38 CO 65/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. ledna 2022, č. j. 10 C 273/2020 - 35

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 4.772,59 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozsudkem žalobu o určení, že účastníci jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky ideální jedné poloviny vzhledem k celku pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] zaps. na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], vše v k. ú. [obec] (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 10.200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně o žalobě, doručené dne 30. 10. 2020, kterou se žalobkyně domáhala určení, že v rámci společného jmění manželů jsou s žalovaným vlastníky ideální poloviny výše uvedených nemovitostí, které měli dříve v podílovém spoluvlastnictví, kdy každý z nich vlastnil spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny, s odůvodněním, že dne 3. 5. 2019 uzavřeli dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na jejímž základě je v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník zapsán žalovaný. Tento zápis podle žalobkyně neodpovídá platnému právnímu stavu, neboť v době uzavření dohody byli účastníci manželé, a proto ideální jedna polovina nemovitostí, které žalovaný dle této dohody nabyl, spadá s odkazem na § 709 občanského zákoníku do společného jmění manželů. Ačkoliv si v dohodě smluvili, že nemovitosti budou ve výlučném vlastnictví žalovaného, je nutno vycházet z toho, že společné jmění manželů lze zúžit jen notářským zápisem. Vypořádací podíl žalovaný uhradil žalobkyni z prostředků pocházejících ze společného jmění manželů, jelikož splátky byly placeny bezhotovostními převody z účtu, na kterém docházelo k mísení výlučných a společných prostředků. Darovací smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a jeho otcem žalobkyně považuje za účelový dokument, neprokazující, že prostředky na vyplacení vypořádacího podílu pocházely výlučně ze zdrojů žalovaného.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v dohodě o vypořádání podílového spoluvlastnictví byl jasně deklarován úmysl účastníků převést nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví, za což žalobkyně obdržela protiplnění z jeho výlučných prostředků, konkrétně z účelového daru od jeho otce. Celá věc se proto pohybuje mimo režim společného jmění manželů. Žalovaný poukázal na návrh dohody ze dne 16. 5. 2020 o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství zaslaný mu žalobkyní, v němž bylo uvedeno, že ve společném jmění manželů nemají žádný nemovitý majetek.

4. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva, bez něhož by toto právo nemohlo být zapsáno do katastru nemovitostí. Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že úmysl účastníků zrušit a vypořádat spoluvlastnictví byl do textu dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem vtělen v souladu se zákonnými požadavky zcela jednoznačně, nerozporně a srozumitelně. Takto projevenou vůli účastníků je třeba respektovat a nelze ji jednou smluvní stranou v budoucnu zvrátit jen tím, že následně dospěje z jejího pohledu k výhodnějšímu uspořádání svých majetkových poměrů. Soud má za nesporné, že žalobkyně v předmětné dohodě deklarovala svoji vůli nebýt nadále spoluvlastníkem daných nemovitostí. Za této situace se v kontextu celé věci jeví jako nelogické a v rozporu s dříve projevenou vůlí účastníků, aby žalobkyně přestala„ sama“ vlastnit svůj spoluvlastnický podíl a tento nově nabyla do„ společného“, tj. do společného jmění manželů, což se nemohlo stát ani z důvodů, že k vypořádání spoluvlastnictví došlo za trvání manželství účastníků. Dále vzal soud za prokázáno, že vypořádací podíl byl žalobkyni uhrazen z výlučných prostředků žalovaného, které obdržel darem od svého otce, což bylo doloženo darovací smlouvou. Na darovanou částku soud pohlíží jako na výlučné jmění žalovaného, které bylo použito na vypořádací podíl žalobkyni podle dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Přistoupením na argumentaci žalobkyně, by prostředky, které získala z vyplaceného vypořádacího podílu ze strany žalovaného, spadaly rovněž do režimu společného jmění manželů a žalovaný by tak měl rovněž nárok na jejich vypořádání, což je zcela nelogické a v rozporu s vůlí účastníků vypořádat jejich vzájemné spoluvlastnické vztahy s konečnou platností. Soud I. stupně uzavřel, že předmětná ideální jedna polovina nemovitostí nebyla a není součástí (nevypořádaného) společného jmění účastníků, a proto žalobu zamítl. Žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti shora uvedenému rozsudku žalobkyně podala odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasí se závěry soudu I. stupně, že užití judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2879/2012) není možné, naopak se domnívá, že tato je na daný případ aplikovatelná, když je nerozhodno, který subjekt je na druhé straně závazkového vztahu vypořádání podílového spoluvlastnictví. Pokud soud argumentuje vůlí žalobkyně vyvázat se ze spoluvlastnictví a vůlí nabýt podíl do výlučného jmění druhého manžela, o tom, i pokud by toto platilo, žalobkyně uvedla, že měnit zákonný rozsah společného jmění manželů lze činit pouze formou veřejné listiny. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2779/2008. Žalobkyně nesouhlasí, že nebylo prokázáno, že byť část použitých peněžních prostředků na vypořádání byla součástí společného jmění manželů. Žalobkyně prokázala, že k uzavření smlouvy a nabytí vlastnictví došlo za trvání manželství účastníků, potom důkazní břemeno týkající se původu použitých peněžních prostředků tíží žalovaného (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2615/2004). Použití výlučných prostředků na úhradu vypořádacího podílu žalovaný dovozoval pouze předložením darovací smlouvy ze dne 15. 4. 2019 uzavřené mezi ním a jeho otcem. Svoji povinnost nesplnil a ani nemohl splnit, když způsob předání tvrzených darovaných finančních prostředků, jejich vklad na účet žalovaného, jakož i konečné použití těchto prostředků na úhradu vypořádacího podílu nejenže netvrdil, ale už vůbec ani neprokazoval. Žalovaný v souladu s uzavřenou dohodou o vypořádání podílového spoluvlastnictví svoji povinnost hradit žalobkyni plnil postupně, a to bezhotovostními platbami ze svého bankovního účtu na účet žalobkyně. Pokud se na jeho bankovním účtu nacházely pouze jeho výlučné prostředky, nechť toto prokáže, když předložená darovací smlouva bez dalšího nemůže toto tvrzení bez pochyb prokázat. Ze samotné předložené darovací smlouvy nevyplývá faktické poskytnutí peněžních prostředků, je v ní pouze závazek otce tyto peněžní prostředky žalovanému předat. Zda k předání došlo, již není ze smlouvy patrné. Darovací smlouva byla čistě účelově vytvořeným dokumentem, který nemá oporu ve faktickém stavu věcí, tedy že došlo k převodu tvrzených finančních prostředků z otce žalovaného na žalovaného.

6. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Podle § 709 odst. 1 občanského zákoníku, součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

9. Podle § 1121 občanského zákoníku, každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.

10. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

11. Podle § 1141 odst. 1 občanského zákoníku, spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.

12. Podle § 1141 odst. 2 občanského zákoníku, spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

13. Po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva (§ 80 o. s. ř.), neboť bez určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, by její právo nebo právní vztah, na kterém je účastna, bylo ohroženo nebo by se její právní postavení stalo nejistým. V případě nemovitých věcí je na požadovaném určení naléhavý právní zájem dán, neboť bez něho by vlastnické, případně spoluvlastnické právo nemohlo být zapsáno do katastru nemovitostí.

14. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že danou věc nelze posuzovat podle ustanovení § 708 a násl. občanského zákoníku upravujících manželské majetkové právo.

15. S přihlédnutím k ust. § 709 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, se nově nabytý spoluvlastnický podíl k nemovitostem, které nepatřily do společného jmění účastníků (manželů), nestal předmětem jejich společného jmění, neboť předmětný podíl žalovaný nabyl ze svých výlučných prostředků, které získal darem od svého otce, což prokázal darovací smlouvou ze dne 15. 4. 2019 (§ 709 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku). Soudem I. stupně provedený důkaz zmíněnou darovací smlouvou považuje odvolací soud za dostatečný k prokázání tvrzení žalovaného, že k výplatě vypořádacího podílu dle dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byly použity prostředky nespadající do jejich společného jmění manželů. Odvolací soud tak nemá výhrady proti postupu soudu I. stupně, který z pravosti darovací smlouvy vycházel a vzal ji jako dostatečný důkaz, že finanční vyrovnání spoluvlastnického podílu žalobkyně jí bylo žalovaným vyplaceno z jeho výlučných prostředků. Z výše uvedeného je zřejmé, že spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem, který žalovaný nabyl na základě dohody účastníků, byť za trávní jejich manželství, se předmětem jejich společného jmění nestal. Vzhledem k tomu, že i odvolací soud vzal za prokázáno, že vypořádací podíl byl podle dohody účastníků ze dne 3. 5. 2019 vyplacen žalobkyni z výlučných prostředků žalovaného, bylo nadbytečné zabývat se další argumentací žalobkyně, odkazující na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2879/2012, sp. zn. 22 Cdo 2779/2008. V návaznosti na ust. § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1, 2 občanského zákoníku má odvolací soud dále za správný závěr soudu I. stupně (odst. 13 a 14 odůvodnění napadeného rozsudku) k projevu vůle žalobkyně vyjádřené v dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 3. 5. 2019, v níž dala zcela jasně, určitě a srozumitelně najevo, že již nehodlá být spoluvlastnicí předmětných nemovitostí.

16. Po zjištění, že soud I. stupně provedl v dané věci dostatečné dokazování, správně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) včetně výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, na jehož správné odůvodnění soudu I. stupně odkazuje.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 4.772,59 Kč sestávající se z odměny právního zástupce žalovaného za poskytnutí 1 úkonu právní služby v sazbě 3.100 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) v návaznosti na § 9 odst. 4, písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (účast u jednání před odvolacím soudem dne 23. 6. 2022), z náhrady hotových výdajů 1x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z náhrady za promeškaný čas 6 půlhodin x 100 Kč podle § 14 odst. 3 výše citované vyhlášky v souvislosti s účastí zástupce žalobce u jednání před odvolacím soudem, dále z cestovného 772,59 Kč za použití osobního motorového vozidla [anonymizováno], r. z. [anonymizováno] s průměrnou spotřebou 4,93 l nafty /100 km, při ceně nafty 47,10 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 4,7 Kč km podle vyhlášky č. 116/2022 Sb. v platném znění s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalobce ke Krajskému soudu v Brně a zpět (2x 55 km) celkem 110 km.

18. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.