38 CO 24/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení, datum narození bytem adresa 2. Mgr. jméno příjmení, datum narození bytem adresa o zaplacení 15.119 Kč s příslušenstvím o odvolání původní žalované jméno příjmení a žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 10. 2020, č. j. 13 C 219/2016 – 199

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 14.879 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V napadeném výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 56.894 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

III. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 5.496 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že původně žalovaná jméno příjmení je povinna zaplatit žalobkyni částku 14.879 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala na zaplacení částky 240 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, se žaloba zamítá. Výrokem III. rozhodl, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

2. Proti tomuto rozsudku podaly v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně a původně žalovaná jméno příjmení.

3. Žalovaná podala odvolání proti výroku I. s tím, že soud přiznal nárok žalobkyni, ačkoliv nesrovnatelnosti ve vykazování služeb byly tak velké, že znemožnily zpětnou kontrolu provedených služeb. Žalobkyně opakovaně popisovala své služby jako bezvadné a odmítala připustit jakékoliv nesrovnalosti či pochybení. Soud I. stupně poté nelogicky vyvodil, že nárok žalobkyni svědčí, neboť žalovaná dostatečně nevytkla pochybení, respektive jejich část nebyla vytknuta okamžitě a dostatečně konkrétně. Tento závěr je však dle názoru opatrovníka žalované právně vadný, neboť nebyl zohledněn zdravotní stav žalované, kdy tato měla sníženou kognitivní schopnost bez orientace ve společenských vztazích.

4. V průběhu odvolacího řízení došlo dne datum k úmrtí žalované jméno příjmení. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 4. 2022, č. j. 31 D 1764/2021 – 57 bylo rozhodnuto o pozůstalosti po zemřelé. Účastníky řízení o vypořádání dědictví po jméno příjmení byli pozůstalý syn jméno příjmení a pozůstalá vnučka Mgr. jméno příjmení, kteří neuplatnili výhradu soupisu. Tímto usnesením byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti uzavřená mezi dědici a potvrzeno nabytí pozůstalosti podle této dohody pozůstalé vnučce Mgr. příjmení příjmení, kdy čistá hodnota pozůstalosti byla určena částkou 110.146 Kč.

5. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022 č. j. 38 Co 24/2021 – 232, které nabylo právní moci dne datum, bylo rozhodnuto tak, že v řízení bude dále jako se žalovanými pokračováno s jméno příjmení, narozeným datum, bytem adresa, a Mgr. jméno příjmení, narozenou datum, bytem adresa.

6. Podle § 1704 občanského zákoníku, neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně.

7. Dle konstantní judikatury dochází podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 k přechodu povinností dědiců k úhradě dluhů v plném rozsahu, tj. dědic je povinen uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, není-li zákonem stanoveno jinak (§ 1701 občanského zákoníku); proto dědic, byť z dědictví ničeho nenabyl, odpovídá za dluhy zůstavitele, nebylo-li jeho postavení dědice jinak zákonným způsobem modifikováno. Soud je při rozhodování o procesním nástupnictví povinen přihlédnout zejména ke skutečnosti, zda dědicové (či některý z nich) uplatnili výhradu soupisu ve smyslu § 1706 občanského zákoníku, popřípadě zda zde neexistuje jiný – zákonem stanovený – důvod pro úpravu rozsahu odpovědnosti jednotlivých dědiců za dluhy zůstavitele (usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1504/2018).

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, t. j. jeho výrocích I. a III., kdy výrok II. nebyl odvoláním dotčen a je v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), jakož i jemu předcházející řízení, a dospěl k závěru, že odvolání původně žalované jméno příjmení není důvodné, důvodné je odvolání žalobkyně.

9. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že tento vzal za prokázáno, že služby žalobkyně spočívající v pomoci při úkonech osobní hygieny a v pomoci při přípravě a podání jídla byly žalované ve fakturovaném rozsahu za měsíce leden a únor roku 2016 skutečně poskytnuty, s výjimkou fakturace dvou hodin – odpoledních službách ve dnech 15. 2. a datum ve výši 240 Kč (zamítavý výrok II. rozsudku soudu I. stupně ohledně této částky nabyl právní moci, jak uvedeno výše).

10. K těmto závěrům dospěl soud I. stupně po dokazování, provedeném smlouvou o poskytnutí pečovatelské služby ze dne datum, listiny označené„ SOCIÁLNÍ PŘEŠETŘENÍ“ ze dne datum, listinou nazvanou„ Pracovní plán“ z datum, fakturami ohledně vyúčtování poskytnutých služeb za měsíce leden a únor 2016, listinou nazvanou„ Platební předdoklad“, listinou nazvanou„ Záznam o průběhu služby“ a výslechem svědků jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a Ing. jméno příjmení.

