38 Co 275/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 17 133,31 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně z 13. 8. 2025, čj. 220 C 29/2024-56,

I. Rozsudek soudu I. stupně sea/ potvrzuje v části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 17 133,31 Kč s 12% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení,b/ mění ve zbývající části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 12,75% úrok z prodlení z částky 17 133,31 Kč od , datum, do , datum, a 0,75% úrok z prodlení z částky 17 133,31 Kč od , datum, do zaplacení tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 14 770 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 133,31 Kč s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o osm procentních bodů, tedy 12,75 % p.a., to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 12 650 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Vytýká v něm soudu I. stupně, že se nevypořádal se závěry obecného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, a nijak nezdůvodnil zamítnutí návrhu na důkaz výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, . Rozhodnutí je tak v tomto směru nepřezkoumatelné. Dále uvedl, že v výpovědi svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že byt opustila a nechala jej po určitou dobu otevřený, takže byl komukoliv přístupný. Soud I. stupně přitom nezjistil, po jak dlouhou dobu byl byt otevřený, zda se v tuto dobu v jeho blízkosti pohybovaly třetí osoby, které do něj mohly bez povšimnutí vstoupit a odcizit klíče od automobilu. Z výpovědi svědkyně také vyplynulo, že vozidlo běžně používala i s náhradním klíčem po dobu dvou měsíců, aniž by měla k dispozici originál klíče. Nepůsobila věrohodně a její výpověď lze interpretovat jako snahu očernit žalovaného. Nejdříve před soudem tvrdila, že musí jezdit náhradním vozem, v rozporu s tím však dále uvedla, že, do servisu k výměně zámků a klíčů odjela sama předmětným vozem a jezdila s ním po celou dobu. Předpis protokolu o druhém jednání je zkrácený a nepřesný, protože z něj nevyplývá, že svědkyně přiznala řádné užívání vozidla po celou dobu až pod tíhou otázek zástupce žalovaného. Žalovaný navrhl k důkazu přehrání zvukového záznamu z jednání soudu I. stupně z , datum, obsahujícího výslech svědkyně , jméno FO, . Bylo by tak zjištěno, že výměna zámků a klíčů byla neúčelná. Žalobkyně proto neprokázala existenci škody, její výši ani příčinnou souvislost mezi údajným jednáním žalovaného a vznikem údajné škody. Škoda nevznikla, nezpůsobil ji žalovaný, žalobkyně neprokázala, že by žalovaný klíče odcizil. Klíč mohla odcizit třetí osoba, když byl byt otevřený. Naopak bylo prokázáno odborným vyjádřením , tituly před jménem, , jméno FO, , že stačilo vyfrézovat a očipovat duplikát klíče. Rovněž nebylo prokázáno, jaké měly být náklady na uvedené činnosti. Vedle nejasností a pochybností a neúplně zjištěného skutkového stavu věci jsou zde také nepochybné důkazy svědčící o nedůvodnosti žaloby. Na prvním místě jde o výpověď žalovaného a odborné vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, , které je součástí spisového materiálu v trestné věci vedené proti žalovanému pod sp. zn. , spisová značka, . Z tohoto důkazu se podává, že náklady na pořízení nového klíče znalec určil částkou 3 174 Kč včetně frézování a kódování. Tato částka byla zaplacena pod tíhou pravomocného rozsudku. Žalovaný nebyl uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže spočívajícího v odcizení klíče od vozidla. Klíč měl být odcizen , datum, , zatímco žalobkyně nechala vyměnit vložku k zámku až , datum, . Svědkyně , jméno FO, přiznala, že vozidlo bez problémů užívala po celou dobu pomocí náhradního klíče, škoda proto nemohla vzniknout. Napadené rozhodnutí je dle žalovaného nesprávné i ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, neboť zástupce žalobkyně učinil ve věci pouze jedno písemné vyjádření z , datum, , jiné vyjádření nebylo žalovanému zasláno a žalovanému není známo, o jaké druhé písemné vyjádření žalobkyně se má jednat. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není z převážné části důvodné.

5. Žalobkyně se v dané věci domáhá po žalovaném zaplacení částky 17 133,31 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že žalovaný , datum, v bytě číslo , číslo, na , adresa, fyzicky napadl poškozenou , jméno FO, , kdy při tomto napadení mimo jiné odcizil z bytu zde volně odložený klíč od osobního motorového vozidla značky , značka, , RZ , SPZ, , že toto vozidlo měla poškozená od žalobkyně přenecháno k užívání, že v důsledku odcizení klíče bylo nezbytné provést výměnu vložky zámku, aby se zabránilo jeho možnému odcizení, že , datum, žalobkyně u autorizovaného prodejce a servisu vozidel značky , značka, společnosti , právnická osoba, ., nechala vyměnit vložku zámku za cenu 20 307,31 Kč, že se škodou v této výši se připojila v , podezřelý výraz, řízení vedeném proti žalovanému, že rozsudkem Městského soudu v Brně z , datum, , čj. , číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně z , datum, , čj. , číslo jednací, který nabyl právní moci , datum, , byl žalovaný shledán mimo jiné vinným pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odstavec 1 trestního zákoníku a že mu byla uložena povinnost nahradit žalobkyni částku 3 174 Kč na základě odborného vyjádření společnosti , právnická osoba, ., týkajícího se nákladů na zhotovení nového klíče a se zbytkem nároku byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že žalobkyně v řízení prokázala vznik škody, protiprávní zaviněné jednání žalovaného a příčinnou souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.

