38 Co 156/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 989 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně z 20. 3. 2024, čj. 36 C 9/2024-29,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 466 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta 1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10 400 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 1 300 Kč od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 1 300 Kč od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 1 300 Kč od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 1 300 Kč od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 1 300 Kč od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 1 300 Kč od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 1 300 Kč od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 1 300 Kč od datum do zaplacení, částku ve výši 1 863 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % z částky 7 700 Kč od datum do zaplacení a částku ve výši 726 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a žalovanému dále uložil povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 446,40 Kč (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Poukázal na to, že žalobce nemá od datum obsazen statutární orgán, neboť v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů družstva z datum byla rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 7. 1. 2019, sp. zn. 18 Cm 168/2016 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze 13. 6. 2019, čj. 6 Cmo 113/2019-230, pravomocně vyslovena neplatnost zde přijatých usnesení včetně volby statutárního orgánu. Pokud tedy žalobce v řízení předložil plnou moc udělenou advokátovi tituly před jménem jméno FO například členem představenstva právnická osoba, tedy zapsané, avšak zneplatněné osoby zastupující žalobce, je taková plná moc dle žalovaného neplatná, neboť ji za družstvo udělily osoby k tomu neoprávněné. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem týkající se statutárního orgánu právnická osoba který označil jako neplatné plné moci tituly před jménem jméno FO z let rok a rok udělené stejnými osobami jako v tomto soudním řízení, a navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno způsobilým odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání uvedeným v ustanovení § 205b o. s. ř. (nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Dle ustanovení § 153a odstavec 1 věta prvá, odstavec 2, 3 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odstavec 1 a 2 o. s. ř.). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se zato, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odstavec 5 o. s. ř).

6. Dle ustanovení § 114b odstavec 1, 5 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odstavec 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odstavec 2, místo výzvy podle § 114a odstavec 2 písmeno a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odstavec 3 o. s. ř.) musí být poučen.

7. Zákon v zájmu ekonomie řízení vychází ze zásady, že žalovanému již ve stádiu přípravy jednání má být uložena povinnost vyjádřit se ve věci. Uzná-li totiž žalovaný uplatněný nárok, pak ani jednání nemůže mít svůj smysl, vymezí-li žalovaný ve vyjádření naopak svou obranu proti uplatněnému nároku, může soud připravit jednání tak, aby na něm mohla být věc projednána bez nutnosti odročení. Proto ve sporech, ve kterých to vyžaduje povaha věci nebo konkrétní okolnosti případu, může soud za splnění ostatních zákonných podmínek místo písemné výzvy podle ustanovení § 114a odstavec 2 písmeno a) o. s. ř. nebo nebylo-li takové výzvě vyhověno, žalovanému usnesením podle ustanovení § 114b o. s. ř. uložit povinnost ve stanovené lhůtě se ve věci vyjádřit písemně, pokud nejde o věc, ve které nelze ve smyslu ustanovení § 99 odstavec 1 a 2 o. s. ř. uzavřít a schválit smír, nejde o některou z věcí vypočtených v ustanovení § 120 odstavec 2 o. s. ř. a nejde o řízení, které je podle ustanovení § 118b odstavec 1 koncentrováno ze zákona. V usnesení soud žalovanému uloží, aby se písemně ve stanovené lhůtě vyjádřil ve věci, a to tak, že buď žalobou uplatněný nárok zcela uznává, anebo aby vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a současně označil důkazy, jejichž prostřednictvím hodlá prokázat svá skutková tvrzení, a aby k vyjádření připojil listinné důkazy. Lhůta, kterou soud stanoví žalovanému k vyjádření, nesmí být kratší než počet kalendářních dnů a běží ode dne doručení usnesení žalovanému. Usnesení musí obsahovat poučení ve smyslu ustanovení § 114b odstavec 5 o. s. ř., soud je žalovanému doručí do vlastních rukou, a to nejdříve současně s žalobou. Jestliže žalovaný nesplní v soudem určené lhůtě povinnost, kterou mu soud v usnesení podle ustanovení § 114b odstavec 1 o. s. ř. uložil, má se za to, že uznal nárok žalobou uplatněný. Jedná se o zákonnou fikci uznání nároku, která je v této podobě sankcí za nečinnost žalovaného. Výzvu podle ustanovení § 114b o. s. ř. však může soud vydat jen tehdy, když jsou splněny podmínky řízení a žaloba nemá vady bránící pokračování v řízení, neboť jinak musí postupovat podle ustanovení § 114, § 104 odstavec 1 a 2 a § 43 odstavec 2 o. s. ř. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání zahrnují splnění všech shora uvedených zákonných podmínek.

