38 CO 175/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 9. 2022, č. j. 6 C 1/2018 - 264

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 50.069,42 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a pozemku p. [číslo] zaps. na [list vlastnictví] pro obec Veselí nad Moravou a k. ú. [obec] – Předměstí, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín (výrok I.), předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, jemuž uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 2.670.964 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výroky II., III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 11.870,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 4.830 Kč a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 6.830 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky V., VI.).

2. Po provedeném dokazování soud zjistil, že rozdělení předmětných nemovitostí není možné ani vhodné a při respektování názoru účastníků, že nemovitosti mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, který s návrhem žalobkyně takto souhlasil, přikázal po zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného předmětné nemovitosti s tím, že mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na její vypořádací podíl polovinu stanovené ceny nemovitostí představující po zaokrouhlení částku 2.670.964 Kč. Při právním posouzení věci vyšel soud I. stupně z ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. K námitce žalovaného, že není souladné s dobrými mravy, aby žalobkyně obdržela vypořádací podíl ve výši odpovídající jejímu zapsanému spoluvlastnickému podílu, soud neshledal za důvodnou, když shrnul, že jak darovací smlouva, na základě které nabyla žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl, tak smlouva o půjčce, podle níž žalobkyně před uzavřením manželství zapůjčila částku 220.000 Kč určenou na rekonstrukci domu, má za platné a nerozporné s dobrými mravy. O žalobě o vrácení daru, kterou žalovaný podal, bylo pravomocně rozhodnuto tak, že byla zamítnuta nejen pro nesprávně formulovaný žalobní petit, ale i proto, že neobsahovala relevantní tvrzení ohledně tvrzeného nemravného chování žalobkyně.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud jednak podle ust. § 147 odst. 1 o. s. ř., podle něhož přiznal žalobkyni náhradu separovaných nákladů řízení v souvislosti s odročením jednání (nařízeného na den [datum]) na neurčito, když krátce před tímto jednáním žalovaný předložil žalobu o vrácení daru, na jejímž základě bylo řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přerušeno do skončení řízení o vrácení daru. Ohledně zbytku vzniklých nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 404/22.

4. Proti shora uvedenému rozsudku podal žalovaný odvolání a navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku III. tak, že žalobkyni bude určena náhrada ve výši 220.000 Kč a dále bude změněn výrok V. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrok VI. zrušil.

5. Žalovaný od počátku namítal a doposud namítá rozpor s dobrými mravy v tom, že žalobkyně nabyla nemovitosti bez jakéhokoliv přičinění o jejich hodnotu, vyjma poskytnuté půjčky ve výši 220.000 Kč na rekonstrukci, což však ani nemůže být považováno za její investici a zhodnocení domu, když může i po skončení soudního řízení po něm požadovat její vrácení. Žalobkyně pouze přislíbila investici do rekonstrukce domu ve výši cca 1.000.000 Kč, což se však nikdy nestalo a při tom to byl důvod pro poskytnutí daru žalobkyni, která se naopak sama odstěhovala za jiným mužem a rozvrátila i manželství. Přiznání vypořádacího podílu v podobě poloviny hodnoty nemovitostí je v rozporu s dobrými mravy, když se nijak nepodílela na nabytí majetku, a to jak svojí prací či činností, tak ani přispěním finančních prostředků, což je i samo o sobě důvod pro disparitu vypořádacího podílu, tak i snížení vypořádacího podílu na částku, kterou skutečně na zhodnocení či nabytí majetku vynaložila. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3619/2015. Žalobkyně po celkem krátké době navázala mimomanželský vztah, o nemovitost se vůbec nestarala a po odstěhování o ni nejevila žádný zájem. Většinu rekonstrukčních prací prováděl žalovaný se svými kamarády a známými a také je financoval. Dále nesouhlasí s rozhodnutím soudu o povinnosti hradit žalobkyni náklady řízení, které nezavinil a dále považuje za nespravedlivé, že na náhradě nákladů státu má žalobkyně hradit méně než on. Lze uvažovat o uložení povinnosti žalobkyni hradit náklady státu, neboť ona požadovala zpracování znaleckých posudků, ačkoliv by jí měla být přiznána náhrada pouze ve výši poskytnuté půjčky na rekonstrukci, kterou doposud nežádala vrátit. Soud I. stupně se dopustil pochybení, když se dostatečně nezabýval odvoláním daru pro nevděk učiněným žalovaným vůči žalobkyni dne [datum], neboť má za to, že se jedná o zcela zásadní předběžnou otázku, která měla být v daném řízení vyřešena a tím postaveno najisto, zda je žalobkyně k podání této žaloby vůbec aktivně věcně legitimována. Byť je přesvědčen, že odvolání daru učiněné dne [datum] je platné, uchýlil se čistě z procesní opatrnosti k opětovnému odvolání daru, které žalobkyni zaslal dne [datum]. V souvislosti s odvoláním daru ze dne [datum] má za to, že ze strany žalobkyně došlo k jednání hrubě porušujícím dobré mravy, zejména právě v souvislosti s vedenými spory o vydání bezdůvodného obohacení a o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy žalobkyně opětovně odmítala jakoukoliv formu dohody s žalovaným, ačkoliv jí tento nabízel finanční prostředky převyšující částku, kterou ona sama na předmětné nemovitosti vynaložila, a kdy současně podala exekuční návrh i přesto, že si byla velmi dobře vědoma těžké finanční situace, do které se v důsledku právě jejího jednání dostal. Přitom byla navíc z jeho strany o strpení opakovaně požádána a současně vyrozuměna, že není schopen, nejen v důsledku své dlouhodobé pracovní neschopnosti, uhradit dlužnou částku, ale taktéž o tom, že bylo podáno proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2022, č. j. 38 Co 213/2021 - 196 dovolání. Žalovaný je přesvědčen, že odvolací soud, stejně jako předtím soud I. stupně, je povinen se otázkou odvolání daru pro nevděk dle ust. § 2072 občanského zákoníku zabývat a tuto posoudit jako otázku předběžnou s ohledem na odvolání daru učiněné jak dne [datum], tak dne [datum].

6. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Se skutečnostmi uvedenými v odvolání nesouhlasí, neboť se jedná pouze o účelová tvrzení žalovaného, na jejichž základě se dožaduje snížení částky představující její vypořádací podíl. V této věci nelze považovat přiznání vypořádacího podílu v rozporu s dobrými mravy, neboť již v jiném soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně, ve kterém se žalovaný domáhal vrácení daru pro nevděk, byl zcela neúspěšný a jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy se neprokázalo. Skutečnosti týkající se rozvratu manželství nebyly žalovaným tvrzeny a nebyly prokázány důkazy, stejně tak jako tvrzení žalovaného o provádění rekonstrukcí či jiných investičních prací. V rámci odvolání tedy v procesním stavu, kdy bylo řízení před soudem I. stupně zkoncentrováno a v rámci odvolání se uplatní princip neúplné apelace, nelze tvrdit skutečnosti, které jsou žalovaným v odvolání prezentovány, neboť by byl právě porušen princip neúplné apelace. Vzhledem k tvrzeným skutečnostem je patrné, že s nimi byl žalovaný obeznámen již před koncentrací řízení.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Podle ustálené judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 879/2005, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 315/05) příslušelo odvolacímu soudu přezkoumat celý výrok napadeného rozhodnutí, neboť je-li rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví napaden odvoláním jen v části týkající se způsobu vypořádání, nemůže nabýt právní moci ani v části, ve které se podílové spoluvlastnictví zrušuje, neboť jde o závislé výroky (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Z povahy řízení o návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví vyplývá, že předmět řízení není v odvolacím řízení dělitelný. Rozhodnutí odvolacího soudu se vztahuje vždy na celý výrok ve věci a žádná jeho část nenabývá odděleně právní moci. Bez ohledu na to, že účastníci byli ve shodě se zrušením podílového spoluvlastnictví a přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, musel odvolací soud, z podnětu podaného odvolání, přezkoumat celý výrok napadeného rozhodnutí.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku.

10. Podle § 1115 odst. 1 občanského zákoníku, osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

11. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

12. Podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

13. Podle § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

14. Podle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

15. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející napadený rozsudek potvrdil ve všech výrocích jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), neboť soud I. stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo vydáno v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR pokud jde o výši náhrady při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, která má základ v obvyklé ceně společné věci, tedy ceně v daném místě a čase v době rozhodování (např. sp. zn. 22 Cdo 487/2017), dále pokud jde o použití kritéria účelnosti využití nemovitosti, které nemusí spočívat jen v posuzování možností a míry využití její stávající užitné hodnoty, ale může záležet i na tom, kdo ze spoluvlastníků tuto hodnotu spíše zachová, nebo uvede do potřebného stavu (např. sp. zn. 22 Cdo 2688/2020). Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že žalovaný splňuje všechny podstatné podmínky pro přikázání předmětných nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví, s tím, že je povinen vyplatit žalobkyni cenu podle výše jejího spoluvlastnického podílu.

16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně správně ve výrocích IV., V. a VI. napadeného rozsudku. Odůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, vyjma částky přiznané žalobkyni dle ust. § 147 odst. 1 o. s. ř. v rámci separace nákladů řízení, vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 572/19, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Na odůvodnění výroků o náhradě nákladů řízení soudu prvního stupně, odvolací soud pro stručnost odkazuje.

17. Pokud jde o návrh žalovaného, aby v daném řízení byla vyřešena předběžná otázka, že došlo k platnému a účinnému odvolání daru pro jednání žalobkyně odporující dobrým mravům, pak odvolací soud poznamenává, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto položenou otázku řešit nelze. Vyřešit předběžnou otázku vedoucí k obnovení nebo určení vlastnictví (k čemuž odvolání daru směřuje) nelze v odůvodnění rozhodnutí. O určení vlastnictví musí být rozhodnuto výrokem rozhodnutí, což v dané věci, s ohledem na předmět řízení, nepřichází v úvahu. Pokud se tedy žalovaný domáhá vyřešení výše uvedené předběžné otázky, tak se současně domáhá i určení, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, když tvrdí, že žalobkyně není k podání žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví aktivně věcně legitimována. Současně ale nelze přehlédnout, že žalovaný se již v minulosti neúspěšně domáhal vrácení daru v soudním řízení, které je pravomocně skončeno. Předběžnou otázku, že odvolání daru pro nevděk je platné a účinné, lze řešit pouze v řízení o odvolání daru, v němž se případný žalobce domáhá určení, že je či není výlučným vlastníkem věcí, které byly předmět darovací smlouvy. Pokud by byla podána žaloba na určení vlastnického práva žalovaného, jakožto dárce k darované věci, musel by soud jako předběžnou otázku (§ 135 o. s. ř.) vyřešit, zda bylo odvolání daru platné, zda má zamýšlené účinky a v jakém rozsahu, aby mohl vlastnické právo autoritativně určit. Taková předběžná otázka musí být řešena ve výroku rozsudku a nelze ji řešit v odůvodnění rozhodnutí.

18. Na okraj odvolací soud poznamenává, že pokud žalobkyně s odvoláním daru a odstoupením od darovací smlouvy nesouhlasí, pak případné zamítnutí žaloby pro nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně, což žalovaný navrhl, by žádný smysl ani význam pro účastníky jako spoluvlastníky předmětných nemovitostí nemělo, neboť k obnovení vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalovaného by nedošlo a jejich spoluvlastnický vztah by trval i nadále.

19. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud jednak dle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 147 odst. 1 o. s. ř.

20. Podle § 147 odst. 1 o.s.ř., účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

21. Zavinění a náhoda jsou důvodem k separaci nákladů jen tehdy, pokud měly za následek náklady, které byly vynaloženy zbytečně. Podle § 147 o. s. ř., lze uložit povinnost k náhradě nákladů řízení účastníkům, jde-li o náklady, které způsobili svým zaviněním, a které by jinak nevznikly. Zaviněním se z hlediska § 147 o. s. ř. rozumí porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených soudem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti, a došlo ke zmaření účelu jednání.

22. Podle obsahu spisového materiálu, první jednání odvolacího soudu bylo nařízeno na den [datum]. Dne [datum] v 23: 06:14 hodin bylo odvolacímu soudu doručeno právním zástupcem žalovaného podání označené jako Doplnění odvolání a předložení důkazů k nařízenému ústnímu jednání na den [datum] a další listiny (odvolání daru pro nevděk, potvrzení o podání zásilky na poště, návrh na odklad a zastavení exekuce, dodejka datové zprávy, exekuční příkaz), celkem 17 listin. Toto podání žalovaného odvolací soud u jednání dne [datum] doručil zástupci žalobkyně a jednání odročil na jiný termín, neboť žalobkyni muselo být umožněno se k jeho obsahu vyjádřit. V souvislosti s účastí zástupce žalobkyně u jednání nařízeného na den [datum], které bylo zaviněním žalovaného odročeno na jiný termín, přiznal odvolací soud žalobkyni podle § 147 odst. 1 o. s. ř. na nákladech řízení částku 24.835,06 Kč sestávající se z odměny právního zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby v sazbě 19.020 Kč Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. g) v návaznosti na § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (účast u jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 1x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4, z náhrady za promeškaný čas 4x 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, z cestovného 804,84 Kč za použití osobního motorového vozidla BMW 3L, r. z. 1BUO767 s průměrnou spotřebou 4,8 l paliva [číslo] km, při ceně nafty 44,1 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 5,20 Kč km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. v platném znění, s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalobkyně ke Krajskému soudu v Brně a zpět 110 km a z 21% DPH 4.310,22 Kč z přiznané odměny, z náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času a z cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení dále představuje částku 25.234,36 Kč přiznanou žalobkyni podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s účastí jejího právního zástupce u dalšího jednání u odvolacího soudu dne [datum] a sestává z odměny právního zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby v sazbě 19.020 Kč Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. g) v návaznosti na § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (účast u jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 1x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4, z náhrady za promeškaný čas 4x 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, z cestovného 1.134,84 Kč za použití osobního motorového vozidla BMW 3L, r. z. 1BUO767 s průměrnou spotřebou 4,8 l paliva [číslo] km, při ceně nafty 44,1 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 8,20 Kč km podle vyhlášky č. 85/2023 Sb. v platném znění, s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalobkyně ke Krajskému soudu v Brně a zpět 110 km a z 21% DPH 4.379,52 Kč z přiznané odměny, z náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času a z cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

23. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.