38 Co 76/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČ IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o náhradu škody o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 10. 2023, č. j. 5 C 81/2021 – 213 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 12. 2023 č. j. 5 C 81/2021 - 218

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Shora označeným rozsudkem ve spojení s výše citovaným usnesením bylo rozhodnuto tak, že žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši , částka, Kč se zamítá. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, Kč k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta v , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobci bylo dále uloženo zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání a navrhl jeho změnu tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Namítl, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav a nesprávně věc právně posoudil. Uvedl, že odpovědnost advokáta za způsobenou škodu výkonem advokacie vyplývá z ust. § 16 a 24 zákona o advokacii, přičemž odpovědnost je vystavěna na principu objektivní odpovědnosti. Nesprávné právní posouzení věci je nutno spatřovat jako jednoznačné pochybení advokáta jako člověka v právu erudovaného. Odrazování žalobce od uzavření smíru je jednáním, které je pochybením advokáta, neboť tento je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. Odpovědnosti se zprostí advokát pouze v případě, prokáže-li že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, kterého lze na něm požadovat, což v tomto případě určitě neprokázal. Soud I. stupně nesprávně konstatoval, že neexistovala reálná možnost mimosoudního vyřešení původního sporu, což je v přímé kontradikci s provedeným dokazováním, neboť oba svědci – manželé , jméno FO, , účastníci původního sporu s žalobcem, potvrdili, že byli svolní ke smírnému vyřešení věci, přičemž svědek , jméno FO, přímo připustil reálnou možnost, že by přistoupili na nabídku ve výši poloviny žalované částky. Soud nesprávně uchopil skutečnost ohledně objektivní odpovědnosti advokáta, jako ustanovení lex specialis k obecné odpovědnosti. Neshledal v konkrétním případě pochybení žalovaného, v čemž nutno spatřovat nesprávné právní posouzení věci.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně s tím, že žalobce odkazuje na objektivní odpovědnost advokáta, přičemž pomíjí, že nejprve musí být splněny podmínky, aby taková odpovědnost vůbec vznikla. Spornými jsou v podstatě všechny tři podstatné podmínky – zda vůbec vznikla škoda, zda žalovaný jako advokát při výkonu advokacie jednal vadným způsobem, i otázka, zda je mezi tímto jednáním a vzniklou škodou taková příčinná souvislost, že by bez něj škoda nemohla vzniknout. Břemeno tvrzení i důkazní přitom leží na žalobci. Je namístě jako předběžnou otázku zkoumat, zda aby žalobce v původním sporu byl ve svém postavení úspěšný, nebýt vadného jednání advokáta. Zpětvzetím odvolání však žalobce sám vytvořil situaci, kdy změnou postoje uznal nároky protistrany. Ani otázka existence škody nebyla prokázána. Žalobce škodu vyvozuje z hypotetické situace uzavření soudního smíru v průběhu původního řízení za opět hypotetické situace, kdy by se žalující strana vyjádřila kladně k jím učiněné kompromisní nabídce. Naopak svědek , jméno FO, jednoznačně uvedl, že ochota uzavřít smír byla pouze na počátku řízení a postupně klesala s tím, jak prováděné důkazy hovořily v jejich prospěch. V době, kdy nabídka byla učiněna, již žalující stranou nebyla nijak diskutována a nebylo na ni reagováno. Tvrzení žalobce, že jednáním žalovaného mělo být aktivní odrazování žalobce od jakékoliv smírné varianty, nebylo potvrzeno žádným z provedených důkazů. K prokazování liberačních důvodů dle § 24 odst. 4 zákona o advokacii se není třeba vyjadřovat s ohledem na skutečnost, že v řízení nebyl prokázán ani vznik škody ani jednání žalovaného, které by ke vzniku škody vedlo.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž dokazování doplňoval či opakoval, kdy v odvolacím řízení účastníci nenavrhovali provedení nových důkazů, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. V daném případě se žalobce po žalovaném domáhá náhrady škody z titulu odpovědnosti žalovaného jako advokáta dle ust. § 24 zákona o advokacii, kdy dle jeho tvrzení mu škoda měla vzniknout profesním pochybením žalovaného při výkonu advokacie, a to během právního zastoupení žalobce žalovaným v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 62 C 50/2013, ve kterém se manželé , jméno FO, a , jméno FO, jako žalobci domáhali vůči žalobci (v postavení žalovaného) zaplacení částky , částka, Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že stavební práce v domě č. p. , číslo, , adresa, , který koupili od žalobce na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , byly provedeny nekvalitně a neodborně, přičemž žalovaný žalobce ujišťoval, že nárok je promlčen, a přestože žalovaný navrhl uzavření soudního smíru, návrh nebyl realizován a ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem, kterým byl žalobce zavázán k úhradě žalované částky a nákladů řízení. Žalovaný doporučil žalobci podat odvolání, posléze se s žalovaným dohodl na ukončení právního zastoupení, a žalobcem bylo následně odvolání vzato zpět. Žalobce uvedl, že z titulu sporu s , jméno FO, a , jméno FO, zaplatil celkem částku ve výši , částka, Kč, a pokud by byl uzavřen smír, zaplatil by celkem , částka, Kč, a rozdíl těchto částek činí , částka, Kč, což uplatňuje v tomto řízení.

6. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii (zákon č. 85/1996 Sb. ve znění účinném ke dni 18. 1. 2011), advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

7. Aby mohla vzniknout odpovědnost za škodu ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení, musí být splněny tři základní podmínky: zda došlo ke vzniku škody, zda žalovaný jako advokát při výkonu advokacie jednal v rozporu s ustanoveními zákona o advokacii, a zda existuje příčinná souvislost mezi takovým jednáním advokáta a vznikem škody. Odvolací soud v tomto případě dospěl k závěru, že nebyl splněn základní předpoklad, a to vznik škody. Žalobce tuto škodu vyvozuje ze zcela hypotetické situace, že by v průběhu původního řízení před soudem I. stupně došlo k uzavření smíru, kdy bylo ze strany žalovaného jako právního zástupce žalobce navrženo zaplacení poloviny částky požadované žalobou, tj. částky , částka, Kč. Byť žalobci v původním řízení – tj. manželé , jméno FO, a , jméno FO, zpočátku potvrdili ochotu jednat ve věcí smírně, než aby bylo vedeno soudní řízení, nebyla otázka projednávána, nebylo prokázáno, že by již v rámci mediace bylo reálné uzavřít dohodu, která by pro žalobce byla výhodná, přičemž výpovědí svědka , jméno FO, nebylo prokázáno, že by v rámci mediace žalovaný jako právní zástupce žalobce odrazoval klienta od uzavření dohody. V průběhu soudního řízení již nebylo lze ukončit spor dohodou, na jejímž základě by byla zaplacena částka navržená ve výši , částka, Kč, kdy provedené dokazování bylo ve prospěch žalujících – manželů , jméno FO, , a uzavření takové dohody by pro nebylo výhodné, neboť prováděné důkazy hovořily v jejich prospěch. Jak vyplývá z výslechu svědka , jméno FO, , v době, kdy nabídka byla učiněna, již nebyla žalující stranou diskutována, a o jejím obsahu účastníci sporu nejednali. Dosažení smíru tedy nebylo ani hypotetické. Tvrdí-li žalobce, že jednáním žalovaného jako jeho právního zástupce měla být žalobci způsobena škoda tím, že žalovaný žalobce odrazoval od uzavření sporu smírem, nebylo toto tvrzení potvrzeno žádným důkazem. Z výslechu svědků manželů , jméno FO, vyplývá, že samotný žalobce se postavil od počátku k jejich nároku odmítavě, a nebylo možné dovodit, že by byl ochoten věc vyřídit smírem. Poté, co žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit náklady řízení, a žalovaný - právní zástupce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, žalobce vzal podané odvolání zpět, tj. vzdal se možnosti posouzení věci v odvolacím řízení.

8. Z provedeného dokazování soudu I. stupně tedy vyplývá, že reálná možnost skončit spor smírem, jímž by se žalobce zavázal hradit částku , částka, Kč manželům , jméno FO, , nebyla jimi zvažována, konkrétní podmínky nebyly řešeny, a tvrzená škoda je žalobcem vyvozována pouze hypoteticky, kdy dosažení smíru se pohybovalo pouze v hypotetické rovině. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobce, že byl od počátku ujišťován žalovaným, že nárok manželů , jméno FO, je promlčen.

9. Jelikož v daném případě nebyl prokázán vznik škody, kdy, jak výše uvedeno, existence škody tvrzená žalobcem vychází pouze z hypotetické situace, že by spor mezi ním a manžely , jméno FO, byl vyřešen smírem, kdy nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi vznikem údajné škody a jednáním žalovaného, soud I. stupně rozhodl věcně správně, pokud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

10. Správný je i výrok o nákladech řízení účastníků a nákladech řízení státu, kdy výpočet těchto nákladů řízení vyplývá z podrobného odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Odvolací soud proto ze všech shora uvedených důvodů napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

11. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., Žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný požadoval náhradu ve výši 50 % s výjimkou nákladů cestovného, tyto požadoval v plné výši. V odvolacím řízení byly učiněny právním zástupcem žalovaného 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu - § 11 odst. 2 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění), tj. 2 x , částka, Kč, 1 x režijní paušál , částka, Kč, 1 x , částka, Kč, z toho 50 % je ve výši , částka, Kč. Dále náleží náhrada za 4 půlhodiny ztráty času (§ 14 odst. 3 citované vyhlášky), tj. , částka, Kč a cestovné osobním vozidlem ze sídla právního zástupce žalovaného do sídla odvolacího soudu a zpět vozem Hyundai reg. zn. , SPZ, , průměrná spotřeba 6,2 l/100 km, cena pohonných hmot , částka, Kč/1 l dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., základní náhrada , částka, Kč při vzdálenosti 220 km, jde o částku , částka, Kč. Celková úhrada je pak ve výši , částka, Kč, kterou je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobce žalovanému k rukám jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku.