38 CO 96/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa sídlem adresa o zaplacení 38.290 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. března 2022, č. j. 13 C 313/2021 - 31

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím žalobu o zaplacení částky 38.290 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena inominátní smlouva ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, blížící se nejvíce smlouvě o výpůjčce upravené v ust. § 2193 občanského zákoníku. Dne 7. 1. 2015 došlo mezi účastníky k uzavření rámcové smlouvy o výpůjčce, na jejímž základě měly být následně uzavírány jednotlivé smlouvy o výpůjčce s tím, že součástí každé smlouvy o výpůjčce se stane také knihovní řád ve znění účinném ke dni podpisu potvrzení o výpůjčce, jehož součástí jsou i smluvní pokuty, které byly ve smlouvě sjednány. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 10. 2018, č. j. 4 C 37/2018 – 55 bylo žalovanému uloženo vydat žalobkyni vypůjčené knihovní jednotky a dále zaplatit smluvní pokutu za prodlení s jejich vrácením za období od 10. 3. 2015 do 20. 1. 2018 ve výši 36.645 Kč. Podle názoru soudu I. stupně je třeba v dané věci pohlížet na žalobkyni jako na osobu uzavírající smlouvy související„ s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností“ ve smyslu ust. § 420 odst. 2 občanského zákoníku. Na žalovaného je tak nutno ve vztahu k žalobkyni pohlížet jako na spotřebitele a uplatnit příslušná zákonná ustanovení týkající se jeho ochrany. Soud I. stupně má za to, že ujednání o povinnosti žalovaného hradit žalobkyni smluvní pokutu za každý den prodlení s vrácením knihovních jednotek, aniž by byla doba, za kterou může žalobkyně smluvní pokutu účtovat, jakkoliv omezena, nebo aniž by byla stanovena maximální výše pokuty, kterou může žalobkyně požadovat, představuje ujednání, které v rozporu s ust. § 1813 občanského zákoníku zakládá„ v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele“. V této souvislosti soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, 33 Cdo 3368/2008 pokud jde o otázku přiměřenosti smluvní pokuty, která v dané věci vysoce přesahuje výši škody představovanou cenou obdobných titulů, které bude žalobkyně muset s největší pravděpodobností pořídit jako náhradu za tituly nevrácené žalovaným a dále s tím vzniklými administrativními náklady. Povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu mnohonásobně přesahující hodnotu nevrácených knihovních jednotek je bez jakýchkoliv pochyb ve zjevném nepoměru k původní povinnosti (žalobkyni bylo již dříve přiznáno 38.290 Kč, nyní žádala zaplacení dalších 36.645 Kč, v součtu 74.935 Kč). Z výše uvedených důvodů proto nelze k ujednání o smluvní pokutě přihlížet, neboť se jedná o ujednání nepřiměřené ve smyslu § 1813 občanského zákoníku.

3. S ohledem na výsledek řízení rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Žalobkyně podala proti shora uvedenému rozsudku odvolání z důvodů dle ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná jí právo na náhradu nákladů řízení. Napadený rozsudek je v rozporu s prokázanými skutečnostmi, je postaven na nesprávném právním posouzení, je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, s rozsudky odvolacích soudů týkajících se smluvní pokuty požadovaných knihovnami za prodlení s vrácením knih, s rozsudky různých okresních soudů v ČR rozhodujících o pokutách knihoven vůči čtenářům a je v rozporu s ust. § 159a občanského soudního řízení. Ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. 4 C 37/2018 – 55 odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3049/2018, 27 Cdo 6048/2017, 24 Cdo 465/2020, 33 Cdo 4301/2017. Pokud jde o názor soudu I. stupně, že na žalovaného je nutno pohlížet ve vztahu k žalobkyni jako na spotřebitele, je žalobkyně názoru, že příslušná ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitele se na žalovaného nevztahují, k čemuž dospěl i Krajský soud v Brně v rozhodnutí č. j. 44 Co 472/2016 - 94 i Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku č. j. 21 Co 184/2019 – 141. Soud I. stupně pochybil, když se v řízení vůbec nezabýval obvyklostí sjednávání smluvních pokut v oboru knihovnictví s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 ICdo 86/2015. Dále má žalobkyně za to, že názor soudu I. stupně o nepřiměřenosti pokuty dle § 1813 občanského zákoníku je skutkově i právně nesprávný. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 119/99, 33 Cdo 5364/2007, 33 Cdo 3611/2011, 33 Cdo 5364/2007, 33 Cdo 4195/2017, 23 Cdo 485/2009, 26 Cdo 713/2012, 33 Cdo 613/2018. Závěrem žalobkyně uvedla, že jako státní organizace je povinna žalovanou částku vymáhat, neboť jí to ukládá zákon. Soud I. stupně jí tak svým rozhodnutím znemožnil splnit povinnost danou zákonem č. 219/2000 Sb., když jí pohledávku, která je v souladu s právem, nepřiznal.

5. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a vzdal se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Ze spisu soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty za období od 1. 11. 2018 do 30. 10. 2021 ve výši 38.290 Kč za prodlení s vrácením vypůjčených knižních titulů, jejichž hodnota činila celkem 2.473 Kč. Ve věci účastníků ze stejného smluvního vztahu jako v dané věci bylo v minulosti rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 10. 2018, č. j. 4 C 37/2018 – 55, jímž byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobkyni zapůjčené knihovní jednotky do 3 dnů od právní moci rozsudku, dále povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu s jejich vrácením ve výši 36.645 Kč včetně zákonných úroků z prodlení rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku a povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 4.740 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Řízení v této věci bylo u Okresního soudu v Hodoníně zahájeno žalobou dne 1. 2. 2018. Dále bylo odvolacím soudem zjištěno, že smlouva, na základě které byl žalovaný oprávněn k půjčování knihovních jednotek, byla mezi účastníky uzavřena dne 7. 1. 2015, v níž žalovaný potvrdil, že je vázán knihovním řádem žalobkyně a že došlo k dohodě o sjednání smluvních pokut uvedených v knihovním řádu a k dohodě o náhradě škody dle knihovního řádu, a to ve znění knihovního řádu ke dni potvrzení o výpůjčce. V případě prodlení s vrácením výpůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 Kč/jednot. V řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 37/2018 se žalobkyně domáhala smluvní pokuty za období od 10. 3. 2015 do 20. 1. 2018 ve výši 36.645 Kč. V exekučním řízení vedeném u [exekutorský úřad] (sp. zn. [spisová značka]), žalovaný jako povinný uhradil dne 19. 1. 2022 vymáhanou jistinu dle rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 10. 2018, č. j. 4 C 37/2018 – 55 a náklady exekuce. Žalobou doručenou soudu I. stupně dne 4. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další smluvní pokuty ze stejného smluvního vztahu, a to ve výši 38.290 Kč za období od 1. 11. 2018 do 30. 10. 2021 s tím, že žalovaný splnil svou povinnost vrátit knihy formou náhrady škody v exekučním řízení (sp. zn. [spisová značka]) až dne 29. 10. 2021.

8. Odvolací soud nesdílí závěr soudu I. stupně, že žalovaný má v dané věci postavení spotřebitele, jemuž je potřeba poskytnout ochranu ve smyslu ust. § 1813 občanského zákoníku, podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K otázce, zda žalobkyně splňuje či nesplňuje definici podnikatele dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, se vyjádřil Krajský soud v Brně jako soud odvolací v jiném řízení ve věci žalobkyně o žalobě o vydání ve věci a zaplacení smluvní pokuty (rozhodnutí ze dne 26. 7. 2018 č. j. 44 Co 472/2016 – 94), když dospěl k závěru, od něhož nemá odvolací soud rozhodující v dané věci důvod se odchylovat, že smlouva uzavřená mezi účastníky nemá charakter smlouvy spotřebitelské.

9. Odvolacímu soudu rozhodujícímu v předmětné věci je známá rozsáhlá judikatura Nejvyššího soudu ČR, na kterou odkazuje ve svém odvolání žalobkyně. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou„ denní sazbu“ smluvní pokuty; opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 613/2018).

10. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Účelem smluvní pokuty jako jednoho z právních prostředků zajištění závazků, je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce ke splnění smluvní povinnosti. Smyslem a účelem smluvní pokuty je zajištění splnění povinností, které jsou obsahem závazků. Smluvní pokuta představuje peněžitou částku, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, na niž je pokuta vázána, a to bez ohledu na to, že zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda. Okruh povinností, které je možno zajistit smluvní pokutou, není omezen, neboť každá platně sjednaná povinnost může být tímto způsobem zajištěna. Smluvní pokuta plnící funkci prevenční, reparační a sankční musí být sjednána písemně a v ujednání musí být určena její výše nebo stanoven způsob jejího určení. Odvolacímu soudu příslušelo zabývat se přiměřeností sjednané výše smluvní pokuty i z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve vztahu k funkcím, které má plnit. K otázce přiměřenosti smluvní pokuty se již Nejvyšší soud ČR vyjádřil opakovaně a uvedl, že přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty z hlediska jejího souladu s dobrými mravy je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na přiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. S ohledem na funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody je třeba, aby smluvní pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, a musí mít dostatečnou, nikoli však přemrštěnou pobídkovou výši (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, 33 Cdo 5192/2015).

12. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že požadovaná smluvní pokuta vysoce přesahuje výši škody vzniklé žalobkyni v důsledku nevrácení knihovních jednotek v ceně celkem 2.473 Kč, což je částka odpovídající jejich přibližné prodejní ceně, jak byla zjištěna Okresním soudem v Hodoníně v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 37/2018. V projednávané věci bylo odvolacím soudem zjištěno, že podle rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 10. 2018, č. j. 4 C 37/2018 – 55 žalovaný dne 19. 1. 2022 uhradil vymáhanou jistinu a náklady exekuce. I když žádný vnitřní předpis žalobkyně neupravuje, v jaké lhůtě má žalobkyně přistoupit k soudnímu vymáhání nároků v případě porušení smluv, na jejichž základě poskytuje knihovní služby, má odvolací soud za to, že není přijatelné, aby, jak se stalo v případě žalovaného, který měl vrátit knihovní jednotky 9. 3. 2015, bylo zahájeno soudní řízení o splnění povinností z uzavřené smlouvy žalobou podanou až 1. 2. 2018, aby nedošlo k promlčení nároku na smluvní pokutu. Záleželo pouze na vůli žalobkyně, kdy začne pohledávku z titulu smluvní pokuty vymáhat.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek z jiných důvodů (§ 212a odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl o jeho potvrzení, když dospěl k závěru, že pokud požadovaná smluvní pokuta v obou soudních řízeních přesahuje třicetinásobek přibližné pořizovací ceny nevrácených knihovních jednotek, je nemravné, aby po žalovaném byly vymáhány sankce v této výši a žalobkyně by neměla těžit z odkladu vymáhání svých nároků spojeného s nárůstem smluvních pokut, k jejichž vymáhání přistoupila se značným časovým odstupem (k takovému jednání se na okraj vyjádřil i Ústavní soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1261/21). Povinností žalovaného bylo vrátit v dohodnuté lhůtě zapůjčené knihovní jednotky. Žalovaný sice tuto svoji povinnost nesplnil, ovšem za porušení jeho smluvních povinností ho již stihla sankce v podobě smluvní pokuty přiznané žalobkyni pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Hodoníně v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 37/2018 Odvolací soud po porovnání výše škody za nevrácené knihovní jednotky (cca 2.500 Kč) s požadavkem na smluvní pokutu požadovanou ve dvou řízeních a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni již bylo formou exekučního řízení určité plnění poskytnuto, má za to, že dalšímu nároku na smluvní pokutu ve výši více jak patnáctinásobku celkové škody na nevrácených knihovních jednotkách, už nelze poskytnout další soudní ochranu.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. Žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná nebyla a žalovaný se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal.