38 CO 88/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 53.838 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 2. 2022 č. j. 10 C 253/2019 - 278

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 65.180 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 12.706 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 53.838 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 53.838 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. Výrokem II. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 61.814 Kč k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání a navrhl jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. Uvedl, že nesouhlasí se závěry soudu, že mezi žalobcem a žalovaným neexistovala přímo uzavřená smlouva o poskytování právních služeb s jasně vymezenými právy a povinnostmi, ale má za to, že tato jsou upravena v jednotlivých plných mocích, kde je uveden rozsah poskytování právní služby, a v dokumentech nazvaných„ Prohlášení“, kde je definován základní způsob odměňování a modifikován způsob komunikace mezi žalobcem a žalovaným. Dle žalobce mezi ním a žalovaným vznikl závazkový vztah, kde administrátor poskytoval žalovanému služby tak, že„ spravoval“ jednotlivé případy. Nárok na úhradu odměny advokáta za poskytování právních služeb za situace, kdy nebylo možno tyto uspokojit primárně dohodnutým způsobem, žalovaný nijak nerozporoval, až do doby, kdy na něm žalobce uplatnil nárok na odměnu za jemu poskytnuté služby. Dle názoru žalobce soud nesprávně vyložil text„ Prohlášení“, který je nutno vykládat v kontextu jednotlivých smluv o zápůjčce, kdy se jednotliví dlužníci i žalobce zavázali plnit z těchto smluv výhradně administrátorovi jako platebnímu místu, a tento pak dále finanční prostředky distribuoval dle dohodnutých pravidel. Ve smlouvách o zápůjčce se žalovaný zavázal veškeré finance, které z titulu těchto smluv obdržel, poskytnout administrátorovi k dalšímu zpracování. Je proto logické, že i finanční prostředky, odpovídající nákladům případných řízení za zastupování žalobcem, měl„ hradit v zastoupení zmocnitele“ administrátor. Dle názoru žalobce není pro posouzení obsahu závazku zásadní to, kdo a jakým způsobem s ním komunikoval, ale kdo primárně těžil ze žalobcem poskytnuté služby, což byl jednoznačně žalovaný. Způsob komunikace„ přes administrátora“ byl mezi ním a žalovaným dohodnut v prohlášení, k němuž žalovaný dobrovolně přistoupil, a způsob ujednání byl žalovanému ku prospěchu. Žalobce považuje za nesprávné a vnitřně rozporné hodnocení závazkového vztahu mezi ním a žalovaným, který z důvodu nepoctivosti žalobce a pro zjevný rozpor s dobrými mravy postrádá právní ochrany. To, že se jednalo o jistou formu možného doporučení služeb žalobce při uzavírání smluv o zápůjčce, bylo dle názoru žalobce možno vyvodit jednak z jednotlivých smluv o zápůjčce, a rovněž z výpovědi bývalé zaměstnankyně administrátora paní [příjmení], která jednoznačně potvrdila, že zastupování žalobcem bylo dáno jako možnost jednotlivým zapůjčitelům, kteří mohli, ale nemuseli s tímto souhlasit.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že se plně ztotožňuje s jeho závěry, tj. nedostatkem pasivní věcné legitimace na straně žalovaného, a rozporem při uzavírání smlouvy o právní pomoci se zákonem o advokacii ve spojení s Etickým kodexem České advokátní komory. V otázce pasivní věcné legitimace dospěl nalézací soud ke stejnému právnímu názoru jako Okresní soud [okres] ve skutkově obdobné věci, kterýžto názor obstál i v přezkumu Ústavním soudem České republiky. Pokud se týče otázky způsobu uzavření smlouvy o právní pomoci, dospěl nalézací soud ke stejným právním závěrům jako Okresní soud v Jihlavě, kterýžto opět obstál v přezkumu Ústavního soudu České republiky.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž dokazování opakoval či doplňoval, kdy v odvolacím řízení účastníci netvrdili nové skutečnosti a nenavrhovali provedení dalších důkazů, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že tento dospěl k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce mohl domáhat úhrady učiněných úkonů právě po žalovaném, kdy plné moci uzavřené mezi nimi byly sjednány v rozporu s Etickým kodexem České advokátní komory (dále jen ČAK). Požadavek žalobce, aby mu plnil žalovaný, nikoliv administrátor, a to z důvodu, že žalobce vypověděl plné moci, lze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, kdy žalobce po dohodě s administrátorem„ sjednával“ dohody o zastoupení s klienty administrátora.

