38 Co 219/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 4. 2024, č. j. 12 C 33/2019 - 320

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II., III., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Okresní soud v Blansku jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, Kč se specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do , datum, a ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované , Jméno advokáta B, (výrok IV.), dále povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku na náhradě nákladů řízení (znalečném) částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku na náhradě nákladů řízení (znalečném) částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

2. Soud I. stupně v novém řízení po zrušení jeho rozsudku ze dne 1. 11. 2022, č. j. 23 C 33/2019 – 51 usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2023, č. j. 38 Co 26/2023 – 296, dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V prvé řadě dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, a nárok na náhradu majetkové újmy požadované od , datum, do , datum, uplatněné žalobou podanou dne , datum, promlčeny nejsou, s odůvodněním, že byly uplatněny včas při zachování tříleté subjektivní lhůty dle § 619 odst. 2 a § 620 a § 629 občanského zákoníku. Objektivní desetiletá, resp. patnáctiletá promlčecí lhůta dle § 636 a § 638 občanského zákoníku rovněž neuplynuly a nároky žalobkyně tak jednoznačně promlčeny nejsou. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, žalovaná sama potvrdila v rámci trestního řízení, že po celé období od , datum, do , datum, předmětné vozidlo užívala a není tedy pravdivé její tvrzení, že vozidlo neužívala, když toto, dle názoru soudu, začala účelově uvádět až v souvislosti s tvrzeným zadržovacím právem k vozidlu, kdy § 1397 odst. 2 občanského zákoníku váže užívání věci na souhlas jejího vlastníka. Soud se zabýval otázkou, zda žalované mohlo dne , datum, vzniknout k zajištění jí tvrzených pohledávek vůči žalobkyni zadržovací právo ve smyslu § 1395 občanského zákoníku k předmětnému vozidlu a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť v tomto řízení především nebyla dokázána existence dluhu žalobkyně vůči žalované v okamžiku uplatnění zadržovacího práva, jelikož z trestního řízení jednoznačně vyplynulo, že v jeho průběhu nebylo prokázáno, že by sama žalobkyně dlužila žalované jakékoliv finanční prostředky, naopak to byla žalovaná, kdo této společnosti dlužil částku , částka, Kč, jak vyplývá z odůvodnění trestního rozsudku č. j. 7 To 16/2021 – 2231, z něhož se navíc podává, že ani trestní soud nepřisvědčil obhajobě žalované, že si předmětné vozidlo v majetku žalobkyně ponechala jako zádržné v rámci uplatňovaného zadržovacího práva, jelikož nebyly splněny hmotněprávní podmínky zadržovacího práva. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (bod 57 odůvodnění napadeného rozsudku) a z revizního znaleckého posudku, jímž znalec stanovil výši obvyklého nájemného předmětného vozidla. Pokud jde o náhradu majetkové újmy ve formě ušlého zisku za období od , datum, do , datum, , nemá soud I. stupně v této části žalobu za důvodnou. Žalobkyně ani po poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání dne , datum, netvrdila záměr vozidlo v daném období pronajmout, ani že podnikla konkrétní kroky pro uskutečnění svého záměru a tedy netvrdila, že by při pravidelném běhu událostí, pronajmutím věci, požadované částky skutečně dosáhla nebýt protiprávního jednání žalované, jež jí zabránilo získání tohoto prospěchu. Nesplnění povinnosti tvrzení pak nelze nahradit důkazním prostředkem – účastnickým výslechem jednatele žalované. Pro neunesení břemene tvrzení soud žalobu v této části zamítl. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti účastníků nahradit náklady řízení (znalečné) státu.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podala do jeho výroků II., III. a IV. žalobkyně odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 2. 1. 2024, č. j. 12 C 33/2019 – 302 byla žalobkyně vyzvána k doplnění, jaká částka připadá na nárok uplatněný z titulu bezdůvodného obohacení a jaká částka na nárok z titulu majetkové újmy. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně tvrzení doplnila podáním ze dne , datum, a při doplnění tvrzení vycházela z velmi stručné výzvy soudu I. stupně a zároveň z rozhodnutí odvolací instance. Při jednání dne , datum, byla v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena, aby v souladu s konstantní judikaturou doplnila tvrzení v tom smyslu, jaké konkrétní kroky podnikla pro uskutečnění svého záměru pronajmout vozidlo Audi A6 v době bezprostředně předcházející období, za které uplatňuje nárok na náhradu ušlého zisku, a nechť k těmto tvrzením, a to vše ve lhůtě „obratem u tohoto jednání“ označí relevantní důkazy k jejich prokázání s tím, že v případě nedoplnění se vystavuje nebezpečí neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. V návaznosti na toto poučení žalobkyně navrhla výslech svého jednatele, který by se vyjádřil k tomu, jakým způsobem žalobkyně postupovala pro uskutečnění záměru vozidlo pronajmout. Soud I. stupně tento důkazní návrh žalobkyně zamítl s odůvodněním, že nesplnění povinnosti tvrzení nelze nahradit důkazním prostředkem – účastnickým výslechem jednatele žalobkyně. Žalobkyně je názoru, že neprovedením navrhovaného důkazu soud zatížil řízení vadou. S ohledem na konkrétnost těchto tvrzení žalobkyně navrhla výslech jednatele, který by jediný byl schopen se k tomu vyjádřit. Pokud měl soud I. stupně za to, že tvrzení žalobkyně v tomto směru jsou nedostatečná, mohl ji k tomu vyzvat již právě v rámci usnesení ze dne 2. 1. 2024, č. j. 12 C 33/2019 – 302, případně separátním usnesením na ně navazujícím, a nikoliv až u jednání dne , datum, se stanovením lhůty „obratem u daného jednání“. Usnesením ze dne 2. 1. 2024 soud reagoval na pokyny odvolacího soudu po zrušení rozsudku, přičemž soudu I. stupně bylo známo, z jakých důvodů byl rozsudek zrušen a na co by se tedy měl v dalším řízení zaměřit. Namísto toho však soud naprosto překvapivě vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení až u jednání dne , datum, a nadto stanovil lhůtu „obratem u dnešního jednání“. Tímto postupem žalobkyni v podstatě znemožnil adekvátně reagovat na výzvu soudu a prokázat svá tvrzení. Takovýto překvapivý a zjevně nepředvídatelný postup soudu I. stupně je přitom v rozporu s právem na spravedlivý proces. Podle názoru žalobkyně soud také neodůvodnil svůj závěr o zamítnutí žaloby v části nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, Kč, a to zejména ve světle závěru, že žalovaná po celé období od , datum, do , datum, vozidlo neoprávněně užívala.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výrocích II., III. a IV. jako věcně správného a ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že řízení ve věci je vedeno od roku , rok, a žalobkyně dosud nikdy netvrdila, že chtěla vozidlo pronajmout. Dokonce se několikrát vyjádřila v tom směru, že jej pronajmout nechtěla a že předmětné je pro posouzení nároku irelevantní. Na posouzení věci by účastnický výslech žalobkyně (resp. jejího statutárního orgánu) ničeho nezměnil, jakákoliv nová tvrzení žalobkyně v tomto směru by byla pouze tvrzeními účelovými. Nutno dodat, že v průběhu řízení byla žalobkyně opakovaně vyzývána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, kdy minimálně v návaznosti na tvrzení žalované (a jí poukazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4184/2018) mohla svá tvrzení dávno doplnit. Vzhledem k odbornému právnímu zastoupení žalobkyně není dovolávání se nepochopení či údajné neúplnosti poučení soudu rozhodně namístě. Pokud jde o námitku žalobkyně ohledně zamítnutí části jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, , pak ani zde soud I. stupně nepochybil, když své myšlenkové procesy zachytil pod bodem 53 a 54 odůvodnění rozsudku.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Výrok I. napadeného rozsudku nebyl žádným z účastníků napaden opravným prostředkem, a proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván.

7. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. 12 C 33/2019 odvolací soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2023, č. j. 38 Co 26/2023 – 296 byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 1. 11. 2022, č. j. 23 C 33/2019 – 251 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu, Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 2. 1. 2024, č. j. 12 C 33/2019 – 302 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 14 dnů od jeho doručení specifikovala jaká částka připadá na nárok uplatněný z titulu bezdůvodného obohacení a jaká částka připadá na nárok požadovaný z titulu majetkové újmy. Podáním ze dne , datum, žalobkyně upřesnila, že požadovaná částka odpovídající bezdůvodnému obohacení činí , částka, Kč vypočtená za období od , datum, do , datum, s ohledem na vypracovaný znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , a požadovaná částka odpovídající majetkové újmě činí , částka, Kč. Oprávněnost vzniku práva na náhradu majetkové újmy ve výši , částka, Kč vyplývá ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , z čehož částka ve výši , částka, Kč odpovídá ušlému zisku žalobkyně za období od , datum, do , datum, a dále pak z toho částka ve výši , částka, Kč odpovídá skutečné škodě. Z titulu majetkové újmy žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky , částka, Kč. K této částce dospěla uplatněním menší částky o , částka, Kč z původní částky ušlého zisku , částka, Kč. Náhradu skutečné škody v částce , částka, Kč žalobkyně nepožaduje a je jejím právem uplatnit méně, než na co má právo. Při jednání před soudem I. stupně dne , datum, byla žalobkyně soudem poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby v souladu s konstantní judikaturou doplnila tvrzení v tom smyslu, jaké konkrétní kroky podnikla pro uskutečnění svého záměru pronajmout vozidlo Audi A6 v době bezprostředně předcházející období, za které uplatňuje nárok na náhradu ušlého zisku a k těmto tvrzením ve lhůtě „obratem“ u tohoto jednání označila relevantní důkazy k jejich prokázání s tím, že v případě nedoplnění se vystavuje nebezpečí neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. V návaznosti na toto poučení žalobkyně navrhla účastnický výslech jednatele žalobkyně, který by mohl požadované skutečnosti dotvrdit.

