38 Co 146/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Čečotky a soudců JUDr. Josefa Růžičky a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: právnická osoba , IČ IČO sídlem adresa o zaplacení 497.580 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2023 č. j. 34 C 23/2022 - 162

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I., II. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům a) a b), oprávněným společně a nerozdílně, na nákladech odvolacího řízení částku 35 160 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobcům a) a b), oprávněným společně a nerozdílně, částku 314.347 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům a) a b, oprávněným společně a nerozdílně, částku 78.233 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50.000 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 17.000 Kč od , datum, do zaplacení, a ve výši 11,75 % ročně z částky 11.233 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Byl zamítnut návrh žalobců, aby jim byl žalovaný povinen zaplatit částku 105.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 60.000 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 15.000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok III.) a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům a) a b), oprávněným společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 127.890 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I., II. a IV., podal žalovaný v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud změnil výrok I. rozsudku tak, že žalobcům přísluší pouze částka 128.316,52, aby změnil výrok II. tak, že žaloba na zaplacení částky 78.233 Kč s příslušenstvím se zamítá, a aby změnil výrok IV. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalovanému náleží poměrná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, eventuelně navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II. a IV. a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), g) o. s. ř., přičemž zdůraznil, že se účastníci diametrálně odlišují ve svých názorech ohledně ukončení smlouvy o dílo ze dne , datum, . Smluvený způsob platby byl v daném případě zálohový, což znamená, že žalobci měli posílat zálohy dopředu. Žalovaný poukázal na to, že bez zaplacení zálohy nemohl pokračovat v práci, a proto byl nucen zastavit stavbu. Byl nucen přerušit práce na rekonstrukci rodinného domu žalobců a tímto krokem chtěl chránit své finanční zájmy a zabránit potenciálnímu pokračování v práci, které by ho zavedlo do závažných finančních problémů. Žalovaný prokazatelně odstoupil od smlouvy o dílo, a to ústně. Nad rámec svých povinností provedl další práce, jako je utěsnění kolem komína, oprava požární zídky a odvoz stavební suti i odpadu. Dále provedl svislé konstrukce a úpravu povrchů z 90 %. Provedl i další práce nad rámec sjednaného, jako jsou betonáže podlah v koupelně a nakládku suti. S ohledem na uvedené má žalovaný za to, že soud I. stupně zcela nedostatečně zjistil skutkový stav, pokud jde o zjištění, jaké stavební práce a v jakém rozsahu byly žalovaným provedeny. Soud I. stupně přejal skutková tvrzení žalobců, aniž by provedl dokazování např. znaleckým posudkem či alespoň odborným vyjádřením anebo provedl prohlídku na místě samém. Podle žalovaného rovněž neexistuje příčinná souvislost mezi vznikem domnělé škody zatečením žalobcům a jednáním žalovaného. Déšť trval asi hodinu a hned po jeho skončení byla střecha okamžitě zakryta. Soud I. stupně neprováděl důkazy výslechem svědků, přičemž předložená fotografie na sociální síti , jméno FO, neposkytuje jakýkoliv právně relevantní důkaz o rozsahu a vážnosti zatečení. Neprovedením těchto důkazů soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, což mohlo mít významný vliv na jeho rozhodnutí. Celkově podle žalovaného neprokázali žalobci své nároky a jejich tvrzení jsou nepřesvědčivá a neopodstatněná. Neprokázali výši částky odpovídající rozdílu mezi uhrazenou zálohou a cenou stavebních prací poskytnutých žalovaným a nedodali relevantní podklady, z nichž by výše částky vyplývala. Z předložených písemností nelze bez dalšího dovodit skutečnou výši údajné škody a tento nárok je nutno považovat za neurčitý a nejednoznačný. Podle žalovaného soud I. stupně nerozhodl správně ani o náhradě nákladů řízení. V této věci nelze považovat žalobce a) a b) za dvě samostatné osoby se samostatnými náklady na právní zastoupení. Jejich jednotný funkční celek, společné zájmy a spolupráce při dosahování cílů sporu by měly být brány v úvahu při určování náhrady nákladů řízení. Racionálním a spravedlivým přístupem by bylo posoudit náklady jako náklady na jedno právní zastoupení pro oba žalobce.