6. K těmto závěrům dospěl soud I. stupně po rozsáhlém dokazování, provedeném řadou listin, výslechem svědků prostřednictvím dožádaných soudů, a to [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a Bc. [jméno] [příjmení], spisem Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 20 C 160/2016, spisem Obvodního soudu [okres] sp. zn. 19 C 272/2016, nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 3021/17 a usnesením Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 3149/17.

7. Odvolací soud po zhodnocení důkazů provedených soudem I. stupně jednotlivě a ve vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.) vycházel ze skutkového stavu, který soud I. stupně zcela správně z provedených důkazů zjistil, a vyvodil z něj též správný a právu odpovídající závěr, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že smlouvy o poskytování právních služeb, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ve věci vymáhání splatných pohledávek dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], na jejichž základě se žalobce po žalovaném v tomto řízení domáhá zaplacení částky 53.838 Kč s příslušenstvím z důvodu nezaplacení úhrady za poskytnutí právních služeb, byly uzavřeny v rozporu s ust. § 17 zákona č. 85/1996 Sb. (zákon o advokacii), dle něhož advokát postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis, jímž je Etický kodex ČAK. Dle článku 32 odst. 2 Etického kodexu ČAK nesmí advokát k náboru klientů použít jiných osob, a to ani vlastních klientů. Za takové nepřípustné použití jiných osob se považuje též, předá-li jim advokát své informační prostředky nebo plné moci s určením, aby jich při získávání klientů pro advokáta použili.

