38 CO 18/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ladislava Palatina a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 10. 2021 č. j. 22 C 164/2020 - 146

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích

I. II. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílů částku 1.274.647 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

III. Ve výroku V. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 30.560 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že ze zaniklého společného jmění manželů se žalobkyni přikazuje do výlučného vlastnictví pozemek parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) a pozemek parc. [číslo] (zahrada), vše v obci a k. ú. [obec], evidované na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj – [stát. instituce]. Výrokem II. rozhodl, že ze zaniklého společného jmění manželů se žalobkyni přikazuje do výlučného vlastnictví nesplacený závazek vyplývající ze smlouvy o meziúvěru a úvěru [číslo] ze dne 25. 4. 2014, poskytnutý [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), kdy zůstatek tohoto úvěru a meziúvěru činil ke dni 25. 9. 2019 částku 777.660 Kč. Výrokem III. rozhodl, že ze zaniklého společného jmění manželů se žalovanému přikazují do výlučného vlastnictví práva plynoucí ze smlouvy o stavebním spoření [číslo] u [právnická osoba], kdy zůstatek činil ke dni 25. 9. 2019 částku 172.597,07 Kč. Výrokem IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání jeho podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 2.188.477,65 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem V. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 35.081 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně i žalovaný.

3. Žalovaný v odvolání navrhl změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného budou přikázány nemovité věci a uložena mu povinnost zaplatit nesplacený závazek vyplývající ze smlouvy o meziúvěru a úvěru. Uvedl, že řádně prokázal svůj osobní a finanční vnos do pořízení společných nemovitostí, kdy nebýt tohoto vnosu, nebyli by účastníci schopni uhradit kupní cenu a nemovitosti si pořídit. Tvrzení žalobkyně, kterým odůvodňuje svůj zájem na přikázání nemovitostí do jejího vlastnictví, je lichý. Je pravdou, že opustila společnou domácnost i s dětmi, a teprve v průběhu sporu se vrátila s tvrzením o investování do nemovitostí a o péči o děti. Podstatnou je též otázka solventnosti účastníků. V případě, kdy žalobkyni nebude poskytnut přislíbený úvěr, a nedojde ke splnění povinnosti žalobkyně, a tato nezaplatí na vyrovnání podílu částku určenou soudem, i v tomto případě se nebude moci žalovaný domáhat zaplacení částky na vyrovnání podílu, neboť nemovitosti jsou a budou zatíženy zástavní smlouvou, a jiný majetek žalobkyně nevlastní.

4. Žalobkyně v odvolání navrhla změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že jí bude uloženo zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku ve výši 1.799.647 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Uvedla, že nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu I. stupně, že žalovaný měl do SJM vnést částku 624.776 Kč. Dle názoru žalobkyně měl maximálně vnést částku 579.776 Kč.

5. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že žalobkyně polemizuje pouze se způsobem výpočtu a výší částky, kterou byla zavázána vyplatit na vypořádání podílu žalovaného ze zaniklého společného jmění manželů. S odvoláním žalobkyně se žalovaný neztotožňuje.

6. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že řádně doložila, že je schopna žalovaného vyplatit, a má připraveny potřebné finanční prostředky. Dle názoru žalobkyně soud I. stupně ze správně zjištěného skutkového stavu dospěl ke správnému závěru, když přikázal nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť v předmětném rodinném domě uspokojují své bytové potřeby děti účastníků, které má v péči žalobkyně jako jejich matka. Dle jejího názoru bylo správně rozhodnuto i o nákladech řízení účastníků.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i jemu předcházející řízení (§ 212 písm. c), § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), kdy v odvolacím řízení bylo doplněno dokazování výpisy z účtů rodinných příslušníků žalovaného, jimiž prokazoval svoji solventnost, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, důvodné je odvolání žalobkyně, a to z převážně jiných než v odvolání uváděných důvodů.

8. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že tento do zaniklého společného jmění manželů (dále jen SJM) zahrnul nemovité věci v obci a k. ú. [obec], dále nesplacený závazek vyplývající ze smlouvy o meziúvěru a úvěru ze dne 25. 4. 2014, jehož zůstatek ke dni 25. 9. 2019 činil 777.660 Kč, dále práva plynoucí ze smlouvy o stavebním spoření u [právnická osoba], kdy zůstatek ke dni 25. 9. 2019 činil částku 172.597,07 Kč. Dále byly zohledněny vnosy obou účastníků z jejich výlučného majetku do SJM. Nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, které byl rovněž přikázán k úhradě závazek vyplývající ze smlouvy o meziúvěru a úvěru, žalovanému byl přikázán zůstatek ze stavebního spoření. K těmto závěrům dospěl soud I. stupně po dokazování, provedeném rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 9. 2019 č. j. 13 C 131/2019, který nabyl právní moci dne 25. 9. 2019, výpisy z účtu stavebního spoření, přípisem stavebního bytového družstva [příjmení], kupní smlouvou ze dne 21. 12. 2007, smlouvou o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze dne 5. 3. 2008, sdělením [právnická osoba] ohledně zůstatku stavebního spoření, smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 11. 4. 2014, výpisy z účtů rodinných příslušníků žalovaného a výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále výslechem žalobkyně a žalovaného jako účastníků řízení.

9. Předně nutno uvést, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů není soud vázán rozsahem odvolání, neboť zde z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 212 písm. c) o. s. ř.).

10. Pokud jde o výši vnosů z výlučného vlastnictví žalobkyně a žalovaného do jejich SJM, zde soud I. stupně rozhodl věcně správně, že žalobkyně vnesla do SJM částku 425.224 Kč a žalovaný částku 624.776 Kč, neboť v řízení bylo prokázáno, že převodem členských práv k bytu v ulici [obec] byla získána částka 1.050.000 Kč, kdy tento byt byl ve výlučném vlastnictví žalovaného, a jeho prodejem (převodem členských práv a povinností) byla získána částka 1.050.000 Kč. Výslechem svědků a výpisy z účtů bylo prokázáno, že vnos žalobkyně (formou darů od příbuzných) činil částku 425.224 Kč, zbývající částka 624.776 Kč je tedy vnosem žalovaného. Rovněž správné bylo rozhodnutí soudu I. stupně v otázce přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Zde vzal soud I. stupně správně za základ pro své rozhodnutí ust. § 742 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, kdy především přihlédl k potřebám nezletilých dětí. Žalobkyni byly dvě nezletilé děti účastníků svěřeny do péče, v rodinném domě kromě těchto nezletilých dětí žije i starší zletilé dítě účastníků, tudíž je nepochybné, že předmětné nemovité věci využije žalobkyně se třemi dětmi účelněji, než by tomu bylo u samotného žalovaného. Navíc, jak bylo zjištěno, v sousedství žijí rodiče žalobkyně, k nimž má žalobkyně i děti účastníků úzký vztah. Přestože žalovaný v průběhu řízení zdůrazňoval svůj větší osobní i finanční podíl na získání předmětných nemovitých věcí, má odvolací soud za to, že hledisko zájmu nezletilých dětí převáží hledisko zásluhovosti uplatňované žalovaným, a správně tedy bylo rozhodnuto o přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Namítaný nedostatek solventnosti pak žalobkyně vyvrátila dokumentem [právnická osoba] ohledně možnosti poskytnutí úvěru do výše 2.800.000 Kč. Správně bylo rozhodnuto i o přikázání nesplaceného závazku vyplývajícího ze smlouvy o meziúvěru a úvěru ze dne 25. 4. 2014 žalobkyni, kdy je namístě, aby tento závazek zaplacení úvěru a meziúvěru byl uložen k zaplacení žalobkyni, jež získává do svého výlučného vlastnictví nemovité věci, s jejichž pořízením byl tento závazek spojen. Práva plynoucí ze smlouvy o stavebním spoření u [právnická osoba], kdy zůstatek ke dni 25. 9. 2019 činil částku 172.597,07 Kč, byla přikázána správně do výlučného vlastnictví žalovaného, který předmětné stavební spoření dne 11. 12. 2013 založil. Byla-li žalobkyně zavázána zaplatit na vypořádání podílu žalovaného ze zaniklého SJM částku 2.188.477,65 Kč, nelze s rozhodnutím soudu I. stupně souhlasit. Dle ustálené judikatury je třeba pro výpočet vypořádacího podílu použít následující postup: Je nutno nejprve určit výši celkového majetku tvořícího součást SJM a výši vnosů, od výchozí částky celkové hodnoty majetku v SJM je nutné odečíst jednotlivé vnosy účastníků a takto zjištěná hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků. K podílu každého z účastníků je nutno přičíst výši jím provedeného vnosu, a jestliže byl některému z účastníků přikázán k úhradě společný dluh, pak je druhý účastník povinen nahradit protistraně částku odpovídající polovině tohoto dluhu. Konkrétní vypořádací podíl se vypočítá tak, že se základní podíl, který na každého účastníka připadá, zvýšený o hodnotu jeho vnosu a snížený o polovinu společného dluhu, který je přikazován k zaplacení protistraně, porovná s hodnotou majetku, který je účastníku přikazován; je-li mu přikazován majetek o vyšší hodnotě, je třeba mu uložit povinnost vyrovnat takto určenou výši podílu v penězích. Má-li dostat majetek v hodnotě nižší, než jaká na něj připadá, musí mu druhý účastník rozdíl doplatit (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2020/2018).

