38 Co 16/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení částky částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. 6. 2024, č. j. 3 C 3/2023 - 181

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v plné výši v částce 75.092,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky A, .

1. Okresní soud ve Vyškově jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 496.410 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení a na nákladech řízení nahradit částku 468.360 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II.).

2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v rámci obchodní spolupráce účastníků byly v období od , datum, do , datum, mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřeny v ústní podobě smlouvy o zápůjčkách peněz, na jejichž základě žalobce poukázal bezhotovostně na účet žalovaného částku celkem , částka, Kč. Splatnost jednotlivých zápůjček nebyla jednoznačně dohodnuta. Z iniciativy žalobce byla , datum, uzavřena v písemné podobě smlouva o půjčkách peněz, v níž účastníci potvrdili existenci specifikovaných bezhotovostních zápůjček a dohodli jejich splatnost formou splátkového kalendáře s tím, že první splátka ve výši , částka, Kč byla splatná do , datum, . Spolupráce mezi účastníky byla končena v , rok, , žalobce od smlouvy o půjčkách peněz odstoupil dopisem ze dne , datum, z důvodu neuhrazení první splátky ve výši , částka, splatné do , datum, a z důvodu neposkytnutí požadovaných účetních dokladů týkajících se podnikatelské činnosti žalovaného za rok , rok, . Z poskytnutých bezhotovostních zápůjček v souhrnné výši , částka, Kč žalovaný nezaplatil žalobci ničeho. Smlouvu o půjčkách peněz vyhodnotil soud jako platné právní jednání účastníků řízení a věc právně posoudil podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil první splátku zápůjčky ve lhůtě její splatnosti a ani ve lhůtě tří měsíců od její splatnosti, žalobce od smlouvy dopisem doručeným žalovanému , datum, zcela po právu odstoupil. Námitky žalovaného, že při uzavření smlouvy byl uveden žalobcem v omyl, že smlouvu uzavřel pod nátlakem a nevyjádřil v ní svoji skutečnou vůli, neshledal soud důvodnými. Žalovaný neprokázal, že by jeho závazky z bezhotovostních zápůjček v celkové výši , částka, Kč zanikly na základě ústně uzavřených dohod mezi účastníky řízení o zápočtech jejich vzájemných pohledávek. Námitka žalovaného, že dluh je promlčený není oprávněná, neboť žalobce své právo na vrácení dluhu uplatnil u soudu v zákonné promlčecí lhůtě v délce tří let.

3. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na usnesení ze dne 21. 3. 2024, č. j. 3 C 3/2023 – 107, jímž bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby v částce 503.590 Kč zaviněním na straně žalobce, zastaveno.

4. Žalovaný podal proti shora uvedenému rozsudku do celého jeho rozsahu odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu náhradu nákladů řízení.

