38 CO 58/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a společného jmění manželů o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 12. 2020 č. j. 20 C 298/2017 - 800

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 5.200.000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně návrhu na širší vypořádání se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.

III. Ve výrocích IV., V.,

VI. VII. a VIII se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], a žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], k nemovitostem zapsaným na LV [číslo] to k pozemku parc. č. 2099 – orná půda o výměře 2208 m2, pozemku parc. č. 2099 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 286 m2, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, dále k pozemku parc. č. 2099 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 28 m2, stavba bez č. p./č. e. – jiná stavba, která stojí na pozemku p. č. 2099 – zastavěná plocha a nádvoří, vedeném pro k. ú. [obec] u [obec], obec Lužice, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín. Výrokem II. rozhodl, že nemovitosti zapsané na LV [číslo] to pozemek parc. č. 2099 – orná půda o výměře 2208 m2, pozemek parc. č. 2099 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 286 m2, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, dále pozemek parc. č. 2099 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 28 m2, stavba bez č. p./č. e. – jiná stavba, která stojí na pozemku p. č. 2099 – zastavěná plocha a nádvoří, vedeném pro k. ú. [obec] u [obec], obec Lužice, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně. Výrokem III. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví týkající se nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně širšího vypořádání částku ve výši 4.200.615 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV. rozhodl, že ze společného jmění manželů se žalobkyni přikazuje do výlučného vlastnictví obchodní podíl v rozsahu 50 % [právnická osoba] s. r. o., [IČO]. Výrokem V. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů částku 486.514,80 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem VI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem VII. rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit ČR – Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení spočívající ve znalečném a svědečném ve výši 17.617 Kč s tím, že strany žalobkyně (správně ze strany žalobkyně) byla již uhrazena záloha ve výši 3.000 Kč, tedy je povinna doplatit částku 14.617 Kč, a to do tří (zřejmě dnů) od právní moci rozsudku. Výrokem VIII. rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit ČR – Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení spočívající ve znalečném a svědečném ve výši 17.617 Kč s tím, že (zřejmě ze) strany žalovaného byla již uhrazena záloha ve výši 4.000 Kč, tedy je povinen doplatit částku 13.617 Kč, a to do tří (zřejmě dnů) od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně i žalovaný.

3. Žalobkyně v odvolání napadla výrok V. rozsudku soudu I. stupně a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další žalobkyní navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení, kdy rozhodnutí soudu I. stupně spočívá částečně rovněž na nesprávném právním posouzení věci, a řízení bylo zatíženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V odvolání podrobně specifikovala nesprávné zjištění, že obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] není ve společném jmění manželů (dále jen SJM), že hodnota domu na ulici Legionářská v [obec] není v SJM, dále půjčka ve výši 3.300.000 Kč do společnosti [právnická osoba] není v SJM, a že nesprávně byla zahrnuta pouze hodnota vnosu na navýšení základního kapitálu ve [právnická osoba] s. r. o. ve výši 3.350.592 Kč, jako hodnota zjištěná ke dni prodeje podílu bez valorizace za dobu od vyplacení ceny za majetek, na který byl náklad vynaložen, k rukám žalovaného do zániku manželství. Dále namítla nesprávné určení výše zaplaceného hypotečního úvěru vyplývajícího z úvěrové smlouvy ze strany žalovaného z jeho výlučných prostředků, tudíž v návaznosti na shora uvedené jsou vadné závěry soudu I. stupně ohledně vypořádací částky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit na vypořádání SJM. V další části obsáhlého odvolání žalobkyně podrobně specifikovala důvody, pro které nesouhlasí se závěry soudu I. stupně ohledně obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], vnosu na navýšení základního kapitálu ve [právnická osoba] s. r. o., půjček do společnosti [právnická osoba], náhrady za zaplacený hypoteční úvěr, hodnocení závěru soudu I. stupně týkajících se domu na ulici [ulice] v [obec], a dále namítla, že řízení bylo zatíženo vadou, když soud I. stupně připustil uplatnění nároku žalovaného na náhradu energií (vodné a stočné, plyn, elektřina), kdy tento nárok byl žalovaným uplatněn až v podání žalovaného ze dne [datum].

