38 CO 63/2018

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Nadi Kovářové a soudců JUDr. Josefa Růžičky a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení, Ph.D., LL.M. sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení, datum narození bytem adresa 2) jméno příjmení, datum narození bytem adresa obě zastoupeny advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání movitých věcí a zaplacení 1.615.004 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 11. 2017 č. j. 7 C 231/2014 - 550

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že se zamítá žaloba, aby žalované 1) a 2) byly povinny společně a nerozdílně vydat žalobci 1 botník barva světle hnědá. Jinak se rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a ve výrocích II., III. a IV. potvrzuje.

II. Ve výroku V. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované 1) na nákladech řízení částku 227.214 Kč a žalované 2) částku 172.328 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované 1) na nákladech odvolacího řízení částku 48.840 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení. Žalobce je povinen nahradit žalované 2) na nákladech odvolacího řízení částku 37.864 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žalovaná číslo žalovaná číslo jsou společně a nerozdílně povinny vydat žalobci movité věci, specifikované v tomto výroku, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že žaloba, aby žalované byly povinny společně a nerozdílně žalovanému vydat věci, označené v tomto výroku, se zamítá. Výrokem III. rozhodl, že žaloba, aby žalovaná číslo byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1.211.253 Kč a žalovaná číslo byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 403.751 Kč, se zamítá. Výrokem IV. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení za svědečné v celkové výši 3.128 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným číslo číslo každé na náhradě nákladů řízení částku ve výši 248.911,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných příjmení jméno příjmení.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobce i obě žalované.

3. Odvolání žalobce směřovalo do výroků II., III., IV. a V. rozsudku soudu I. stupně s tím, že pokud jde o obranu žalovaných, tak žalobce uvádí, že žalované část movitých věcí vydaly před i po podání žaloby, a zbývající movité věci odmítly vydat s tím, že to byl žalobce, jenž movité věci žalovaným daroval. Tato tvrzení nebyla však nikterak prokázána, žalobce řádně věci identifikoval, doložil nabývací tituly – účetní doklady, a byla pořízena bohatá fotodokumentace ohledně existence věcí a jejich umístění v nemovitosti obec a číslo. V žádném případě se nejednalo o dar žalovaným, z jeho strany se jednalo o pouhé zapůjčení věcí žalovaným po dobu, kdy se měl zdržovat v nemovitosti obec a číslo. Další majetkový nárok, který žalobce uplatnil, se týkal zaplacení částky 1.211.253 Kč vůči 1) žalované a částky 403.751 Kč vůči 2) žalované z titulu bezdůvodného obohacení, které představuje zhodnocení majetku žalovaných na základě stavebních úprav, činností a vnosu materiálu ze strany žalobce. Žalobce prokázal, že to byl on, kdo investice hradil, a jaké konkrétní práce byly prováděny a kdo je vykonával. Detailně pak popsal průběh jednotlivých prací a jejich financování. Dle názoru žalobce všichni svědci jednoznačně potvrdili, že žalobce financoval jejich pracovní činnosti na stavbě a materiál, kdy žalobce navrhl vypracování znaleckého posudku, což soud nepřipustil. Soud ignoroval skutečnost, že by žalobce cokoliv do nemovitosti investoval. Navrhl zrušení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

4. Odvolání žalovaných 1) a 2) směřovalo proti výrokům I. a V. rozsudku soudu I. stupně s tím, že ohledně movitých věcí uvedly, že žalobce si pouze zajistil různé doklady, a ty používá v tomto řízení jako doklad o vlastnictví. Veškeré věci zanesl do svého účetnictví jako nákladové položky, a přitom je buď daroval žalovaným, nebo je používal a používá pro svoji potřebu. U některých movitých věcí chybí prokázání nabytí vlastnictví, kdy faktura je pouhým účetním a daňovým dokladem, a nesvědčí o nabytí vlastnického práva. Všechny darované věci byly při darování současně i předány obdarovaným a žalované byly v dobré víře, s věcmi zacházely jako s vlastnictvím. Vyjádřily se pak k jednotlivým movitým věcem dle výroku I. rozsudku soudu I. stupně. Ohledně předložených fotografií uvedly, že žalované tyto fotografie nepořídily a s jejich pořízením a zpřístupňováním ani nesouhlasily. Pokud jde o náklady řízení, tyto nebyly nesprávně přiznány za některé úkony právní služby, které byly právním zástupcem žalovaných učiněny. Navrhly změnu výroku I. rozsudku soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá a změnu výroku V. rozsudku soudu I. stupně tak, že budou správně vypočteny náklady řízení.

5. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že toto považuje za zcela nedůvodné, kdy údaje uváděné žalovanými neodpovídají existujícímu stavu věcí, a uvedl, že v průběhu řízení předložil jednak doklady o nabytí vlastnického práva k movitým věcem a detailně popsal, kde se nacházejí, a předložil podrobnou fotodokumentaci. K žádnému darování nedošlo, věci umístil v nemovitosti obec a číslo s úmyslem tyto zde užívat, neboť vedl s žalovanou 1) společnou domácnost, a tyto věci byly používány v této domácnosti. Jakmile pominul důvod společného vedení domácnosti, požadoval vydání věcí. K námitce ohledně přípustnosti důkazu fotografiemi uvedl, že tato námitka je irelevantní, neboť žalobce žil v období let 2007 – 2013 ve společné domácnosti s žalovanými, a fotografie byly pořizovány se souhlasem všech účastníků, nikdy nezaznamenal jakýkoliv nesouhlas s jeho počínáním. Rovněž nesouhlasí, že by náklady řízení byly vyčísleny v nepřiměřené výši.

6. Žalované v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedly, že žalobce pouze polemizuje s hodnocením důkazů provedeným soudem I. stupně, avšak konkrétně nevytýká žádné jednotlivé pochybení, kterého se měl soud dopustit. K předloženému soupisu provedených prací na rodinném domě obec a číslo uvedly, že jak k tomuto soupisu žalobce dospěl, není známo, neprokázal ani jeden předpoklad nároku z bezdůvodného obohacení. V případě investic do cizího majetku je pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo. Poukázaly na judikaturu NS ČR s tím, že to byly právě žalované, které prokázaly, že financování úprav nemovitosti pochází z majetku žalované 1), která toto prokázala soupisem pořízených věcí spolu s doklady s jejich pořízením a zaplacením kupní ceny. Rovněž prokázala financování úprav nemovitosti ze svých zdrojů, kdy žalobce pouze koordinoval a zajišťoval provedení prací. Současně také od žalované 1) přijímal peníze v hotovosti a z těchto peněz platil provedení prací mimo těch, které platila přímo žalovaná 1) v hotovosti nebo převodem.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i jemu předcházející řízení (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), kdy v odvolacím řízení nebyly tvrzeny nové skutečnosti a navrhováno provedení nových důkazů a vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem I. stupně.

8. Soud I. stupně v této věci provedl velmi rozsáhlé dokazování, a to předžalobní upomínkou, soupisem provedených prací na rodinném domě obec a číslo, informací o pozemku, daňovými doklady, prodejními doklady, fakturami, výpisy z účtu anonymizováno banky žalované 1), fotografiemi a výslechem svědků jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno jméno, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, Ing. jméno příjmení, jméno příjmení a žalobce i žalovaných jako účastníků řízení.

