38 Co 36/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A jednající Jméno žalobkyně B , IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně B proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO sídlem Adresa žalované o zaplacení 131 512,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně z 3. 6. 2024, čj. 2112 C 12/2023-60,

I. Rozsudek soudu I. stupně sea/ potvrzuje v části napadeného výroku I o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 35 070 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % za dobu od , datum, do zaplacení,b/ mění ve zbývající části napadeného výroku I o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 15 030 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % za dobu od , datum, do zaplacení tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 18 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 100 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od , datum, do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 81 412,50 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od , datum, do zaplacení (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 699,40 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku, a to přísudečnému výroku I, podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná. Vytýká v něm soudu I. stupně především to, že se nedostatečně vypořádal s vznesenou námitkou z hlediska určení rozsahu a změny žaloby co do změny právního nároku vůči ní. Žalobkyně již v předžalobní výzvě z , datum, uváděla, že primárně poškozené osoby požadovaly finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 86 D 638/P2004. Žalobkyně poskytla zadostiučinění za měsíc trvání dědického řízení a jednalo se o paušální částku vztahující se obecně k celkové délce řízení, nikoli konkrétně specifikovaným průtahům v řízení. Nárok v žalobě žalobkyně vymezila jako regres za nepřiměřenou délku řízení, zároveň však uvedla, že celková doba řízení byla sice nepřiměřeně dlouhá, ačkoli v řízení nedošlo k průtahům ve smyslu nečinnosti soudu nebo pověřené soudní komisařky. Samotní primárně poškození neuplatňovali zadostiučinění z titulu průtahů v řízení, ale celkové délky řízení, což jsou dle žalované dva zcela odlišné nároky, jak plyne i z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010. Pokud žalobkyně v podání z , datum, konkretizovala jednotlivé údajné průtahy žalované, jednalo se o zcela jiný žalobní titul, navíc i jiný titul, než jakého se dovolávali primárně poškození v odškodňovacím řízení. Soud I. stupně proto nesprávně interpretuje žalobu jakožto od počátku se opírající o to, že žalovaná vedla řízení příliš dlouho a je spoluodpovědná za průtahy v řízení. Zadostiučinění však bylo přiznáno za nepřiměřenou délku řízení, nikoli průtahy. Soud I. stupně z procesního hlediska dále dle žalované pochybil v hodnocení podání označeného jako „doplnění důkazních návrhů“ z , datum, . Pokud by podání hodnotil podle obsahu, dospěl by k závěru, že se jedná o změnu žaloby. Není pravda, že žalobce v žalobě měl na mysli uplatnění nároku z titulu průtahů v řízení, což plyne z toho, že vyčíslení nároku vychází z paušalizovaného počtu měsíců, kdy se spis nacházel u žalované, který násobí s paušalizovanou částkou za zadostiučinění za měsíc. Takový výpočet je typický pro zadostiučinění vzniklé za celkově nepřiměřenou délku řízení, nikoli průtahy. Nerozlišení těchto dvou větví nároku za nesprávný úřední postup činí problematickým výrok I i z hlediska údajné existence zavinění žalované. U jednotlivých průtahů v řízení je na místě hledat existenci zavinění jako ostatní podmínky pro naplnění odpovědnostního titulu k regresní náhradě. V případě regresního nároku k úhradě zadostiučinění za celkovou délku řízení však zkoumání existence zavinění vyžaduje zcela jiné důkazy, které by musela žalobkyně předložit, což neučinila. Právní posouzení věci je tak dle žalované nesprávné a nezákonné, čemuž předcházel nesprávný procesní postup v připuštění změny žaloby a nepřihlédnutí k námitce promlčení nároku. Žalovaná pak rozporovala posouzení důkazů, z nichž měl vyplynout její až příliš přátelský přístup k jednotlivým účastníkům řízení, její pochybení ohledně pozdního vznesení dotazů k dodavatelům služeb a energií, poskytnutí lhůty k odůvodnění námitek podjatosti, odročení jednání ze , datum, a poskytnutí příliš času k uzavření dohody dědiců. Na druhé straně k těmto úkonům soud zmiňuje, že si žalovaná možná byla vědoma toho, že předvedení či uložení pořádkové pokuty by k ničemu nevedlo. Vyhovění dvěma žádostem o odročení jednání v době, kdy žalovaná nemohla ani předvídat, že má dojít k nějakým obstrukcím. Vyhovění žádosti o odročení jednání , jméno FO, je lidsky pochopitelné s ohledem na její věk a vzdálenost místa bydliště. Je velmi zjednodušené zpětně hodnotit poskytnutí lhůty k uzavření dohody dědiců jako nepřiměřeně dlouhé, když autoritativní rozhodnutí není vždy preferované. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zcela zamítnuta3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že se neztotožňuje s tím, že původně návrhem z , datum, uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy založený nepřiměřenou délkou řízení a teprve u jednání soudu , datum, vznesla regresní nárok na náhradu újmy z titulu průtahů v řízení. Judikatura Nejvyššího soudu sice odlišuje nepřiměřenou délku řízení a průtahy v řízení, nikoli však jako dva samostatné skutkové základy nároků. Přímo v uvedeném stanovisku Nejvyšší soud uvádí, že nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení může být založen průtahy v řízení, ale také nemusí, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít, i když k průtahům v řízení nedošlo, a naopak, nárok na náhradu škody způsobené nepřiměřenou délkou řízení nemusí být založen ani v případě, že v řízení došlo k průtahům. Odškodňuje se pouze nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení, konkrétní průtahy se neodškodňují, protože samostatný nárok na náhradu za průtahy v řízení české právo nezná. Nárok původních poškozených vůči státu je odlišný od nároku státu vůči žalované, neboť tento souvisí s nárokem původních poškozených jen do té míry, že přiměřené zadostiučinění, které stát vyplatil, představuje objektivní škodu, k jejíž náhradě regresní nárok vznáší. Odpovědnost státu vůči poškozeným osobám je objektivní za výsledek bez ohledu na zavinění a nelze se jí zprostit. Vyplacením peněžitého zadostiučinění vzniká státu škodu a regresní nárok vůči žalované se samostatným skutkovým základem založeným na zaviněném porušení povinností žalovanou. Proto jsou také tvrzení žalobkyně v tomto regresním řízení odlišná od tvrzení původních poškozených v předběžném projednání jejich nároku. Žalobkyně v žalobě skutečně uvedla, že v řízení nedošlo k průtahům ve smyslu nečinnosti soudní komisařky, což se však do návrhu dostalo nedopatřením a jde o nepřesné převzetí části závěrečného stanoviska z , datum, . Ministerstvo spravedlnosti se v rámci předběžného projednání vyjadřuje pouze k nároku z titulu objektivní odpovědnosti státu a záměrně se vyhýbá označování konkrétních úředních osob, jimž může být vznik škody přičitatelný. Samotné podání žaloby však svědčí o tom, že žalobkyně zaviněné jednání na straně žalované spatřovala. Od počátku tak uplatnila regresní nárok, který se neměnil ani nerozšiřoval. Skutková zjištění soudu I. stupně jsou také správná, pokud žalovaná obhajuje svůj benevolentnější postup, je třeba vidět, že již v průběhu jara roku , rok, jí muselo být zřejmé, že jednání některých účastníků řízení je obstrukční, z dřívějších omluv účastníků jí muselo být také zřejmé, že k rychlému ukončení věci bude třeba zvolit vůči nim přísnější postih, jímž nemusí být pouze uložení pořádkové pokuty, ale i stanovování lhůt či jednání v nepřítomnosti účastníků. Je žádoucí, aby se účastníci dohodli, avšak pokud tak nebyli schopni krátce po smrti zůstavitele a průběh dědického řízení ukazoval, že dohoda nejspíš nebude možná, bylo na místě rozhodnout autoritativně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném přísudečném výroku I a v závislém výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

5. Odvoláním žalované nebyl napaden zamítavý výrok II, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2 věta prvá, § 159 o. s. ř.).

6. Žalobkyně se v dané věci domáhá po žalované zaplacení částky 131 512,50 Kč s příslušenstvím jako části nemajetkové újmy zaplacené poškozeným dědicům , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, z dědického řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 86 D 638/2024 vedeného jako , funkce, , a to z důvodu nepřiměřené délky řízení trvajícího , číslo, roku, že každému z těchto účastníků řízení vyplatila částku 124 000 Kč, u žalované se spis nacházel po dobu , číslo, měsíců a na každý měsíc připadá regresní náhrada ve výši 1 252,50 Kč. Svá tvrzení doplnila následně tak, že pochybení žalované lze rozdělit do tří základních skupin, a to nevyužívání procesních nástrojů k rychlému vyřízení věci, dále opakované odročování jednání a tolerování obstrukčního jednání účastníků a dále roční nečinnost po vznesení námitky podjatosti. Soud I. stupně žalobě zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl, přičemž vyhovění žalobě odůvodnil tím, že odpovědnost žalované za vzniklou škodu je zčásti dána, a to v rozsahu , počet, měsíců, a to za nečinnost v některých měsících, za prodlevu s dotazy na přeplatky či nedoplatky na energiích, za poskytnutí lhůty k odůvodnění námitky podjatosti, za poskytování lhůt účastníkům k uzavření mimosoudní dohody, za neodůvodněná odročování jednání, za pozdní zadání znaleckého posudku a za pozdní nařízení jednání po vrácení věci soudem. S těmito závěry se odvolací soud v převážné části ztotožňuje.

7. Dle ustanovení § 3 odstavec 1 písmeno b/ zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“), stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

8. Podle ustanovení § 4 odstavec 1, 2 zákona se za výkon státní správy podle § 3 odstavec 1 písmeno b/ zákona považují úkony notáře jako soudního komisaře. Činnost notáře se považuje za úřední postup. Za nesprávný úřední postup, resp. škodu v důsledku něho způsobenou ze strany notáře odpovídá stát s ohledem na ustanovení § 5 písmeno b/ zákona.

9. Podle ustanovení § 13 odstavec 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Dle ustanovení § 16 odstavec 1 zákona nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

11. Dle ustanovení § 18 odstavec 1, 2 zákona právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu.

12. Pro vznik odpovědnosti v daném případě žalované jako soudní komisařky dle zákona musí být splněny tři předpoklady, a to zaviněné porušení právní povinnosti, zejména povinnosti projednat věc v přiměřené lhůtě dle ustanovení § 13 odstavec 1 zákona, dále škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním a škodou. Odpovědnost je subjektivní a pro její vznik postačuje i nevědomá nedbalost. Právní úprava regresní úhrady přitom nepresumuje zaviněný a oprávněná z regresu jako žalobkyně je tak v soudním řízení povinna prokázat zavinění žalovaného.

13. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že , Jméno žalobkyně A, vyzvalo žalovanou dopisem z , datum, k zaplacení regresní úhrady ve výši 131 512,50 Kč za průtahy v pozůstalostním řízení vedeném žalovanou jako soudní komisařkou pod sp. zn 86 D 638/2004, a to v důsledku toho, že poškozeným z pozůstalostního řízení , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, byla vyplacena každému částka 124 000 Kč jako zadostiučinění za průtahy v řízení, kdy nárok byl krácen o 20 % z důvodu složitosti věci, o dalších 20 % z důvodu vedení řízení před soudy všech stupňů, o 10 % z důvodu sdílené újmy poškozených a v rozsahu 10 % z důvodu chování účastníků řízení. Přiměřené zadostiučinění bylo stanoveno ve výši 10 000 Kč za první dva roky řízení a 20 000 Kč za zbývající dobu.

14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k zcela správnému závěru o splnění předpokladů pro vznik regresní odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu žalobkyně. Označené pozůstalostní řízení trvalo šestnáct a půl roku, což je nepochybně nepřiměřeně dlouhá doba, kdy bez dalšího poškozeným nárok na odškodnění vznikl. V důsledku výplaty částek 124 000 Kč poškozeným účastníkům pozůstalostního řízení vznikla žalobkyni škoda, za kterou žalovaná odpovídá v tom rozsahu, v jakém se porušením své právní povinnosti, zejména pak povinnosti poskytnout rychlou a účinnou ochranu práv účastníkům pozůstalostního řízení, konkrétně ve věci rozhodnout bez zbytečných průtahů. Pokud se jedná o jednotlivá protiprávní jednání žalované vedoucí k průtahům v řízení, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že za taková je třeba považovat nečinnost žalované v délce přesahující dva měsíce, neboť pouze v takovém případě lze v jednání žalované spatřovat pochybení vedoucí k průtahům v řízení. Nečinnost žalované v období jednoho až dvou měsíců, za které soud I. stupně odpovědnost žalované za vzniklou škodu také dovodil, tak nesplňuje předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, a to s přihlédnutím k složitosti daného řízení, k tomu, že žalovaná jako notářka byla pověřena současně vedením dalších pozůstalostních řízení, že vyřizovala i jinou než pozůstalostní agendu a nebylo zjevně v jejích možnostech v dané věci činit úkony bezprostředně potom, co jí byla předložena k vyřizování. Doba jednoho až dvou měsíců řízení u notáře je tak přiměřená pro učinění úkonu ve věci, aniž by takto krátkou nečinnost bylo nutné posuzovat jako průtah v řízení. Pokud se však jedná o delší období nečinnosti, konkrétně období deseti měsíců trvajícího období, než byl spis předložen k rozhodnutí s námitkou podjatosti, období čtyř měsíců, kdy v období od , měsíc, rok, do , měsíc, rok, nebyl bez důvodu učiněn žádný úkon, období jedenácti měsíců po , datum, , kdy ve věci byla častokrát odročována jednání, ačkoli bylo možno rozhodnout dříve, a období tří měsíců, kdy byla účastníkům řízení poskytována opakovaně lhůta k uzavření dohody, ačkoliv bylo zjevné, že k ní nedojde, lze považovat za průtahy v činnosti žalované, které vedly rovněž k neúměrné délce řízení, za niž byla žalovanou poskytnuta přiměřená náhrada. Pokud se jedná o výši této náhrady v nejvyšší procentní sazbě, soud I. stupně tuto považoval za přiměřenou, a to zohledněním celkové doby, po kterou řízení trvalo, která byla extrémně dlouhá, která však byla následně snižována použitím kritérií, jako je postupné doplňování soupisu pozůstalosti účastníky řízení, v důsledku sporu ohledně ceny nemovitostí nutností vypracovat znalecký posudek, opakovaným řešením věci odvolacím i posléze dovolacím soudem i chování účastníků pozůstalostního řízení, které do značné míry přispělo i k nepřiměřené délce řízení, v důsledku čehož pak výše zadostiučinění byla snížena o více než 50 %.

15. Odvolací námitky žalobkyně nejsou z převážné části důvodné, zejména pokud poukazovala na procesní pochybení soudu I. stupně, kterého se měl dopustit připuštěním změny žaloby, jíž mělo být podání žalobkyně z , datum, . Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že uvedené podání dle svého obsahu nebylo změnou žaloby, neboť v něm nebyl uplatněn nový nárok, nedošlo k rozšíření žaloby ani ke změně žalobních tvrzení, pouze k jejich doplnění uvedením jednotlivých skutkových podstat, v nichž žalobkyně spatřovala zaviněné porušení povinností žalovanou při výkonu funkce soudní komisařky. V žalobě totiž žalobkyně jednoznačně uvádí, že se domáhá po žalované regresního nároku souvisejícího s výplatou náhrady nemajetkové újmy dvěma z dědiců za nepřiměřenou délku řízení, a to dle ustanovení § 18 odstavec 1 zákona za porušení povinnosti projednat označenou pozůstalostní věc v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, přičemž tyto průtahy následně v uvedeném podání konkretizovala. Není přitom významné, že v žalobě rovněž uvedla, že v řízení k průtahům nedošlo, neboť zjevně se jedná o převzetí vyjádření ze stanoviska o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění vypracovaného k žádosti poškozených dědiců chránícího uvedenou formulaci úřední osoby podílející se na vedení soudního řízení. Z obsahu žaloby i dalších podání a vyjádření žalobkyně je jednoznačné, že nárok je po žalované vymáhán z titulu regresu dle zákona za průtahy v řízení, nikoli za nepřiměřenou délku řízení zapříčiněnou z valné části i jinými důvody.

16. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítl i ohledně částky 15 030 Kč odpovídající regresní náhradě za dvanáct měsíců průtahů v řízení a ohledně zbývající napadené částky 35 070 Kč dle ustanovení 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 2 o. s. ř. V řízení před soudem I. stupně byla převážně úspěšná žalovaná, a to v rozsahu 73 %, proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 46 %. V odvolacím řízení byla naopak převážně úspěšná žalobkyně, a to v rozsahu 70 %, která má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 40 %. Náklady žalované v řízení před soudem I. stupně jsou tvořeny odměnou za pět úkonů právní služby po 6 380 Kč, celkem 31 900 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě z , datum, a podání ve věci samé z , datum, a účast zástupce žalované u jednání soudu I. stupně , datum, a , datum, (7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), pěti paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalované po 300 Kč, celkem 1 500 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu) a částkou 7 014 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalované je členem advokátní kanceláře , název, , sídlem , adresa, , která je plátcem DPH (§ 137 odstavec 3 písmeno b/ o. s. ř.). Celkem tak náklady řízení žalované před soudem I. stupně činí částku 40 414 Kč, z toho 46 % činí částku 18 590 Kč. Náklady odvolacího řízení žalobkyně jsou tvořeny paušální náhradou za tři úkony po 450 Kč, celkem 1.350 Kč, a to za vyjádření k odvolání, přípravu k jednání a účast žalobkyně u jednání odvolacího soudu , datum, (§ 1 odstavec 3 písmeno a/, b/ a c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb., usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2638/2025), z toho 40 % činí částku 540 Kč. Rozdíl mezi uvedenými částkami za řízení před soudy obou stupňů činí částku 18 050 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).