6. Dle ustanovení § 2894 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „zákon“, povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

7. Dle ustanovení § 2910 věta prvá o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

8. Dle ustanovení § 2951 odstavec 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

9. Dle ustanovení § 2952 věta prvá o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

10. Dle shora citovaných zákonných ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti (protiprávní jednání, které je v rozporu se zákonem či smluvním ujednáním), škoda a vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody s tím, že zavinění se presumuje. Škůdce zásadně odpovídá za škodu jen v tom rozsahu, v jakém ji způsobil zaviněným porušením povinnosti. V rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílely jiné okolnosti, a v rozsahu, v jakém byla škoda způsobena zaviněním poškozeného, není dána odpovědnost škůdce.

11. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalovaný byl rozsudkem Městského soudu v Brně z , datum, , čj. , číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně z , datum, , čj. , číslo jednací, , který nabyl právní moci , datum, , odsouzen pro přečin ublížení na zdraví a poškození cizí věci, kterého se dopustil mimo jiné tím, že z bytu v , adresa, odcizil zde volně odložený klíč od shora uvedeného osobního motorového vozidla ke škodě žalobkyně, které měla vzniknout ve výši 3 174 Kč. Soudy dospěly k závěru, že není představitelné, že by se činu dopustila nějaká jiná osoba než žalovaný, o jeho vině nebyly žádné pochybnosti, zatímco výpověď svědkyně , jméno FO, , která rovněž vypověděla, že poté, co se vrátila do bytu, z něhož před útočným žalovaným vyběhla, zjistila, že chybí klíče od předmětného vozidla, zatímco při opuštění bytu si všimla, že tam klíče byly, byla posouzena jako zcela věrohodná. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 3, 174 Kč odpovídající ceně nového klíče od vozidla a se zbytkem svého nároku byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Společnost , právnická osoba, . , právnická osoba, přijala , datum, zakázku na demontáž a montáž vložek zámku a s nimi spojené další práce týkající se předmětného automobilu a žalobkyně za ně uhradila částku 20 307,31 Kč včetně DPH , datum, . Náklady na zhotovení nového klíče včetně frézování a kódování klíče byly , tituly před jménem, , jméno FO, v trestním řízení určeny částkou 3 174 Kč. K problematice výměny zámku bylo z vyjádření autorizovaného dealera značky , značka, , jméno FO, zjištěno, že výměna sady zámků na předmětném vozidle byla provedena z důvodu odcizení klíče od vozidla, že bylo nutné vyměnit celou sadu zámků včetně mechanické vložky na levých předních dveřích proto, aby je nebylo možné odemknout mechanickým výřezem klíče, který byl odcizen. Zároveň bylo nutné překódovat imobilizér a dálkový ovládač. Z vyjádření metodika pojištění vozidel , právnická osoba, ., , adresa, , bylo dále zjištěné, že s ohledem na podmínky pojištění , název, se pojištění nevztahuje na škody vzniklé na pojištěném autě poté, co vozidlo bylo opuštěno neuzamčené nebo nezabezpečené zařízením, které určil výrobce s tím, že pokud by vozidlo bylo odcizeno pomocí klíčů nebo ovladačů od vozila, mohla by pojišťovna snížit pojistné plnění až o 50 %, neboť podmínkou poskytnutí pojistného plnění je násilné vniknutí do uzamčeného vozidla. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soudem I. stupně pak bylo prokázáno, že klíče od předmětného vozidla nechávala každý den na stejném místě v bytě, a to na komodě, že v době napadení žalovaným vyběhla do patra, zvonila na sousedy a když se do bytu během jedné nebo dvou minut vrátila, klíče už tam nebyly. Výměnu klíčů řešila žalobkyně, oprava se prováděla v autorizovaném servisu, kdy se objednal nejbližší možný termín, vozidlo jako provozovatelka vezla na opravu sama, pak ho vyzvedla, po dobu opravy jezdila náhradním vozidlem z firmy nebo ze servisu.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k zcela správnému závěru o splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že škoda vznikla v důsledku úmyslného trestněprávního jednání žalovaného, který byl pravomocně odsouzen za přečin poškození cizí věci podle § 228 odstavec 1 trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že z bytu , jméno FO, odcizil zde volně odložený klíč od shora uvedeného osobního motorového vozidla. Dle ustanovení § 135 odstavec 1 o. s. ř. je přitom soud vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán , podezřelý výraz, čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal. Odvolací soud na základě tohoto zákonného ustanovení tak stejně jako soud I. stupně učinil jednoznačný závěr o tom, že žalovaný se uvedeného jednání dopustil, a v příčinné souvislosti s ním žalobkyni vznikla škoda, neboť žalobkyně musela vynaložit náklady na zhotovení nového klíče, o jejichž náhradě již bylo rozhodnuto v adhesním řízení, ale současně další škoda požadovaná k náhradě v tomto řízení a tvořená náklady na výměnu zámků u předmětného osobního automobilu. V této souvislosti nelze souhlasit s argumentací žalovaného, že žalobkyně tyto náklady v souvislosti s odcizením klíčů nemusela vynaložit. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se odcizený klíč dostal zpět do její dispozice, naopak bylo zjištěno, že poškozená , jméno FO, mohla vozidlo používat jen za pomoci náhradního klíče. Za dané situace proto již v rámci plnění preventivní povinnosti mající vliv i na případné pojistné plnění, aby se žalobkyně vyhnula riziku zneužití odcizeného klíče třetí osobou, která by si s jeho pomocí mohla osobní automobil odemknout a využívat ho, bylo třeba provést výměnu zámků a v souvislosti s ní rovněž v řídící jednotce vymazat původní klíč a napárovat nový klíč, aby s původním klíčem nebylo možné nastartovat. Tyto závěry vyplývají z provedeného dokazování, zejména pak ze sdělení autorizovaného dealera značky , značka, , jméno FO, i ze zprávy pojišťovny , název, . S těmito činnostmi pak byly spojeny další náklady odpovídající žalované částce tvořící škodu žalobkyně, za kterou žalovaný dle shora citovaných zákonných ustanovení odpovídá.

