38 Co 31/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o doplatek kupní ceny a převzetí předmětu koupě, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze 4. 12. 2023, čj. 4 C 131/2023121,

I. Rozsudek soudu I. stupně se a/ potvrzuje ve výrocích I a II o věci samé, b/ mění ve výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32 672 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacích a dovolacího řízení částku 26 067,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12 579,61 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 12 579,61 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), dále uložil žalovanému povinnost převzít v prodejně žalobkyně na adrese adresa jejím prostřednictvím čtyři kusy zimních pneumatik značky značka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení 40 232,90 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Vytýká v něm soudu I. stupně, že nesprávně zjistil skutkový stavě věci, nevyhodnotil naprosto zásadní důkazy žalovaného a vycházel jen z tvrzení žalobkyně. Dále uvedl, že s žalobkyní měl uzavřenou smlouvu na dodání jiných pneumatik, které neodebral, a tato objednávka byla stornovaná a bylo na ni zaplaceno 2 000 Kč. Na číslo této objednávky, kterou ale nikdy neobdržel, žalobkyně pak zřejmě dopsala údaje, které předložila soudu v souvislosti s touto žalobou. Komunikoval s žalobkyní tak, že se dostavil do její prodejny a požadoval vrácení zálohy a o této návštěvě existuje nahrávka, kterou soud provedl u jednání. Je z ní zřejmé, že nesedí cena uváděná na údajné písemné objednávce. Dále dle žalovaného neobstojí tvrzení, že mu provozovna poskytla dodatečnou slevu, když argumentoval, že cena nesedí. Dále žalovaný poukázal na to, že je nesprávně vyčíslena náhrada nákladů řízení v části týkající se cestovného a ztráty času, neboť v ní je požadavek žalobkyně nezákonný a advokát na tyto položky nemůže mít nárok. Žalovaný proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že rozhodnutí soudu je po skutkové stránce dostatečně objasněno a správně právně posouzeno. Soud se celou věcí podrobně zabýval, což vyplývá z protokolů o jednání a odůvodnění rozsudku, a se všemi námitkami žalovaného se vypořádal. Žalovaný neuvádí, s jakými údaji má být nahrávka jednání žalovaného s jedním z jednatelů žalobkyně v rozporu co do jejich přesnosti. Soud I. stupně naopak zcela správně skutkově osvědčil, že žalovaný si ve svých vyjádřeních k soudu, k policii i k žalobkyni mnohokrát protiřečil a uváděl odlišná tvrzení, dokonce i z první výpovědi u soudního jednání je protokolárně ověřitelné, že si žalovaný protiřečí, což soud explicitně uváděl i ve svém rozhodnutí. Tvrzení žalovaného byla často co do obvyklého chování nelogická a nebyl s to je racionálními argumenty obhájit. K otázce nákladů řízení pak žalobkyně uvedla, že u prvního jednání výslovně nabízela žalovanému možnost smíru s tím, že se vzdá náhrady nákladů řízení včetně cestovného. Dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Brně sp. zn. 8 As 61/2019, v němž nebyla shledána důvodnou námitka, že žalobci měla náležet náhrada cestovních výdajů za nejkratší trasu k místu konání úkonu, tedy z pobočky, a nikoli sídla advokátní kanceláře.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Žalobkyně se v dané věci domáhá uložení povinnosti vzájemného plnění z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky datum, v níž se žalobkyně zavázala předat žalovanému čtyři kusy pneumatik značky značka. a převést na něj vlastnické právo k nim s dobou dodání do 48 hodin a ode dne žalovaným učiněné objednávky datum oproti povinnosti žalovaného zaplatit doplatek kupní ceny ve výši 12 579,61 Kč z celkové kupní ceny 14 579,61 Kč po započtení složené zálohy ve výši 2 000 Kč. Soud I. stupně žalobu žalobě vyhověl s odůvodněním, že bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva sjednáním předmětu koupě a jeho ceny, žalobkyně datum žalovanému sdělila, že pneumatiky jsou naskladněny a připraveny k vyzvednutí, avšak žalovaný svému závazku předmět koupě převzít a zaplatit kupní cenu nedostál. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

6. Dle ustanovení § 2079 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

7. Dle ustanovení § 2087 o. z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

8. Dle ustanovení § 2088 o. z. prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.

9. Dle ustanovení § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

10. Kupní smlouvou se zakládá mezi smluvními stranami závazkový právní vztah, jehož účelem je převod vlastnictví z prodávajícího na kupujícího. Jedná se o dvoustranný právní úkon, v němž se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě do vlastnictví a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. V právním vztahu založeném kupní smlouvou mají obě strany vůči sobě vzájemná práva a povinnosti. Jedná se o synallagmatický právní vztah, což znamená, že povinnost jedné strany plnit je vázána na současné splnění povinnosti druhé strany poskytnout protiplnění (zaplacení kupní ceny při současném převzetí předmětu koupě). Ke vzniku kupní smlouvy je třeba, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. K tomu, aby prodávající splnil svou povinnost vyplývající z kupní smlouvy, odevzdat předmět koupě kupujícímu, je třeba součinnosti kupujícího, tedy převzetí předmětu koupě. Bez tohoto úkonu ke splnění závazku prodávajícího nedochází. Kupní cena je úplata za předmět koupě stanovená v penězích a musí být stanovena uvedením peněžité částky nebo způsobem svého určení.

11. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalovaný se dostavil na prodejnu žalobkyně datum kolem poledne a poptával letní pneumatiky značka, které však nebyly v nabídce, proto jednatel žalobkyně jméno FO žalovanému nabídl pneumatiky značky značka, ukázal mu je na fotografii a sdělil mu jejich cenu. Žalovaný se dostavil následujícího dne, učinil objednávku letních pneumatik, na kupní cenu složil zálohu ve výši 2 000 Kč a byla mu vytištěna objednávka číslo číslo. Následně ještě téhož dne po uplynutí několika hodin se dostavil na prodejnu žalobkyně a objednal ještě čtyři kusy zimních pneumatik, a to u druhého jednatele žalobkyně jméno FO, a to za cenu 3 644,90 Kč za jednu, celkem 14 579,61 Kč S cenou pneumatik byl žalovaný seznámen na párovém monitoru v prodejně žalobkyně při rozkliknutí konkrétní pneumatiky. Převzetí pneumatik bylo sjednáno v prodejně žalobkyně, která žalovanému datum sdělila, že pneumatiky jsou naskladněny a může si je vyzvednout, přičemž mu bylo nabídnuto i přezutí. Žalovaný reagoval tak, že si to musí rozmyslet a termín sdělí, neboť nabídnutý termín se mu nehodí. Za tímto účelem se však do prodejny žalobkyně nedostavil, pneumatiky nepřevzal a nezaplatil kupní cenu a k zániku závazku nedošlo. Žalovaný se dostavil do prodejny žalobkyně až datum s požadavkem na vrácení zálohy 2 000 Kč, dohadoval se o ceně pneumatik. Kupní smlouva byla uzavřena ústně a objednávkový list byl vyhotoven až dodatečně, zjevně pro účely tohoto řízení, neboť tato listina byla pouze důkazem toho, že objednávka zimních pneumatik byla zanesena do účetního systému žalobkyně. Mezi účastníky probíhala další jednání, kdy žalovaný ještě téhož dne datum kolem 16.00 hodin požadoval telefonicky stornování objednávky letních pneumatik, v čemž mu žalobkyně vyhověla, a to až poté, co storno objednávky byla ochotna provést společnost, u níž tyto pneumatiky pro žalovaného mezitím objednala. Záloha ve výši 2 000 Kč nebyla žalovanému vrácena, neboť byla převedena na objednávku sporných zimních pneumatik, která byla evidována pod číslem objednávky letních pneumatik. Dne datum po neúspěšném jednání si žalovaný objednal zimní pneumatiky u jiné společnosti, nikoli však v právnická osoba, jak uváděl. Následně si zimní pneumatiky objednal u žalobkyně opětovně v měsíc/rok, to však pouze se záměrem získání zpět zálohy 2 000 Kč.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k zcela správnému závěru o tom, že mezi účastníky byla datum uzavřena kupní smlouva týkající se sporných zimních pneumatik, neboť účastníci se na prodejně žalobkyně dohodli jak na předmětu koupě, tak i na kupní ceně 3 644,90 Kč za jednu pneumatiku, o jejíž výši byl žalovaný informován s tím, že si pneumatiky vyzvedne a zaplatí doplatek kupní ceny poté, co bude k tomu po naskladnění pneumatik žalobkyní vyzván, k čemuž došlo ve sjednaném termínu 48 hodin. Tento závěr není zpochybněn tím, že účastníci při jednání datum mluvili o kupní ceně zhruba 3 700 Kč, neboť takto kupní cenu v běžné řeči zaokrouhlili a navíc kupní cena byla poněkud nižší. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, dne datum žalovanému sdělila, že pneumatiky jsou naskladněné a připravené k vyzvednutí a současně mu nabídla i jejich přezutí. Tuto skutečnost potvrdil i žalovaný při výslechu policií datum, zatímco v tomto řízení toto datum zpochybňoval. Uvedený skutkový děj byl prokázán zejména výpověďmi jednatelů žalobkyně jméno FO a jméno FO, kteří vypovídali zcela konzistentně, a byť se jedná o výpovědi účastníka řízení, nelze na ně pohlížet jen z tohoto důvodu jako nevěrohodné, neboť v řízení nebyly prokázány žádné skutečnosti, které by jejich věrohodnost snižovaly, a naopak jsou potvrzovány i všemi ostatními v řízení provedenými důkazy, zejména e-maily účastníků, fotodokumentací, účetní databází žalobkyně či nahrávkou jednání účastníků z datum. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný v souvislosti s objednávkou letních pneumatik zaplatil částku 2 000 Kč, což soud I. stupně správně považoval za závdavek ve smyslu ustanovení § 1808 o. z., který si žalobkyně mohla ponechat z důvodu stornování této objednávky žalovaným. Neučinila tak a zálohu převedla na objednávku sporných zemních pneumatik, což by nepochybně neučinila, pokud by k takové objednávce nedošlo. Musel tak být s tímto postupem srozuměn, neboť v opačném případě by se zřejmě u žalobkyně vrácení zálohy nedomáhal, neboť by na ně neměl nárok za situace, pokud by byla stále vedena na objednávku letních pneumatik, jak tvrdí. Vrácení zálohy by se tak mohl domáhat pouze v případě, že by nedošlo k poskytnutí plnění z důvodů nikoli na jeho straně, ovšem za předpokladu, že by existoval závazek z kupní smlouvy týkající se zimních pneumatik. Samotný žalovaný si tak musel být vědom toho, že kupní smlouva ohledně nich uzavřena byla, a jak správně dovodil soud I. stupně, od splnění svého závazku upustil jen proto, že nesouhlasil s dohodnutou cenou poté, co následně zjistil, že na trhu jsou nabízeny předmětné pneumatiky za cenu přibližně o 1 000 Kč nižší. Soud I. stupně zcela správně poukázal na podstatné rozpory ve výpovědích žalovaného, které snižují jejich věrohodnost na rozdíl od výpovědí žalobkyně potvrzovaných všemi ostatními provedenými důkazy. Se soudem I. stupně je třeba souhlasit i s jeho hodnocením jednání žalovaného jako rozporného se zásadami soukromého práva, zejména pokud poté, co zrušil objednávku letních pneumatik, se ještě od měsíc/rok do měsíc, rok domáhal jejich dodání, domáhal se vrácení složené zálohy, která i dle jeho skutkové verze měla zůstat žalobkyni, i zcela evidentnímu úmyslu vyvázat se ze svých smluvních povinností poté, co se seznámil dodatečně s cenami předmětných pneumatik v jiných pneuservisech.

13. Odvolací námitky žalovaného nejsou důvodné, jak je již shora uvedeno. Z nahrávky jeho návštěvy prodejny žalobkyně z datum vyplývá pouze to, že žalovaný nesouhlasil se sjednanou kupní cenou, nikoliv to, že by „neseděla“ cena, neboť ta byla požadována ve výši odpovídající katalogovým cenám žalobkyně a její zaokrouhlování na uzavřenou kupní smlouvu nemohlo mít žádný vliv. Ohledně dodatečné slevy žádné tvrzení činěno nebylo, taková skutečnost vyplývá pouze z objednávkového listu opět bez jakéhokoliv vlivu na sjednanou kupní cenu.

14. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a II o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. Ve výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně sice správně přiznal úspěšné žalobkyni dle ustanovení §142 odstavec 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, o její výši však správně nerozhodl. Sazba mimosmluvní odměny z předmětu řízení v dané věci činí nikoli 2 200 Kč, jak požaduje zástupce žalobkyně a jak převzal do odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně, nýbrž s přihlédnutím k výši peněžitého plnění požadovaného žalobkyní 1 620 Kč dle ustanovení § 7 bod 5., § 8 odstavec 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“. Částka 2 200 Kč výši požadovaného peněžitého plnění neodpovídá a tato neodpovídá ani tomu, kdyby žalobkyně požadovala aplikaci sazby mimosmluvní odměny dle ustanovení § 12 odstavec 3 advokátního tarifu ze synallagmatického plnění, které však v dané věci nepřichází v úvahu. Náklady řízení žalobkyně jsou tak tvořeny odměnou zástupce za sedm úkonů právní služby po 1 620 Kč, celkem 11 340 Kč, a to za převzetí a přípravu věci, sepis žaloby, předžalobní výzvy a účast zástupce žalobkyně u jednání konaných ve dnech datum a datum, v druhém případě v délce trvání přesahující dvě hodiny. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně nepovažuje za úkon právní služby, za který by náležela odměna, sepis podání z datum obsahující pouze důkazní návrhy. Dále jsou náklady právního zastoupení žalobkyně tvořeny sedmi paušálními náhradami hotových výdajů zástupce žalobkyně po 300 Kč, celkem 2 100 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), ztrátou času za 32 půlhodin po 100 Kč, celkem 3 200 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu), náhradou cestovních výloh při cestách zástupce žalobkyně ze sídla advokátní kanceláře v město a zpět ke dvěma shora uvedeným jednáním, při použití osobního automobilu značky značka auta. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila dle ustanovení 1 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb. 5,20 Kč, v dané věci tedy při ujetí 1 104 km činí základní náhrada 5 740,80 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km (zjištěno z technického průkazu č. číslo), ceně motorové nafty 44,10 l/l a ujetých 1 104 km činí 2 142,20 Kč. Celkem tak tyto náklady činí 24 523 Kč a k nim je třeba připočítat částku 5 149,80 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobkyně je u Finančního úřadu pro oblast registrován jako plátce této daně. Celkem tak náklady řízení před soudem I. stupně včetně zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč činí 32 672 Kč splatných k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.). Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, který nesouhlasil s náhradou cestovních výloh zástupce žalobkyně ze sídla jeho kanceláře v město. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydané pod sp. zn. 8 As 61/2019, dle něhož advokátní tarif neupravuje otázku, zda pro účely náhrady cestovních výdajů advokáta je rozhodné jeho sídlo či pobočka a pouze odkazuje na zákon č. 262/2006 Sb., který v ustanovení § 157 odstavec 3 zakotvuje pravidlo, dle kterého přísluší zaměstnanci za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu, použije-li na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo. Z daného ustanovení pro účely náhrady jízdních výdajů advokáta (§ 13 odstavec 1 advokátního tarifu) je rozhodující, že je poskytována základní náhrada za 1 km jízdy a náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu podle skutečně ujeté vzdálenosti-. Advokát pak musí prokázat, že je účelně vynaložil v souvislosti s poskytnutím právní služby. Podle ustanovení § 13 odstavec zákona č. 85/1996 Sb. musí být advokát na území České republiky sídlo zapsané do seznamu advokátů a předpokládá se, že advokát bude primárně uplatňovat náhradu cestovních výdajů právě ze svého sídla. Stejně tak ustanovení § 14 odstavec 1 advokátního tarifu váže náhradu za promeškaný čas na sídlo nebo bydliště advokáta a není rozhodující, zda advokát cestoval ze sídla advokátní kanceláře nebo pobočky. Záleží pouze na advokátovi, aby prokázal, že cestoval z místa odlišného od jeho sídla zapsaného v seznamu advokátů. Pokud pak v řízení nevyjdou najevo skutečnosti, které by zpochybnily tvrzení advokáta o skutečně ujeté vzdálenosti, není důvod pochybovat o tom, že jízdní výdaje v tvrzeném rozsahu skutečně vynaložil.

16. Výrok o náhradě nákladů dvou odvolacích a dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V obou odvolacích řízeních a v dovolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů v těchto řízeních jí vzniklých a tvořených odměnou zástupce za úkonů právní služby za čtyři úkony právní služby po 1 620 Kč, celkem 6 480 Kč, a to sepis vyjádření k odvolání, účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaných ve dnech datum a datum a za sepis dovolání (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ a e/ advokátního tarifu), třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně po 300 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném do datum) a jednou paušální částkou náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 450 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném od datum), náhradou za ztrátu času za pět půlhodin po 100 Kč, celkem 500 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu), náhradou cestovních výloh při cestách zástupce žalobkyně z pobočky advokátní kanceláře v adresa a zpět k jednáním odvolacího soudu konanému datum při použití osobního automobilu značky značka auta. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila dle ustanovení § 1 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb. 5,60 Kč, v dané věci tedy při ujetí 110 km činí základní náhrada 616 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km, ceně motorové nafty 38,70 l/l a ujetých 110 km činí 213,40 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou cestovních výloh k jednání odvolacího soudu konanému datum z město do město a zpět, kdy sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí dle ustanovení § 1 písmeno b/vyhlášky č. 573/2025 Sb. 5,90 Kč, takže při ujetí 110 km činí základní náhrada 649 Kč a výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při ceně motorové nafty 34,10 Kč/l činí 213,40 Kč. Celkem tak náklady dvou odvolacích řízení a dovolacího řízení s částkou 2 094,40 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty a se zaplaceným soudním poplatkem za dovolání ve výši 14 000 Kč činí 26 067,80 Kč. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.