41 A 20/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce: X X zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Magistrát města Jihlavy Masarykovo náměstí 97/1, 586 28 Jihlava o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. SZ- MMJ/OD/27330/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti

1. Magistrát města Jihlavy (magistrát) vede řízení o přestupku provozovatele vozidla pod sp. zn. SZ-MMJ/OD/27330/2024. Podle oznámení Městské policie Jihlava neznámý řidič vozidla registrační značky X, které žalobce provozuje, dne 25. 4. 2024 v době nejméně od 16:36 do 17:01 hodin stál na Masarykově náměstí v Jihlavě, aniž by bylo uhrazeno parkovací oprávnění.

2. Dne 2. 5. 2024 magistrát vyzval žalobce k úhradě určené částky ve výši 500 Kč. Výzva byla žalobci doručena 8. 5. 2024. Součástí výzvy bylo poučení, že po úhradě určené částky magistrát věc odloží a že žalobce může namísto toho sdělit totožnost řidiče. Žalobce na výzvu nijak nezareagoval.

3. Dne 3. 7. 2024 magistrát usnesením odložil věc přestupku neznámého řidiče, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Téhož dne vydal příkaz čj. MMJ/OD/170829/2024-StM (příkaz magistrátu), kterým žalobce shledal vinným z přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu a uložil mu pokutu 2 000 Kč. V příkazu magistrátu je poučení o možnosti podat odpor do osmi dnů od jeho oznámení. V jeho záhlaví není žádná zmínka o zmocněnci. Magistrát jej doručil do datové schránky žalobce k 12. 7. 2024. Odpor nikdo nepodal a podle doložky nabyl příkaz magistrátu právní moci dne 23. 7. 2024.

4. Dne 10. 5. 2025 se na magistrát obrátil pan V. Ch. (zmocněnec). Uvedl, že se od žalobce dozvěděl o exekučním řízení, v němž je příkaz magistrátu jedním z exekučních titulů, ačkoli jemu jako zmocněnci nebylo nic doručeno. Příkaz mu teprve nyní přeposlal žalobce. Podal proto proti němu odpor s tím, že je včasný, neboť podle § 34 odst. 2 správního řádu se písemnosti doručují zmocněnci.

5. Magistrát zmocněnci 10. 6. 2025 sdělil, že v této věci neeviduje žádnou plnou moc, která by jej opravňovala žalobce zastupovat. Připomněl, že plnou moc označenou jako prezidiální obdržel 11. 11. 2023 v jiné věci vedené pod sp. zn. SZ-MMJ/OD/56700/2023 a že tato plná moc nebyla po výzvě k odstranění vad doplněna o úředně ověřený podpis. Nyní obdržený odpor proto vyhodnotil jako opožděné podání a věc postoupil Krajskému úřadu Kraje Vysočina (krajský úřad) k posouzení důvodů pro přezkumné řízení.

6. Dne 20. 7. 2025 žalobce prostřednictvím zmocněnce uplatnil u krajského úřadu podnět k opatření proti nečinnosti magistrátu. Krajský úřad sdělením ze dne 31. 7. 2025 uzavřel, že podpis na prezidiální plné moci nebyl úředně ověřen, zmocněnec proto není osobou oprávněnou, a neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení ani pro jiné opatření. Nad rámec toho uvedl, že táž plná moc byla rozeslána správním orgánům po celé zemi, což nasvědčuje obstrukčnímu jednání.

7. Usnesením ze dne 1. 4. 2026, čj. 84 Co 309/2025-115, Krajský soud v Ústí nad Labem změnil usnesení Okresního soudu v Mostě a zastavil exekuci vedenou proti žalobci mj. i na základě příkazu magistrátu. Dospěl k závěru, že podpis jednatelky žalobce na plné moci označené jako prezidiální ze dne 2. 11. 2023 splňuje podle § 6 odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, požadavky úředně ověřeného podpisu, že magistrát měl proto doručovat zmocněnci, a že žádný ze tří exekučních titulů – mezi nimi ani příkaz magistrátu vydaný v této věci – tedy nenabyl právní moci ani vykonatelnosti. Usnesení nabylo právní moci 25. 4. 2026.

