38 Co 42/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců Mgr. Bc. Aleše Klempy a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 30 825,40 Kč o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov z 1. 11. 2024, čj. 7 C 238/2022 - 212

I. Rozsudek soudu I. stupně, se vyjma nenapadeného výroku II,a/ potvrzuje ve výroku I s tím, že doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno–venkov,b/ potvrzuje ve výroku III,c/ mění ve výrocích IV a V o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě dosavadních nákladů řízení částku 37 655,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit – doplatit soudní poplatek ve výši 3 658 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 906,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 918,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částkou 44 636 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí ohledně řízení o jistině ve výši 185 910 Kč (výrok IV) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částkou 20 904 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí ohledně řízení o vyčíslenou částku příslušenství (výrok V).

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba účastníci. Žalobkyně napadla odvoláním výroky I, IV a V a namítla, že odůvodnění rozhodnutí v těchto výrocích je nepřezkoumatelné, neboť nelze seznat, jaké konkrétní důvody vedly soud I. stupně k jeho závěru v otázce náhrady nákladů řízení. Uložení povinnosti žalobkyni doplatit soudní poplatek nemá dle ní zákonnou oporu anebo výrok není dostatečně odůvodněn, neboť není zřejmé, z čeho tato povinnost pramení. Výčet úkonů právní služby přiznaných soudem I. stupně nekoresponduje se všemi požadovanými úkony, jimiž dále je návrh na doplnění dokazování připojením trestního spisu, replika na vyjádření žalovaného a specifikace nároku žalobkyně, účast zástupce u jednání , datum, , vyjádření na výzvu soudu I. stupně k otázce promlčení a vyjádření žalobkyně k specifikaci výpočtu úroku z prodlení a rozšíření žalobního návrhu. Pokud se jedná o výrok V, byla jím přisouzena částka 3 658 Kč jako hotové výdaje, o níž žalobkyně neví, z čeho tato částka pochází. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že jí bude na náhradě nákladů řízení přiznána částka 89 327,60 Kč sestávající z částky 82 231,60 Kč za právní zastoupení a částek 5 580 Kč a 1 516 Kč za zaplacené soudní poplatky.

3. Žalovaný svým odvoláním napadl výroky II, IV a V rozsudku soudu I. stupně. Nesouhlasí především s povinností zaplatit žalobkyni částku úroku z prodlení, neboť předžalobní výzva žalobkyně z , datum, nesplňuje podmínku určitosti právního jednání. Není totiž zřejmé, o jakou požadovanou výši úroků se jedná a z jakých částek a od kterých dnů se úrok začíná počítat. Nejedná se o jednoznačnou výzvu k plnění, a tak nemohlo dle žalovaného jejím doručením dojít k prodlení s placením. Žaloba byla přitom žalovanému doručena až v , měsíc, rok, a doručení usnesení o zahájení trestního stíhání takovou výzvou není. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud I. stupně vycházel z odůvodnění usnesení odvolacího soudu z , datum, , avšak k vydání napadeného rozhodnutí zavázán nebyl a jediným důvodem pro zpětvzetí žaloby nebylo jeho chování, ale přiznání žalované částky v trestním řízení. Jediným důvodem částečného zastavení řízení byla překážka litispendence, resp. překážka věci rozhodnuté. Žalovaný považuje projednávanou žalobu za šikanózní, neboť byla projednávána nadbytečně a zástupce žalobkyně jako profesionál nezkoumal překážky řízení. Nárok na zaplacení nákladů zastoupení považuje žalovaný za rozporný s dobrými mravy, neboť musel vynakládat nadbytečně prostředky na svou obranu a touto námitkou se soud I. stupně vůbec nezabýval. Všechny úkony právní služby zástupcem žalobkyně byly učiněny neúčelně, neboť jistina byla řádně uplatněna v trestním řízení a o nároku bylo rozhodnuto. Z úkonů jakožto neúčelných zvláště „vyčnívá“ návrh na přerušení řízení a pokračování v řízení. Nesprávně dle žalovaného byla žalobkyni přiznána i náhrada nákladů řízení poté, co žaloba byla vzata zčásti zpět, neboť soud I. stupně opomněl, že žalovaná ponechala předmětem řízení zákonný úrok z prodlení v celkové částce 73 163,57 Kč, následně vzala žaloba zpět ohledně částky 42 857,70 Kč, a to z důvodů na její straně, a její úspěch ve věci by tak byl pouze 40,9 %. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba ohledně zaplacení částky 29 918,778 Kč bude zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že již v řízení před soudem I. stupně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a není třeba argumentaci dále opakovat. Z připojeného trestního spisu je patrno, že orgány činné v trestním řízení zpočátku trestnou činnost žalovaného kvalifikovaly nesprávně, což žalobkyně po poradě se svým zástupcem rozpoznala, a vzhledem k tomu, že jako poškozená v trestní věci neměla právo zasahovat do trestněprávní kvalifikace, z důvodu jistoty podala návrh na zahájení civilního řízení. Proto žaloba nebyla šikanózní ani v rozporu s dobrými mravy.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I, III, IV a V a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a jsou podána včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalovaného je důvodné zčásti.

6. Odvoláním žádného z účastníků nebyl napaden zamítavý výrok II, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2, § 159 o. s. ř.).

7. Žalobkyně se v dané věci domáhala po žalovaném zaplacení částky 185 910 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že koupila od společnosti , právnická osoba, ., za niž jednal žalovaný jako jednatel a jediný společník, na základě kupní smlouvy uzavřené , datum, osobní automobil značky , značka auta, za kupní cenu 115 000 Kč, kupní cenu postupně splácela na bankovní účet žalovaného, později zjistila, že vlastníkem vozidla je společnost , právnická osoba, , které na její žádost vozidlo vydala, a žalovaný tím, že si peníze nechal posílat na svůj účet a neplatil leasingové splátky, jí způsobil škodu ve výši zaplacených splátek. Po částečném zpětvzetí žaloby ohledně jistiny zůstalo předmětem její příslušenství, které žalobkyně v průběhu řízení kapitalizovala částkou 73 163,57 Kč, a po částečném zpětvzetí této částky zůstala předmětem řízení částka úroků z prodlení ve výši 30 305,87 Kč za prodlení od , datum, do , datum, , neboť lhůta k zaplacení žalované částky uplynula během měsíce , měsíc, rok, a zaplaceno bylo , datum, . Soud I. stupně žalobě vyhověl ohledně částky 29 918,77 Kč s odůvodněním, že k promlčení žalované částky nedošlo a žalovaný byl s jejím zaplacením v prodlení již v , měsíc, rok, . S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.

8. Dle ustanovení § 1948 věta prvá občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

9. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle ustanovení § 1958 odstavec 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit i bez zbytečného odkladu.

11. Nepříznivým právním důsledkem porušení povinnosti zaplatit peněžitý dluh je podle této zákonné úpravy vznik prodlení spojený s nárokem věřitele na úrok z prodlení; rozhodující je, kdy nastala splatnost dluhu. Osoba odpovědná za škodu, tedy dlužník z odpovědnostního závazkového právního vztahu, se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byla poškozeným o plnění požádána, a od toho dne může poškozený požadovat úroky z prodlení. Pokud nebyl škůdce vyzván k plnění již dříve, za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje žaloba a prodlení počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena; výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen. V trestním řízení lze splatnost odvozovat od okamžiku, kdy se obviněný dozvěděl o uplatněném nároku na náhradu škody, např. při seznámení s výsledky vyšetřování či doručením žaloby. Důkazní břemeno o tom, kdy a v jakém rozsahu byla výzva učiněna, nese žalobce.

12. Dle ustanovení § 609 věta prvá o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

13. Dle ustanovení § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

14. Dle ustanovení § 629 odstavec 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

15. Z ustanovení § 619 o. z. vyplývá, že zde upravená promlčecí lhůta má subjektivně určený počátek, neboť počíná běžet až poté, co se oprávněná osoba dozvěděla nebo měla a mohla dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Běh uvedené lhůty tak není nezbytně spojen s vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl, což vyjadřuje zásadu, že práva patří bdělým. Povinnost dlužníka platit úroky z prodlení nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, nýbrž jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku. Tímto dnem počíná u dotčeného práva běžet promlčecí lhůta a jejím uplynutím se právo na úrok z prodlení promlčí jako celek. V případě úroku z prodlení přitom okamžik, kdy věřitel je objektivně s to své právo uplatnit před orgány veřejné moci, nemůže předcházet dni, kdy se dlužník dostává do prodlení se splněním peněžitého dluhu, z něhož se úrok počítá, neboť teprve tímto dnem právo na úrok z prodlení počíná vznikat. Za období předcházející prodlení dlužníka není věřitel oprávněn žádat úrok z prodlení a není s to uplatnit právo na úrok z prodlení před orgánem veřejné moci, tudíž mu ani nemůže plynout promlčecí lhůta podle ustanovení § 619 o. z.

16. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela , datum, jako kupující se společností , právnická osoba, ., jako prodávající, kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo motorové vozidlo tovární značky , značka auta, . Jednala přitom s žalovaným jako jediným společníkem a jednatelem této společnosti a zavázala se zaplatit ve smlouvě sjednanou kupní cenu 115 000 Kč (fakticky však 550 000 Kč) v dílčích splátkách, a to na účet žalovaného. Takto zaplatila celkem částku 185 910 Kč a počátkem , měsíc, rok, byla kontaktována společností , právnická osoba, ., od níž se dozvěděla, že prodávající nebyl vlastníkem uvedeného vozidla, že nejsou hrazeny skutečnému vlastníkovi společnosti , právnická osoba, , leasingové splátky. Vozidlo musela vlastníkovi vydat a náhrady škody se domáhala v adhezním řízení jakožto součásti trestního řízení vedeného proti žalovanému u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 125/2021, které po odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 To 90/2023 skončilo odsouzením žalovaného pro spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odstavec 1, 3 trestního zákoníku a přečin podvodu podle § 209 odstavec 1, 3 trestního zákoníku a žalovanému byla uložena povinnost nahradit poškozené žalobkyni škodu ve výši 185 910 Kč s odůvodněním, že žalovaná se připojila jako poškozená k trestnímu řízení , datum, a k promlčení jejího nároku nedošlo. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky písemně , datum, s patnáctidenní lhůtou k zaplacení a k zaplacení žalované částky bez příslušenství došlo na základě pravomocného trestního rozsudku , datum, .

17. Na základě takto provedeného dokazování dospěl odvolací soud stejně jako soud I. stupně k závěru, že žaloba na zaplacení úroku z prodlení ve výši 29 918,77 Kč za období od , datum, do , datum, je důvodná. Existence i výše pohledávky byla shledána již v odsuzujících trestních rozhodnutích a není přípustné, aby v občanskoprávním řízení bylo přezkoumáváno pravomocné rozhodnutí trestního soudu o uložení povinnosti nahradit škodu, když o tomto nároku bylo v rámci trestního řízení rozhodnuto v plném rozsahu (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vydané pod sp. zn. 23Cdo 3853/2014). V tomto řízení nebylo proto třeba zabývat se splněním všech předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu žalobkyni, navíc žalovaný v průběhu řízení pohledávku bez jejího příslušenstvím žalobkyni zaplatil. Pokud ohledně příslušenství pohledávky žalovaný namítal, že došlo k jeho promlčení, je třeba poukázat na již shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (rozhodnutí vydané pod sp. zn. 28 Cdo 297/2023), dle níž právo na úrok z prodlení počíná vznikat až s prodlení se splněním peněžitého dluhu. Pokud tedy v dané věci dospěl soud k závěru, že pohledávka na zaplacení částky 185 910 Kč promlčena nebyla, nemohlo dojít ani k promlčení úroku z prodlení. Není přitom důvodná nová námitka žalovaného uplatněná v odvolacím řízení o neurčitosti výzvy k zaplacení úroku z prodlení mající za následek nevyvolání jeho splatnosti. Ve výzvě k plnění byl žalovaný vyzván k zaplacení zákonných úroků z prodlení z pohledávky na náhradu škody a to, že ty byly dále specifikovány tak, že jsou požadovány z každé jednotlivé dílčí splátky do zaplacení, nemůže vést k závěru o neplatnosti takové výzvy. Důvody neplatnosti právních jednání jsou uvedeny v ustanovení § 580 a následujících o. z. a žádné ze zde uvedených ustanovení na danou věc nedopadá. Podstatné je, že byl ve výzvě uplatněn nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, a protože „neznalost zákona neomlouvá“, bylo v možnostech žalovaného posoudit den, od něhož bude povinen úroky z prodlení platit, tak, jak splatnost a prodlení vyplývají ze zákona, i výši úroku z prodlení vyplývající rovněž z právního předpisu. Ostatně ani žalobkyně v den sepisu uvedené výzvy nevěděla, zda a v jaké výši jí nárok na úrok z prodlení vznikne, neboť nevěděla, zda a kdy požadovaná částka bude zaplacena, takže přesné údaje žalovanému ani sdělit nemohla. Byť soud I. stupně vycházel při stanovení dne splatnosti pohledávky a vzniku prodlení z doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalovanému, ačkoli správně bylo třeba vycházet z doručení výzvy k plnění z , datum, , nemá tato skutečnost vliv na správnost rozhodnutí, neboť v obou případech prodlení započalo v , měsíc, rok, a úrok z prodlení je požadován až od , datum, . S ohledem na nižší repo sazbu stanovenou Českou národní banku pro období , datum, do , datum, pak soud I. stupně správně vypočetl kapitalizovaný úrok z prodlení za požadované období ze sazby platné v době vzniku prodlení a ve zbývající nepatrné části žalobu zamítl.

18. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném přísudečném výroku III o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. Výrok I o doplacení soudního poplatku za žalobu odvolací soud dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, neboť žalobkyni byl správně doměřen soudní poplatek z žaloby o zaplacení úroku z prodlení ve výši 73v 163,57 Kč, který se stal po částečném zpětvzetí žaloby samostatným předmětem řízení (§ odstavec 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dále jen „zákon“) dle ustanovení § 4 odstavec 1 písmeno j/ zákona ve výši odpovídající Položce 1 písmeno b) Sazebníku poplatků.

20. Ve výrocích IV a V o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně nerozhodl správně, pokud náhradu nákladů řízení přiznal dle stanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. žalobkyni. V daném případě byla původně předmětem řízení částka 185 910 Kč s příslušenstvím, v průběhu řízení byla žaloba ohledně jistiny vzata zpět a řízení v této části bylo zastaveno a samostatným předmětem řízení se stalo pouze příslušenství pohledávky, které bylo žalobkyní specifikováno částkou 73 163,57 Kč a i ve vztahu k této částce došlo k částečnému zpětvzetí částky 42 857,70 Kč a předmětem řízení nakonec zůstala pouze částka 30 305,87 Kč. V takovém případě je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení účastníků zkoumat zavinění na částečném zpětvzetí žaloby a tím i částečném zastavení řízení, a pokud je dáno z procesního hlediska u žalobkyně, je třeba dovodit, že v tomto rozsahu neměla ve věci úspěch. Žalobkyně zpětvzetí žaloby ohledně jistiny v podání z , datum, odůvodnila tím, že v trestní věci jí byla přiznána celá výše jistiny. Dnem 16. 5. 2023 nabylo právní moci rozhodnutí Městského soudu v Brně z 16. 5. 2023, čj. 8 To 90/2023-547, a tím ve vztahu k danému občanskoprávnímu řízení o zaplacení částky 185 910 Kč nastala překážka věci rozsouzené ve smyslu ustanovení § 159a odstavec 4 o. s. ř., tedy neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, na který žalobkyně reagovala v uvedeném podání částečným zpětvzetím žaloby. Důvod zastavení řízení tak z procesního hlediska zavinila žalobkyně, nikoli žalovaný, neboť k zpětvzetí žaloby nedošlo z důvodu zaplacení zpětvzaté částky (k tomu došlo až následující měsíc), ale pro nedostatek podmínky řízení zaviněný žalobkyní, která se v souběžném adhezním řízení domáhala zaplacení stejné částky. Soud I. stupně proto nepostupoval správně, pokud naopak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení vzniklých do doby částečného zpětvzetí žaloby, a to bez ohledu na to, že vycházel z usnesení odvolacího soudu z 24. 7. 2024, v němž se objevil poukaz na zaplacení jistiny žalovaným. Na náhradu nákladů řízení v této části má proto nárok dle ustanovení § 146 odstavec 2 věta prvá o. s. ř. žalovaný.

21. Náklady řízení žalovaného týkající se řízení o zaplacení částky 185 910 Kč jsou tvořeny odměnou za čtyři úkony právní služby po 8 540 Kč, celkem 34 160 Kč, a to za převzetí věci a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě ze , datum, , doplnění tohoto vyjádření z , datum, a účast zástupce na jednání soudu I. stupně , datum, (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno a/ a d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), čtyřmi paušálními náhradami hotových výdajů zástupce po 300 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), náhradou za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu) a náhradou cestovních výloh v celkové výši 1 095,80 Kč při ujetí celkem 150 km, průměrné spotřebě paliva 5,1 l/100 km a ceně paliva 41,20, z nichž paušální náhrada při sazbě 5,20 Kč/km činí 780 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 315,80 Kč (vyhláška č. 398/2023 Sb.) splatnou k rukám jeho zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

22. Pokud se jedná o výrok V o náhradě nákladů řízení účastníků týkajícího se příslušenství žalované pohledávky, soud I. stupně rovněž nesprávně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť, jak žalovaný opět důvodně namítá, soud I. stupně nezohlednil částečné zpětvzetí žaloby ohledně částky 42 857,70 Kč, když v tomto rozsahu je třeba dle ustanovení § 146 odstavec 2 věta prvá o. s. ř. opět shledat procesní zavinění žalobkyně na částečném zastavení řízení, neboť žaloba nebyla vzata zpět pro chování žalovaného, takže byla úspěšná pouze ve zbývající části a dle ustanovení § 142 odstavec 2 o. s. ř. je důvodné pro tuto část řízení nepřiznat žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů.

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 2 o. s. ř. V odvolacím řízení žádný z účastníků nebyl převážně úspěšný při zohlednění úspěšnosti odvolání žalovaného proti výrokům o náhradě nákladů řízení účastníků, proto žádnému z nich nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.