38 Co 291/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně z 23. 5. 2024, čj. 63 C 107/2021 - 159, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně z 28. 8. 2025, čj. 63 C 107/2021 - 192, a o odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení,

I. Rozsudek soudu I. stupně sea/ potvrzuje ve výroku I,b/ mění ve výrocích II a III tak, že se nařizuje prodej pozemku parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům, číslo popisné , číslo, a pozemku parcelní číslo , číslo, , zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví číslo , číslo, u , instituce, , ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobkyně obdrží , číslo, a žalovaná , číslo, výtěžku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 7 614,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 568,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zrušil podílové spoluvlastnictví nemovitých věcí – pozemku parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům, číslo popisné , číslo, , a pozemku parcelní číslo , číslo, , zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví číslo , číslo, u , instituce, (výrok I), spoluvlastnický podíl o velikosti , číslo, k nemovitým věcem – pozemku parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům, číslo popisné , číslo, a pozemku parcelní číslo , číslo, , zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví číslo , číslo, u , instituce, , přikázal do vlastnictví žalobce (výrok II), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku , částka, Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), dále rozhodl, že o náhradě nákladů státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok IV), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Usnesením z 28. 8. 2025, čj. 63 C 107/2021-192 dále soud I. stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech řízení částku , částka, Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech řízení částku , částka, Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně. Poukázala na to, že řízení se protáhlo v důsledku obstrukčních praktik žalované a jejího bratra , jméno FO, . Žalovaná nejprve avizovala, že zadá vlastní znalecký posudek na určení obvyklé ceny, poté navrhla soudu, aby ustanovil znalce k zodpovězení daných otázek, následně několikrát iniciovala odročení jednání z důvodu tvrzených zdravotních potíží a vystřídala rovněž tři právní zástupce s vidinou naplnění utkvělých představ o ceně jejího podílu na nemovitostech, který bez důkazní opory určila částkou , částka, korun. Soudem ustanovená znalkyně určila cenu nemovitostí částkou , částka, Kč s tím, že ji neovlivňuje užívání třetí osobou. Znalecký posudek dle žalobkyně trpí vadami a nemělo by k němu být přihlíženo. Nemovitosti jsou vykresleny jako bezvadné místo k bydlení s možností realizace různých stavebních záměrů, a to bez jakýchkoliv podkladů k prokázání takových tvrzení. Žalobkyně své výtky k posudku podrobně popsala ve vyjádření z , datum, , v němž změnila současně svůj procesní návrh tak, že již o nabytí vlastnického práva nemá zájem, a navrhla prodej nemovitostí ve veřejné dražbě. U jednání , datum, přistoupila žalobkyně na návrh žalované odročit jednání za účelem pokusu prodat nemovitosti za cenu určenou znaleckým posudkem. Inzerce probíhala několik týdnů, aniž by se ozval jakýkoliv zájemce. Za této situace měl soud I. stupně rozhodnout tak, jak žalobkyně navrhovala, tím spíše, když nezjistil její solventnost ani dostatečně obvyklou cenu nemovitostí či podílu žalované. Vydal tak zcela překvapivý a nezákonný rozsudek. Soud I. stupně navíc nesprávně posoudil otázku přiměřené náhrady, neboť vyšel z nezpůsobilého znaleckého posudku. Vyšel rovněž z nesmyslného navýšení ceny za nemovitosti, které dle jednoduchého výpočtu znamenalo, že růst cen na trhu s nemovitostmi v období dvou let dosáhl 159,3 %. Za situace, kdy existovaly dva rozdílné znalecké posudky, bylo namístě provést výslech znalců a doplnění znaleckých posudků. Žalobkyně proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně svým odvoláním napadla i samostatné usnesení soudu I. stupně týkající se náhrady nákladů řízení státu. Namítla, že není spravedlivé, aby se spolupodílela na nákladech státu tvořených vyplaceným znalečným. Žalobkyně po zahájení řízení předložila soudu svůj vlastní znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny nemovitostí. I když projednávaná věc je svou povahou iudicium duplex, je spravedlivým řešením, aby žalovaná nesla náklady řízení státu sama a nahradila je též žalobkyni, neboť soud může rozhodnout o povinnosti účastníka nahradit nálady, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobil svým zaviněním. V daném případě žalovaná zavinila vznik nákladů řízení státu. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného usnesení tak, že žalované bude uložena povinnost nahradit v celém rozsahu náklady řízení státu.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. V první řadě namítla, že odvolání neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, neboť v něm není uvedeno, v čem žalobkyně spatřuje nesprávnost nebo nezákonnost rozhodnutí ani odvolací návrh, a byť blanketní odvolání bylo doplněno, stalo se tak až po lhůtě, takže odvolání by mělo být odmítnuto. Dále uvedla, že zpochybnila znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, předložený žalobkyní, a proto navrhla, aby soud nechal vypracovat vlastní znalecký posudek, což je zcela v souladu s procesním postupem soudu. Žalobkyně změnila své procesní stanovisko dva roky po zahájení řízení po zpracování znaleckého posudku, kdy začala činit procesní obstrukce, podávat žádosti o odročení jednání a o přerušení řízení. Její deklarovaný nezájem o nemovitosti je zcela účelový, žalobkyně pouze spekuluje s tím, že v dražbě podíl získá za nižší částku než v případě soudního rozhodnutí. Změna procesního stanoviska žalobkyně je však bezpředmětná, neboť soud rozhoduje o zrušení spoluvlastnictví a o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Není vázán návrhy účastníků, proto není rozhodné sdělení žalobkyně, že nemá zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Je zjevné, že žalobkyně od počátku usilovala o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví, za čím účelem podnikala soustavné právní kroky, kdy nejdříve získala spoluvlastnický podíl ve výši , číslo, kupní smlouvou z , datum, uzavřenou s , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , poté získala v exekuční dražbě , číslo, podíl , jméno FO, a následně projevila opakovanou snahu odkoupit spoluvlastnický podíl žalované. Mezi účastníky proběhlo několik jednání a četná korespondence, kdy žalobkyně nechtěla přistoupit na podmínky žalované, která nárokovala za spoluvlastnický podíl částku , částka, Kč. Když nedošlo k dohodě, podala žalobu a trvala na tom, že chce přikázat nemovitosti do svého vlastnictví. Ke změně stanoviska došlo účelově až v okamžiku, kdy zjistila, že by musela zaplatit skutečnou obvyklou cenu. Následně činila procesní obstrukce a soud I. stupně správně uvedl, že žalobkyně nikdy nepozbyla svůj záměr nemovitosti nabýt a je zde zcela zřejmý její investiční záměr. Tento záměr nyní účelově zastírá a žádá prodej v dražbě tak, aby podíl žalované mohla nabýt levněji. Soud I. stupně věc rozhodl spravedlivě, aby nedošlo k poškození majetkových práv žalované. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně proti samostatnému usnesení pak žalovaná uvedla, že argumentace žalobkyně je nesmyslná a neodpovídá průběhu řízení. Není pravda, že by žalovaná nebo její bratr jakkoli obstruovali řízení, pokud žádala o odročení jednání, tak to bylo ze zdravotních důvodů, neboť je vážně nemocná, o čem žalobkyně dobře ví. Proti ustanovení znalce soudem žalobkyně neměla žádné výhrady, takový postup je zcela běžný, zejména pokud dochází k změnám cen nemovitostí a starší znalecké posudky jsou nepoužitelné. Žalobkyně neuvádí žádné argumenty, proč by měla být samotná žalovaná zavázána k náhradě nákladů řízení státu a žalobkyně, takové rozhodnutí by bylo v rozporu se soudní praxí.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve spojení s napadeným samostatným usnesením a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, pokud jím napadá rozsudek vydaný ve věci samé.

6. Žalobkyně se v dané věci domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke shora označeným nemovitostem na základě tvrzení, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníci, a to žalobkyně vlastní , číslo, podíl a žalovaná zbývající , číslo, podíl, že žalovaná o dům nejeví zájem, neužívá ho, nestará se o něj, zatímco žalobkyně o jeho užívání má zájem a k dohodě mezi účastníky nedošlo. V průběhu řízení žalobkyně změnila své procesní stanovisko tak, že již nemá zájem o přikázání podílu žalované do svého vlastnictví, a navrhla prodej nemovitostí ve veřejné dražbě. Soud I. stupně návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví vyhověl a rozhodl o přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně s odůvodněním, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení spoluvlastnického práva a pro přikázání sporných nemovitých věcí do vlastnictví žalobkyně, neboť ta nepozbyla svůj zájem o nemovitosti. S rozhodnutím soudu I. stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví se odvolací soud ztotožňuje, nikoli však se zvoleným způsobem vypořádání vztahu mezi účastníky.

7. Dle ustanovení § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku, dále jen o. z., který je třeba na danou věc aplikovat dle přechodného ustanovení § 3028 odstavec 2 tohoto zákona, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Dle ustanovení § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Dle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

10. Pokud soud dospěje k závěru, že reálné rozdělení věci není možné, přichází v úvahu druhý způsob, kterým může soud rozhodnout o návrhu spoluvlastníka na zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, a to přikázání společné věci za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Takové rozhodnutí soudu přitom vyžaduje souhlas spoluvlastníka, jemuž by měla být společná věc po zrušení spoluvlastnictví připadnout, a to za předpokladu, že má dostatek finančních prostředků k výplatě vypořádacího podílu. Teprve v případě, že žádný ze spoluvlastníků věc nechce, nařídí soud prodej ve veřejné dražbě.

11. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky sporných nemovitostí se shora uvedenými spoluvlastnickými podíly, žádný z nich nemá zájem ve spoluvlastnickém vztahu setrvat a k vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví dohodou pro rozdílné představy o ceně vypořádacího podílů nedošlo. Návrh žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je tak zcela důvodný, neboť nikdo nemůže být nucen, aby ve spoluvlastnickém vztahu setrvával. Reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné, proto přicházel v úvahu druhý způsob vypořádání, a to přikázání za náhradu některému z účastníků. Soud I. stupně při svém rozhodování z provedeného dokazování dovodil, že pozemky mají investiční potenciál, že žalobkyně má s nemovitostmi investiční záměr a nikdy svůj zájem o nemovitosti nepozbyla, zatímco žalovaná o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví zájem neměla a zjevně by ani neměla finanční prostředky na výplatu vypořádacího podílu a naopak měla zájem o dosažení maximální ceny vypořádacího podílu k výplatě.

12. Shora uvedené skutečnosti však nemohou odůvodnit přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně za situace, kdy o takový způsob vypořádání žalobkyně přestala jevit zájem, a zejména pokud v řízení nebylo zjištěno, zda má dostatek finančních prostředků na výplatu vypořádacího podílu stanoveného ve znaleckém posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Za této situace, kdy žalobkyně nemá zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví a navíc dle svého tvrzení (které jako negativní tvrzení není možné ani prokazovat), není dostatečně solventní, nepřichází v úvahu jiný způsob vypořádání spoluvlastnického vztahu účastníků než prodej nemovitostí ve veřejné dražbě dle ustanovení § 1147 věta druhá o. z. Tuto pak lze zahájit návrhem kteréhokoliv ze spoluvlastníků na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

13. Odvolací námitky žalované týkající se nadále trvajícího zájmu žalobkyně nabýt nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, a to ve veřejné dražbě za nižší cenu, což by vedlo k poškození majetkových zájmů žalované, nejsou důvodné. Pokud spoluvlastník nemá zájem o přikázání podílů ostatních spoluvlastníků do svého výlučného vlastnictví, nemůže soud o takovém způsobu vypořádání, jak je již shora uvedeno, rozhodnout. Nic účastníkům nebránilo v tom, aby se pokusili nemovitosti prodat prostřednictvím realitního prodeje, při němž by utržili obvyklou cenu. O takové řešení situace se dokonce pokusili, a zjevně není vinou ani žalobkyně ani žalované, že se neobjevil žádný zájemce, který by byl ochoten nemovitosti koupit za cenu dle znaleckého posudku, ale ani za cenu podstatně nižší, jak uvedla žalobkyně. Pokud pak žalovaná projevuje obavy, že navržení prodeje v dražbě je ze strany žalobkyně spekulativní, nelze přehlédnout, že i žalovaná je spoluvlastnice, byť menšinová, a i ona má možnost nabýt spoluvlastnický podíl žalobkyně za podstatně nižší částku prostřednictvím třetí osoby, neboť v tomto směru mají účastníci stejné postavení. I kdyby však této skutečnosti nebylo, stejně tak významné je to, že žalobkyně dle svého tvrzení nemá finanční prostředky na výplatu vypořádacího podílu v částce určené napadeným rozsudkem. Uvedené negativní tvrzení ani nelze prokazovat, jako důkazní prostředek nemůžou sloužit ani účetní doklady uveřejňované ve veřejném rejstříku, neboť ty nemají žádnou vypovídací hodnotu ohledně volných finančních prostředků žalobkyně, navíc její finanční situace se může během času měnit v závislosti na prosperitě jejího podnikání i vnějších okolnostech. Nelze jí pak vytýkat ani její původní snahu získat nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, neboť se jedná o obchodní společnost podnikající za účelem zisku v oblasti výstavby.

14. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II a III ve věci samé dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změnil tak, jak je ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno a ve výroku I o zrušení podílového spoluvlastnictví dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 2, § 142 odstavec 1 a § 150 o. s. ř. V daném řízení byla žalobkyně nakonec v řízení úspěšná, přesto jsou zde okolnosti věci, pro které jí nebyla náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně přiznána. Soud nakonec nevyhověl původnímu návrhu žalobkyně na způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy ke změně návrhu došlo až po dvou letech po podání žaloby v reakci na výsledky znaleckého dokazování, a bylo by nepřiměřenou tvrdostí vůči žalované, která souhlasila s původním návrhem žalobkyně a rozdílné byly pouze představy o výši vypořádacího podílu, aby po změně stanoviska žalobkyně ovlivněné zjevně i její finanční situací, kterou žalovaná nemohla nijak ovlivnit, byla povinna hradit žalované náklady řízení před soudem I. stupně.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení státu před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 2 a § 148 odstavec 1 o. s. ř. S ohledem na výsledek řízení je každý z účastníků povinen nahradit státu náklady řízení, které vznikly pouze v řízení před soudem I. stupně, ve výši odpovídající spoluvlastnickému podílu. Náklady státu jsou tvořeny vyplaceným znalečným (12 183 Kč), tedy částka 7 614,40 Kč připadá na žalobkyni a částka , částka, Kč připadá na žalovanou, přičemž na použité záloze již žalovaná zaplatila částku 4 000 Kč, která proto byla od částky náhrady nákladů řízení státu odečtena.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně (kdy odvolací soud neshledal důvody pro nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení) má právo na náhradu nákladů řízení tvořených odměnou zástupce za dva úkony právní služby po 35 140 Kč, celkem 70 280 Kč, a to za sepis odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu , datum, (§ 7 bod 6., § 8 odstavec 5, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), dvěma paušálními náhradami hotových výdajů zástupce žalobkyně, a to za sepis odvolání ve výši 300 Kč a za účast u jednání odvolacího soudu ve výši 450 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025), částkou 14 916,30 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je registrován u , instituce, jako plátce této daně, a částkou 7 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, celkem 92 946,30 Kč splatných k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).