38 Co 166/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově z 31. 1. 2025, čj. 9 C 180/2024-67,

I. Odvolání žalobkyně se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 327,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 129 685 Kč na vypořádání společného jmění manželů (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16 437,79 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně i žalovaný, a to žalobkyně do obou jeho výroků a žalovaný pouze do výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků.

3. Žalobkyně ve svém odvolání vytýká soudu I. stupně nedostatečně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci. Uvedla, že podala první žalobu ve lhůtě stanovené zákonem, rovněž tak na výzvu soudu zaplatila soudní poplatek řádně a včas. Zastavení řízení pro skutečnost, že kolkové známky musí být soudem znehodnoceny, nemá nic společného s včasným zaplacením poplatku. Nadto nalepením kolkových známek na tiskopis soudu došlo k jejich znehodnocení, na což soud apeloval při vydání rozhodnutí o zastavení řízení. Podle názoru žalobkyně došlo k pochybení soudu již při prvním zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, čímž byla žalobkyně poškozena na svých základních právech, bylo jí odňato právo na spravedlivý proces a možnost účinně hájit svá práva. Soud I. stupně měl přitom možnost v řízení pokračovat a vyzvat žalobkyni k doložení originálu tiskopisu s nalepenými kolkovými známkami. Žalobkyně proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve svém odvolání vytýká soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci, pokud dovodil, že nelze určit hodnotu položek učiněných žalobkyní předmětem vypořádání. Hodnota jednotlivých položek je totiž uvedena již v samotné žalobě, žalobkyně neuplatnila k vypořádání žádnou nemovitost a k vypořádání uplatňuje finanční prostředky ve zcela konkrétně specifikovaných částkách. Předmětem vypořádání tak činí částku 1 650 000 Kč jako svůj údajný vnos, dále částku 71 485 Kč jako další vnos ze svých výlučných finančních prostředků, dále částku 40 000 Kč jako nájem plynoucí žalovanému z pronájmu jeho domu v , obec, , dále částku 104 000 Kč jako nájem plynoucí žalovanému z pronájmu bytu v , obec, a částku 62 400 Kč jako nájem plynoucí žalovanému z pronájmu tří garáží v jeho výlučném vlastnictví, a dále uplatňuje k vypořádání osobní motorové vozidlo , značka, zakoupené za trvání manželství za kupní cenu 150 000 Kč, které však bylo , datum, žalovaným ekologicky zlikvidováno a v době rozhodování soudu již neexistovalo. Ve věcech vypořádání společného jmění manželů se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. Předmětem vypořádání v dané věci dle žalovaného byla částka 1 927 885 Kč, z toho polovina činí 963 942,50 Kč jako tarifní hodnota, z níž sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 12 180 Kč. Žalobkyně sice u jednání soudu uvedla, že její vnos do společného majetku nečinil 1 650 000 Kč, nýbrž 880 000 Kč, nedošlo však k částečnému zpětvzetí žaloby a je třeba vyjít z předmětu řízení v době započetí úkonu právní služby. Není významné ani to, že požadovaná částka neodpovídá polovině hodnoty vypořádávaného majetku. Žalobkyně je celou dobu právně zastoupená a je pouze na její úvaze, jakou částku bude na úhradu vypořádacího podílu po žalovaném finálně požadovat. Není pak dle žalovaného správný ani závěr soudu I. stupně o tom, že žalobní tvrzení jsou nedostatečná jak pro případ, že by soud vypořádání prováděl, tak i pro určení tarifní hodnoty podle § 8 odstavec 6 advokátního tarifu. Pro případ, že by žalobkyně podala žalobu včas a soud by měl provádět vypořádání, jsou tvrzení žalobkyně nepodložená a nenavržení důkazů k prokázání skutkových tvrzení nemůže mít vliv na stanovení tarifní hodnoty. Žalovanému bylo odňato právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené odměny na právní zastoupení, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu České republiky. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že mu na náhradě nákladů řízení bude přiznána částka 95 382 Kč.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I o věci samé. Poukázal opětovně na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1273/2010, které řeší obdobný případ, kdy řízení o původní žalobě, která byla podána v rámci zákonné tříleté lhůty, bylo zastaveno a nová žaloba byla podána dokonce ještě dříve, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci, avšak po uplynutí zákonné tříleté lhůty. V takovém případě platí, že návrh na vypořádání společného jmění manželů nelze úspěšně podat po třech letech od jeho zániku, a to ani když je podán v době, kdy vzhledem k probíhajícímu prvnímu řízení není společné jmění manželů dosud vypořádáno. Lhůta je propadná a následky nastávají ex lege nezávisle na vůli účastníků. Zákonná lhůta se po dobu předcházejícího řízení nestaví. Žalobkyně měla možnost podat žalobu kdykoliv v rámci tříleté zákonné lhůty počínající běžet od dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství. První žalobu podala až těsně před uplynutím zákonné lhůty, pokud následně pochybila ohledně zaplacení soudního poplatku, v důsledku čehož bylo toto řízení zastaveno a uplynula zákonná lhůta, jde tato skutečnost pouze k její tíži, neboť následek způsobila sama svým liknavým přístupem a spekulativním vyčkáváním s podáním žaloby. Argument, že soudní poplatek byl v prvním řízení zaplacen řádně a včas, je zcela bezpředmětný, neboť v této věci již bylo odvolacím soudem pravomocně rozhodnuto.

