jde o účelnost užívání náhradního vozidla žalobcem, neboť bylo prokázáno, že náhradní vozidlo bylo užíváno pro běžný chod žalobce a zajištění jeho provozuschopnosti. Žalobce požadoval likvidaci provést formou proplacení nákladů na opravu vozidla, nesouhlasil s názorem žalovaného ohledně obvyklé ceny vozidla, a v důsledku jednání žalovaného si nechal žalobce zpracovat znalecký posudek, který byl vypracován po několika měsících , datum, . Právě v , měsíc, rok, byl ukončen pronájem náhradního vozidla. Žalobce se plně ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, který dospěl k závěru, že doba užívání náhradního vozidla není neúměrná ani neúčelná, neboť není vinou žalobce, že škodní událost byla vyřizována neúměrnou dobu. Byl to právě žalovaný, který prodlužoval dobu, během níž byl žalobce nucen užívat náhradní vozidlo, neboť pokud by žalovaný přistoupil na námitky žalobce týkající se formy likvidace pojistné události, žalobce by nemusel žalovaného vyzývat k revizi pojistné události, obstarávat znalecký posudek a doba, po kterou byl nucen užívat náhradní vozidlo, by byla podstatně kratší. Proti doplňujícímu usnesení soudu I. stupně o nákladech řízení státu pak bylo podáno odvolání ze strany žalobce i žalovaného, kdy žalobce uvedl, že odvolání je podáno z důvodu § 205a písm. g) o. s. ř., a žalovaný navrhl, aby povinnost k náhradě nákladů řízení státu byla uložena žalobci.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II., III., IV. a ve výrocích I. a II. doplňujícího usnesení, jakož i jemu předcházející řízení (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž opakoval či doplňoval dokazování, kdy oba účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 211, § 115a o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce i žalovaného nelze považovat za důvodné.

7. Soud I. stupně v této věci správně zjistil skutkový stav a vyvodil z něj též správný závěr právní, kdy po zrušení rozsudku soudu I. stupně ze dne 25. 1. 2023 č. j. 39 C 93/2022 – 68 usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2023 č. j. 38 Co 60/2023 – 12 doplnil soud I. stupně dokazování výslechem statutárního zástupce žalobce , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, , dále listinnými důkazy, a dospěl k závěru, že předmětem podnikatelských aktivit žalobce je silniční motorová doprava nákladní provozovaná vozidly či soupravami o největší hmotnosti přesahující 3,5 tun, a výroba, obchod a služby. Žalovaný je obchodní korporací, který podniká mj. v oblasti i pojišťovnictví. Žalobci jako vlastníku motorového vozidla značky , značka auta, , reg. zn. , SPZ, , byla z působena škoda dne , datum, , a to vozidlem, které bylo pojištěno u žalovaného. Žalobce nesouhlasil s formou řešení události úhradou totální škody, kdy , datum, oznámil žalovaný žalobci, že likvidace byla provedena formou totální škody na vozidle se stanovením hodnoty vozidla k datu pojistné události částkou 204.000 Kč, kdy pojistné plnění bylo sníženo o hodnotu zbytku vozidla ve výši 95.455 Kč. , datum, žalobce požádal žalovaného o revizi pojistné události s tím, že s řešením likvidace formou totální škody nesouhlasí, a dne , datum, opětovně žalobce požádal o revizi pojistné události, nechal si zpracovat znalecký posudek, který stanovil, že hodnota vozidla k datu pojistné události byla 320.000 Kč, tedy téměř o 100.000 Kč více, než uváděl žalovaný. Žalovaný pak dne , datum, sdělil, že případný nárok předložením faktury za opravu bude posouzen. Dle e-mailové zprávy žalobce z , datum, pak bylo žalovaným uhrazeno celkem 139.546 Kč. Žalobce v souvislosti s poškozením vozidla uzavřel s firmou , jméno FO, , IČ , IČO, , sídlem , město, , jako pronajímatelem, smlouvu o nájmu osobního automobilu , značka auta, , s cenou nájmu ve výši 390 Kč na den a 3,90 Kč za km, přičemž žalobce toto vozidlo užíval od , datum, do , datum, , tj. celkem 312 dnů, za což bylo účtováno celkem 117.511 Kč. Z výslechu svědkyně , jméno FO, pak vyplývá, že namísto poškozeného vozidla nebylo lze užívat jiné vozidlo z vozového parku žalobce, konkrétně užívat motocykl , značka, , nebo dodávku , značka auta, které není typově shodné s poškozeným vozidlem. Z výslechu svědkyně pak vyplývá, že pronajaté vozidlo užívala k zajištění provozu firmy, a to 4 x – 5 x týdně, rovněž statutární zástupce pronajaté vozidlo užíval, kdy výslechem svědkyně , jméno FO, a statutárního zástupce žalobce , jméno FO, vyplývá, k jakým účelům bylo vozidlo , značka auta, využíváno. Namítá-li žalovaný v odvolání, že užívání náhradního vozidla žalobcem nebylo po tak dlouhou dobu účelné, nutno poukázat na konkrétní okolnosti dané věci, kdy pojistná událost byla vyřizována velmi dlouhou dobu, kdy žalobce žalovaného opakovaně žádal o revizi pojistné události, a to formou škody parciální, nikoliv škody totální, na což žalovaný posléze přistoupil a vyřídil pojistnou událost úhradou nákladů za opravu. Dle judikatury (NS ČR sp. zn. 25 Cdo 712/2011) řešící otázku nákladů na nájem náhradního vozidla a jeho účelnosti, dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že náklady za pronájem náhradního vozidla byly náklady účelně vynaloženými, kdy náhradní vozidlo , značka auta, je osobním automobilem stejného charakteru jako poškozený , značka auta, , a doba jeho užívání (312 dnů) odpovídá délce jednání žalobce a žalovaného ohledně způsobu vyřízení pojistné události. Pokud jde o žalovaným navržený odpočet pevných nákladů na úsporu a provoz vlastního vozidla za dobu využívání náhradního vozidla, soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobci žádná úspora na jím vlastněném a užívaném vozidle nevznikla. Důvodná je však námitka promlčení vzneseného nároku žalobcem, a to ohledně zaplacení půjčovného za dobu od , datum, do , datum, , neboť s ohledem na ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku, z něhož plyne délka promlčecí doby v trvání tří let, je nárok žalobce za dobu od , datum, do , datum, promlčen, kdy žaloba v této věci byla podána až , datum, . Nelze přisvědčit žalobci, že vědomost o škodě získal až z jednotlivých faktur za užívání náhradního vozidla, tedy dne , datum, a , datum, , neboť pojistné plnění bylo vyplaceno již dne , datum, a dne , datum, .

8. Soud I. stupně tedy rozhodl věcně správně, pokud z důvodu uplatněné námitky promlčení žalovaného zamítl žalobu ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 16.522,06 Kč s příslušenstvím od , datum, do zaplacení. Napadený výrok II. byl proto odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

9. Napadený výrok III. byl odvolacím soudem změněn jen tak (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 100.938,94 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy soudem I. stupně nesprávně uvedený rok , rok, je zřejmě písařskou chybou.

10. V napadeném výroku IV. o nákladech řízení účastníků soud I. stupně správně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy náhradu nákladů poměrně rozdělil dle úspěchu obou účastníků ve věci. Došlo však k určitému pochybení ve výpočtu těchto nákladů řízení. Bylo správně uvedeno, že žalobce byl úspěšný v částce 100.938,94 Kč, tj. 74,81 % původně uplatněného nároku (134.913 Kč), úspěch žalovaného tedy činí 25,19 % a žalovaný je tak povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 49,62 %. Pokud jde o řízení před soudem I. stupně, zde bylo správně určeno, že právní zástupce žalobce ve věci učinil celkem 13 úkonů právní služby, z toho 2 úkony v sazbě 6.500 Kč (z punkta 134.913 Kč) a 11 úkonů v sazbě 5.820 Kč za úkon (z punkta 117.511 Kč), které byla správně specifikovány soudem I. stupně (§ 7, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v tehdy platném znění). Dále náleží 13 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky, tj. 3.900 Kč a 44 půlhodin ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 3 citované vyhlášky, tj. 4.400 Kč a dále cestovné osobním vozidlem z , město, do , město, a zpět, přičemž se jednalo o jednání ve dnech , datum, a , datum, , kdy při ceně nafty 34,40 Kč/1 l z průměrné spotřeby 6,9 l/100 km a základní náhrady 5,20 Kč/1 km představuje částka 2 x 3.242 Kč, tj. 6.484 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. Při jednání ve dnech , datum, a , datum, při ceně nafty 38,70 Kč/1 l průměrné spotřebě 6,9 l/100 km a základní náhradě 5,60 Kč/1 km činí náklady 2 x 3.540 Kč, tj. 7.080 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Celkem tedy cestovné představuje částku 13.564 Kč. Úhrnem tedy činí náklady řízení právního zástupce žalobce částku 98.884 Kč a 21 % DPH, úhrnem 119.650 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6.746 Kč se jedná o částku 126.396 Kč a z toho 49,62 % představují náklady řízení částku 62.718 Kč. Rozsudek soudu I. stupně byl tedy v napadeném výroku IV. změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 62.718 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky A, (§ 220 o. s. ř.).

11. Doplňující usnesení bylo změněno v obou výrocích, kdy dle poměru úspěchu ve věci bylo žalobci a žalovanému uloženo hradit náklady řízení státu spočívající ve vyplaceném svědečném svědkyni , jméno FO, v celkové výši 4.951 Kč. Poměrná částka odpovídající úspěchu a neúspěchu ve věci představuje u žalobce částku 1.247 Kč a u žalovaného 3.704 Kč (§ 220 o. s. ř.).

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na výsledek odvolacího řízení, kdy rozsudek soudu I. stupně byl ve věci samé jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.) je žalovaný povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalobci, a to ve výši 49,62 %. Náklady odvolacího řízení žalobce představují náklady na jeho právní zastoupení, kdy v odvolacím řízení učinil jeho právní zástupce 2 úkony právní služby (odvolání a písemné vyjádření k odvolání žalovaného), tj. 2 x 5.820 Kč, 2 x režijní paušál 300 Kč, úhrnem 12.240 Kč, 21 % DPH 2.570,40 Kč a soudní poplatek z odvolání ve výši 5.873,50 Kč, tj. 20.683,90 Kč. Z toho 49,62 % představuje částku 10.263,40 Kč.