9. Pokud jde o žalobcem tvrzené bezdůvodné obohacení, které se mělo žalovaným dostat žalobcem provedenými investicemi do jejich nemovitosti, a to s ohledem na rekonstrukci probíhající v letech 2007 – 2013, soud I. stupně správně přihlédl k námitce promlčení vznesené žalovanými, neboť ve smyslu ust. § 107 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dle kterého je veškeré nároky žalobce uplatněné v tomto řízení třeba posuzovat, je nárok žalobce z tvrzeného bezdůvodného obohacení za roky 2007 až 2012 promlčen. Pokud jde o následné období, je zřejmé, že byť žalobce předložil řadu písemných dokladů (soupis prací, faktury, výdajové prodejní doklady), ze žádného nevyplývá, jaký konkrétní materiál a na jakou část rekonstrukce nemovitosti žalovaných byl tento materiál vynaložen, aby bylo lze zjistit, jak se zvýšila hodnota nemovitosti, a zda tedy došlo k obohacení žalovaných ve smyslu ust. § 451 zákona č. 40/1964 Sb. Soud I. stupně rovněž správně zdůraznil, že žalobce jako podnikatel měl možnost daňové doklady směřovat na sebe s uvedením identifikačního čísla a místa podnikání, tudíž nelze vzít za prokázáno, že by veškerý pořízený stavební materiál byl použit na nemovitost žalovaných. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce žil s žalovanou 1) v rodinné domácnosti jako druh a družka, přičemž, jak z výslechu účastníků, tak slyšených svědků, lze vzít za prokázáno, že i kdyby žalobce hradil část rekonstrukce, jedná se o činnost odpovídající vedení rodinné domácnosti a společnému soužití. Rovněž lze uvést, že soupis provedených prací není konkrétní, neboť neobsahuje, jaké práce představuje ta která položka, jaký materiál byl použit a v jakém rozsahu. Plněním bez právního důvodu (§ 451 z. č. 40/1964 Sb.) mohou být i investice vynaložené na cizí věc, jestliže neexistoval právní důvod (např. smluvní ujednání s vlastníkem), aby někdo jiný než vlastník do věci investoval své prostředky. příjmení nemovitosti v tom případě vzniká prospěch v rozsahu, v němž se nemovitost provedenou investicí oproti předchozímu stavu zhodnotila, nikoliv v rozsahu vynaložených investic, a to k okamžiku, kdy k tomuto zhodnoceni (ke zlepšení kvality či charakteru věci), došlo. V případě investic do cizího majetku je bezdůvodným obohacením nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo, tj. rozdíl mezi hodnotou jeho věci (tržní cenou) před investicemi a poté. Obohacený je povinen vydat jen ten majetkový prospěch, jehož se obohacenému dostalo, a nikoliv nahradit majetkovou ztrátu tomu, na jehož úkor bylo obohacení získáno (viz rozsudek NS ČR 32 Cdo 1164/2013). Požaduje-li tedy žalobce v tomto řízení po žalovaných finanční plnění, jehož výši opírá o„ soupis prací„, výslech svědků, faktury a prodejní doklady, tj. žádá hodnotu svých vynaložených finančních prostředků, nebylo lze jeho návrhu vyhovět. Pokud jde o žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem za účelem zjištění hodnoty materiálu a hodnoty provedených prací, tento důkaz nebylo lze provést, neboť v době jeho navržení (jednání dne 12. 9. 2016) uplynula již lhůta 30 dnů, která byla soudem I. stupně poskytnuta při jednání dne 26. 11. 2015, a k provedení tohoto důkazu již nebyly splněny zákonné podmínky dle § 118 b) odst. 1 o. s. ř., neboť uběhla již lhůta poskytnutá dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud I. stupně tedy rozhodl věcně správně, pokud výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná 1) byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1.211.253 Kč a žalovaná 2) částku 403.751 Kč, tudíž byl tento výrok odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

10. Pokud jde o požadavek žalobce na vydání movitých věcí, zde muselo být prokázáno jak vlastnické právo žalobce, tak skutečnost, že jednotlivé movité věci mu žalované neprávem zadržují (§ 123 zákona č. 40/1964 Sb.).

11. Pokud jde o sedací soupravu oranžové barvy, zde soud I. stupně žalobě vyhověl, neboť vzal za prokázáno, že tato se nachází v nemovitosti žalovaných, kdy svědkyně sice uvedly, že se jednalo o dar, avšak žádná nebyla darování přítomna, a informace měly zprostředkovaně ze strany 1) žalované. Totéž se týká dvou komod, čtvercového stropního světla, béžového koberce Alikante, přikrývky letní, tří polštářů zdravého spaní, dvou kusů žlutého povlečení, stropního světla, slunečníku, stojanu zahradního stolu, 6 kusů židlí, sušáku na prádlo, zástěny, bambusových rohoží, kdy sice žalované tvrdily, že se jednalo o dary, ovšem své tvrzení dostatečně neprokázaly. Pokud jde o botník, požadoval žalobce vydání dvou botníků barvy světle hnědé, kdy v řízení bylo prokázáno, že byl zakoupen 1 botník a tento byl žalobci vydán, tudíž ohledně druhého botníku nebylo prokázáno, že by tento byl zakoupen a kdo ho zakoupil. Ze shora uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změněn (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) jen tak, že byl zamítnut návrh žalobce, aby žalované 1) a 2) byly povinny společně a nerozdílně vydat žalobci jeden botník barvy světle hnědé, jinak byl tento výrok jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

12. Pokud jde o námitku žalovaných ohledně přípustnosti důkazu pořízenými fotografiemi, pak nutno uvést, že v letech 2007 až 2013 žili účastníci v rodinné domácnosti a pořízení fotografií ohledně jednotlivých movitých věcí nelze v daném případě považovat za zásah do soukromí, kdy se s ohledem na společné soužití jedná, dle názoru odvolacího soudu, o činnost zcela obvyklou, kdy žalobce uvedl, že fotografování bylo při různých příležitostech za přítomnosti všech procesních stran.