3. Žalobci ve svém písemném vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně. Pokud žalovaný tvrdí, že od smlouvy odstoupil, toto nijak v soudním řízení nedoložil a ani neuvedl datum, kdy k odstoupení mělo dojít, a to přes opakované dotazy soudu. V okamžiku skutečného odstoupení od smlouvy měl žalovaný na zálohách zaplacenu částku 314.347 Kč a byly tak předplaceny práce, které měl žalovaný provést. Sjednaná výše záloh byla 1.200.000 Kč a žalobci doložili, že uhradili téměř celou zálohu, a to částku 1.167.975 Kč. Žalovaný byl s takto předplacenými pracemi v prodlení, a proto žalobci hrazení dalších záloh pozastavili. Tvrzení žalovaného o provedení dalších prací, jako je utěsnění kolem komína, opravy požární zídky a odvoz stavební suti i odpadu, se nezakládá na pravdě, což vyplývá i z výpovědi jednatele , jméno FO, . Pokud jde o zatečení po odkrytí střechy, pak není pravdivá konstrukce žalovaného, že by do domu zateklo z důvodu prodlení na straně žalobců, kteří neuhradili střešní krytinu. , jméno FO, potvrdil, že střešní krytina nebyla objednána s tím, že ji nepotřeboval, když měl na střeše folii. Rovněž potvrdil, že kdyby byla folie natažena správně, nemělo by do domu zatékat. Co se výslechů svědků , jméno FO, a , jméno FO, týče, pak z protokolu o jednání dne , datum, plyne, že účastníci na výsleších těchto svědků netrvali. Pokud jde o znalecké posudky, tyto důkazy navrhovali žalobci, nikoliv žalovaný, takže nelze uplatnit odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Celkově lze konstatovat, že žalobci v průběhu řízení předložili důkazy, kterými prokázali svá tvrzení, jakož i výši uplatněných nároků. Naopak je to žalovaný, který ke svým tvrzením žádné důkazy nepředložil. Soud I. stupně své rozhodnutí řádně zdůvodnil, včetně závěrů o nedůvodnosti uplatněného nároku na ušlý zisk. Správné je rozhodnutí soudu I. stupně i o náhradě nákladů řízení, kde aplikoval ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené výroky I., II. a IV. rozsudku soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a aniž opakoval či doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Výrok III. rozsudku soudu I. stupně nebyl odvoláním dotčen a je již v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Předně odvolací soud učinil závěr, že soud I. stupně v této věci provedl úplné dokazování, provedené důkazy odpovídajícím způsobem zhodnotil ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. a učinil správný závěr o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Odvolací soud tak v zásadě souhlasí se skutkovými závěry soudu I. stupně, jednotlivá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku a odvolací soud k nim nemá podstatných připomínek.

7. I podle odvolacího soudu tak bylo spolehlivě prokázáno, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o dílo, podle níž byl žalovaný povinen toto dílo provést řádně a včas, žalobci pak byli povinni po ukončení dílo převzít a zaplatit jeho cenu. Žalovaný dílo ve sjednané lhůtě nedokončil, a to nikoliv pro prodlení žalobců s placením záloh, ale z důvodů ležících na straně žalovaného. Žalobci tak měli zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy o dílo a toto odstoupení zákonným způsobem realizovali. Naopak zcela neprokázáno zůstalo tvrzení žalovaného, že to byl on, kdo ústně od smlouvy o dílo odstoupil, neboť na podporu tohoto tvrzení žalovaný nepředložil žádný relevantní důkaz. Žalovaný dílo nedokončil ani v přislíbené a žalobci akceptované další lhůtě. Závazek plynoucí ze smlouvy o dílo tak zanikl a po jeho zániku vznikla žalobcům pohledávka z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.) v podobě rozdílu mezi skutečně zaplacenými zálohami ve výši 1.167.975 Kč a hodnotou prací, které žalovaný podle smlouvy o dílo do jejího zániku skutečně provedl. Rozsah těchto prací byl nepochybně zjištěn dokazováním provedeným v řízení před soudem I. stupně s tím, že rozdíl mezi zaplacenými zálohami a hodnotou prací činí 314.347 Kč. Soud I. stupně správně určil okamžik vzniku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení a dovodil, že žalobci mají nárok na úrok z prodlení v jimi požadované výši (§ 1970 o.z.).