8. V této věci bylo prokázáno, že žalobce po dohodě s administrátorem – subjektem [právnická osoba] uzavíral dohody o zastoupení s klienty administrátora, což vyplývá z plných mocí uzavřených mezi zmocnitelem – v této věci žalovaným [jméno] [příjmení] a zmocněncem – žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy z textu Prohlášení, jež bylo vždy připojeno k plné moci, vyplývá, že zmocnitel prohlašuje, že s ohledem na vzájemné dohody mezi ním, zmocněncem a administrátorem, tj. [právnická osoba] a. s., jež je jejich smluvním partnerem, budou veškeré platby vymožené ve prospěch zmocnitele, včetně náhrady nákladů řízení, hrazeny převodem na účet administrátora, a současně zmocnitel bere na vědomí, že administrátor v zastoupení zmocnitele hradí náklady nalézacího, případně vykonávacího řízení. Dále bylo dohodnuto, že veškeré vymožené platby ze soudního, exekučního i rozhodčího řízení půjdou na účet administrátora, příslušná část náhrady nákladů, která v případě úspěchu ve sporu bude zmocnitelem přisouzená, je odměnou za právní služby zmocniteli v řízení poskytnuté, která bude prostřednictvím administrátora vyplácena zmocněnci. Žalovaný se současně podpisem tohoto Prohlášení vzdal práva na přisouzenou část náhrady nákladů řízení, která náleží zmocněnci. Z výše uvedeného je zřejmé, že mezi žalobcem a administrátorem, tj. [právnická osoba] a. s., bylo v Prohlášení ujednáno, že služby, uskutečněné ve prospěch žalovaného při vymáhání jeho pohledávek, bude žalobci hradit administrátor, nikoliv žalovaný, kdy toto ujednání mezi žalobcem a administrátorem žalovaný akceptoval, a to podpisem výše uvedeného Prohlášení. Nelze tedy přisvědčit žalobci v odvolání, že text Prohlášení je nutno vykládat v kontextu jednotlivých smluv o zápůjčce, kdy se dlužníci žalobce zavázali plnit z těchto smluv výhradně administrátorovi jako platebnímu místu, a administrátor dále finanční prostředky distribuoval dle dohodnutých pravidel. Naopak bylo prokázáno, že úhrady za poskytnuté právní služby žalobcem byly zasílány administrátorem na účet žalobce – advokáta, a to bez součinnosti klienta. Nebylo prokázáno, že by za poskytnuté právní služby měl platit přímo žalovaný, ani smluvní ujednání zavazující žalovaného k součinnosti s advokátem při placení za poskytnuté právní služby. Jak vyplývá z výslechu svědků, především Ing. [příjmení] a Bc. [ulice], spolupráce mezi žalobcem a administrátorem probíhala dlouhodobě, a veškerá komunikace mezi zapůjčitelem (zmocnitelem) a žalobcem (zmocněncem) probíhala výhradně prostřednictvím administrátora, čemuž odpovídá i fakt, že se žalovaný se žalobcem nikdy nesetkali. Rovněž žalovaný neuděloval žádné pokyny žalobci a žalobce jej neinformoval o provedených úkonech, a záměry při vymáhání splatných pohledávek s ním nekonzultoval. Lze tedy uzavřít, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce mohl domáhat úhrady úkonů za provedené právní služby právě po žalovaném. Jak výše uvedeno, plné moci byly sjednány v rozporu s Etickým kodexem ČAK, neboť žalobce činil nábor klientů prostřednictvím jiné osoby, což je kodexem advokáta výslovně vyloučeno. Toto vyplývá i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3021/17, v němž se uvádí, že na základě rámcové smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi stěžovatelem a [právnická osoba] a. s., a popisu mechanismu uzavírání plné moci mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem, nelze okresnímu soudu vytknout, že již jen z těchto dokumentů učinil závěr o náboru klientů prostřednictvím jiné osoby, jež je etickým kodexem advokáta vyloučena.

9. Soud I. stupně tedy v této věci rozhodl zcela správně, když žalobu na zaplacení částky 53.838 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl. Rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výroku I. odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

10. Výrok o nákladech řízení účastníků odvolací soud změnil (§ 220 odst. 3 o. s. ř.), neboť soud I. stupně správně přiznal plně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, a to za zastoupení advokátem, ovšem ke správnému výčtu jednotlivých úkonů právní služby nezahrnul daň z přidané hodnoty u cestovného, která žalovanému náleží. Náklady právního zastoupení ve výši 53.868 Kč je proto třeba navýšit o 21 % DPH z přiznaného cestovného (§ 11312 Kč), tedy náklady řízení úspěšného žalovaného před soudem I. stupně jsou v celkové výši 65.180 Kč.

11. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl i v odvolacím řízení plný úspěch, je proto žalobce povinen nahradit mu náklady odvolacího řízení spočívající v odměně za právní zastoupení. V odvolacím řízení učinil právní zástupce žalovaného 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) - § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, tj. 2 x 3.260 Kč, dále 2 x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), náhradu za ztrátu času 8 půlhodin, tj. 800 Kč (§ 14 odst. 3 citované vyhlášky) a cestovné osobním vozidlem ze sídla právního zástupce žalovaného – ([obec]) do sídla odvolacího soudu ([obec]) a zpět v celkové výši 2.581 Kč (Škoda Superb, spotřeba 2,64 l [číslo] km, cena pohonných hmot nafta 44,10 Kč l, zákl. náhrada 5,20 Kč km, vzdálenost 329 km, dle velkého technického průkazu vozidla; celkem činí náklady odvolacího řízení žalovaného částku 10.501 Kč a 21 % DPH (2.218 Kč) – úhrnem 12.706 Kč