4. Žalovaný v odvolání napadl výroky I., II. a III. rozsudku soudu I. stupně týkající se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, dále výrok V. ohledně vypořádání SJM účastníků a výrok VI. o náhradě nákladů řízení. Požaduje přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví s tím, že o jeho opravdovém zájmu svědčí i návrh na mimosoudní vyřešení věci tak, že pokud by nemovitosti připadly do jeho vlastnictví, byl ochoten zřídit ve prospěch žalobkyně předkupní právo k nim, což žalobkyně v opačném případě ke zřízení předkupního práva ochotna nebyla. Soud I. stupně nedostatečně zohlednil důvody uváděné žalovaným, které jednoznačně svědčily pro přikázání nemovitostí do jeho vlastnictví, kdy po dobu pěti let se o nemovitosti stará, hradí veškeré výdaje s nimi spojené, a vše kolem nich zařizuje. Žalobkyně naopak zabránila dalšímu nájmu nemovitostí a její postoj není přístupem osoby, která by se v budoucnu měla stát vlastníkem nemovitostí. Dle názoru žalovaného mělo být zohledněno, že k předmětným nemovitostem je příjezd přes pozemek ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], a mělo by být zvažováno i budoucí uspořádání vztahů po právní moci rozhodnutí a jeho vliv na okolní pozemky, které vlastní žalovaný, případně [právnická osoba]. Žalovaný dále nesouhlasí s rozhodnutím soudu ohledně vypořádání investice ze SJM na výlučný majetek žalovaného (navýšení základního kapitálu ve [právnická osoba] s. r. o.), kdy bylo zcela přehlíženo vyjádření znalce, a soud I. stupně se nevypořádal ani s argumentací žalovaného, jenž poukazoval na rozpory v závěrech znalce [příjmení] [příjmení]. Též nebylo zohledněno, že část investice ve výši 350.000 Kč byla vrácena do SJM, a to do stavby domu v [obec], když toto tvrzení žalobkyně nerozporovala. Ohledně podílu žalobkyně na [právnická osoba] s. r. o. má žalovaný výhrady, neboť dle jeho názoru byl neúplně zjištěn skutkový stav věci, a nebyl proveden navržený důkaz potřebný k prokázání rozhodných skutečností. Navýšení vkladu – peněžitý vklad ve výši 350.000 Kč, byl zcela přehlédnut, přestože jej k vypořádání navrhla sama žalobkyně. Rovněž žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že neprokázal, že by před uzavřením manželství disponoval částkou kolem 6.000.000 Kč a obdržel 400.000 Kč za prodej mincí. Navrhl změnu rozsudku soudu I. stupně v intencích svého odvolání.

5. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že odvolání týkající se nesprávných zjištění a závěrů soudu I. stupně ve vztahu k vypořádací částce SJM není ani v jednom z namítaných bodů či položek důvodné. Žalovaný sám s některými závěry soudu I. stupně uvedenými v rozsudku nesouhlasil, což vyjádřil ve svém odvolání, v němž navrhuje apelační formu rozhodnutí odvolacího soudu. Požadavek žalobkyně na zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci zpět k dalšímu řízení považuje za naprosto neopodstatněný. Podrobně se pak vyjádřil k jednotlivým položkám, ohledně nichž žalobkyně namítla nesprávné závěry soudu I. stupně, konkrétně hodnocení obchodního podílu v [právnická osoba], hodnotu nemovitosti na ulici [ulice] v [obec], půjčku ve výši 3.300.000 Kč do společnosti [právnická osoba], vnos na navýšení základního kapitálu ve [právnická osoba] s. r. o. a hypoteční úvěr z úvěrové smlouvy [číslo].

6. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že soud I. stupně správně zhodnotil okolnosti daného případu, tj. že rozdělení předmětných nemovitostí není možné a bylo by spojeno s vysokými náklady. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně nemá skutečný zájem předmětné nemovitosti užívat, je účelové, a žalobkyně trvá na tom, že na její straně jsou důvody spočívající v potřebě bydlení, když na rozdíl od žalovaného sama žádnou nemovitost nevlastní, a v případě potřeby pobývá v [obec] u své matky. Žalovaný vlastní několik nemovitostí v [obec], z nichž v jedné bydlí. Dle názoru žalobkyně soud I. stupně postupoval správně, pokud nezohlednil, že žalovaný je vlastníkem přilehlých pozemků, a nezohlednil jeho případné spoluvlastnictví dalších pozemků. Jde o pozemky zanedbatelného významu a nejsou zde tedy důvody, pro které by měl soud přikazovat do vlastnictví žalovanému nemovitost v hodnotě několika milionů. Dle názoru žalobkyně došlo pak v řízení před soudem I. stupně k chybě při výpočtu vypořádací částky. Nesouhlasí s tím, že by měla být zavázána k náhradě poloviny nákladů spojených s rekonstrukcí bazénu, neboť nebylo prokázáno, že šlo o investice, o nichž žalobkyně věděla dopředu a s nimi souhlasila, a že šlo o opravy nutné. Dále se vyjádřila podrobně k odvolání žalovaného proti výroku V. rozsudku soudu I. stupně, kdy po celou dobu řízení bylo sporné zejména to, jaké prostředky žalovaný na které investice – výdaje – použil. Pokud svá tvrzení ohledně těchto otázek účelově měnil, nelze mít za vadný postup soudu, že mu neuvěřil, zejména za situace, kdy žádné důkazy k těmto tvrzením žalovaný nepředložil. Co se týče navýšení vkladu do [právnická osoba] s. r. o., pak tato částka byla vrácena do SJM před jeho zúžením. Právem se tedy soud I. stupně touto částkou nezabýval a do vypořádání SJM ji nezahrnul. Navrhla potvrzení výroků I. a II. rozsudku soudu I. stupně a změnu výroku III. tak, že jí bude uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 4.100.000 Kč.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II. a části výroku III. týkajících se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jakož i řízení jeho vydání předcházející, doplnil dokazování znaleckým posudkem znalce z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí, subjektem [právnická osoba] – znalecká kancelář ze dne [datum], výpisy z účtů žalobkyně a žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného směřující do těchto výroků rozsudku soudu I. stupně není důvodné.

8. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví postupoval dle § 1143 a následujících občanského zákoníku s tím, že oba účastníci řízení o dům projevili zájem, ačkoliv v něm v současnosti ani jeden z nich nebydlí, oba se podíleli společně na vybudování společného domu a svůj zájem podložili schopností nemovitost zaplatit. Rozhodl o přikázání vlastnictví předmětné nemovitosti žalobkyni a současně ji zavázal k vyplacení podílu žalovanému.

9. K těmto závěrům dospěl soud I. stupně po dokazování, provedeném znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a jeho výslechem, listinnými důkazy, výslechem svědků a výslechem žalobkyně i žalovaného jako účastníků řízení.

10. Podle ust. § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 věta prvá občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

11. V daném případě žádný z účastníků nechce setrvat ve spoluvlastnickém vztahu, oba projevili zájem o přikázání nemovitých věcí, k nimž jim vzniklo právo vyplývající z podílového spoluvlastnictví, přičemž k dohodě o zrušení spoluvlastnictví mezi nimi nedošlo. Soud I. stupně se zabýval jednotlivými způsoby vypořádání spoluvlastnictví dle § 1144 a násl. občanského zákoníku, kdy žalovaný od počátku řízení navrhoval rozdělení společné věci. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] však bylo zjištěno, že pokud by došlo k rozdělení rodinného domu na dvě bytové jednotky, nešlo by o reálné rozdělení, a nelze využít obě části bez společných prostor, došlo by zároveň k podstatnému snížení hodnoty nemovitosti. Pozemky reálně rozdělit nelze, ty by nadále byly předmětem spoluvlastnictví. Nelze též pominout vzájemný negativní vztah obou účastníků zjištěných v průběhu celého řízení, tudíž bylo nutno zvažovat další způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, tj. přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků, kdy prodej společné věci nepřichází v úvahu, neboť oba účastníci projevili o nemovitosti zájem. Soud I. stupně vzal za prokázáno, že na vybudování a udržování nemovitých věcí (tj. především rodinného domu v [příjmení], [ulice a číslo]), se podíleli oba účastníci řízení stejnou měrou, stavba byla financována ze společného jmění manželů, z hypotečního úvěru, který po zúžení společného jmění manželů hradil žalovaný. Žalobkyně se do [obec] přestěhovala z [obec], kde zůstaly bydlet její děti, následně i její matka se z okolí [obec] přestěhovala do [obec], kde bydlela v domě v blízkosti žalobkyně. Na základě všech provedených důkazů v této věci lze souhlasit s názorem soudu I. stupně, který v otázce přikázání předmětných nemovitých věcí do vlastnictví jednoho z účastníků, preferoval žalobkyni s tím, že to byla žalobkyně, která pro to, aby mohla v nově vybudovaném domě v [obec] žít, opustila své zázemí v [obec], a do své blízkosti přestěhovala i svoji matku z jejího dosavadního bydliště v okolí [obec]. Dle názoru odvolacího soudu je tento závěr podpořen i postojem účastníků v průběhu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy žalovaný od počátku řízení až do jeho závěru navrhoval vypořádání spoluvlastnictví reálným rozdělením, přestože znalecký posudek a výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] tuto možnost prakticky vyloučil, jak uvedeno výše. Naproti tomu žalobkyně setrvala na návrhu přikázání věci do jejího vlastnictví s tím, že tímto způsobem si zajistí své bydlení, přičemž žalovaný je vlastníkem řady dalších nemovitostí, z nichž některé obsahují i bytové jednotky, které lze užívat, a v jedné z nich také žalovaný bydlí. Dle znaleckého posudku znalecké kanceláře Nemovitost představuje aktuální cena nemovitých věcí účastníků k [datum] 10.400.000 Kč. Oba účastníci, tj. žalobkyně i žalovaný, prokázali svoji solventnost, kdy z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne [datum] odvolací soud zjistil zůstatek 6.351.830,74 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba] [bankovní účet] je zjištěn zůstatek 5.694.307,77 Kč.

12. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a II., týkajících se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ve výroku III. pak změnil (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 5.200.000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, tedy ½ z aktuální ceny předmětných nemovitých věcí.

13. Pokud soud I. stupně rozhodl výrokem III. rozsudku spolu se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví účastníků i o širším vypořádání, do něhož zahrnul investice do nemovitostí, nájemné a úhradu energií (elektrická energie, plyn, vodné a stočné), zde nepostupoval správně, neboť rozhodl o návrhu, jenž neměl náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení (§ 79 o. s. ř.), který podléhá poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění), jeho opis doručen druhému účastníku řízení do vlastních rukou, a k návrhu mají být připojeny písemné důkazy, jichž se žalobce dovolává. Rozhodnutí soudu o širším vypořádání je v daném případě nárokem s objektivní kumulací, o němž soud musí rozhodnout vždy samostatným výrokem (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2503/2004, usnesení NS ČR sp. zn. 22 Cdo 6018/2017). Rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je vždy konstitutivním rozhodnutím, který práva a povinnosti účastníků teprve zakládá, uplatněné nároky mají samostatný skutkový základ (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a výrok rozsudku, jímž soud o takových nárocích rozhoduje (např. o nároku z provedených investic), není z hlediska právní moci závislý na výrocích o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a naopak (rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2354/2016).

14. Jelikož soud I. stupně v této věci rozhodl jediným výrokem o právech a povinnostech účastníků vyplývajících ze zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví včetně širšího vypořádání, odvolací soud jej ohledně širšího vypořádání zrušil (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), v němž soud I. stupně znovu o návrhu na širší vypořádání rozhodne, a to postupem uvedeným výše.

15. Ve výroku III. a následujících výrocích týkajících se vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM) nebylo lze rozsudek soudu I. stupně v konečném důsledku podrobit přezkumu v odvolacím řízení, kdy nutno především uvést, že soud I. stupně v této věci spojil toto řízení s řízením o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, což se ukázalo ne zcela vhodné s ohledem na složitou problematiku týkající se zejména obchodních společností, kdy posouzení jejich dopadu na SJM účastníků vyžaduje dokazování znaleckými posudky, dále s ohledem na dohodu účastníků o zúžení jejich SJM uzavřenou v roce 2003 formou notářského zápisu.

16. Předně nutno uvést, že předmětem společného jmění manželů je veškerý majetek manželů (mimo zákonné výjimky) nabytý v období od uzavření manželství, tj. v daném případě od [datum] do [datum], kdy došlo k zúžení společného jmění manželů, přičemž nezáleží na tom, jakým způsobem účastníci hospodařili, tj. zda každý s vlastním účtem či zda vedli tzv.„ víkendové manželství“, a společné finance dle tvrzení žalovaného neměli. Tvrzení žalovaného, že veškerý majetek v období od roku 1994 byl získán z jeho výlučných prostředků, znamená, že na něm spočívá důkazní břemeno, aby prokázal nejenom existenci těchto výlučných prostředků, ale i jejich původ, tj. jakým způsobem byly získány, a dále na jaký účel byly v konkrétní časový termín jeho výlučné prostředky použity.