11. Odvolací soud konkrétní vypořádací podíl vypočítal takto: Celý majetek účastníků činí částku 3.472.597 Kč (nemovité věci 3.300.000 Kč, stavební spoření 172.597 Kč), po odečtení výše vnosů žalobkyně a žalovaného (1.050.000 Kč), zůstala částka 2.422.597 Kč. Jedna polovina z této částky je 1.211.299 Kč, po připočtení vnosu žalobkyně (425.224 Kč) činí podíl žalobkyně částku 1.636.523 Kč. K částce 1.211.299 Kč je připočten vnos žalovaného (624.776 Kč), a podíl žalovaného tak činí 1.836.075 Kč. Od této částky je pak nutno odečíst polovinu závazku ze smlouvy o úvěru a meziúvěru, tj. částka 388.830 Kč, a podíl žalovaného tak činí 1.447.245 Kč. Po odečtení částky stavebního spoření (172.597 Kč) představuje podíl žalovaného, který mu musí žalobkyně na vypořádání podílu vyplatit, částku 1.274.647 Kč.

12. Na základě shora uvedeného tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II. a III. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ve výroku IV. pak rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílu částku 1.274.647 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

13. Pokud jde o závislý výrok o nákladech řízení účastníků, zde z konstantní judikatury Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že v případě iudicia duplex má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení, přičemž výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 o. s. ř. by měly tvořit pouze případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, nebo jde o šikanózní výkon práva. V tomto případě však odvolací soud neshledal výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 o. s. ř., takže rozsudek soudu I. stupně ve výroku V. změnil tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 220 o. s. ř.).

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení, vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný neměl v odvolacím řízení úspěch, naopak úspěch měla žalobkyně, která má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně za právní zastoupení. V odvolacím řízení učinil právní zástupce žalobkyně dva úkony právní služby (sepis odvolání a písemné vyjádření k odvolání žalovaného) - § 7, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, dále 2 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) - 2 x 13.700 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 1.347.468 Kč), tj. 28.000 Kč a 21 % DPH (560 Kč), je úhrnem 28.560 Kč a za zaplacený soudní poplatek z odvolání 2.000 Kč Náklady odvolacího řízení žalobkyně činí částku 30.560 Kč. K zaplacení této částky zavázal soud žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.