38 Co 223/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně proti žalovanému: tituly před jménem . Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 329.505,25 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10.6.2024, č. j. 16 C 138/2020 - 299

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 96.264,56 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.774,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

1. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2023, č. j. 14 Co 258/2022 – 215, které nabylo právní moci dne 4. 12. 2023, byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. 8. 2022, č. j. 16 C 138/2020 – 196, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

2. Okresní soud v Břeclavi jako soud I. stupně po provedení nového řízení uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 329.505,25 Kč se specifikovaným příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 107.511,60 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I., III.) a ohledně úroku z prodlení z částky 161.762 Kč od , datum, do , datum, ve výši 9,75 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky 167.743,25 Kč od , datum, do , datum, ve výši 10 % ročně a ohledně úroku z prodlení z částky 68.750 Kč od , datum, do , datum, ve výši 10 % ročně, žalobu zamítl (výrok II.). Soud I. stupně po provedeném dokazování v návaznosti na závěry ve výše uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu dospěl k závěru, že žalobce prokázal, že po celé předmětné období, tedy v roce , rok, a , rok, byli účastníci podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , obec, s podílem žalobce , podíl, a podílem žalovaného , podíl, na němž se nacházela vinice, kterou užíval jen žalovaný, a to bez jakékoliv dohody účastníků. Pouze žalovaný z tohoto pozemku sklízel plody, přičemž v roce , rok, se jednalo o 17 560 kg hroznů v hodnotě 263.400 Kč a v roce , rok, se jednalo o 18 140 kg hroznů v hodnotě 272.100 Kč, tedy celkem v uvedeném období činila hodnota plodů z uvedeného pozemku 535.500 Kč. Podle § 1120 odst. 1 občanského zákoníku, podíl žalobce na výnosu ze společného pozemku odpovídal , podíl, a činil 368.156,25 Kč, přičemž žalovaný zaplatil pouze částku 38.651 Kč. Žalobce tak má právo na úhradu zbývající části svého podílu za uvedené období ve výši 329.505,25 Kč. Námitku započtení uplatněnou žalobcem vůči žalovanému nároku v částce 246.098,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, vynaloženou na společnou věc v souladu s ust. § 1136 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku soud nepovažoval k započtení za jistou a náklady za prokázané, neboť žalovaný je jediným jednatelem a společníkem společnosti, která tyto náklady vyčíslila a za tuto společnost toto vyčíslení podepsal. Soud má za to, že toto vyčíslení nákladů je účelové. Žádným z provedených důkazů žalovaný existenci pohledávky, kterou navrhl k započtení, neprokázal, jelikož z žádného z provedených důkazů nebylo možno zjistit, že tyto náklady uvedené v předložených dokladech vůbec vynaložil a jaké konkrétní náklady se týkají právě předmětného pozemku. Soud má za to, že pohledávka žalovaného uplatněná k započtení vůči žalované pohledávce je nejistá, tudíž nezpůsobilá k započtení. V této souvislosti soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017. Dále soud neuznal námitku žalovaného, že pozbyl pasivní legitimaci ve sporu z důvodu převodu jeho obchodního závodu. Žalovaný je fyzická osoba, byl žalován jako fyzická osoba a byl žalován z důvodu bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo užíváním společné věci, jejímž podílovým spoluvlastníkem jako fyzická osoba byl. Pro toto řízení je zcela bez významu, jak nakládá se svým obchodním závodem. Soud poukázal i na ustanovení § 1893 občanského zákoníku, které upravuje situaci, která by mohla být převodu obchodního závodu nejblíže. Z tohoto ustanovení vyplývá, že převodem obchodního závodu na jinou osobu se žalovaný vůči žalobci rozhodně nemohl vyvázat ze svého