6. V dané věci nejsou splněny zákonné předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně ohledně výroku I o věci samé k odvolání žalobkyně, neboť odvolání nemá náležitosti, které dle ustanovení § 205 odstavec 1 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, odvolání obsahovat musí.

7. Náležitosti odvolání vyplývají z ustanovení § 205 odstavec 1 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, kdy vedle obecných náležitostí podle ustanovení § 42 odstavec 4 o. s. ř. (označení soudu, jemuž je určeno, kdo je činí, které věci se týká, datum a podpis odvolatele nebo jeho zástupce), v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).

8. Odvolání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, musí být opraveno nebo doplněno, k čemuž předseda senátu účastníka vyzve usnesením podle ustanovení § 43 odstavec 1 o. s. ř., v němž účastníku určí lhůtu k odstranění vad odvolání a poučí jej, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne (§ 43 odstavec 2 věta první, § 211 o. s. ř.).

9. Jak je shora uvedeno, projednání podaného odvolání vždy brání vada spočívající v neuvedení odvolacího důvodu, tedy toho, v čemž žalobkyně spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku nebo postupu soudu (§ 205, § 205a ve spojení s § 211 o. s. ř.). V daném případě žalobkyně v odvolání neuvedla žádný odvolací důvod, tedy žádnou skutečnost, v níž spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu. V odůvodnění svého odvolání totiž odkazuje výlučně na pochybení soudu rozhodujícího o její první žalobě na vypořádání společného jmění manželů, které však bylo již předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu a postup soudu I. stupně při vyměřování soudního poplatku a zastavení řízení byl shledán správným. Ve vztahu k důvodům vedoucím soud I. stupně k zamítnutí žaloby v této věci však žalobkyně žádné skutečnosti neuvádí. Za tohoto stavu soud I. stupně zcela správně žalobkyni postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř., a to usnesením ze 17. 3. 2025, čj. 9 C 180/2024-80, vyzval k doplnění jejího odvolání uvedením některého z odvolacích důvodů uvedených v ustanovení 205 odstavec 2 a § 205a o. s. ř. a současně i k uvedení odvolacího návrhu, tedy toho, čeho se svým odvoláním domáhá. Současně k tomu žalobkyni určil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení a poučil ji i o následcích neodstranění vad odvolání v podobě jeho odmítnutí. Na toto usnesení žalobkyně nereagovala.

10. Za daného stavu nelze v odvolacím řízení o odvolání žalobkyně pokračovat (§ 212a odstavec 2 o. s. ř.), a odvolacímu soudu tak nezbylo, než neprojednatelné odvolání žalobkyně podle ustanovení § 43 odstavec 2 a § 211 o. s. ř. odmítnout.

11. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek soudu I. stupně k odvolání žalovaného ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.) a bez nařízení jednání (§ 214 odstavec 2 písmeno e/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

12. Dle ustanovení § 8 odstavec 1 věta prvá vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu.

13. Dle ustanovení § 9 odstavec 1 advokátního tarifu ne-lze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč (resp. 30 000 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025).

14. Dle ustanovení § 8 odstavec 6 advokátního tarifu ve věcech vypořádání společného jmění manželů se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání.

