38 Co 156/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: právnická osoba IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 20 499 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. února 2024 č. j. 237 C 13/2021 - 110

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 4.480 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce zaplacením částky 20.499 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody, kterou mu způsobila zaměstnankyně žalované na mobilním telefonu dne , datum, v prostorách žalované, kam byl žalobce dovezen Zdravotní záchrannou službou k ošetření.

2. Shora označeným rozsudkem soud žalobu zamítl. Vycházel ze skutkových zjištění, že žalobce se v prostorách nemocnice choval verbálně i fyzicky agresivně, a neustále natáčel dění na mobilní telefon, urážel policisty a personál žalované a při přiblížení se k přepážce, za kterou seděla pracovnice žalované , jméno FO, , strčil jí telefon asi 30 – 40 cm před obličej, načež ona do telefonu udeřila rukou.

3. Tuto situaci po právní stránce soud vyhodnotil ve smyslu ust. § 2905 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), jako nutnou obranu u které zákon nestanoví povinnost k náhradě škody. Protiprávnost útoku pak soud spatřoval v tom, že žalobce neměl žádný zákonný důvod k provádění obrazového záznamu , jméno FO, , tato nedala k pořizování záznamu souhlas a natáčení na mobil tak bylo v rozporu s ust. § 84 o. z.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání a namítal, že z důkazů navržených žalovanou soud neměl vycházet, zejména pak ze zápisu o samotném vyšetření žalobce a jeho zdravotním stavu, který má být chráněn lékařským tajemstvím. Dále poukazuje na to, že písemný důkaz – Protokol o nežádoucí události - trpí formálními nedostatky, takže nemůže být považován za řádný důkazní prostředek.

5. Dle žalobce je zřejmé, že protiprávně jednala žalovaná a to již po jeho příjezdu do , adresa, nemocnice, kdy byl napaden členem ZZS JMK, který ho udeřil do tváře, násilí pokračovalo v napadení žalobce skrze problém, že nemá pořizovat zvukový či obrazový záznam na mobilní telefon, který mu byl neoprávněně odejmut. Při pořizování videozáznamu svědkyně , jméno FO, je ze záznamu patrno, že žalobci svědkyně nepřiměřeným a nečekaným způsobem udeřila do ruky tak, že mu mobilní telefon vypadl z ruky a pádem na zem vznikla na telefonu žalovaná škoda.

6. Žalobce má za to, že soud nesprávně vyhodnotil kamerové záznamy, které prokazují jeho klidné chování a naopak agresivní chování zaměstnanců ZZS JMK, proti kterému pracovnice žalované nezasáhly.

7. Pokud soud vyhodnotil videozáznam pořízený žalobcem a svědčícím o vzniku škody na mobilní telefonu jako obrazový záznam učiněný bez svolení svědkyně , jméno FO, , tedy v rozporu s ust. § 84 o. z., a proto nelze tento záznam z hlediska možné zákonné výjimky posuzovat jako takový, ke kterému není třeba souhlasu ve smyslu ust. § 88 odst. 1 o. z., pak nyní žalobce tvrdí, že vyhotovil záznam zásadně jen pro zaznamenání osob, které neznal a neviděl, k jaké profesi patří, pro budoucí možné řešení proběhlých konfliktů, tedy hodlal poskytnout důkaz k ochraně svých práv či práv manželky nebo svědka , jméno FO, .

8. Dále uvádí, že lze analogicky předjímat jako u pracovněprávních vztahů u zaměstnance, že v daném případě je v těchto „nemocničních“ vztazích žalobce v právním postavení pacienta jako strany slabší, mnohdy pod bolestí, v šoku, ve stresu apod., a i pod tímto zorným úhlem by obecné soudy měly spory o přiměřenost práv rozhodovat zvlášť, když lze předpokládat, že převládne ve sporu veřejný zájem.

9. Má za to, že je i emočním nezdarem svědkyně , jméno FO, , když při přítomnosti Městské police , adresa, bouchne žalobce do telefonu rukou a způsobí pád telefonu, kdy musí předpokládat i možnou škodu. Nečekaná až nepřátelská reakce zkušené vedoucí pracovnice překvapila žalobce. Její chování nelze interpretovat ve smyslu její výpovědi o žalobcově strčení mobilního telefonu těsně k jejímu nosu tak, že se lekla a reagovala prudkým pohybem - záznam nic takového nezaznamenal a soud I. stupně hodnotí skutková zjištění v rozporu s provedenými důkazy. I právní hodnocení zjištěného skutkového stavu ve smyslu ust. § 2905 o. z. hodnotí žalobce jako rozporný s výsledky důkazního řízení, opírá se pouze o část provedených důkazů.

10. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání k jednotlivým bodům odvolání žalobce uvedla, že- lékařské zprávy, které žalovaná do řízení předložila, dokumentují situaci, která se v danou dobu u žalované udála, jsou součástí zdravotnické dokumentace a žalovaná vylučuje, že by obsahovaly skutečnosti záměrně zkreslené či nepravdivé. Pokud žalobce namítá, že k nim nemělo být přihlíženo s ohledem na lékařské tajemství, má žalovaná za to, že s odkazem na ust. § 51 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách se za porušení lékařského tajemství nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností v nezbytně nutném rozsahu pro ochranu vlastních práv v občanskoprávním řízení, je-li předmětem řízení před soudem spor mezi poskytovatelem a pacientem, souhlas žalobce tak žalovaná v daném případě nepotřebovala. Problematické chování žalobce bylo navíc potvrzeno svědeckými výpověďmi obou zaměstnankyň žalované , jméno FO, a , jméno FO, , a stejně tak je seznatelné z pořízených videozáznamů. Žalovaná nesouhlasí, že by byla policie volaná alibisticky, ta je volána zaměstnanci žalované pouze v odůvodněných případech a k problémovým pacientů, kteří svým jednáním ohrožují okolí nebo sebe. Z důvodu závažnosti celé situace byl zaměstnanci žalované sepsán také protokol o nežádoucí události.- k žádnému napadení žalobce ze strany personálu žalované ani členů ZZS JMK nedošlo, k potyčce mezi žalobcem, svědkem , jméno FO, a záchranáři došlo díky problematickému chování žalobce a jeho doprovodu.- kamerový záznam nebyl pořízen v audioverzi a z pořízených videozáznamů nevyplývá, že by žalobce byl napaden nebo že by kdokoliv ze zaměstnanců žalované čistil krev ze zdi, či učinil slovní výroky typu, že pokud se nepodrobí dechové zkoušce, bude uspán, či směrem k jeho manželce o tom, jak si mohla takového manžela vzít.- byli to naopak zaměstnanci žalované, kteří se cítili být žalobcem ohroženi, a proto byla k případu volána i policie.- sám žalobce potvrdil ve své výpovědi, že byl opilý.- k incidentu se zaměstnankyní , jméno FO, došlo až v době, kdy byl žalobce po provedeném ošetření a neexistoval žádný ospravedlnitelný důvod k pořizování videozáznamu, tato k němu nedala souhlas, takové jednání ani nečekala, proto zareagovala uvedeným způsobem. Jediným motivem k pořízení nahrávky bylo, jak sám žalobce vypověděl, zveřejnění na internetu, a nahrávky pořizované žalobcem nebyly z žádného jiného důvodu, než za účelem provokace a vyvolávání konfliktů.Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí.

12. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, učinil závěr, že odvolání žalobce není důvodné. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dostatečně objasnil skutkový stav a vyvodil z něj i správné právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožnil.

13. Pokud žalobce v odvolání namítá, že soud neměl vycházet ze zdravotnické dokumentace a jiných písemností, předložených žalovanou k důkazu, neboť jsou chráněny povinností mlčenlivostí, pak je třeba odkázat na ust. § 51 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, které tuto možnost poskytovali zdravotních služeb umožňuje za situace, kdy je předmětem řízení před soudem v občanskoprávním řízení právo na náhradu škody, uplatňované pacientem, což je právě daný případ.

14. Další skutková tvrzení žalobce uvedená v odvolání o protiprávním jednání žalované, napadení členem ZZS JMK a agresivní chování zaměstnanců ZZS JMK, nemají oporu v provedeném dokazování.

15. Naopak z provedených důkazů vyplynulo, že to byl žalobce, kdo se choval neadekvátně a agresivně, bez zjevného důvodu požadoval, aby u jeho vyšetření byla manželka, aby si vše mohl natáčet na mobilní telefon, dle tvrzení v žalobě se cítil ohrožen tím, že členové posádky ZZS JMK si tykali se zaměstnanci nemocnice a proto chtěl událost točit na video, což se dá označit za velice nestandardní chování pacienta, jehož hlavním zájmem by mělo být ošetření poranění, kvůli kterému byl do nemocnice přivezen a kterého se mu též u žalované dostalo.

16. Žalobce slyšen jako účastník řízení (viz protokol o jednání dne , datum, ) sám připustil, že před příchodem k žalované požíval alkohol (4 piva, šampaňské, 3 panáky tvrdého alkoholu), k důvodům pořízení záznamu svědkyně , jméno FO, uvedl, že ho chtěl pořídit „aby ho dal na internet“, sám popsal incident tak, že ke svědkyni , jméno FO, přiblížil telefon na 20 – 30 cm.

17. Žalobce před samým odchodem z nemocnice po provedeném ošetření žádný důvod k natáčení svědkyně neměl, on sám jako důvod uvedl, že záznam chce dát na internet a jednalo se tak o zachycení podoby bez souhlasu ve smyslu ust. § 84 o. z., nikoliv o případ zachycení podoby, pro který by nebyl potřebný souhlas ve smyslu ust. § 88 odst. 1 o. z. Pokud pak žalobce v podaném odvolání odkazuje na toto posledně citované ustanovení, tedy že videozáznam pořizoval pro zaznamenání osob, které neznal, nevěděl, k jaké profesi patří, a to pro budoucí možné řešení proběhlých konfliktů, tedy hodlal poskytnout důkaz k ochraně svých práv či práv manželky nebo svědka , jméno FO, , pak se jedná o nové skutkové tvrzení, uplatněné v rámci odvolacího řízení, což je s ohledem na ust. § 205a odst. 1 o. s. ř. nepřípustné.

18. Za této situace v kontextu se všemi okolnostmi, tak jak byly v řízení dokazováním zjištěny, nelze hodnotit jednání svědkyně , jméno FO, jinak, než učinil soud I. stupně - jako nutnou obranu, kdy se instinktivním pohybem ruky na ochranu před nečekaným přiblížením mobilního telefonu do bezprostřední blízkosti jejího obličeje bránila, taková reakce je zcela pochopitelná a přirozená.

19. Odvolací soud, který videozáznam incidentu opakoval k důkazu, se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, tedy z titulu nutné obrany dle ust. § 2905 o. z. neshledal oprávnění žalobce k náhradě škody na mobilním telefonu a z těchto důvodů bylo rozhodnutí soudu I. stupně v zamítavém výroku a závislých výrocích nákladových jako věcně správné potvrzeno dle ust. § 219 o. s. ř.

20. V odvolacím řízení úspěšné žalované byla dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení představující náklady právního zastoupení advokátem a to odměna za 2 úkony právní služby po 1.940 Kč (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) a 2 režijní paušály hotových výdajů po 300 Kč, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), celkem 4.480 Kč.