11. Soud I. stupně v této věci provedl rozsáhlé dokazování a správně zjistil skutkový stav věci, z nějž vyvodil též zcela správný závěr právní, kdy právní vztah mezi účastníky řízení posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění. Původní žalovaná jméno příjmení byla osobou se zdravotním postižením mající právo na dostupnost vhodných služeb sociální péče vyplývající z ust. § 38 zákona o sociálních službách, kdy tyto služby napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich přirozeném sociálním prostředí a umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. Toto právo je pod ochranou soudní moci a lze je uplatnit v řízení před soudem (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2637/17). V daném případě se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení žalované částky z titulu neuhrazení části faktury za provedené služby sociální péče v měsících leden a únor roku 2016. V měsíci lednu 2016 byla neuhrazena částka 7.446 Kč, a to za položky„ běžné nákupy a pochůzky“,„ pomoc při úkonech osobní hygieny, včetně oblékání a svlékání“,„ použití rukavic“,„ příprava, pomoc a podpora při jídle a pití“. Za měsíc únor roku 2016 byla neuhrazena z faktury splatné dne datum položka„ běžné nákupy a pochůzky“,„ běžný úklid, údržba domácnosti“,„ pomoc při úkonech osobní hygieny včetně oblékání a svlékání“,„ použití rukavic“,„ příprava, pomoc a podpora při jídle a pití“. Neuhrazena tak zůstala částka 7.673 Kč. Neuhrazení účtovaných poskytnutých služeb žalovaná odůvodnila kontrastem množství času stráveného pomocí a podporou při podávání jídla a pití v měsících leden a únor 2016 s měsícem březnem 2016, za který veškeré účtované služby uhradila v plné výši. Žalovaná odmítala část účtované úhrady za poskytnutí služeb s tím, že nebylo plněno řádně (došlo ke„ zhoršení udržování stavu čistoty v domácnosti“) a doba věnovaná přípravě a podávání jídla a doba provedení hygieny neodpovídají skutečnosti. Žalovaná tedy uplatnila právo z odpovědnosti za vady, jež vychází z ustanovení občanského zákoníku (§ 1914 a následující obč. zák.), kdy právo z vadného plnění lze uplatnit u soudu, byla-li vada vytčena bez zbytečného odkladu. Jelikož v daném případě se jednalo o poskytování služeb vyplývajících ze zákona o sociálních službách, je s ohledem na časový odstup velmi obtížné zjistit kvalitu a rozsah poskytnutých služeb, kdy navíc nutno zdůraznit, že žalovaná bydlela v domě spolu se svou vnučkou (nyní žalovanou číslo. Mgr. jméno příjmení) a jejími dvěma syny, z nichž jeden má právnické vzdělání a v řízení před soudem I. stupně vykonával funkci jejího opatrovníka. Bylo tedy možno očekávat, že vytknutí vad poskytovaných služeb bude ze strany žalované provedeno bezprostředně po poskytnutí takové služby, přičemž s ohledem na věk a nepřiznivý zdravotní stav žalované nebylo možno z její strany adekvátně reagovat, kdy kognitivní funkce žalované se s přibývajícím věkem snížily. Vzhledem k tomu, že služby byly účtovány pouze jednou měsíčně a jako podklad k vyúčtování sloužila evidence vedená pomocí čárových kódů, které nebyly uživateli běžně přístupné, bylo možno zjistit rozsah účtovaných úkonů až v konečném vyúčtování, a to na základě vystavené faktury. Soud I. stupně se správně zabýval tím, které vady plnění mohla žalovaná uplatnit bezprostředně a které až v návaznosti na předložené vyúčtování. Lze souhlasit se závěrem, že pokud měla žalovaná, případně její vnučka za to, že běžný úklid není řádně vykonáván, bylo na ní, aby tuto konkrétní vadu žalobkyni bezprostředně vytkla a uplatnila právo z vadného plnění. Totéž se týká námitky žalované vůči nedostatkům při provedení osobní hygieny a služeb vztahujících se k úkonu příprava a podávání jídla. Bylo-li ze strany žalované namítáno, že časový rozsah poskytovaných služeb je neodpovídající a jednotlivé úkony péče o žalovanou mohly být provedeny v kratším čase, než byl udáván pracovnicemi žalobkyně, pak, dle názoru odvolacího soudu, není v zájmu příjemce služeb sociální péče, aby tato byla poskytována v čase co nejkratším, nýbrž naopak má být posilována fyzická a psychická soběstačnost, důstojné zacházení a péče v nejméně omezujícím prostředí, tj. respektovat přirozené tempo i za cenu delšího trvání jednotlivých úkonů poskytované péče. Jak ostatně vyplývá z provedeného dokazování, časový rozsah poskytovaných služeb byl účastnicemi sjednán při sociálním přešetření dne datum, kdy s ohledem na zhoršený zdravotní stav žalované byl časový rozsah dopolední služby nedostačující. S výjimkou odmítnutých odpoledních služeb ve dnech 15. 2. a datum účtovaných ve výši 240 Kč, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, je odvolací soud toho názoru, že ostatní účtované fakturované služby žalobkyně poskytnuté žalované v měsících leden a únor 2016 byly poskytnuty ve fakturovaném rozsahu a žalobkyně má právo na jejich úhradu ve výši 14.879 Kč spolu s úrokem z prodlení této částky, a to za dobu ode dne následujícího po splatnosti druhé z faktur, tj. od datum do zaplacení. Rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výroku I. s ohledem na procesní nástupnictví (§ 107 odst. 1 o. s. ř.) změněn tak, že žalovaná částka spolu s příslušným úrokem z prodlení byla žalovaným 1. a 2. uložena společně a nerozdílně k zaplacení žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Změna se tedy týká pouze okruhu účastníků řízení, fakticky byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