závazku, který je předmětem tohoto řízení. Podle výsledku řízení rozhodl soud o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně, žalovaný podal do jeho výroků I. a III. odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému řízení. V prvé řadě žalovaný doložil, že u něj došlo k pozbytí pasivní legitimace na základě smlouvy o převodu obchodního závodu uzavřené , datum, mezi ním coby převodcem a společností , právnická osoba, ., kterou došlo k převodu jeho obchodního závodu na tuto společnost. Podle ustanovení § 2175 a násl. občanského zákoníku platí, že koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako k celku náleží a dále že se kupující koupí závodu stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží. S námitkou pozbytí pasivní legitimace spojenou s návrhem na zamítnutí žaloby se soud vypořádal způsobem, který nemůže být považován za dostačující a v této části je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a řízení je stiženo závažnou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný pod podmínkou, že soud shledá žalobu důvodnou, vznesl v souladu s ustanovením § 98 věta druhá o. s. ř. námitku započtení jako procesní obranu. Vůči žalobci uplatnil své pohledávky z titulu náhrady poměrné části nákladů vynaložených ke zhodnocení věci, neboť tento náklad byl spoluvlastníkům ku prospěchu. Námitkou započtení uplatnil nárok na úhradu částky ve výši 246.098,20 Kč. K prokázání vzniku a výše těchto nákladů vynaložených na produkci vinné révy na vinici, předložil především přehled agrotechnických prací prováděných v daném období na předmětné vinici a dále smlouvy o dílo uzavřené mezi ním a společností , právnická osoba, ., které sloužily jako právní rámec pro provádění agrotechnických prací zhotovitelem , právnická osoba, ., a kterými byla sjednána také cena za dílo, tedy výše nákladů vynakládaných žalovaným na údržbu vinice a produkci vinné révy. Vzhledem k tomu, že soud v průběhu jednání naznačil, že dokumenty vyhotovené touto společností nebude z důvodu propojení s osobou žalovaného považovat za věrohodné, žalovaný navrhl ustanovení znalce z oboru zemědělství – vinohradnictví k vyhotovení odborného znaleckého posudku, jehož předmětem bude posouzení cen agrotechnických prací prováděných na předmětné vinici, tedy posouzení přiměřenosti nákladů vynaložených žalovaným při produkci vinné révy na společném pozemku. Žalovaný vždy uváděl, že po dobu, kdy na společném pozemku pěstoval vinnou révu, byla údržba vinice zajišťována prostřednictvím propojené společnosti , právnická osoba, . Tím, že žalovaný vlastnil pozemky s vinicemi o poměrně značné rozloze, nebylo reálné zajišťovat agrotechnické práce na vinicích prostřednictvím třetích osob, které by pak žalovanému vystavily příslušné doklady vyhovující požadavku soudu I. stupně na jejich předložení. Při zavedené praxi žalovaného, která byla také z hlediska hospodárnosti zdaleka nejefektivnější, je zřejmé, že doklady o prováděných činnostech i o výši vzniklých nákladů budou vždy vyhotoveny buď žalovaným nebo osobou s žalovaným propojenou, tedy společností , právnická osoba, . Pokud soud při vědomí, že agrotechnické práce byly prováděny výhradně společností , právnická osoba, ., nadále požaduje, aby žalovaný předložil k prokázání tvrzení o provedení prací a vynaložení nákladů dokumenty, které vyhotovila osoba, která není s žalovaným propojena, musí mu být zřejmé, že tato podmínka je objektivně nesplnitelná. Žalovaný má za to, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný jednoznačně specifikoval a vyčíslil pohledávku, kterou proti žalobci v souladu s ustanovením § 98 věta druhá o. s. ř. uplatnil, označil veškeré důkazy potřebné k prokázání jejího vzniku a výše. Soud rozhodl, že se důkazy z důvodu propojenosti osob, které žalovaný předložil, zabývat nebude, a to pouze s tvrzením, že další dokazování by nepřiměřeně prodlužovalo řízení o žalované pohledávce. Žalovanému pak upřel jakoukoliv možnost domoci se náhrady účelně vynaložených nákladů na společnou věc.

4. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, soud se řídil postupem v usnesení odvolacího soudu ze dne , datum, , řádně zjistil skutkový stav a provedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a nezatížil řízení žádnou vadou. Pokud jde o námitku započtení, která nebyla žalobci známa po celou dobu trvání sporu, a jejíž výše se opakovaně ze strany žalovaného měnila, až se nakonec ustálila na neprokázané částce 246.098,20 Kč, tato nebyla ze strany žalovaného prokázána bez důvodných pochybností. Žalovaný nebyl schopen soudu předložit důkazy, ze kterých by vyplývala nejen její výše, ale především její existence. Z žádného předloženého důkazu nevyplynulo, že náklady byly žalovaným v následně uplatňované výši na předmětný pozemek vůbec vynaloženy. Z předložených smluv o dílo, jejichž přílohy nebyly doloženy, nebylo možné dovodit, že součástí smluvního vztahu mezi žalovaným a , právnická osoba, , kdy vůbec byla i část žalobce , adresa, v k. ú. , obec, , a to vše bez ohledu na skutečnost, že k tomuto nakládání se svým podílem nikdy nedal souhlas.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. 16 C 138/2020 – 299 odvolací soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2023, č. j. 14 Co 258/2022 – 215, které nabylo právní moci 4. 12. 2023, byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. 8. 2022 č. j. 16 C 138/2020 – 196 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že v dalším průběhu řízení. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším průběhu řízení učinil zjištění z důkazů, které ve věci provedl ke skutečnosti, jaký výnos z prodeje hroznů ze sporného pozemku žalovaný v letech , rok, a , rok, utržil (nebudou-li v tomto směru postačovat alespoň zčásti shodná skutková tvrzení účastníků), a učinil závěr o tom, jaká částka z tohoto výnosu podle spoluvlastnického podílu žalobce v letech , rok, a , rok, žalobci náleží. Dále se měl soud vypořádat se i s žalobcem požadovaným příslušenstvím z těchto částek, tedy s tím, kdy došlo k prodlení s jejich zaplacením žalobci a jaká výše úroků z prodlení žalobci náleží. Nebudou-li účastníky uplatněny žádné další samostatné nároky vymezené odpovídajícími skutkovými tvrzeními a z nich vyplývajícím nárokem (žalobcem změnou žaloby, žalovaným obranou o započtení či vzájemnou žalobou, pokud by jeho nárok převyšoval žalobcem požadované plnění) na náhradu škody ať již z důvodu prodeje plodů za nevýhodnou cenu, nebo znehodnocení pozemku či na úhradu podílu na nákladech vynaložených na zachování podstaty pozemku (včetně rostlinstva jako jeho součásti), není třeba se ostatními námitkami účastníků zabývat, neboť pro rozhodnutí o žalobním nároku na finanční podíl žalobce na výnosu z plodů (sklizených a prodaných žalovaným) nejsou právně významné. V opačném případě se soud prvního stupně vypořádá procesně i věcně i s těmito dalšími nároky (viz výše uvedené). V novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

