38 Co 99/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce evidovaným trvalým pobytem adresa toho času adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 171 729 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně z 22. 1. 2025, čj. 217 C 23/2022-151,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích III, IV a V potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 436,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta , Jméno advokáta B 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 43 029 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 029 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 500 Kč od , datum, do zaplacení, zamítl (výrok II), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů státu za znalečné částku ve výši 21 325 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV), a žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů státu za znalečné částku ve výši 7 131 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V).

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze výrokům III, IV a V o náhradě nákladů řízení účastníků a státu, podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Uvedl, že se domáhal původně zaplacení částky 171 729 Kč, neboť vycházel ze skutkových zjištění orgánů činných v trestním řízení, zejména z rozhodnutí trestních soudů, které škodu v uvedené výši vyčíslily. Následně zjistil, že správná částka, která mu byla neoprávněna odcizena z jeho účtu, činí 172 529 Kč, i to, že orgány činné v trestním řízení v uvedené částce nezohlednily již žalobcem obdržené plnění. , jméno FO, mu totiž vyplatila 9 000 Kč v hotovosti při propuštění z nemocnice a , datum, mu bezhotovostně zaplatila 120 000 Kč. Domníval se, že orgány činné v trestním řízení uvedené částky vzaly v potaz při stanovení výše škody, neboť o platbách byly informovány. Ani žalovaná výši škody vzniklou žalobci v trestním řízení ani následně nijak nerozporovala. Jakmile žalobce zjistil, že žalovaná částka neodpovídá skutečnosti, neprodleně žalobu ještě před koncentrací řízení upravil. Ve výsledku byl se svou žalobou úspěšný, proto se domnívá, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby mu právo na náhradu náklad řízení bylo přiznáno. Podání žaloby zapříčinila žalovaná, která si byla vědoma nároku žalobce a odmítla mu cokoli plnit. V mimosoudních jednáních účelově obstruovala, žalobce donutila k podání žaloby, aby se vyhnul promlčení svého nároku. Musel vynaložit náklady na soudní poplatek a zástupce a řízení je výrazným zásahem do jeho jmění. Soud I. stupně nesprávně posoudil míru úspěchu žalobce ve věci, neboť po částečném zpětvzetí měl téměř stoprocentní úspěch ve věci. Žalovaná obstruovala i v soudním řízení, odmítala uznat nárok žalobce v jakékoliv výši a pouze na její popud byl vypracován znalecký posudek, který pouze potvrdil závěry vyplývající z důkazů založených ve spise. Způsobila tak svým procesním postupem vznik zjevně nadbytečných nákladů řízení v podobě znalečného za jí požadovaný znalecký posudek, který skončil v její neprospěch. Žalobce proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalované bude uložena povinnost nahradit mu náklady řízení celkem ve výši 69 857 Kč a náklady řízení státu ve výši 28 456 Kč.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že v trestním řízení vedeném proti , jméno FO, vystupovala sama jako poškozená a neměla důvod zpochybňovat nároky uplatněné jinými poškozenými. Poté, co žalobce uplatnil vůči žalované své nároky v civilním řízení, výši škoda zpochybnila a rozporovala. Neobstojí tak žalobcův argument, že při uplatňování svého nároku vycházel z částky, kterou vypočetly orgány činné v trestním řízení, neboť bylo primárně jeho povinností vědět, jaké částky poskytl paní , jméno FO, a jaké mu byly vráceny. Jako poškozený byl povinen upozornit orgány činné v trestním řízení na nesprávnost vypočtené částky a nedomáhat se i v trestním řízení částky vyšší. Žalovaná ve svých vyjádřeních uvedla, z jakého důvodu odmítala žalobci poskytnout jím požadované plnění. V trestní věci proti , jméno FO, vycházely orgány činné v trestním řízení pouze z toho, že jim žalobce ukázal, které podpisy u příjmů peněz jsou jeho a které nikoli. toto nebylo rozporováno a ani obviněná , jméno FO, nenavrhla v tomto směru vypracování znaleckého posudku. V odvolání proti rozsudku však zpochybňovala výši způsobené škody. Žalobci tedy bylo známo, že jsou pochybnosti o výši škody, na toto před podáním žaloby nereagoval, zejména pak tím, že by si sám spočítal, kolik peněz mu , jméno FO, vrátila. To, že požadoval vyšší částku, nelze dle žalované považovat za okolnost zvláštního zřetele hodnou. Žalovaná řízení nijak neobstruovala, je logické, že odmítala plnit částky, které již byly žalobci zaplaceny.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích III, IV a V o náhradě nákladů řízení účastníků a státu a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a bez nařízení jednání (§ 214 odstavec 2 písmeno c/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Podaným odvoláním nebyly napadeny výroky I a II rozsudku soudu I. stupně, které proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyly právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 212, § 206 odstavec 3, § 159 o. s. ř.).

6. Dle ustanovení § 142 odstavec 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

7. Podle ustanovení § 146 odstavec 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků řízení zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.

8. Zastavuje-li soud řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného, zejména tehdy, že žalovaný po zahájení řízení žalobce uspokojil. Důvodnost podání návrhu je třeba posuzovat ryze procesně z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. Návrh je tedy v této souvislosti podán „důvodně“ i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost. K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to, že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce, tedy zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoli. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Pokud je žaloba zčásti vzata zpět a ve zbývající části je o ní věcně rozhodnuto, je třeba poměrově rozhodnout dle úspěchu ve věci a zavinění účastníků na zastavení řízení.

9. V dané věci žalobce vzal podáním ze , datum, žalobu ohledně částky 128 200 Kč s příslušenstvím zpět s odůvodněním, že , jméno FO, mu zaplatila po jeho propuštění z nemocnice částku 9 000 Kč v hotovosti a poté bezhotovostně , datum, částku 120 000 Kč, tedy ještě před podáním žaloby i zahájením trestního stíhání , jméno FO, . Soud I. stupně, který u jednání konaného , datum, řízení ohledně této částky s příslušenstvím zastavil, dospěl při rozhodování o náhradě nákladů řízení účastníků k správnému závěru o tom, že zastavení řízení z procesního hlediska zavinil žalobce, neboť jeho nárok v této části byl uspokojen ještě před podáním žaloby, jak sám uvedl. Ohledně částky 43 029 Kč byl úspěšný, neúspěšný byl pouze v minimálním rozsahu, proto mu k části věcného rozhodnutí dle ustanovení § 142 odstavec 3 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Porovnáním uvedených dvou částek je správný závěr soudu I. stupně o tom, že žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %. Soud I. stupně pak žalované dle ustanovení § 150 o. s. ř. s ohledem na okolnosti věci právo na náhradu nákladů řízení správně nepřiznal.

10. Odvolací námitky žalobce nejsou důvodné, zejména pokud odkazují na údaje o výši škody uvedené v trestních rozhodnutích. Z nichž je zřejmé pouze to, že obžalovaná a posléze odsouzena , jméno FO, vybrala z depozitního účtu žalobce celkem částku 171 729 Kč a v uvedené částce mu způsobila škodu, přičemž s její náhradou byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Již v průběhu trestního řízení přitom bylo zjištěno, že žalobci byla zaplacena částka 9 000 Kč a částka 120 000 Kč, jak ostatně uvedl i v částečném zpětvzetí žaloby, tedy poměrně dlouho před podáním žaloby. Nelze se tak ztotožnit s argumentací žalobce, že vycházel ze skutečností zjištěných v trestním řízení. Navíc je třeba zdůraznit, že dle ustanovení § 150 o. s. ř. žalobci nelze založit právo na náhradu nákladů řízení, toto lze v jeho prospěch pouze druhé straně, tedy žalované nepřiznat, jak v dané věci soud I. stupně v prospěch žalobce také rozhodl.

11. Zcela správné je pak i rozhodnutí i rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení státu, která byla uložena každému z účastníků dle poměru 74,94 % a 25,06 %. Rovněž v tomto směru žalobce nedůvodně namítá, že povinnost k náhradě těchto nákladů by měla být uložena výlučně žalované s ohledem na to, že navrhla vypracování znaleckého posudku a ten skutečnosti jí uváděné nepotvrdil. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení státu totiž není rozhodné, který z účastníků navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem a čí tvrzení byla znaleckým prokázána, protože rozhodování se řídí pouze mírou úspěchu a neúspěchu ve věci, která vyplývá ze shora uvedených skutečností.

12. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích III, IV a V o náhradě nákladů řízení účastníků a státu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou zástupce žalované za jeden úkon právní služby ve výši 2 390 Kč z tarifní hodnoty 91 182 Kč, tedy částky nákladů řízení účastníků a státu, k jejímuž zaplacení by nově dle odvolacího návrhu žalobce měla být zavázána žalovaná, a to za vyjádření k odvolání (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 2 písmeno c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), jednou paušální částkou náhrady hotových výdajů zástupce žalované ve výši 450 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), a částkou 596,40 Kč představující 21% daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalované je členem advokátní kanceláře , právnická osoba, ., která je od , datum, u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště , město, registrována jako plátce této daně. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalované tvoří částku 3 436,40 Kč splatnou k rukám jejího zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).