17. Soud I. stupně ohledně obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] (dále jen [příjmení]), založené [datum], dospěl k závěru, že tento obchodní podíl není součástí SJM účastníků, neboť žalovaný použil k založení této obchodní společnosti 1.000.000 Kč ze svých výlučných prostředků. Tento svůj závěr opřel soud I. stupně o jediný důkaz, a to výpověď žalovaného, přičemž tuto výpověď sám hodnotil jako nevěrohodnou s tím, že žalovaný nebyl schopen osvědčit své tvrzené příjmy ve výši 5 - 6 milionů Kč před uzavřením manželství a 400.000 Kč z prodeje mincí. I když by bylo v řízení prokázáno, že žalovaný měl k datu [datum], kdy jako jediný společník založil [právnická osoba], výlučné prostředky ve výši 1.000.000 Kč jako základní vklad do společnosti, pak s výjimkou jeho výpovědi neexistuje jiný důkaz, že právě tento 1.000.000 Kč ze svých výlučných prostředků použil [datum] na založení [právnická osoba], kdy výpověď žalovaného hodnotí soud I. stupně jako nevěrohodnou. Žalovaný například uvedl, že„ veškeré své úspory vložil do stavby“, tj. existuje rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovým závěrem, který soud I. stupně v této věci učinil, což v konečném důsledku vede k tomu, že rozhodnutí soudu I. stupně nelze v odvolacím řízení podrobit přezkumu (§ 219 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Již z tohoto důvodu tedy odvolacímu soudu nezbylo než rozsudek soudu I. stupně ve výrocích týkajících se vypořádání společného jmění manželů zrušit (§ 219a odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.), a věc mu v tomto rozsahu vrátit k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). V tomto řízení soud I. stupně znovu posoudí, zda obchodní podíl žalovaného ve společnosti [právnická osoba] je třeba považovat za součást SJM či nikoliv, a v kladném případě bude nutno provést jeho ocenění znaleckým posudkem z příslušného oboru. V závislosti na posouzení charakteru obchodního podílu žalovaného ve [právnická osoba] soud I. stupně posoudí i existenci tvrzených půjček ze SJM účastníků do této společnosti.

18. Ohledně [právnická osoba] s. r. o., založené žalovaným před uzavřením manželství, z dokazování vyplývá, že účastníci se shodli na tom, že v průběhu let 1998 – 1999 došlo k navýšení základního kapitálu do této společnosti z prostředků z jejich SJM. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] však soud I. stupně učinil závěr, s nímž se rovněž ztotožnit nelze. Soud I. stupně se zabýval valorizací investice ze SJM účastníků do této společnosti, ve svém závěru se„ odklonil“ od závěru znalce a rozhodl o vnosu ze SJM do výlučných prostředků žalovaného ve výši 3.526.500 Kč, což je v rozporu s platnou judikaturou, kdy nelze o valorizaci rozhodnout, pokud o této nedošlo mezi účastníky k dohodě, což v daném případě absentuje (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1172/2022). Ohledně [právnická osoba] s. r. o. pak nutno uvést, že soud I. stupně nezahrnul vnos (navýšení obchodního podílu ve výši 350.000 Kč), což navrhla sama žalobkyně v žalobě a posléze i ve svém písemném vyjádření. Pokud jde o dům na ulici [ulice], zde vycházel soud I. stupně z výpovědi žalovaného, kde se však v kontextu s ostatními v této věci provedenými důkazy (obsah spisu OS [obec] sp. zn. 5 C 873/2001) nejeví věrohodný především závěr, že tento dům byl pořízen na základě kupní smlouvy jako věc movitá za 300.000 Kč v roce 1993. Ohledně hypotečního úvěru pak nutno zdůraznit, že po datu [datum] do roku 2020, kdy došlo k jeho úplnému zaplacení, bylo tvrzeno žalovaným, že byl hrazen z jeho účtu, o němž však sám žalovaný uvedl, že na tomto účtu byly prostředky ze SJM. Nebylo tedy postaveno najisto, z jakých prostředků byl tento hypoteční úvěr hrazen po roku 2003, neboť mohlo dojít ke smísení prostředků patřících výlučně žalovanému s prostředky ze SJM.

19. V dalším řízení tedy soud I. stupně znovu posoudí rozsah společného jmění manželů – účastníků řízení, odstraní rozpory shora uvedené, a ve věci opětovně rozhodne, včetně závislých výroků o nákladech řízení účastníků a nákladech řízení státu. V novém rozhodnutí neopomene rozhodnout též o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).