7. Odvolací soud rozhodující o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi vydanému po provedení nového řízení zjistil, že soud I. stupně provedl dokazování v návaznosti na závěry přijaté odvolacím soudem v jeho zrušujícím rozhodnutí, dostatečně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil.

8. Výrok II. rozsudku soudu I. stupně nebyl žádným z účastníků napaden opravným prostředkem a nebyl proto odvolacím soudem přezkoumáván.

9. Podle § 1120 odst. 1 občanského zákoníku, plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů.

10. Podle § 1122 odst. 1 občanského zákoníku, podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

11. Podle § 1122 odst. 2 občanského zákoníku, velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu.

12. Podle § 1122 odst. 3 občanského zákoníku, má se za to, že podíly jsou stejné.

13. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu I. stupně i s jeho právním posouzením věci dle ust. § 1120 a násl. občanského zákoníku. Soud I. stupně se dostatečně vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalovaným v řízení před soudem I. stupně. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně i v závěru, že převodem obchodního závodu žalovaného na společnost , právnická osoba, . žalovaný nepozbyl pasivní legitimaci ve sporu. Změna v osobě dlužníka je upravena v pododdílu 2, v ustanovení § 1888 a násl. občanského zákoníku. Z žádného ustanovení tohoto pododdílu pak nelze dovodit, že převodem obchodního závodu žalovaného na jinou osobu se lze vyvázat z původního závazku, který je předmětem tohoto řízení, což by mělo za následek ztrátu pasivní legitimace žalovaného ve sporu. Pokud jde o uplatněnou námitku započtení částky 246.098,20 Kč jako nákladů vynaložených na společnou věc, pak i v této části sdílí odvolací soud závěr soudu I. stupně, že z žádného z provedených důkazů nevyplývá existence této pohledávky, když nebylo možno zjistit, že žalovaný tyto náklady podle předložených dokladů vůbec vynaložil a jaké konkrétní náklady se týkají právě předmětného pozemku. Tyto pochybnosti by dle názoru odvolacího soudu nemohly být odstraněny ani znaleckým posudkem, jehož vyhotovení žalovaný navrhoval. Odvolací soud má rovněž za správný odkaz soudu I. stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, podle něhož lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věta druhá o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 občanského zákoníku). Podle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Nejistotu a neurčitost ve vztahu k uplatněné pohledávce k započtení by bylo možno případně dovodit z listinných důkazů, které žalovaný v řízení před soudem I. stupně předložil, ovšem pouze za předpokladu, že by existenci zmíněné pohledávky spočívající ve vynaložených nákladech na společnou věc dostatečně osvědčily.

14. Odvolací soud po provedeném odvolacím řízení, z výše uvedených důvodů, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

15. Podle výsledku řízení, v němž byl žalobce neúspěšný v poměrně nepatrné části týkající se pouze úroku z prodlení (výrok II. napadeného rozsudku), má žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o. s., ř.), které mu odvolací soud, dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., přiznal (po změně výroku III.) ve výši celkem 96.264,56 Kč sestávající se z nákladů za právní zastoupení advokátem, který žalobce zastupoval do , datum, a z nákladů nezastoupeného účastníka.

16. Za zastoupení advokátem byla žalobci na náhradě nákladů řízení přiznána částka 77.669,80 Kč sestávající se z odměny jeho právního zástupce za poskytnutí 4 úkonů právní služby v sazbě 9.620 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) v návaznosti na § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2024, z náhrady hotových výdajů 4x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 výše uvedené vyhlášky, z 21 % DPH 8.332,80 Kč z přiznané odměny a náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a ze zaplaceného soudního poplatku 29.657 Kč. Odvolací soud nemá za účelně vynaložené náklady řízení před soudem I. stupně spočívající v žádosti zástupce žalovaného o ustanovení mediátora, neboť soud I. stupně před zahájením každého jednání, o možnosti vyřízení věci před mediátorem, sám účastníky poučuje a možnost případného vyřízení věci tímto způsobem jim doporučuje.

17. Na nákladech řízení nezastoupeného účastníka, odvolací soud přiznal žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 18.594,76 Kč sestávající se z doloženého jízdného za použití prostředků hromadné dopravy z místa bydliště žalovaného a jeho zástupce (obecného zmocněnce) k procesnímu soudu a zpět 924 Kč a 1.046 Kč, dále z cestovného za použití osobního motorového vozidla , značka auta, r. z. , SPZ, 5.492 Kč, z parkovného 50 Kč, z úkonů spočívajících v podání odvolání, ve vyjádření k odvolání, v účasti u jednání 2 x před soudem I. stupně a v náhradě ušlého výdělku (dle potvrzení zaměstnavatele) 18.594,76 Kč. Odvolací soud nemá za účelně vynaložené náklady spočívající v poštovném ve výši 52 Kč za doporučenou zásilku s návrhem na nařízení jednání, dále v návrhu na nařízení jednání po neúspěšné mediaci, dále v úkonech spočívajících v reakci na konané jednání, v námitce započtení a v námitce o převzetí dluhu. O nařízení jednání rozhoduje soud bez návrhu účastníků a pokud jde o vyjádření žalobce ke konanému jednání, k námitkám k započtení a k převzetí dluhu, k jejich podání žalobce soudem vyzván nebyl.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 3.774,48 Kč sestávající se z paušální náhrady za řízení před odvolacím soudem za 2 úkony po 300 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem) náležející nezastoupenému účastníku podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. v platném znění, z doloženého cestovného 888 Kč a z náhrady ušlého výdělku žalobce (dle potvrzení zaměstnavatele) 2.286,48 Kč.

19. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.