4 To 435/2012

Plný text

Soudní rozhodnutí - 4To 435/2012 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 4To 435/2012 Právní věta: Pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí, která byla v řízení ve věci úpravy styku s nezletilým ustanovena podle § 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, opatrovníkem proto, že žádný z rodičů nemohl nezletilého zastupovat vzhledem k možnému střetu zájmu mezi rodiči a nezletilým, není úřední osobou, neboť neplní úkoly státu nebo společnosti a nepoužívá přitom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů (§ 127 odst. 1 tr. zákoníku) a nevykonává pravomoc, spočívající v oprávnění vykonávat veřejnou moc, která umožňuje autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech jiných osob či subjektů, ale pouze vykonává práva zákonných zástupců, kteří nemohou pro možný střet zájmů nezletilého v řízení zastupovat. Soud: Krajský soud v Brně ECLI: ECLI:CZ:KSBR:2012:

4. TO.435.2012.1 Datum rozhodnutí: 30.10.2012 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Úřední osoba Dotčené předpisy: § 127 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. TZ Kategorie rozhodnutí: C 4 To 435/2012 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl ve veřejném zasedání dne 30. 10. 2012 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Šoukala a soudců JUDr. Světlany Bartošové a Mgr. Adama Kafky o odvolání obžalovaného P. Z. , nar.XXXXX, bytem XXXXX, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici H. a paní J. Z., matky obžalovaného, nar. XXXXX, bytem XXXXX, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 6. 2012, č. j. 1 T 79/2012-330, takto: Podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu se k odvolání obžalovaného P. Z. a jeho matky paní J. Z. napadený rozsudek zrušuje ve výroku o vině, kterým byl uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst.1 písm. b) trestního zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst.1 trestního zákoníku a ve výroku o trestu (odsuzující část výroku rozsudku). Podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhoduje odvolací soud tak, že obžalovaný P. Z., nar. XXXXX, bytem XXXXX, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici H. je vinen, že 1) v období od 10. 12. 2010 do 28. 11. 2011 opakovaně vyhrožoval Bc. E. S., nar. XXXXX, že jí něco udělá, že si to s ní vyřídí. Nejvážnější byly tyto vyhrůžky - dne 10. 12. 2010, kdy vyhrožoval, že až se spolu potkají na soudě, neudrží svoji pravačku a může si domyslet, co se jí stane, - dne 6. 5. 2011, kdy vyhrožoval, že ji zlikviduje, bude ležet v lepším případě v nemocnici, zda sleduje televizní zprávy, že jsou případy, kdy někoho už nenajdou, spravedlnost vezme do svých rukou, ona bude první na řadě a spravedlnost vykoná, a to vše v souvislosti s výkonem funkce opatrovníka F. Z., nar. XXXXX, syna obžalovaného, kterému byla Bc. E. S. usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 3. 2008, č. j. P 99/2007-61, ustanovena podle § 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, neboť žádný z rodičů nemohl nezletilého zastupovat vzhledem k možnému střetu zájmu mezi rodiči a nezletilým, a to v řízení ve věci úpravy styku s nezletilým. 2) V období od 15. 3. 2010 do 17. 9. 2011 telefonicky a emailem opakovaně vyhrožoval fyzickou likvidací pracovnici Fondu ohrožených dětí Mgr. R. Š., nar. XXXXX. Nejvážnější byly tyto vyhrůžky - dne 15. 3. 2010, kdy jmenovanou v telefonickém rozhovoru důrazně varoval, aby se již neobjevovala při předávání syna a varoval ji slovy „až dojde na skutky, bude pozdě“, - dne 19. 3. 2011 v P. před domem č. XXXXX na M. ulici, kdy pronesl před Mgr. R. Š., že p. Š., pracovnici Fondu ohrožených dětí, zlikviduje, bude litovat, že ho poznala, - dne 2. 9. 2011 zaslal na Fond ohrožených dětí email, zjevně určený jmenované Mgr. Š., s textem „přijde den zúčtování, nebojte!!!“; - dne 17. 9. 2011, kdy jí sdělil, že půjde do vězení a až se vrátí, že se bude střílet, budou padat hlavy a doufá, že ví, co tím myslí, t e d y jinému vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu, č í m ž s p á c h a l přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst.1 trestního zákoníku [bod 1), 2)]. Obžalovanému se ukládá podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců . Podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku se obžalovaný pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s dozorem. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný P. Z. uznán vinným přečiny: - vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu prvního stupně způsobem a v rozsahu popsaném v bodě 1) výroku napadeného rozsudku, - nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu prvního stupně způsobem a v rozsahu, popsaném v bodě 2) výroku napadeného rozsudku. Obžalovanému byl uložen podle § 326 odst. 1 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Proti rozsudku podali včas odvolání obžalovaný a jeho matka. Obě odvolání byla podána včas, byla zdůvodněna a směřovala do výroků o vině a trestu. Obžalovaný opakuje svoji obhajobu z hlavního líčení a trvá na tom, že se trestné činnosti nedopustil. Poukazuje na to, že svědkyně vůči němu byly zaujaty. Z důvodů, které jsou podrobně rozvedeny v podaném odvolání, navrhl napadený rozsudek zrušit a jeho zprostit obžaloby. Stejně tak i matka obžalovaného trvá na tom, že obžalovaný se nedopustil trestné činnosti. Poukazuje na to, že obžalovanému vždy šlo pouze o zajištění styku se synem, kterého miloval. Krajský soud v Brně jako soud odvolací z podnětu podaných odvolání přezkoumal v souladu s ustanovením § 254 odst. 1, 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. V této trestní věci odvolací soud přezkoumal všechny výroky napadeného rozsudku, neboť obě odvolání směřovala do všech výroků. Po přezkoumání dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. V řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, bylo důsledně postupováno v souladu s ustanoveními trestního řádu, zejména s těmi, které mají zabezpečit objasnění věci a právo obžalovaného na řádnou obhajobu. Řízení není zatíženo žádnými podstatnými vadami, které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku. Nebyl proto shledán důvod pro jeho zrušení podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o výrok o vině, soud prvního stupně skutková zjištění rozvedl v souladu s ustanovením § 125 tr. řádu, skutkový děj byl zjištěn správně, tj. bez důvodných pochybností, v rozsahu nutném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Skutková zjištění odpovídají výsledkům provedeného dokazování a jsou úplná a správná, takže ani odvolací soud neshledal důvody pro doplnění skutkových zjištění. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že obžalovaný skutky uvedené v bodech 1), 2), spáchal v rozsahu, v těchto bodech uvedených. Z trestné činnosti je usvědčován výpověďmi svědkyň Bc. E. S. a Mgr. R. Š., které neměly ve svých výpovědích žádné vážné a podstatné rozpory. U hlavního líčení ani u veřejného zasedání nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybnily jejich věrohodnost. Jejich výpovědi nebyly v rozporu s jinými, u hlavního líčení provedenými, důkazy. Naopak byly v souladu s výpověďmi svědkyně Mgr. E. S. a s úřednímu záznamy, na které poukázal soud prvního stupně. Jestliže za této situace dospěl soud prvního stupně k závěru, že obžalovaný se trestné činnosti dopustil v rozsahu uvedeném bodech 1) a 2) výroku rozsudku, nevzbuzuje takový postup pochybnosti, neboť je nezadatelným právem soudu prvního stupně hodnotit provedené důkazy a pokud při hodnocení důkazů dodržel logický postup a pochybnosti nemají oporu v provedeném dokazování, jak to bylo v tomto případě, nemůže potom odvolací soud požadovat, na soudu prvního stupně, aby změnil názor na hodnocení důkazů. I přes výše uvedené závěry odvolací soud zrušil rozsudek v odsuzující části, protože se neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že jednání, uvedené v bodě 1) vůči Bc. E. S., obžalovaný spáchal s cílem působit na úřední osobu. Kdo je úřední osobou, je uvedeno v § 127 odst. 1 písm. a)-i) tr. zákoníku. Zde vyjmenovaným osobám poskytuje trestní zákoník ochranu pouze v případě, že tyto osoby plní úkoly státu nebo společnosti a používají přitom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů (§ 127 odst. 1 tr. zákoníku). Pravomoc spočívá v oprávnění vykonávat veřejnou moc, přičemž veřejnou mocí je taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob či subjektů. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, který nebyl nijak zpochybněn, že obžalovaný se jednání dopustil v souvislosti s výkonem funkce kolizního opatrovníka F. Z., nar. XXXXX, syna obžalovaného, v řízení ve věci úpravy styku s nezletilým, která je vedená u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. P 99/2007 [bod 1)]. Odvolací soud zjistil, ze spisu (č. l. 156) že poškozená Bc. E. S. v řízení ve věci úpravy styku s nezletilým byla podle § 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb. ustanovena usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 3. 