12. Výrok III. o nákladech řízení účastníků odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.), neboť dle jeho názoru nelze souhlasit s aplikací ust. § 150 o. s. ř., kdy soud I. stupně odůvodnil své rozhodnutí o nákladech řízení účastníků tím, že evidenci jednotlivých úkonů žalobkyní považuje za nedostatečnou, výhrady žalované za oprávněné, přičemž jde o okolnost natolik významnou, že je namístě ji zohlednit při rozhodování o právu žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Dle názoru soudu I. stupně by bylo vůči žalované nespravedlivé, aby jí byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, kdy žalovaná s ohledem na panující nejasnosti (vyvolané nedostatky v evidenci vedené žalobkyní) nebyla ochotna účtované služby uhradit. Žalobkyně byla v této věci úspěšná (98 % úspěšnost), kdy předmětem řízení byly neuhrazené části faktur za poskytnuté služby žalobkyní, které vycházely právě z evidence jednotlivých úkonů. Rozhodl-li tedy soud I. stupně ve věci samé tak, že zavázal původně žalovanou k zaplacení neuhrazených položek vycházejících z evidence poskytovaných služeb, tuto evidenci rozhodnutí o nákladech řízení účastníků hodnotí jako nedostatečnou a výhrady žalované za oprávněné, je proto rozhodnutí o nákladech řízení v kontextu s rozhodnutím soudu I. stupně ve věci samé rozporné a použití ust. § 150 o. s. ř. nepřiléhavé.

13. Odvolací soud proto změnil (§ 220 o. s. ř.) výrok III. rozsudku soudu I. stupně tak, že uložil žalovaným 1. a 2. povinnost nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení spočívající v odměně za právní zastoupení. V řízení před soudem I. stupně učinil právní zástupce žalobkyně 15 a ½ úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění, účast při jednání soudu I. stupně dne datum, písemné vyjádření na výzvu soudu a návrh důkazů, účast při jednání dne datum (jednání přesáhlo 2 hodiny), účast na jednání datum (přesahující 4 hodiny), účast na jednání soudu datum (přesáhlo 4 hodiny), účast při jednání soudu dne datum (vycházeno z předmětu řízení 15.119 Kč činí sazba za 1 úkon právní služby 1.740 Kč, úkon ve výši poloviční sazby 870 Kč) - § 7, § 11 odst. 1 písm. a), b), c), g) odst. 2 písm. h) vyhláška č. 177/1996 Sb. v platném znění, 16 x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), náhrada za ztrátu času 32 půlhodin – 3.200 Kč (§ 14 odst. 3 citované vyhlášky), cestovné osobním vozidlem ke čtyřem jednáním soudu I. stupně obec – obec a zpět, údaje vyplývají z velkého technického průkazu – 11.223 Kč, DPH 9.701 Kč a soudní poplatek za žalobu 1.000 Kč; úhrnem činí náklady řízení právního zástupce žalobkyně před soudem I. stupně částku 56.894 Kč. K zaplacení této částky zavázal odvolací soud žalované 1. a 2. společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měla žalobkyně plný úspěch, jsou proto žalovaní 1. a 2. povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení spočívající v odměně za právní zastoupení. V odvolacím řízení byly učiněny 2 úkony právní služby (písemné odvolání a účast při jednání odvolacího soudu datum) - § 7, § 11 odst. 1 písm. g) odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění – úkon 1.740 Kč, úkon ve výši poloviční sazby 870 Kč, 2 x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) a cestovné osobním vozidlem obec obec a číslo km – 1.332 Kč, kdy údaje vyplývají z velkého technického průkazu, 21 % DPH 954 Kč; úhrnem činí náklady odvolacího řízení právního zástupce žalobkyně 5.496 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).