8. Odvolací námitka uplatněná žalobkyní v podaném odvolání spočívá v tom, že neprovedením navrhovaného důkazu účastnickým výslechem jejího jednatele, v návaznosti na poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., soud zatížil řízení vadou a svým postupem žalobkyni znemožnil adekvátně reagovat na výzvu soudu a prokázat její tvrzení. Odvolací soud tuto námitku nemá za důvodnou. Žalobkyně již v žalobě ze dne , datum, uvedla, že žalovaná se na její úkor bezdůvodně obohatila a způsobila jí rovněž majetkovou újmu, tj. škodu. Dle tvrzení žalobkyně, žalovaná jí způsobila majetkovou újmu spočívající v tom, že nejméně od , datum, (po odnětí vozidla žalované policejním orgánem) až do , datum, nemohla z důvodu protiprávního jednání žalované, předmětný vůz, jakkoliv užívat, tj. byla omezena ve svém vlastnickém právu, kdy vozidlo nemohlo být pronajímáno za tržní nájemné, které představuje majetkovou újmu (ušlý zisk), o který byla žalobkyně jednáním žalované ochuzena. Od zahájení řízení v roce , rok, žalobkyně měla, do vydání v pořadí druhého rozhodnutí soudu I. stupně v dané věci, dostatečný časový prostor k doplnění tvrzení ohledně jejího záměru předmětné vozidlo po určitou dobu pronajmout a jaké konkrétní kroky pro uskutečnění tohoto záměru podnikla. I ze stručné výzvy usnesením soudu I. stupně ze dne 2. 1. 2024, č. j. 12 C 33/2019 – 302 muselo být žalobkyni, navíc zastoupené advokátem, zřejmé, v jakém směru má být žaloba ze dne , datum, doplněna, s tím, že pokud byl předmětem nároku ušlý zisk za nemožnost pronájmu předmětného vozidla, pak měla nárok na náhradu nemajetkové újmy ve formě ušlého zisku dostatečně odůvodnit a navrhnout důkazy. Odvolací soud má za to, že po vydání usnesení ze dne 2. 1. 2024, č. j. 12 C 33/2019 – 302 a po poučení, kterého se žalobkyni dostalo při jednání dne , datum, v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nebyl důvod poskytovat jí další lhůtu k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů ve vztahu k nároku na náhradu majetkové újmy ve formě ušlého zisku za období, kdy vozidlo nemohlo být pronajímáno za tržní nájemné. Neprovedení navrhovaného důkazu výslechem účastníka – jednatele žalované, nemá odvolací soud za tak závažnou vadu řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí věci. Povinnost tvrzení žalobkyně mohla splnit i dodatečně, k čemuž měla dostatek času, když řízení, v němž se domáhá mj. i ušlého zisku, bylo zahájeno , datum, . Pokud by případně odvolací soud považoval za nezbytné žalobkyni znovu vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů k nároku na majetkovou újmu, pak žalobkyně, která se nedostavila na jednání odvolacího soudu, se sama zbavila možnosti být o nedostatečnosti svých skutkových tvrzení a navržených důkazů soudem poučena.

9. K námitce žalobkyně, že soud I. stupně neodůvodnil svůj závěr o zamítnutí žaloby v části nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, Kč, odvolací soud uvádí, že z obsahu spisu se podává, že žalovaná mohla předmětné vozidlo užívat až do , datum, , což bylo známo i žalobkyni, která se jeho vrácení domáhala výzvou doručenou , datum, , v níž byla stanovena lhůta k jeho vydání do 7 dnů, tj. do , datum, . Rozhodnutí o zamítnutí nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, Kč je tedy správné.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná odvolání proti rozsudku soudu I. stupně nepodala, odvolací soud se nezabýval její kompenzační námitkou vznesenou ve smyslu § 98 o. s. ř. ve výši , částka, Kč ani námitkou promlčení žalovaných nároků.

11. Odvolací soud po provedeném odvolacím řízení dospěl k závěru, že soud I. stupně v novém řízení dostatečně a správně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek napadený ve výrocích II., III., IV. a V. (byl dotčen podaným odvoláním) potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. s tím, že o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem i ve vztahu k České republice rozhodl soud I. stupně správně podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované, která byla v odvolacím řízení, jehož předmětem byla částka , částka, Kč, jakožto tarifní hodnota pro výpočet náhrady nákladů řízení, plně úspěšná, přiznal odvolací soud právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem , částka, Kč, sestávající se z odměny jejího právního zástupce za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě , částka, Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u jednání před odvolacím soudem , datum, ), z náhrady hotových výdajů 1x 300 Kč a 1x 450 Kč podle § 13 odst. 4 výše citované vyhlášky ve znění platném do 31. 12. 2024 a vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se s účinností od 1. 1. 2025 mění vyhláška č. 177/1996 Sb. a z 21 % DPH , částka, Kč z přiznané odměny a náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

13. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.