2008, č. j. P 99/2007-61, opatrovníkem F. Z., nar. XXXXX, syna obžalovaného. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb. nemůže žádný z rodičů zastupovat dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem, nebo ke střetu zájmů dětí těch rodičů. Nemůže-li zastoupit dítě žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí (§ 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb.) Z tohoto je zřejmé, že poškozená Bc. E. S. v tomto řízení neměla oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech účastníků řízení ve věci úpravy styků s nezletilým F. Z.. Pouze vykonávala práva zákonných zástupců, kteří nemohli pro možný střet zájmů, nezletilého v tomto řízení zastupovat. Jelikož neměla postavení úřední osoby, pochybil soud prvního stupně, pokud dospěl k závěru, že obžalovaný spáchal skutek s cílem působit na úřední osobu. Jednání obžalovaného, protože byl značně intenzivní, trvalo dlouhou dobu, bylo schopné u obou poškozených vyvolat důvodnou obavu, že obžalovaný svoje vyhrůžky splní. Proto odvolací soud i jednání, uvedené v bodě 1), kvalifikoval jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Skutek byl spáchán ve stejné době, jednání obžalovaného bylo vedeno stejným motivem a šlo o stejný způsob provedení, takže bylo součástí pokračujícího jednání se skutkem, uvedeným pod bodem 2). Proto odvolací soud zrušil i tento skutek a obě tato jednání kvalifikoval, jak bylo výše uvedené, jako jediný pokračující přečin podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Úmysl obžalovaného vyplývá z jeho jednání. Při rozhodování o druhu a výši trestu odvolací soud přihlédl ke všem skutečnostem, které byly dostatečně zjištěny soudem prvního stupně. Trest, uložený odvolacím soudem, co do druhu a výměry, odpovídá hlediskům, uvedeným v § 39 odst. 1 tr. zákoníku. Uložený trest je přiměřený vzhledem k povaze a závažnosti spáchané trestné činnosti, možnostem nápravy obžalovaného a jeho osobním, rodinným a jiným poměrům. Obžalovanému přitěžovalo, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení a jde u něho o speciální vícenásobnou recidivu. Tyto okolnosti případu neumožnily u obžalovaného uložit mírnější trest a také neumožnily závěr, že k působení na obžalovaného, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu (§ 81 odst. 1 tr. zákona). V souladu s § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalovaný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem, neboť byl odsouzen za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody, který nepřevyšuje tři léta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný (§ 139 odst. 1 písm. a), § 140 odst. 1 písm. a) trestního řádu). Lze však proti němu podat dovolán í (§ 265a odst. 1 trestního řádu). Dovolání mohou podat (§ 265d odst. 1 trestního řádu) - nejvyšší státní zástupce, který je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch či v neprospěch obviněného (§ 265d odst. 1 písm. a/ trestního řádu). - obviněný pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno (§ 265d odst. 2 trestního řádu. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl v I. stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (§ 265e odst. 1 trestního řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky (§ 265c trestního řádu). V dovolání , kromě obecných náležitostí, uvedených v § 59 odst. 3 trestního řádu, musí být uvedeno (§ 265f odst. 1 trestního řádu) - proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje - který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán - čeho se dovolatel domáhá - konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu - odkaz na zákonná ustanovení § 265b odst. 1 písm. a-l/ nebo § 265b odst. 2 trestního řádu, o které se dovolání opírá. Rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 trestního řádu). Kdo podal zcela bezvýsledně dovolání , je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem (§ 153 odst. 1 trestního řádu). Paušální částka nákladů v řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání činí 10.000,-- Kč . (§ 3a vyhlášky č. 312/1995 Sb.). Krajský soud v Brně dne 30. 10. 2012 JUDr. Jiří Šoukal v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Markéta Brázdová