13. Není přitom právně významné, jak žalovaný namítá, zda s vozidlem , jméno FO, jezdila či nikoliv, proto odvolací soud nepovažoval za nutné přehrát u jednání zvukovou nahrávku zachycující výslech svědkyně u jednání soudu I. stupně, jak žalovaný navrhoval. To, zda vozidlo bylo provozováno či bylo zaparkováno a k jízdám neužíváno, na nárok žalobkyně nemělo žádný vliv, žalobkyně v té době v obou případech byla ohledně bezpečného držení vozidla v ohroženém postavení, což však bylo dáno delším termínem pro provedení výměny zámku v autorizovaném servisu. Pro zjištění odpovědnosti žalovaného za škodu pak nebyla rozhodující výpověď svědkyně, jejíž nevěrohodnost chtěl žalovaný prokazovat, nýbrž shora uvedený odsuzující rozsudek založený na zhodnocení celého dokazování včetně výpovědi této svědkyně.

14. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I o věci samé v části týkající se jistiny a části jejího příslušenství dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Soud I. stupně však nerozhodl správně ohledně nároku žalobkyně na úrok z prodlení, a to jak z hlediska počátku doby prodlení se zaplacením, tak i z hlediska výše úroku z prodlení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému byla zaslána výzva k zaplacení žalované částky, která je v dané věci předpokladem pro vznik prodlení a s tím souvisejícího nároku na zaplacení příslušenství pohledávky. Proto se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky až den po doručení žaloby, tedy , datum, . Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. V den vzniku prodlení žalovaného platila % repo sazba vyhlášená Českou národní bankou, čemuž odpovídá sazba úroku z prodlení ve výši 12 %, nikoli 12,75 %, jak rozhodl soud I. stupně a jak žalobkyně požadovala. Proto odvolací soud ohledně části příslušenství týkající se 12,75% úroku z prodlení od , datum, do , datum, a ve výši 0,75 % od , datum, do budoucna napadený rozsudek dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změnil tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 3 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V řízení před soudy obou stupňů byla v převážné části úspěšná žalobkyně (její neúspěch byl pouze v nepatrné části), proto má právo na náhradu nákladů řízení tvořených v řízení před soudem I. stupně zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou zástupce za čtyři úkony právní služby po 1 820 Kč, celkem 7 280 Kč, a to za sepis žaloby, podání ve věci samé z z , datum, a účast zástupce u jednání soudu I. stupně konaných ve dnech , datum, a , datum, (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif), jednou paušální částkou náhrady hotových výdajů zástupce ve výši 300 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce po 450 Kč, celkem 1 350 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), částkou 300 Kč za sepis žaloby dle ustanovení § 1 odstavec 1, 3, § 2 odstavec 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Odvolací soud přitom přisvědčil odvolání žalovaného, že za úkon právní služby zástupce žalobkyně nelze považovat písemné podání ze , datum, , neboť se nejednalo o podání ve věci samé, nýbrž pouze o označení důkazních návrhů, za něž odměna advokátovi nenáleží. V odvolacím řízení jsou náklady žalobkyně tvořeny odměnou zástupce za vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaného , datum, po 1 820 Kč, celkem 3 640 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu) a dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce po 450 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu). Celkem tak náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů činí částku 14 770 Kč splatných k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).