38 CO 180/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci o odvolání žalobkyně proti výrokům III. a IV. a o odvolání žalované proti výrokům II. a IV. rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 7. 2021 č. j. 4 C 216/2018 - 192

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II. a IV. potvrzuje.

II. Řízení o odvolání žalobkyně proti výroku III. rozsudku soudu I. stupně se zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 1.615 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím žalobu o vydání skříňky s umyvadlem, baterií a zrcadlem (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.742 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 15.758 Kč (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 3.535 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Výrokem V. tento soud rozhodl, že žalobkyni se vrací část zálohy ve výši 750 Kč.

2. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované vydání skříňky s umyvadlem, baterií a zrcadlem a pro případ nemožnosti jejich vydání zaplacení částky 27.500 Kč. Tento nárok jí vznikl z titulu smlouvy o dílo, podle níž provedla pro žalovanou výrobu a montáž vestavěného nábytku do koupelny za dohodnutou cenu 27.500 Kč, kterou žalovaná uhradila. Žalovaná pro vady díla od smlouvy dne [datum] odstoupila a žalobkyně jí vrátila uhrazenou cenu díla. Žalovaná poskytnuté plnění nevrátila.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že po odstoupení od smlouvy pro vady díla a po vrácení zaplacené ceny žalobkyní, umyvadlo s baterií i skříňku v listopadu 2017 vyhodila a v současné době je nemá v držení, zůstalo pouze zrcadlo pevně ukotvené ve zdi. Na její telefonické žádosti o odvoz poškozených věcí žalobkyně nereagovala. Dále namítla, že v květnu 2017 bylo v její věci zahájeno insolvenční řízení, v němž žalobkyně měla svoji pohledávku uplatnit. V rámci obrany, pro případ, že by nebyla v řízení úspěšná, uplatnila částku 2.000 Kč jako náklady na demontáž umyvadla a instalaci umyvadla nového.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování v návaznosti na dřívější rozhodnutí Krajského soudu v [obec] ze dne 28. 2. 2020, č. j. 38 Co 200/2019 – 86 žalobu o vydání skříňky s umyvadlem, baterií a zrcadlem zamítl, neboť skříňku, umyvadlo a baterii žalovaná již nemá ve svém držení od listopadu 2017, a zrcadlo a desku pevně zabudované, bez jejich poškození či zničení, nelze vydat. Žalované tak vznikla povinnost dle § 2999 občanského zákoníku k peněžité náhradě. Ohledáním předmětného bytu soud zjistil, že v koupelně ani na balkoně se žádné zbytky prasklého umyvadla ani baterie a skříňky odpovídající žalobkyní k dodaným věcem nenacházejí, v koupelně pouze zrcadlo připevněné ke zdi a část desky přilepené ke zdi. Pro účely řízení nechal soud vyhotovit znalecký posudek, z něhož bylo zjištěno, že tržní hodnota umyvadlové skříňky ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy o dílo byla 15.214 Kč, z toho skříňka 13.742 Kč, zrcadlo 1.472 Kč a náklady na demontáž umyvadla odhadl znalec na částku 1.450 Kč. Umyvadlo s baterií pro jejich nefunkčnost nemělo žádnou hodnotu. K osobě žalované soud zjistil, že v její věci bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení a usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], [insolvenční spisová značka] – A – 8 byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení. Lhůta pro podání přihlášek trvala do [datum]. Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že žalobkyně svoji pohledávku do insolvence nepřihlásila. Ve lhůtě do [datum] vznikla žalobkyni peněžitá pohledávka pouze ohledně věcí, které nebylo možno vydat, tj. zrcadlo a deska pevně spojené se zdí, aniž by došlo k jejich poškození. Pohledávku za těmito věcmi v peněžité podobě žalobkyně do insolvenčního řízení nepřihlásila, ačkoliv tak měla učinit. Pokud jde o skříňku, umyvadlo a baterii, tyto věci mohla žalovaná ke dni [datum] vydat a peněžitá pohledávka za nimi vznikla až v listopadu 2017, kdy je žalovaná vyhodila a jejich vydání již nebylo možné. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (odst. 16 odůvodnění napadeného rozsudku) soud I. stupně uzavřel, že obecným kritériem pokládaným ve většině případů za nejlépe postihující hodnotu bezdůvodného obohacení majícího nepeněžitou formu, je cena obvyklá, stanovená na základě znaleckého posudku, opírajícího se o zhodnocení cen obdobných plnění. Ve vztahu k obvyklé ceně skříňky se žalovaná obohatila o částku 13.742 Kč, do níž soud započetl částku 2.000 Kč, kterou žalovaná vynaložila na demontáž vadného díla a montáž nového, čímž jí vznikla škoda, kterou je žalobkyně povinna jí dle § 2951 a 2952 občanského zákoníku nahradit. Po oprávněném zápočtu této částky žalovanou dle § 1982 občanského zákoníku jí soud uložil povinnost zaplacení částky 11.742 Kč, a co do částky 15.758 Kč, žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na jejich úspěch a neúspěch v řízení a výrokem V. rozhodl o vrácení části zálohy zaplacené žalobkyní na vypracování znaleckého posudku.

6. Proti výrokům II. a IV. shora uvedeného rozsudku podala žalovaná odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v tomto rozsahu změnil tak, že žaloba se zamítá a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná nesouhlasí zejména se zjištěnou obvyklou cenou skříňky s baterií. Znalec využil jediného zdroje, a to [příjmení] [příjmení]. Žalovaná tento jediný názor považuje za zcela nedostačující pro stanovení obvyklé ceny porovnáním. Po demontáži byla skříňka zcela neprodejná, což byl důvod, proč ji vyhodila, je zcela nelogické, aby ve své tíživé finanční situaci (probíhající insolvenční řízení) vyhazovala kus nábytku, který by bylo možné zpeněžit za cenu téměř 14.000 Kč. Tuto cenu považuje za naprosto nedosažitelnou. Soud dále nevzal v úvahu prodlení žalobkyně s převzetím demontované skříňky a umyvadla, k čemuž ji prostřednictvím jejího jednatele opakovaně vyzývala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nereagovala a po dobu několika měsíců žalovaná demontované věci skladovala na balkoně, byla nucena je v listopadu 2017 vyhodit a dále pro žalobkyni neskladovat. Požadavek na finanční náhradu má za rozporný s dobrými mravy. Dále má žalovaná za to, že soud nesprávně právně posoudil otázku možnosti žalobkyně přihlásit se do insolvenčního řízení vedeného ohledně majetku žalované. Z podané žaloby a zejména z alternativního petitu vyplývá, že žalobkyně si uvědomovala možnost, že předmětné věci nebude možné vydat a bude tedy nutné požadovat finanční náhradu. Za těchto okolností bylo možné pohledávku přihlásit jako pohledávku podmíněnou a nebylo možné ji uplatnit žalobou.

7. Proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu I. stupně podala odvolání i žalobkyně. Odvolání proti výroku III. vzala zpět podáním doručeným soudu dne [datum]. Na odvolání proti výroku IV. o náhradě nákladů řízení, setrvala a navrhla jeho změnu tak, že žalovaná je povinna nahradit jí plnou náhradu nákladů řízení, jejíž základ (tarifní hodnotu) tvoří přiznaný nárok žalobkyni ve výši 11.742 Kč. Soud I. stupně neměl při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikovat ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., ale ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3306/2015, pokud soudní znalec posuzoval otázku výše nároku, nikoliv samotný základ nároku, výše přiznaného plnění tedy zcela závisela na znaleckém posudku, což předurčuje užití ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Uplatněný nárok byl soudem posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalované poté, co odstoupila od smlouvy o dílo a přijala od žalobkyně zpět zaplacenou cenu díla, aniž by však sama žalobkyni dílo samotné vrátila. Po zjištění, že věc jako takovou vydat již nelze, soud I. stupně naznal, že rozhodující pro určení výše peněžního ekvivalentu (bezdůvodného obohacení), který má žalovaná povinnost vydat, je cena obvyklá, pak k jejímu posouzení ustanovil soudního znalce a jeho znalecký posudek následně vzal za základ svého rozhodnutí.

8. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně proti výroku IV. a o odvolání žalované proti výrokům II. a IV. napadeného rozsudku nejsou důvodná.

9. Proti výroku III. podala žalobkyně odvolání, které podáním ze dne [datum] vzala v tomto rozsahu zpět.

10. Podle § 207 odst. 2 o.s.ř., dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

11. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací zpětvzetí odvolání proti výroku III. napadeného rozsudku přezkoumal a po zjištění, že bylo vzato zpět osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací řízení v tomto rozsahu, podle výše cit. ust. § 207 odst. 2 o.s.ř., zastavil.

12. Ze spisu soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že mezi účastníky není sporu o uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla výroba a montáž vestavěného nábytku do koupelny za dohodnutou a zaplacenou cenu 27.500 Kč, od níž žalovaná pro vady díla oprávněně odstoupila. Důvodným odstoupením od smlouvy o dílo došlo k jejímu zrušení a účastníkům vznikla povinnost vrátit si poskytnutá plnění. Žalobkyně si svoji povinnost ze zrušené smlouvy vrátit žalované zaplacenou cenu ve výši 27.500 Kč splnila, na rozdíl od žalované, která věci, jež bylo možno vydat (umyvadlo s baterií a skříňka), žalobkyni nevrátila. Ve věci žalované bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], [insolvenční spisová značka] – A – 8 byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení. Lhůta pro podání přihlášek trvala do [datum]. Žalobkyně svoji pohledávku do insolvence nepřihlásila.

13. Podle § 109 odst. 1, písm. a) zákona číslo 182/2006 Sb. v platném znění (insolvenční zákon), pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

14. Podle § 109 odst. 4 zákona číslo 182/2006 Sb. v platném znění (insolvenční zákon), účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.

15. Podle § 140c zákona číslo 182/2006 Sb. v platném znění (insolvenční zákon), v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).

16. V návaznosti na výše citovaná ustanovení insolvenčního zákona je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že případná peněžitá pohledávka ve vztahu k věcem – skříňka, umyvadlo, baterie vznikla žalobkyni až v listopadu 2017, tj. po dni [datum], kdy skončila lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení ve věci žalované, neboť jak žalovaná sama uvedla, měla předmětné věci v držení až do listopadu 2017 a jejich vydání do té doby bylo možné. Námitkami účastníků ve vztahu k peněžité pohledávce jako náhrady za věci, které nebylo možno vydat (zrcadlo, deska), se odvolací soud nezabýval s ohledem na zpětvzetí odvolání žalobkyně do výroku III.

17. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

20. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu podaného odvolání a řízení jeho vydání předcházející dospěl k závěru, že soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil. Podle § 2993 občanského zákoníku, při plnění ze zrušené smlouvy vzniká každé ze stran právo na vrácení toho, co plnila, vůči druhému účastníku smlouvy. Smluvní strany tedy podle tohoto ustanovení vůči sobě mají povinnost k vrácení plnění, jež si na základě zrušené smlouvy poskytly. Povinnost k vzájemnému vrácení se týká jen toho plnění, jež bylo poskytnuto na základě zrušené smlouvy. Povinnost žalobkyně k plnění ze zrušené smlouvy o dílo byla splněna vrácením zaplacené ceny díla žalované, která věci, jež byly předmětem smlouvy o dílo a byly vydání způsobilé, nevrátila. Z obsahu SMS zpráv a e-mailové korespondence mezi účastníky, kterými bylo řešeno zejména samotné reklamační řízení, nelze dospět k jednoznačnému závěru, že žalovaná byla připravena, umyvadlo, baterie a skříňku vydat, a že žalobkyně svým výlučným zaviněním zmařila možnost tyto věci od žalované převzít. K odůvodnění zápočtu částky 2.000 Kč (odst. 17) odvolací soud nemá námitek.

21. Napadený rozsudek byl proto odvolacím soudem ve výroku II. potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, o nichž soud I. stupně rozhodl správně podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledku řízení. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že v dané věci mělo být soudem rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. by přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by žalobkyně, jakožto částečně úspěšná v řízení, na jeho počátku výši uplatněného nároku neznala a ani nemohla znát. Žalobkyně sama, věci, které byly předmětem smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky, zhotovila, věci dodala za sjednanou cenu, tudíž výši nároku, který po zrušení smlouvy o dílo žalobou uplatňovala, znala. Pokud soud I. stupně nechal vypracovat ve věci znalecký posudek ke zjištění ceny obvyklé u věcí, jež byly předmětem řízení, pak tak učinil pouze pro upřesnění výše částky, kterou je žalovaná povinna zaplatit, neboť cena sjednaná ve smlouvě o dílo se mohla od ceny obvyklé, z níž soud I. stupně při svém rozhodnutí správně vycházel, lišit. Soud I. stupně proto rozhodl správně, když o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl podle jejich úspěchu a neúspěchu ve věci. Na odůvodnění výroku IV. napadeného rozsudku odvolací soud odkazuje.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Důvodem zastavení řízení o odvolání žalobkyně proti výroku III. napadeného rozsudku nebylo chování žalované, ale vlastní rozhodnutí žalobkyně, která vzala podané odvolání v tomto rozsahu zpět. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná co částky 11.742 Kč a neúspěšná co do částky 15.758 Kč. Její úspěch v řízení tak činí 42,7 % a neúspěch 57,3 %. S ohledem na rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem účastníků v odvolacím řízení má žalovaná, která byla z větší části v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.615 Kč odpovídající 14,6 % celkových nákladů odvolacího řízení 11.058,63 Kč, na které by měla nárok v případě plného úspěchu v odvolacím řízení, sestávajících se z odměny jejího právního zástupce za poskytnutí 3 úkonů právní služby v sazbě 2.220 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), g), v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (odvolání, vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 3x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4, z náhrady za promeškaný čas 6x 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z cestovného 979,36 Kč za použití osobního motorového vozidla [příjmení] [jméno], r. z. 1 BF8173 s průměrnou spotřebou 5,06 l paliva [číslo] km, při ceně nafty 36,1 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 4,7 Kč km podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. v platném znění s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalobce ke Krajskému soudu v [obec] a zpět (2x 75 km) celkem 150 km a z 21% DPH 1.919,27 Kč z přiznané odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

23. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.