8. Co se týče nároku uplatněného žalobci z titulu náhrady škody, pak zde rovněž soud I. stupně provedeným dokazováním náležitě zjistil skutkový stav věci, když bylo prokázáno, že v důsledku nedostatečného a neúplného zakrytí difuzní folií po odstranění střešní krytiny vnikla do domu žalobců voda z dešťových srážek dne , datum, a také dne , datum, i , datum, . Bylo jednoznačně prokázáno poškození domu žalobců v důsledku tohoto zatečení a žalobci náležitě zdokladovali výši způsobené škody, tak jak to vyplývá ze skutkových zjištění soudu I. stupně. Byly tak naplněny zákonné předpoklady pro uplatnění nároku žalobců na náhradu škody, neboť bylo prokázáno, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti a v příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním vznikla na majetku žalobců škoda, jejíž výše byla provedenými důkazy prokázána (§ 2913 odst. 1, § 2952 o.z.). I v tomto případě soud I. stupně správně dovodil, že žalovaný je v prodlení se zaplacením jednotlivých částek, z nichž se náhrada škody skládá a že žalobcům vznikl nárok na úroky z prodlení v požadované výši (§ 1970 o.z.).

9. Soud I. stupně náležitě odůvodnil neprovedení dalších důkazů vztahujícím se k tvrzením účastníků, neboť již provedenými důkazy byl skutkový stav věci vztahující se k nárokům žalobců dostatečně prokázán.

10. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku citoval právní normy, které na zjištěný skutkový stav aplikoval, a s tímto právním posouzením věci se plně ztotožňuje i odvolací soud. Náležitě odůvodněno bylo i přiznání úroků z prodlení z částek 314.347 Kč a 78.233 Kč.

11. S ohledem na výše učiněné závěry odvolací soud jako věcně správné potvrdil napadené výroky I. a II. rozsudku soudu I. stupně (§ 219 o. s. ř.).

12. Naprosto správným byl odvolacím soudem shledán i napadený výrok IV. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. Soud I. stupně přiléhavě aplikoval ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů poměrně rozdělil podle úspěchu a neúspěchu stran sporu. Náklady řízení vzniklé žalobcům zcela správně vyčíslil, včetně snížení sazby odměny podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024. Námitky proti stanovení výše náhrady nákladů řízení uplatněné v odvolání žalovaného tak nebyly shledány opodstatněnými a odvolací soud potvrdil i napadený výrok IV. rozsudku soudu I. stupně (§ 219 o. s. ř.).

13. Výrok tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšným žalobcům vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 35.160 Kč, spočívající v odměně za 1 společný úkon právní služby (vyjádření k odvolání), který byl proveden před 1. 1. 2025. Odměna za tento společný úkon právní služby tak činí 15.840 Kč (§ 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024). Odměna za druhý úkon právní služby v odvolacím řízení pak činí 17.820 Kč a byla stanovena v souladu s ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025. K oběma společným úkonům pak přísluší režijní paušály ve výši 2x 300 Kč, respektive 2x 450 Kč za každý úkon. Celkovou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 35.160 Kč bylo neúspěšnému žalovanému uloženo zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně.