38 CO 46/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci zástavní věřitelky: osobní údaje zástavní věřitelky sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti zástavní dlužnici: osobní údaje zástavní dlužnice bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o soudní prodej zástavy o odvolání zástavní dlužnice proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. září 2021, č. j. 13 C 17/2021 - 69 Usnesení soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o nařízení soudního prodeje zástavy, a to bytové jednotky číslo vymezené v budově v části územní celek, adresa, bytového domu, nacházejícího se na pozemku parcelní číslo včetně příslušného spoluvlastnického podílu o velikosti id. číslo ke společným částem domu adresa a k pozemku parcelní číslo vše zapsáno na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí, územní celek (výrok I.) a v části, v níž se zástavní věřitelka domáhala nařízení soudního prodeje zástavy označené ve výroku I. k uspokojení své pohledávky věřitelky vzniklé ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 6. 5. 2020 mezi společností právnická osoba a právnická osoba & právnická osoba a zástavní dlužnicí, a to pohledávky představované smluvní pokutou ve výši 0,15 % denně z částky 1 547 250 Kč za dobu od 15. 9. 2021 do zaplacení návrh zamítl, s odůvodněním, že zástavní věřitelka osvědčila skutečnosti požadované zákonem, tzn. existenci zajištěné pohledávky, zástavního práva k dotčeným nemovitým věcem, a též to, že jí označená osoba je zástavní dlužnicí. Existence zajištěné pohledávky byla doložena smlouvou o úvěru a potvrzením o převedení jistiny úvěru na účet obligačního dlužníka a samotné zástavní právo bylo doloženo zástavní smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí, v němž je zavkladováno. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na zástavní věřitelku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020.

2. Soud I. stupně zjistil, že mezi obligačním věřitelem společností právnická osoba na straně jedné a obligačním dlužníkem právnická osoba (právnická osoba a zástavní dlužnicí v pozici přistupitele na straně druhé byla uzavřena smlouva o úvěru číslo – anonymizováno na částku 1.300.000 Kč splatnou celkem v 36 pravidelných měsíčních splátkách. Pro prodlení dlužníka byl úvěr zesplacen a zástavní dlužnice byla předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020 vyzvána k úhradě veškerých pohledávek z úvěrové smlouvy. K námitkám zástavní dlužnice soud I. stupně nepřihlížel, neboť k jejich zkoumání je vyhrazena až další fáze soudního prodeje zástavy, a sice řízení o návrhu na výkon rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy.

3. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně nerozhodoval s odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (např. sp. zn. III. ÚS 68/16, I. ÚS 28/14, II. ÚS 114/06).

4. Proti shora uvedenému rozhodnutí soudu I. stupně podala zástavní dlužnice odvolání z důvodů dle ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f) a g) o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že návrh na soudní prodej zástavy se zamítá, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Po vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně zjistila skutečnost, kterou uvádí v odvolacím řízení jako novou, a to, že byla obligačním dlužníkem informována, že doklady, které byly k předmětné úvěrové smlouvě předloženy a kvůli kterým původní obligační věřitel učinil rozhodnutí poskytnout dlužníkovi úvěr v požadované výši, nebyly pravé, obsahově správné, byly úmyslně zkreslené, přičemž obligační dlužník je s tímto vědomím předložil původnímu obligačnímu věřiteli poté, co mu je opatřil zaměstnanec věřitele, který na celém obchodě následně participoval. Pokud obligační dlužník uvedl věřitele při uzavírání úvěrové smlouvy v omyl o tak podstatné skutečnosti jako je úmysl a schopnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky, nejednal ve vůli, kterou by bylo možné označit za pravou, přičemž tato se potkala s nepravou vůlí na straně věřitele, která byla ovlivněna jednáním zaměstnance věřitele. Za takové situace nelze úvěrovou smlouvu označit za platně uzavřenou, a je-li úvěrová smlouva neplatná, pak nelze považovat za platnou ani smlouvu zástavní. V této souvislosti zástavní dlužnice navrhla provedení důkazů výpovědí svědka jméno příjmení.

5. Zástavní věřitelka navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné. Ve vyjádření k odvolání zástavní dlužnice uvedla, že nová tvrzení nejsou přípustná, byť v této fázi řízení irelevantní. Zástavní dlužnice je zároveň i přímým obligačním dlužníkem, neboť je spoludlužníkem úvěru. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích, v první fázi soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány, tedy postaveny najisto, když pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy budou-li se jevit jako alespoň pravděpodobné z předložených listin anebo z jiných důkazů. Povaha řízení o soudním prodeji zástavy v první fázi je určena okruhem okolností, které jsou posuzovány, a toto neumožňuje soudu provést dokazování ke sporným tvrzením ohledně platnosti smluv.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání zástavní dlužnice není důvodné.

7. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s., soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci.

9. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ust. § 358 odst. 1 z. ř. s., v tomto řízení významné. Postačí přitom, pokud budou listinami nebo jinými důkazy uvedené skutečnosti pouze osvědčeny (doloženy), tj. nemusí být prokázány (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1467/2004). Soud nařídí prodej zástavy, budou-li se rozhodné skutečnosti jevit jako pravděpodobné (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 826/2008).

10. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že byly naplněny v dané věci předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy, neboť zástavní věřitelka osvědčila skutečnosti požadované zákonem, když předložila úvěrovou smlouvu, zástavní smlouvou doložila zástavní právo, které je zapsáno i v katastru nemovitostí. Postoupení pohledávky na stávající zástavní věřitelku bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020. Pokud jde o obranu zástavní dlužnice, skutečnosti v ní uvedené nelze zkoumat v první fázi řízení určené ke skutečnostem uvedených v ust. § 358 odst. 1 z. ř. s . Pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li tyto skutečnosti listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy budou-li se jevit jako alespoň pravděpodobné z předložených listin anebo z jiných důkazů. K obraně zástavního dlužníka lze přihlédnout až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, a to v řízení o návrhu na výkon rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy.

11. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

12. Závěrem odvolací soud uvádí, že soud I. stupně správně odkazuje v bodě 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí na judikaturu Ústavního soudu, podle níž o náhradě nákladů tohoto řízení nerozhodoval, s tím, že o nich bude rozhodnuto v druhé fázi soudního prodeje zástavy, a to v řízení o výkon tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).