8. Soud I. stupně v elektronickém platebním rozkaze vydaném 26. 9. 2023, čj. EPR 179363/2023 - 9, vyzval žalovaného podle ustanovení § 114a odstavec 2 písmeno a/ o. s. ř. k vyjádření k žalobě ve lhůtě počet dnů od doručení výzvy, a to v tom směru, zda uplatněný nárok uznává co do důvodu a výše, a v případě, že nárok zcela neuznává, k vylíčení rozhodných skutečností pro svou obranu, připojení listinných důkazů a označení dalších důkazů, jichž se dovolává s poučením, že pokud se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádří ani nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude se mít za to, že nárok, který je proti němu uplatňován, uznává, a bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odstavec 3 o. s. ř., doručil mu toto rozhodnutí datum do vlastních rukou (§ 46 odstavec 1 o. s. ř.) a žalovaný proti elektronickému platebnímu rozkazu podal pouze neodůvodněný odpor a na výzvu soudu I. stupně k podání kvalifikovaného vyjádření nijak nereagoval. Za splnění všech ostatních shora uvedených zákonných předpokladů bylo možné vydat ve věci rozsudek pro uznání dle ustanovení § 153a odstavec 3 o. s. ř. pro fikci uznání nároku. Pro vydání rozsudku pro uznání dle shora citovaného zákonného ustanovení zákonné předpoklady splněny byly.

9. Jak je uvedeno již výše, usnesení podle ustanovení § 114b odstavec 1 o. s. ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b odstavec 1 o. s. ř. především tehdy, má-li být zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů obtížné a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu odůvodňují vydání předmětného usnesení i v takovém sporu, v němž dosavadní poznatky ukazují, že ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou, tu jsou uplatněny rozhodné skutečnosti v takovém rozsahu, že i to vede k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. V případě, že již ze samotného obsahu žaloby, popřípadě též z listinných důkazů, které žalobce k žalobě připojil, zjevné, že žaloba nemůže být úspěšná, tedy že žaloba se jeví jako zjevně bezdůvodné uplatňování práva, naopak není k naplnění účelu řízení potřebné, aby soud požadoval po žalovaném v rámci přípravy jednání písemné vyjádření ve věci, neboť ve věci samé bude možné rozhodnout vždy při jediném jednání. V takovém případě neodůvodňuje povaha věci ani okolnosti případu, aby soud uložil podat vyjádření ve věci a o takové žalobě nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání.

10. Žalobce se v dané věci domáhá zaplacení částky 12 989 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky číslo číslo nacházející se v bytovém domě na adrese adresa, v žalovaném období měsíc, rok až měsíc, rok byl členem žalobce a neplatil příspěvek na správu domu a pozemku ve výši 1 300 Kč měsíčně od měsíc, rok do měsíc, rok a od měsíc, rok do měsíc, rok neplatil zcela předepsané zálohové platby na služby a vznikl mu na příslušenství pohledávky dluh ve výši 1 863 Kč, přičemž výše úroku z prodlení odpovídá ujednání ve stanovách žalobce.

11. Nejedná se tak zjevně o případ, kdy by ze samotného obsahu žaloby či listinných důkazů plynula zjevná bezdůvodnost žaloby, která by vylučovala aplikaci tzv. „kvalifikované“ výzvy k žalobě. Navíc dojde-li k fikci uznání nároku, soud rozhodne bez ohledu na to, zda jsou tvrzení žalobce podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné. Žaloba netrpí žádnými vadami, které by bránily pokračování v řízení (§ 43 odstavec 2 o. s. ř.), neboť obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností vymezujících předmět řízení po skutkové stránce a je zcela projednatelná. Z hlediska předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání zákon žádné další požadavky na žalobní tvrzení ani v ustanovení § 153a o. s. ř. neklade, proto je z pohledu žalobních tvrzení dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání takové vylíčení rozhodujících skutečností, které ve smyslu ustanovení § 79 odstavec 1 o. s. ř. činí žalobu projednatelnou.

12. Pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny i předpoklady negativní – nejde o věc, ve které nelze ve smyslu ustanovení § 99 odstavec 1 a 2 o. s. ř. uzavřít a schválit smír, nejde o některou z věcí vypočtených v ustanovení § 120 odstavec 2 o. s. ř., nejde o řízení, které je podle ustanovení § 118b odstavec 1 koncentrováno ze zákona, a nelze je vydat po prvním jednání ve věci. V elektronickém platebním rozkazu bylo žalovanému uloženo, aby se písemně v počet lhůtě vyjádřil ve věci, a to tak, že buď žalobou uplatněný nárok zcela uznává, anebo aby vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a současně označil důkazy, jejichž prostřednictvím hodlá prokázat svá skutková tvrzení, a aby k vyjádření připojil listinné důkazy. Elektronický platební rozkaz obsahoval poučení ve smyslu ustanovení § 114b odstavec 5 o. s. ř., byl doručen žalovanému do vlastních rukou, a to ne dříve než žaloba.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný soudu I. stupně ve stanovené době nesdělil žádný vážný důvod, který by mu bránil v podání včasného vyjádření k žalobě, ani netvrdil žádný vážný důvod, který by mu zabránil ve stanoven době takové sdělení vůči soudu učinit. Odvolací námitka žalovaného poukazující ne neplatnost plné moci udělené žalobcem dřívějšímu zástupci byla sice důvodná, nicméně v průběhu odvolacího řízení došlo k zhojení nedostatku plné moci, neboť žalobce předložil plnou moc udělenou dne datum jeho statutárním orgánem jméno FO, předsedou představenstva zapsaného do veřejného rejstříku datum nynějšímu zástupci žalobce, který podání žaloby dřívějším zástupcem schválil, a došlo tak k zhojení odstranitelného nedostatku plné moci.

14. Odvolací soud proto na základě všech shora uvedených skutečností napadený rozsudek dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, která byla dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. přiznána úspěšnému žalobci a byla tvořena odměnou zástupce za dva úkony právní služby po 1 620 Kč za převzetí zastoupení a přípravu a vyjádření k žalobě (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), celkem 3 240 Kč, dvěma paušálními náhradami hotových výdajů zástupce žalobce po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu) částkou 806,40 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, a částkou 800 Kč na zaplaceném soudním poplatku za žalobu, celkem 5 446,40 Kč.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou zástupce za jeden úkon právní služby za účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaného datum Kč ve výši 1 620 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno g/ advokátního tarifu), jednou paušální částkou náhrady hotových výdajů zástupce ve výši 450 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), náhradou za promeškaný čas za dvanáct půlhodin po 100 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu), náhradou cestovních výloh vzniklých při použití osobního automobilu značky značka auta na cestě z adresa a zpět k jednání datum. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí u osobních silničních motorových vozidel 5,90 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 573/2025 Sb.), v dané věci tedy při ujetí 420 km činí náhrada 2 478 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6 l /100 km, ceně motorové nafty 34,10 Kč/l (§ 4 bod c/ vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a ujetých 420 km činí 859 Kč. Celkem náklady na zastoupení žalobce v odvolacím řízení činí 7 466 Kč splatných k rukám jeho zástupce. Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty přiznána nebyla, neboť zástupce žalobce neprokázal, že by byl plátcem této daně. Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání.