38 Co 204/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva k části pozemku o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2024 č. j. 42 C 5/2021 - 304

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 13.806 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že soud určuje, že žalobci a), b) jsou vlastníky pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , obec, , zaměřeného geometrickým plánem č. , číslo, ze dne , datum, , vyhotoveným společností , právnická osoba, ., , adresa, , jenž je nedílnou součástí rozsudku a s nímž vyjádřil souhlas , instituce, , dne , datum, . Výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 60.660 Kč k rukám právního zástupce žalobců do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání a navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta. Uvedl, že fakticky ve stejném roce byly uzavřeny kupní smlouvy, na základě nichž nabývají jak žalobci, tak i žalovaný (původně s bývalou manželkou) dvě sousedící nemovité věci. Soud I. stupně při svém rozhodování vycházel z protokolu o vytýčení hranice pozemků ze dne , datum, , kdy z tohoto protokolu a připojeného vytyčovacího náčrtu vyplývalo pouze to, že do vlastnictví žalovaného patří výseč o tvaru klínu o rozloze , rozloha, m2, a vytýčení proběhlo na základě digitální katastrální mapy, která vychází z Technickohospodářské mapy, jež vznikla na základě místního šetření a následného mapování v letech , roky, Pochybení soudu je třeba spatřovat se skutkovém a právním hodnocení, pokud je v rozsudku výslovně uvedeno, že jde o výseč dlouhodobě žalobci užívanou. Odkazuje-li dále soud na snímek pozemkové mapy ze dne , datum, , je jednoznačně patrno, že žalobci již v roce , rok, měli, pokud sami vyznačili stávající oplocení, které je vyznačeno skoseným průběhem, který je dodnes zřejmý pohledem, nepoctivý úmysl, a muselo jim být zřejmé, že způsobují žalovanému újmu. Podstatný je i další důkaz, tj. výstavba studny na pozemku p. č. , číslo, , v k. ú. , obec, , kdy studna byla stavebním úřadem povolena na pozemku p. č. , číslo, a to minimálně 2 m od na snímku vyznačené skutečné hranice mezi pozemky, tj. nikoliv v části tzv. klínu, který je vlastnictvím žalovaného, a kam žalobci ve skutečnosti studnu umístili. Tímto důkazem se soud I. stupně vůbec nezabýval a obdobně byly přehlédnuty důkazy prokazující naprostou nemožnost jakékoliv dobré víry ze strany žalobců. Není tak zřejmé, jak mohl soud I. stupně ve svých závěrech o důvodnosti žaloby dospět k tomu, že u žalobců jsou dány podmínky pro vydržení. Naopak z listinných důkazů zcela jednoznačně vyplývá, že žalobci od samého počátku věděli, kde jsou skutečné hranice pozemku, a jednali v nepoctivém úmyslu. Mimořádné vydržení je tak ze strany žalobců naprosto vyloučené, neboť bylo prokázáno, že ze strany žalobců se jednalo o nepoctivý úmysl bránící vydržení, a tento byl prokázán již při uchopení držby. Žalovaný poukázal na spisy stavebního úřadu, z nichž je jednoznačně dokazatelné, že veškeré stavby žalobci v žádostech umístili za skutečné hranice mezi pozemky. Žalovaný opakovaně uváděl, že i on sám informoval žalobce o posunutí plotu, a docházelo mezi ním a žalobci k nesrovnalostem.

3. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že přestože v průběhu sporu žalovaný nepředložil žádný důkaz, že by se žalobci chopili držby zaplocené části pozemku s nepoctivým úmyslem, nyní takové důkazy či skutečnosti „objevují“ v dokumentaci, která se vztahuje ke stavebnímu povolení z roku , rok, , na základě kterého žalobci zbudovali dřevěnou boudu na nářadí a oplocení pozemku ve spodní jeho části, tzv. u cesty. Uvedli, že odchylka plotu od hranice dle pozemkové mapy představuje tak malý úhel, že to s ohledem na terén v daném místě nelze pouhým okem identifikovat. V řízení bylo prokázáno, že plot byl postaven ještě před tím, než žalobci do svého vlastnictví nabyli předmětný pozemek p. č. st. , číslo, . Žalobci se stali vlastníky pozemku dříve, než žalovaný nabyl vlastnictví k sousednímu pozemku, a neměli důvod pochybovat o průběhu hranice plotu, oddělujícího pozemky p. č. , číslo, a p. č. , číslo, . Poukázali na svědectví , jméno FO, , která od svých rodičů měla informaci, že takřka každý zde plot postavil trochu „mimo“, a nikdo to neřešil. Z provedených důkazů lze přijmout závěr, že se žalobci nechopili držby části pozemku p. č. , číslo, s nepoctivým úmyslem. Pokud snad následně tzv. vyplulo na povrch, že plot mezi pozemky se odchyluje od katastrální hranice, tato skutečnost nemá za následek nepoctivou držbu na straně žalobců. Žalovaný se žádným relevantním způsobem nevymezil proti stavbě sloupu elektrického vedení a stavbě studny. Při svém výslechu tvrdil, že se vlastníkem pozemku p. č. , číslo, stal dříve, než žalobci vlastníky pozemku p. č. , číslo, (dokonce v roce , rok, ). Žalobci tak poukázali na značnou „variabilitu“ tvrzení žalovaného, který sice tvrdí, jak upozorňoval žalobce na nesprávný průběh plotu, ale jeho faktické jednání tomu vůbec neodpovídalo.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž dokazování opakoval či doplňoval, kdy v odvolacím řízení nebyly tvrzeny nové skutečnosti či navrženo provedení nových důkazů, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nelze považovat za důvodné.

5. Soud I. stupně v této věci provedl rozsáhlé dokazování, správně zjistil skutkový stav věci, z nějž vycházel i odvolací soud, kdy s právními závěry, které učinil soud I. stupně, se odvolací soud v plném rozsahu ztotožňuje.

6. V této věci dospěl soud I. stupně k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci nabyli pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , obec, o výměře , výměra, m2 na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , přičemž žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku p. č. , číslo, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , který spadal do společného jmění bývalých manželů (žalovaného a jeho bývalé manželky , jméno FO, ), přičemž plot oddělující tyto pozemky byl umístěn shodně jako v současné době, je zachována původní hranice oplocení. Při geometrickém zaměření pozemku dne , datum, bylo zjištěno, že plot oddělující oba sousedící pozemky zasahuje do pozemku ve vlastnictví žalovaného, kdy sporný pozemek, který spadá do pozemku p. č. , číslo, , je ve faktickém držení žalobců a jde o výseč trojúhelníkového tvaru o rozloze , rozloha, m2. Tuto spornou část pozemku drží žalobci od , datum, (registrace vlastnického práva žalobců k pozemku p. č. , číslo, k. ú. , obec, státním notářstvím) nepřetržitě dosud.

7. Na požadovaném určení žalobcům svědčí dle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem, neboť se domáhají sjednání souladu mezi stavem zápisu v katastru nemovitostí a skutečným stavem tvrzeným žalobci, kteří mají za to, že v důsledku mimořádného vydržení jsou to žalobci, kteří jsou vlastníky sporné části pozemku.

8. Podle § 1095 občanského zákoníku, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

9. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 vyložil pojem „nepoctivý úmysl“, použitý v § 1095 občanského zákoníku, a dospěl k závěru, že mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, respektive o nedostatek „nepoctivého úmyslu“ spočívajícího především ve vědomosti toho, že ujmutím se držby není působena jinému bezdůvodně újma. Držba v nepoctivém úmyslu přitom představuje situaci, kdy držitel je nebo objektivně musí být přesvědčen, že svou držbou jedná protiprávně, nebo že jeho držba působí bezpráví, nespravedlnost, škodu nebo újmu. V případě „držby nikoliv v nepoctivém úmyslu“ však držitel nemusí být pozitivně přesvědčen o tom, že mu držené právo skutečně náleží. Navíc ani vědomost toho, že držiteli držené právo nenáleží, sama o sobě nevylučuje dobrou víru v jejím negativním vymezení, a nebrání tak mimořádnému vydržení dle § 1095 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že na dlouhodobou držbu váže občanský zákoník mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ 1095), kdy zásadní v dané věci se jeví být „dlouhodobá nerušená držba“.

10. Ust. § 1095 občanského zákoníku vychází z toho, že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, respektive, že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Podmínkou mimořádného vydržení tedy je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu se též konstatuje, že samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný. V zásadě tedy platí, že ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem, není tím jeho nepoctivý úmysl dotčen, na rozdíl od poctivé držby (§ 992 odst. 1 občanského zákoníku), nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoliv v nepoctivém úmyslu).

11. Z provedených důkazů vyplývá, že po celou vydržecí dobu (, roky, let), kdy vydržecí doba pro účely mimořádného vydržení uplynula k datu , datum, (§ 3066 občanského zákoníku), tj. po více než , roky, letech trvání držby a užívání sporného pozemku žalobci, tito drželi a užívali sporný pozemek v rozsahu jako vlastníci, kdy žalovaný se až do započetí tohoto soudního řízení nedomáhal ochrany svého vlastnického práva jakoukoliv žalobou. Žalobci se pak o dosavadním chybném zaměření pozemků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, dozvěděli až v souvislosti se zaměřením pozemku geodetem , datum, . Uplynula tak vydržecí doba sporného pozemku potřebná pro jeho mimořádné vydržení (§ 1095 občanského zákoníku).

12. Poukazuje-li žalovaný v odvolání na skutečnost, že žalobci již od samého počátku věděli, kde jsou skutečné hranice pozemku a jednali v nepoctivém úmyslu a zištnosti, což vyplývá z jednotlivých stavebních spisů příslušného stavebního úřadu, nutno zdůraznit, že důkazní břemeno ohledně existence nepoctivého úmyslu spočívalo na žalovaném, který měl tento nepoctivý úmysl žalobců prokázat v době „uchopení držby“. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že s ohledem na nabytí nemovité věci, jež byla řádně oplocena a výměra sporného pozemku je pouze nepatrnou částí žalobci nabytého pozemku (cca 4 % výměry jimi vlastněného pozemku), kdy podoba terénu v daném místě a délka plotu představuje odchylka plotu od hranice dle pozemkové mapy malý úhel, nebylo lze seznat správný průběh hranice plotu s ohledem na charakter terénu. Dle názoru odvolacího soudu nebyla zjištěna nedbalost žalobců v době nabytí p. č. , číslo, v k. ú. , obec, , tím méně pak nepoctivý úmysl. Rovněž nelze považovat za důvodnou námitku žalovaného týkající se postupu žalobců při budování studny a sloupu elektrického vedení, a dále poukazující na výslechy svědků potvrzující nesrovnalosti mezi žalobci a žalovaným, neboť se jedná o skutečnosti vztahující se k období pozdějšímu než došlo k uchopení držby žalobci, kdy, jak výše uvedeno, ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem, není jeho nepoctivý úmysl dotčen, a taková vědomost nemá za následek zánik kvalifikované držby.

13. I pokud by žalovaný od roku , rok, zpochybnil držbu žalobců ke sporné části pozemku, nemělo by toto za následek zánik držby (nikoliv v nepoctivém úmyslu).

14. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci v řízení prokázali, že na jejich straně došlo k mimořádnému vydržení předmětného sporného pozemku, označeného na základě geometrického plánu jako p. č. , číslo, v k. ú. , obec, , kdy žalobci během vydržecí doby po dobu delší , počet let, let vykonávali držbu sporné části pozemku, a nebyl prokázán jejich nepoctivý úmysl při nabytí držby pozemku.

15. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) včetně správného výroku o nákladech řízení účastníků.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci měli i v odvolacím řízení plný úspěch, je proto žalovaný povinen nahradit jim náklady odvolacího řízení spočívající v odměně za právní zastoupení. V odvolacím řízení učinil právní zástupce žalobců 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu - § 11 odst. 1 písm. g), k). vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění), přičemž za úkon písemné vyjádření k odvolání vycházeno z tarifní hodnoty 35.000 Kč jsou náklady za 2 zastupované osoby 4.000 Kč, režijní paušál 300 Kč – úhrnem 4.300 Kč. Za úkon právní služby – účast při jednání odvolacího soudu vycházeno z tarifní hodnoty 65.000 Kč (vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), náleží za první zastupovanou osobu odměna ve výši 3.700 Kč, za druhou zastupovanou osobu snížená o 20 %, tj. 2.960 Kč, režijní paušál 450 Kč – úhrnem 7.110 Kč. Náklady odvolacího řízení pak včetně 21 % DPH (2.396 Kč) představují částku 13.806 Kč.