15. Ustanovení § 8 advokátního tarifu určuje tarifní hodnotu v případech, kdy lze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích; tarifní hodnota je v těchto případech odvozena od ceny věci nebo práva (jak pohledávky, tak závazku) a jejich příslušenství, které jsou předmětem konkrétního úkonu právní služby. Jestliže je předmětem poskytované právní služby věc a účastníci se nedohodnou na výši tarifní hodnoty, je třeba za tarifní hodnotu považovat obvyklou cenu věci stanovenou podle § 2 odstavec 1 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku. Na vypořádání společného jmění manželů se vztahuje právní úprava obsažená v ustanovení § 8 odstavec 6 advokátního tarifu, podle něhož pro výši tarifní hodnoty je určující, co strany učinily předmětem vypořádání a jakou hodnotu tyto jednotlivé věci, pohledávky a závazky měly v okamžiku započetí úkonu právní služby, který se jich týkal. Není-li mezi stranami dohoda o tarifní hodnotě, platí, že za tarifní hodnotu se považuje polovina obvyklé ceny jednotlivých věcí a poloviny hodnoty pohledávek a závazků, které strany učinily předmětem vypořádání. Pro účely aplikace ustanovení § 8 odstavec 6 advokátního tarifu je nutné upřesnit, které hodnoty jednotliví manželé požadují vypořádat. Objem dotčeného majetku a závazků však nelze bez dalšího odhadovat na základě žádostí či nabídek finančního vyrovnání ze strany účastníků, neboť takové údaje v zásadě neskýtají spolehlivý zdroj informací o hodnotě sporných aktiv a pasív. K stanovení ceny vypořádávaného majetku je proto zpravidla zapotřebí znaleckého posudku, protože subjektivní mínění stran o hodnotě sporného jmění má jen omezenou vypovídací hodnotu. Sdělení představ stran o výši peněžitého plnění, jež by mělo být jednomu z nich vyplaceno, neumožňuje navíc ani posoudit, jaký byl vzájemný poměr vymezení předmětu vypořádání mezi nimi. Pokud se v dalším řízení nezdaří bezpečně zjistit hodnotu věcí, pohledávek či závazků, jež byly předmětem vypořádání společného jmění účastníků v době poskytování úkonů právní služby, není na místě provádět odhad hodnoty vypořádávaných položek z návrhů účastníků, ale je nezbytné využít fixní tarifní hodnoty stanovené v ustanovení § 9 advokátního tarifu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vydaná pod sp. zn. 22 Cdo 36/2016 nebo 22 Cdo 3446/2012).

16. V daném případě žalobkyně v návrhu na vypořádání společného jmění manželů učinila předmětem řízení jednu movitou věc, své vnosy do společného majetku a výlučného majetku žalovaného a příjmy z pronájmu nemovitých věcí. Polovinu těchto hodnot navržených k vypořádání ohodnotila částkou 1 129 685 Kč. Žalovaný s žalobou v celém rozsahu nesouhlasil a nebyl ochoten vyplatit na vypořádání podílu žalobkyni žádnou částku. Účastníci se tedy neshodli na ocenění jednotlivých hodnot určených k vypořádání a ani v průběhu krátkého soudního řízení k zjištění hodnoty předmětu řízení nedošlo, neboť žaloba byla zamítnuta z důvodu opožděného návrhu na vypořádání společného jmění účastníků. Za této situace i se zohledněním shora uvedené konstantní judikatury Nejvyššího soudu České republiky dospěl odvolací soud stejně jako soud I. stupně k závěru o tom, že při stanovení tarifní sazby je třeba aplikovat ustanovení § 9 odstavec 1 advokátního tarifu, neboť v řízení nebyla zjištěna hodnota předmětu vypořádání, protože účastníci se na ní neshodli a z částek uvedených žalobkyní nebylo možné vycházet, protože zjevně neodpovídaly skutečnosti a v řízení nebylo prováděno žádné dokazování, jímž by hodnota společného majetku a zejména výše vypořádacího podílu, jíž soud není vázán, byla zjištěna.

17. Soud I. stupně správně přiznal žalovanému odměnu za čtyři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě ze , datum, , podání ve věci z , datum, a účast u jednání konaného , datum, , po 1 500 Kč, celkem 6 000 Kč (§ 7 bod 4., § 9 odstavec 1, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, za jeden úkon právní služby, a to účast u jednání konaného , datum, ve výši 2 300 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odstavec 1, § 11 odstavec 1 písmeno g/ advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024), jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhradu cestovních výloh vzniklých při cestách zástupce k dvěma shora uvedeným jednáním přiznaným dle příslušných ustanovení vyhlášek č. 398/2023 Sb. a 475/2024 Sb. ve správné výši 2 634,95 Kč odpovídající základní náhradě za ujetých celkem 348 km a částce 651,35 Kč za spotřebované pohonné hmoty. Dále byla správně přiznána částka 400 Kč za promeškaný čas v souvislosti s jednáním , datum, (§ 14 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a částka 600 Kč za promeškaný čas v souvislosti s jednáním , datum, (§ 14 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025) a částka 2 852,84 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, celkem 16 437,79 Kč.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 146 odstavec 3 o. s. ř. Žalobci mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou zástupce za jeden úkon právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání ve výši 2 300 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 1, § 11 odstavec 1 písmeno d/advokátního tarifu“ a jednou paušální částkou náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného ve výši 450 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), a částkou 577,50 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, celkem 3 327,50 Kč splatných k rukách jeho zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.). Úkon právní služby, a to odvolání proti výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků, s nímž žalovaný nebyl úspěšný, nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený úkon právní služby.