38 CO 157/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jaroslava Buriana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 31.445 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 5. 2022 č. j. 6 C 79/2022 - 28

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 4.840 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17.195 Kč s úrokem z prodlení v částce 3.349,09 Kč, s úrokem v částce 5.512,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.495,07 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.245,07 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 19.495,07 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 19.495,07 Kč od datum do zaplacení, zamítá. Výrokem II. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.250 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům II. a III., podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání a navrhla změnu tak, že žaloba se zamítá a ve výroku III. změnu tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku určenou soudem. Namítla promlčení nároku žalobkyně s tím, že poskytnutí finančních prostředků bylo již dne datum a žaloba byla podána až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty od tohoto data. Dále namítla neurčitost smlouvy o postoupení pohledávek, kdy z podkladů doložených žalobkyní není zřejmé, jaká je výše postupované pohledávky či pohledávek, či z jakého právního titulu měla tato pohledávka či pohledávky vzniknout. Je přesvědčena, že žalobkyně ve věci ani nebyla aktivně legitimována. Dále zdůraznila, že důvodem absolutní neplatnosti předmětné smlouvy je i rozpor smluvních ujednání s dobrými mravy, kdy namítla především neplatnost ustanovení o roční procentní sazbě nákladů, a to pro rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními týkajícími se ochrany spotřebitele. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Uvedla, že i kdyby byla úvěruschopnost žalované právním předchůdcem žalobkyně zkoumána a posouzena řádně, kdy je však zcela evidentní, že tomu tak nebylo, i tak by měla být předmětná smlouva považována za absolutně neplatnou již jen z důvodu rozporu ve výši roční procentní sazby nákladů s dobrými mravy. Rovněž se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že žalované nevznikly žádné náklady řízení.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně s tím, že zásadně nesouhlasí s námitkou promlčení, neboť jak vyplývá z přehledu plateb, žalovaná na bezdůvodné obohacení hradila po převzetí peněz, a to dne datum 2.000 Kč a dne datum 8.750 Kč Tyto splátky neodpovídají ani datem plnění, ani jejich frekvencí a ani svou výší splátkám sjednaným ve smlouvě. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR s tím, že důkazní břemeno ve vztahu k prokázání, že částečným plněním nedošlo k uznání zbytku dluhu, leží na žalované. Žalovaná každou platbou uhrazenou po datum uznala svůj dluh (bezdůvodné obohacení) a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o 10 let. K promlčení tedy dojít nemohlo, neboť k tomu dojde nejdříve datum. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve splátkách, a to týdně po 704 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky, a tento den je počátkem běhu promlčecí lhůty, která je tříletá, a pokud byla žaloba podána datum, není pohledávka promlčena, neboť k promlčení by došlo nejdříve dnem datum. Pokud žalovaná namítá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, pak na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, nabyla žalobkyně pohledávku se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II. a III., jakož i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že tento dospěl k závěru, že smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne datum, je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, a tato byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze jistinu poskytnutou celkem ve výši 25.000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož uhradila pouze 10.750 Kč, bylo přiznáno právo na zaplacení jistiny v částce 14.250 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky.

6. Soud I. stupně v této věci správně zjistil skutkový stav, z něhož vyvodil též správný závěr právní, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Ze spisového materiálu vyplývá, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovanou sepsána smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 25.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem 4.472 Kč, s poplatkem ve výši 9.700 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.023 Kč, a to v týdenních splátkách po 704 Kč. Žalovaná uhradila dne datum částku 2.000 Kč a datum částku 8.750 Kč. Dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne datum. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky dne datum, což bylo žalované doručeno dle podacího lístku dne datum. Soud I. stupně se správně zabýval otázkou, zda ze strany poskytovatele byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalované, kdy na základě listinných dokladů je zřejmé, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nebyly dostatečně ověřeny výdaje žalované. Uzavřenou smlouvu ze dne datum je nutno tedy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou, a poskytnuté plnění je třeba posoudit dle příslušných ustanovení občanského zákoníku týkajících se bezdůvodného obohacení. Správně tedy soud I. stupně zavázal žalovanou k zaplacení částky 14.250 Kč, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyni bylo uhrazeno pouze 10.750 Kč. Žalobkyni rovněž náleží právo na úrok z prodlení z částky 14.250 Kč, a to ode dne datum, kdy výzva k zaplacení pohledávky byla žalované doručena dne datum a splatnost nastala dnem datum.

7. K námitkám žalované v odvolání nutno uvést, že žalobkyně je v této věci aktivně legitimována, neboť ze smlouvy o postoupení pohledávek jasně vyplývá, že na žalobkyni byly postoupeny práva a povinnosti z právního předchůdce žalobkyně, přičemž je číselně označena předmětná smlouva o zápůjčce ze dne datum. Rovněž nemohlo dojít k promlčení pohledávky, kdy právo z titulu bezdůvodného obohacení mohlo být uplatněno nejdříve dnem následujícím po poslední splátce, která byla stanovena na den datum. K promlčení pohledávky by tedy mohlo dojít nejdříve dnem datum a žaloba v této věci byla podána dne datum. Námitka ohledně výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr zde rovněž nepřichází v úvahu, kdy nárok žalobkyně byl posouzen jako nárok plynoucí z bezdůvodného obohacení žalované.

8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

9. Jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) byl potvrzen i závislý výrok III. rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení účastníků, neboť každý z nich byl v této věci zčásti úspěšný a zčásti neúspěšný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

10. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná neměla v odvolacím řízení úspěch, je proto povinna nahradit jeho náklady žalobkyni. Náklady odvolacího řízení žalobkyně spočívají v odměně za právní zastoupení, kdy v odvolacím řízení byly učiněny dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) - § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, kdy 1 úkon je ve výši 1.700 Kč, dále 2 x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), tj. celkem 4.000 Kč a 21 % DPH (840 Kč); úhrnem činí náklady odvolacího řízení částku 4.840 Kč, kterou je povinna žalovaná zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).