5. Odvolatel po celou dobu soudního řízení napadal neplatnost žalobcem předložené Smlouvy po půjčkách peněž ze dne , datum, , neboť vůle žalovaného neodpovídala obsahu této smlouvy. Toto tvrzení žalovaného mělo oporu v provedeném dokazování – neboť do spisu byla založena tato smlouva prosta podpisu žalobce. Následně dokonce došlo ke zpětvzetí žaloby ohledně položky z dané smlouvy (celé jedné tabulky tvrzené zápůjčky) – kdy se v řízení ukázalo, že tyto prostředky žalobce žalovanému nezapůjčil. I přesto soud odmítl tvrzení o omylu žalovaného, a naopak jako zcela pravdivé vzal v potaz absurdní tvrzení, že žalobce si smlouvu skenoval a až následně ji podepsal. Soud prvního stupně naopak nevzal za prokázané tvrzení žalovaného, dle kterého tento ve vztahu naprosté důvěry a podřízenosti v pracovní době podepisuje dohodu někomu, kde jej motivoval v podnikání, kdo mu poskytl prostředky v počátku, kdo mu říkal, co a kdy má dělat a kdo jej neustále ujišťuje, kdo má nad ním moc a ovládá jej. Při podpisu této smlouvy si žalovaný všiml mimo jiné částek, které byly ve smlouvě navíc (položka tabulka č, číslo, , tj. položky za , název, ), tj. žalovaný během podpisu zjišťuje, že ve smlouvě nejsou uvedené pravdivé údaje a tehdy se žalobci vyjádří, že toto není jeho vůle, že takto by smlouva vypadat neměla. Žalobce slíbí, že zajistí smlouvu novou. Vztah nadřazenosti a podřízenosti a intenzita důvěry, kterou žalovaný směřuje k žalobci, je podpořen obsahem této neplatné smlouvy – žalobce by touto smlouvou získal naprostou kontrolu nad podnikáním žalovaného, jinou, než je vyžadována obvyklými věřiteli (např. zřízení zástavního práva na stroje apod.) – kontrolu, kdy by žalovaný musel žalobce informovat téměř o všem. Z daného je patrné, že podnikatelská činnost žalovaného byla zcela ovládaná žalobcem, proto rovněž ze strany žalovaného panovala vůči žalobci taková pokora. Soud však tuto skutečnost zcela přehlédl, z provedeného dokazování si vybírá ta tvrzení, která podporují verzi žalobce, a to přesto, že jsou to často tvrzení rozporuplná či zjevně účelová. Nadto se soud nezamýšlí nad tím, že žalobce upravil již k důkazu předloženou listinu, kdy tuto následně opatřil podpisem. To, že by si ji fotil v průběhu podpisování uvedl až v důkazní nouzi, důvod tohoto počínání neuvedl. Soud toto však blíže neobjasňoval, ačkoliv ze strany žalovaného tato námitka zazněla několikrát. Dle ustanovení § 583 občanského zákoníku jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle § 584 odst. 2 bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti. V daném případě žalobce do smlouvy zavedl i částku, která pocházela od žalovaného – tj. nejednalo se o žádnou zápůjčku, ale o částku, kterou na koupi vozidla Tatra vynaložil sám žalovaný. Žalobce přesto tuto pohledávku uvedl do dané smlouvy – když si toho žalovaný všiml, lstivým způsobem jej ujistil v tom, že danou smlouvu zničí. A nezničil – a nejen to, tuto částku rovněž zažaloval a až v rámci intenzivní obrany žalovaného najednou žalobce vzal ohledně dané částky řízení zpět. Přesto soud prvního stupně k tomuto nepřihlédl a nezabýval se tím, proč se tato částka dostala do smlouvy, proč se dostala do předžalobní upomínky a proč se dostala do žaloby. To, že toto jednání žalobce vypovídá o jeho až snad lstivých úmyslech, soud nezohlednil. Přitom není právě toto dokladem toho, jak žalobce k žalovanému přistupoval – kontroloval jeho podnikání, sice jej podpořil na začátku podnikání, ale poté, co již mu žalovaný zboural či vystavěl několik nemovitostí a již mu nebyl ku prospěchu, mu místo tvrzených zápočtů, podstrčil k podpisu nevyváženou dohodu, dle které by měl žalovaný žalobci hradit i to, co naopak poskytl žalobci od sám? Tvrzení žalovaného pak podporuje i to, že on sám neměl žádného důvodu danou smlouvu uzavřít – pokud by skutečně měl za to, že dané půjčky nejsou uhrazeny zápočtem, proč by písemně stvrzoval půjčky, nadto i půjčky, které reálně nebyly poskytnuty. Smlouva byla žalovanému podstrčena již vytisknutá, vypracovaná žalobcem s ujištěním žalovaného, obsahovala i ujednání o zápočtech – avšak navázané na fakturaci. Přitom to byl žalobce, kdo požadoval pouze fakturaci materiálu jen s minimem prací, aby mohl tyto částky tzv. daňově optimalizovat, neboť je účetní a v daných záležitostech se vyzná. Smlouva obsahovala rovněž ujednání, že podklady o podnikání jsou důvěrné vůči třetím stranám, ale žalobci musí být poskytovány vždy a všechny, žalobce dává písemný souhlas s investicí nad , částka, – tj. částkou, která je 20x vyšší než první splátka uvedeného dluhu. Žalobce mohl při prodlení rozhodovat dokonce i o prodeji majetku. Soud však tyto právní skutkové i právní závěry odmítá a s lakonickým „na jednání se má pohlížet jako na jednání platné“, pomíjí veškeré skutečnosti svědčící o jednoznačném omylu žalovaného, ne-li dokonce omylu vyvolaného lstí – a smlouvu považuje za platnou. Uvádí přitom, že žalovaný si měl číst, co podepisuje. Posoudil však jak reálně tento vztah žalobce a žalovaného fungoval? Odpověď zní, že nikoliv, čímž své rozhodnutí však zatížil vadou. Pokud by však předmětná smlouva byla neplatná, pak právo žalobce domáhat se úhrady částek, které převedl na účet žalovaného, by bylo promlčené, neboť ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu je možné se vydání zápůjčky domáhat při neurčené splatnosti toliko 3 roky ode dne následujícího po poskytnutí finančních prostředků. Toto námitka promlčení byla ze strany žalovaného uplatněna. Výše uvedené pochybení soudu prvního stupně však není jedinou vadou, kterou zatížil své rozhodnutí. Soud prvního stupně rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Ačkoliv z provedeného dokazování bylo nepochybné, že žalovaný žalobci prováděl na jeho žádost a jeho pokyny stavební práce na několika projektech, doplnění dokazování ohledně rozsahu těchto prací a výši částek takto vynaložených ze strany žalovaného, soud jako nadbytečné odmítl. Tyto skutečnosti však byly pro danou právní věc významné, neboť tvrzený nárok žalobce byl v přímé souvislosti s prací žalovaného. To na provádění prací pro žalobce žalovanému žalobce poskytl finanční prostředky na nákup strojů. Jednalo se o stroje, které žalovaný potřeboval právě pro to, aby mohl tyto práce provádět pro žalobce. Žalobce si tak ve své podstatě vytvořil vlastní podnikatelský subjekt, který zcela ovládal – finančně, osobně a pracovně. Žalovanému poskytl prostředky i práci. Nejprve mezi stranami docházelo k zápočtu prací za poskytnuté prostředky, když však začal žalovaný požadovat další úhrady, žalobce jej přiměl podepsat výše uvedenou smlouvu a následně se s ním rozkmotřil. Soud pak toto lstivé jednání potvrdil, takže výsledný stav je takový, že žalobci se navrátí finanční prostředky a současně mu žalovaný zadarmo provedl mnoho stavebních prací. Soud při posuzování daného případu postupuje paušálně – dalo by se říci černobíle – při posuzování věrohodnosti tvrzení, nepřihlíží k celé záležitosti komplexně, ale vybírá si jednotlivá tvrzení, ze kterých si staví ten nejjednodušší skutkový stav. Tento případ ovšem není takový. Verze věci představená žalobcem je krajně nepravděpodobná – bez zajištění poskytuje finanční prostředky v řádech miliónů, dle jeho tvrzení ústně bez jakékoliv dohody, ústně se provádí i smlouva o dílo, kdy je fakturováno poměrně dost materiálu, téměř žádná práce – neboť práce prováděny téměř nejsou (dle žalobce). Následně po dokončení staveb již žalobce žalovaného nepotřebuje, najednou tedy požaduje písemné utvrzení dluhu (raději nadsazeného i o částku, kterou žalovanému ani neposkytl) a následně se domáhá zcela nereálných požadavků, aby mohl od smlouvy odstoupit a částku zažalovat. Odhlédneme-li od toho, že soud prvního stupně se nezabýval ani tím, odkud plynuly takové finanční prostředky ze strany žalobce a zda se z jeho strany nejednalo o legalizaci finančních prostředků (neboť modus operandi tomu odpovídá) a tedy zda takové jednání zaslouží takové právní ochrany, pak soud v rámci dokazování nezohledňuje specifičnost dané situace, kdy mezi stranami probíhalo mnoho ústních dohod – ostatně i tvrzené zápůjčky byly poskytnuté jako ústní. Tvrzené zápočty dohodou (navíc dohodou na návrh žalobce, neboť to on vedl společnou tabulku práv a pohledávek) však zcela odmítl, a to natolik, že tuto větev dokazování vůbec nepřipustil. Nepřihlédl tak k tomu, že v tomto komplikovaném vztahu, kde bylo tolik důležitých otázek řešeno ústně, nelze zjednodušit a zúžit dokazování tak, že žalobce v rámci své výpovědi zápočty popře, a proto se nestaly – ale je nutno pohlížet na věc komplexně – tj. zda reálně vznikaly pohledávky vedoucí k započtení, zda práce byly provedeny a zda tyto práce byly uhrazeny či nikoliv. Toto není pro dané řízení nadbytečné, toto je neoddělitelná součást skutkového stavu, který měl být ze strany soudu objasněn. Tím, že se soud touto argumentací nezabýval, zatížil své rozhodnutí vadou, neboť selektivním výběrem dokazování nezjistil skutkový stav věci a nedospěl tak k rozhodným skutečnostem, který by měly podstatný vliv na jeho rozhodnutí. Žalovaný má za to, že soud nepřihlížel k jeho tvrzením a neprovedl jím navrhované dokazovaní, čímž nebyl zjištěn skutkový stav tak, aby bylo možno věc správně rozhodnout. Soud prvního stupně rovněž nesprávně právně posuzuje předmětnou věc, když ve vážném nedostatku vůle při uzavírání smluv nespatřuje překážku její platnosti, ale mylně považuje neplatnou smlouvu za platnou, což má pro danou věc značný význam. Soud prvního stupně tak měl přihlédnout ke všem skutečnostem v dané věci, měl se zabývat i rovinou započtení, když pouhé tvrzení žalobce, že k zápočtům nedošlo, nemůže založit neexistenci těchto zápočtů. Soud však odmítl obranu žalovaného a zcela mu znemožnil, aby se v tak závažné věci bránil zcela legitimním způsobem, tj. argumentací, že započtené práce byly skutečně provedeny.

6. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení. Odvolání žalovaného považuje žalobce za čistě účelové, zcela nedůvodné a neopodstatněné, nereflektující soudem prvního stupně důkladně a správně zjištěný skutkový stav věci. Žalovaný v předmětném řízení nikterak neprokázal omyl jím tvrzený, natož pak údajné lstivé jednání žalobce, ani to, že by jeho vůle neodpovídala obsahu uzavřené smlouvy, jak nyní zcela účelově tvrdí. Předmětná smlouva byla řádně uzavřena a stvrzovala skutečnou vůli stran, což soud prvního stupně správně posoudil a vyhodnotil. Samotnou skutečnost, že žalobce využil svého zákonného práva a učinil částečné zpětvzetí žaloby nelze zcela účelově vykládat jako popření platnosti a oprávněnosti nároku žalobce jako takového, jak se mylně snaží dovodit žalovaný. Nelze se rovněž ztotožnit s tvrzením žalovaného o nepřesvědčivosti rozhodnutí soudu prvního stupně či nezohlednění některých skutečností; dle žalobce je předmětné rozhodnutí řádně odůvodněno a veškeré úvahy soudu, které jej vedly k výslednému rozhodnutí, jsou zcela logické a konsistentní, mající podklad ve skutkových zjištěních.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Ze spisu soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že soud provedl poměrně obsáhlé dokazování listinnými důkazy a výslechem svědků. Usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. 3 C 3/2023 – 107 řízení po částečném zpětvzetí žaloby co do částky , částka, Kč s příslušenstvím zastavil.

9. Před odvolacím soudem žalovaný mj. uvedl, že žádný úkon k započtení jeho pohledávek, které dle svého tvrzení měl vůči žalobci z titulu vykonaných stavebních a obdobných jiných prací ve výši , částka, Kč, neučinil.

10. Odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Skutková zjištění vyplývají z provedeného dokazování a soud I. stupně nezatížil řízení procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

11. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku, neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

13. Podle § 2394 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

14. Podle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

15. Podle § 1987 odst. 1 občanského zákoníku, k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

16. Podle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

17. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že smlouvu o půjčkách peněz, uzavřenou mezi účastníky , datum, , lze vyhodnotit jako platné právní jednání ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky , datum, jednoznačně vyplývá, kdo je jejím účastníkem a co je předmětem smlouvy. V této souvislosti odvolací soud poznamenává, že pokud by případně její část (bod 4 – Další podmínky půjčky) byla vyhodnocena jako neplatná, neměla by tato skutečnost za následek neplatnost celé smlouvy o zápůjčce. Podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce je reálné přenechání zastupitelné věci zapůjčitele vydlužiteli, což bylo v dané věci prokázáno převodem jednotlivých částek, jichž se v souhrnu žalobce domáhal, na účet žalovaného. Pokud žalovaný peněžní prostředky od žalobce přijal, pak námitka, že jeho skutečná vůle nesměřovala k uzavření smlouvy o půjčce, není důvodná. Podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce není ujednání stran na jak dlouhou dobu je zápůjčka poskytována, nebo ujednání, jakým způsobem má být předmět zápůjčky vrácen. Obecně tedy platí, že účastníci smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem jsou finanční prostředky, mohou sjednat jejich vrácení ve splátkách. V případě prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, může zapůjčitel dle ustanovení § 2394 občanského zákoníku od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že žalobce pro prodlení žalovaného s vrácením dluhu od smlouvy o zápůjčce řádně odstoupil, čímž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně zákonného příslušenství.

19. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě o zápůjčce uzavřené dne , datum, účastníci dohodli podmínky vrácení zapůjčených finančních prostředků ve splátkách (splatnost první splátky do , datum, ) není důvodná námitka žalovaného, že dluh je promlčený, neboť žalobce uplatnil svůj nárok u soudu žalobou dne , datum, tj. ve lhůtě zákonem stanovené (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku).

20. Pokud jde o žalovaným tvrzené započtení jeho pohledávek ve výši , částka, Kč za vykonané stavební a obdobné jiné práce, pak žádným důkazem jeho tvrzení týkající se zápočtu oproti provedeným pracím prokázáno nebylo. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaný pro žalobce prováděl určité stavební práce, a že žalovaný použitý materiál fakturoval a žalobce jej zaplatil. Odvolací soud má za to, že žalovanému nic nebránilo, pokud žalobci fakturoval použitý materiál, aby současně vyúčtoval i odměnu za provedenou práci. Navíc, jak bylo zjištěno v jiném řízení před soudem I. stupně ve věci stejných účastníků, svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , účetní žalovaného, uvedl, že v účetní evidenci žalovaného zápočty mezi žalobcem a žalovaným nejsou. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na body 38 a 39 odůvodnění napadeného rozsudku, v nichž se otázkou započtení soud I. stupně zabýval a dospěl ke správnému závěru, že k zániku případných tvrzených závazků žalovaného z jednotlivých zápůjček plynoucích formou zápočtu na základě dohody účastníků nedošlo.

21. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 75.092,60 Kč sestávající se z odměny právní zástupkyně žalobce za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě 30.580 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) v návaznosti na § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 2x 450 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 podle vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění a z 21% DPH 13.032,60 Kč z přiznané odměny a z náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

23. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.