13. Pokud jde o výrok II., jímž byla zamítnuta žaloba na vydání movitých věcí, zde soud I. stupně správně na základě provedeného dokazování konkretizoval, že u části movitých věcí bylo prokázáno, že se jednalo o dar pro žalované (anténa – internet, televizor Panasonic, sporák značky Mora, nová digestoř a baterie jméno, tiskárna, notebook, cestovní taška, kufry barvy červené, pár lyží, lyžařské hole, přilba). U části movitých věcí, jež požadoval žalobce vydat, pak nebylo prokázáno, že by je pořídil žalobce (3 police barvy bílé, 2 komody, 2 ks úložných šuplíků pod postelí, 1 postel, 2 matrace, stropní světlo, dámské kolo příjmení, 2 ks police bílé). U části movitých věcí pak nebylo prokázáno, že by se vůbec v nemovitosti žalovaných nacházely (sklo pod televizi, nádobí – pekáč, příbory, kastroly, zapékací mísa, poklop, palička na maso, struhadlo s rukojetí, tlakoměr značky Omron, elektrický kráječ jméno, konvice, tlakový hrnec, nabíječka baterií, koberec tmavě vínový, koberec letní světlý, koš na prádlo, hadice, držák, fólie na zakrytí střechy, 10 ks květináčů, vozík na stěhování, žehlící prkno, žehlička Tefal, stavební kolečka, hrábě, rýč, sekera, plastová nádoba na ryby, 2 hliníkové stolky, 6 ks sedáků, 2 plastové konve barvy zelené). Byť u některých věcí žalobce předkládal faktury, případně výdajové prodejní doklady, nebylo lze zjistit, že tyto listiny prokazují koupi věcí, jichž vydání se žalobce v tomto řízení domáhá, neboť nebylo prokázáno, že by předmětné věci zakoupil žalobce, že je jejich vlastníkem, a že tyto věci mu obě žalované neprávem zadržují (§ 123 zákona č. 40/1964 Sb.), kdy s ohledem na charakter společného soužití účastníků trvající řadu roků lze předpokládat, že věci byly zakoupeny z důvodu, aby byly užívány všemi členy domácnosti, a tvrzení žalobce, že předmětné věci žalovaným pouze„ zapůjčuje“ s tím, že„ kdy by se něco stalo, tak si je vezme zpět“ se jeví jako nevěrohodné.

14. Odvolací soud z výše uvedených důvodů výrok II. rozsudku soudu I. stupně, jímž byla žaloba na vydání movitých věcí v tomto výroku uvedených zamítnuta, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), kdy v podrobnostech odkazuje na správné a přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

15. Závislý výrok IV. o nákladech řízení státu byl rovněž jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.), kdy žalobce byl v řízení úspěšný pouze v nepatrné části, proto je povinen hradit v celém rozsahu náklady řízení státu, jejichž výše byla určena správně.

16. Ohledně nákladů řízení účastníků so0ud I. stupně nerozhodl zcela správně, kdy do těchto nezahrnul některé úkony učiněné právním zástupcem žalovaných. V řízení byly uplatněny dva nároky, a to jednak nárok na vydání movitých věcí a dále nárok na zaplacení peněžitého plnění, je tedy nutno postupovat dle ust. § 7, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. U 1) žalované, po které je požadováno zaplacení částky 1.211.253 Kč, činí součet tarifních hodnot 1.221.253 Kč (§ 9 odst. 1 citované vyhlášky), tj. sazba za 1 úkon právní služby je 13.220 Kč a při společném zastoupení dvou osob pak částku 10.576 Kč. U 2) žalované pak činí součet tarifních hodnot 413.751 Kč, sazba za 1 úkon právní služby po snížení o 20 % je 7.984 Kč. V řízení před soudem I. stupně pak učinil právní zástupce žalovaných tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření na výzvu soudu, účast při přípravném jednání soudu I. stupně – sazba za půl úkonu, doplnění vyjádření na výzvu soudu dne 23. 12. 2015, písemné vyjádření k výzvě soudu ze dne 2. 3. 2016, účast na jednání dne 12. 9. 2016, které přesáhlo 2 hodiny, účast na jednání dne 15. 12. 2016, které přesáhlo 2 hodiny, účast na jednání dne 20. 2. 2017, které přesáhlo 2 hodiny, písemné doplnění důkazu k výzvě soudu, účast na jednání dne 6. 3. 2017, které přesáhlo 2 hodiny, účast na jednání dne 27. 4. 2017, které přesáhlo 2 hodiny, účast na výslechu svědkyně dožádaným soudem obec a číslo, a účast na jednání dne 13. 11. 2017. Jedná se tedy o 17,5 úkonu, dále 18 x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), tj. 5.400 Kč – pro každou žalovanou 2.700 Kč; úhrnem činí náklady řízení před soudem I. stupně pro 1) žalovanou částku 187.780 Kč a 21 % DPH (39.434 Kč) – úhrnem 227.214 Kč. U 2) žalované bylo vycházeno ze součtu tarifních hodnot, tj. 10.000 Kč shodně jako u 1) žalované a částky 403.751 Kč, tj. celkem z částky 413.751 Kč, tudíž sazba za 1 úkon právní služby snížená o 20 % je 7.984 Kč. Za 17,5 úkonu pak náleží částka 139.720 Kč a 2.700 Kč režijní paušál – 142.420 Kč. Spolu s 21 % DPH (29.908 Kč) činí náklady řízení 1) žalované před soudem I. stupně částku 172.328 Kč.

17. Změna výroku V. rozsudku soudu I. stupně je odůvodněna ust. § 220 o. s. ř.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., žalované 1) a 2) byly v odvolacím řízení neúspěšní pouze v napadené části, kdy došlo ke změně pouze u jediné položky ve výroku I. týkajícího se vydání movitých věcí (botník barvy světle hnědé), uložil proto odvolací soud žalobci hradit žalovaným náklady odvolacího řízení v plné výši spočívající v odměně za zastoupení advokátem. Předmětem odvolacího řízení byl rozsudek soudu I. stupně v celém jeho rozsahu, tudíž tarifní hodnota, z níž nutno vycházet při rozhodnutí o nákladech řízení účastníků, je shodná jako před soudem I. stupně. Vycházeje z ust. § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ) odst. 2 písm. f), § 12 odst. 3, 4, § 13 odst. 3 a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, je sazba za 1 úkon právní služby u 1) žalované ve výši 10.576 Kč, úkon ve výši poloviční sazby 5.288 Kč, přičemž v odvolacím řízení učinil právní zástupce žalovaných 4 úkony právní služby (písemné odvolání, písemné vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu 10. 3. 2022 a účast při vyhlášení rozsudku – úkon ve výši poloviční sazby dne 17. 3. 2022). Dále náleží 2 x režijní paušál (tj. 1 polovina v případě dvou žalovaných) tj. 600 Kč, náhrada za ztrátu času za 12 půlhodin při zohlednění dvou žalovaných a účasti při dvou jednáních ve dnech 10. 3. 2022 a 17. 3. 2022 – 600 Kč, jedna polovina cestovného, které bylo účtováno za účast při dvou jednáních ve dnech 10. 3. 2022 a 17. 3. 2022, a to při každém jednání ve výši 1.322 Kč (BMW X 5 registrační značka obec obec a zpět 150 km, spotřeba 11,1 l číslo km, cena pohonných hmot 37,10 Kč l, paušální náhrada 4,70 Kč km – vyhláška č. 511/2021 Sb.), celkem za 1 cestu 1.322 Kč; úhrnem činí náklady odvolacího řízení u 1) žalované 39.538 Kč a 21 % DPH (8.302 Kč) – 47.840 Kč a polovina soudního poplatku odvolání (v celkové výši zaplacen 2.000 Kč) – 1.000 Kč; celkové náklady odvolacího řízení jsou ve výši 48.840 Kč.

19. U 2) žalované za shodný počet úkonů právní služby vycházeje ze sazby za 1 úkon ve výši 7.984 Kč; úkon ve výši poloviční sazby 3.992 Kč, 2 x 300 Kč režijní paušál 600 Kč, náhrada za ztrátu času 600 Kč, dále polovina cestovného ke dvěma jednáním, tj. 1.322 Kč; úhrnem činí náklady odvolacího řízení 30.466 Kč a 21 % DPH (6.398 Kč) – celkové náklady odvolacího řízení u 2) žalované spolu s polovinou soudního poplatku z odvolání 1.000 Kč, jsou ve výši 37.864 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).