8. Dne 28. 4. 2026 žalobce vypověděl všechny plné moci uplatněné u magistrátu – pro řízení probíhající i budoucí. V podání doručeném magistrátu 13. 5. 2026 pak výslovně uvedl, že v tomto řízení ruší zmocnění pana Ch. a že mu magistrát má doručovat přímo. Magistrát ve věci dosud nerozhodl.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

9. Žalobce navrhuje, aby soud uložil magistrátu povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. SZ-MMJ/OD/27330/2024/5 ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Příkaz magistrátu měl být podle něj doručen zmocněnci, kterého žalobce ustanovil prezidiální plnou mocí předloženou magistrátu již 11. 11. 2023, tedy před zahájením tohoto řízení. Doručení zastoupenému nemá podle § 34 odst. 2 správního řádu účinky pro běh lhůt. Zmocněnec se o příkazu magistrátu dozvěděl 5. 5. 2025 v souvislosti s exekučním řízením a odpor podal 10. 5. 2025, tedy včas. Podáním odporu se příkaz zrušil a magistrátu vznikla povinnost vydat rozhodnutí do 60 dnů, kterou nesplnil.

10. Plnou moc podepsala jednatelka žalobce uznávaným elektronickým podpisem s kvalifikovaným certifikátem, jehož sériové číslo bylo zapsáno v registru obyvatel. Na takový podpis se podle § 6 odst. 2 zákona o právu na digitální služby hledí jako na úředně ověřený. Žalobce odkazuje na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 84 Co 309/2025-115, které tuto otázku posoudilo ve vztahu k téže plné moci i k témuž příkazu magistrátu. Krajský úřad naproti tomu podnětu proti nečinnosti nevyhověl výlučně proto, že plnou moc nepovažoval za řádnou.

11. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Plnou moc ze dne 2. 11. 2023 obdržel k jinému spisu, vedenému pod sp. zn. SZ-MMJ/OD/56700/2023, a pro pochybnosti o její bezvadnosti k ní nepřihlédl. Zdůrazňuje, že pokud zdejší soud v rozsudku ze dne 24. 4. 2026, čj. 41 A 7/2026- 34, dovodil, že šlo o procesní plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu, mohla se uplatnit pouze v řízení vedeném pod sp. zn. SZ-MMJ/OD/56700/2023, v němž byl příkaz vydán již 17. 1. 2024. Na další řízení s týmž účastníkem, mezi něž patří i nyní posuzovaná věc, ji použít nelze.

12. Magistrát dále uvádí, že podle náhledu do informačního systému základních registrů ze dne 26. 5. 2026 je zmocněnec omezen na svéprávnosti a opatrovník mu byl jmenován již 5. 9. 2023. K tomu si vyžádal součinnost města Havlíčkův Brod, které mu 1. 6. 2026 sdělilo, že opatrovníkem bylo od 5. 9. 2023 do 16. 4. 2025, kdy ho nahradilo město Vlašim, a že rozhodnutím Okresního soudu v Benešově, jímž byl opatrovník jmenován, zmocněnec ve svéprávnosti omezen nebyl.

13. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, které se týkalo i příkazu vydaného v této věci, byl podle magistrátu nucen plně respektovat. Na jeho základě uhradil žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 7 865,50 Kč a soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 6 655 Kč. Nynější žalobu, kterou žalobce, aniž by magistrátu dal prostor ve věci rozhodnout, považuje za účelovou.

III. Posouzení věci

14. Žaloba není důvodná.

15. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu má účastník řízení, který tvrdí, že jeho včasný odpor způsobil zrušení příkazu, avšak správní orgán dospěl k závěru, že příkaz nabyl právní moci, jedinou možnou efektivní obranu – brojit proti „nečinnosti“ správního orgánu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, čj. 10 As 266/2014-32). Žalobce tedy zvolil přípustnou procesní cestu. Bezvýsledně vyčerpal i prostředky ochrany proti nečinnosti podle § 79 odst. 1 soudního řádu správního, protože jeho podnětu ze dne 20. 7. 2025 krajský úřad nevyhověl. Vychází-li soud z tvrzení žalobce, podle nichž lhůta k vydání rozhodnutí marně uplynula 9. 7. 2025, byla žaloba podaná 13. 5. 2026 podána i ve lhůtě podle § 80 odst. 1 soudního řádu správního. Podmínky pro věcné projednání žaloby jsou splněny.

16. Spor je přitom vymezen úzce. Vše závisí na jediné otázce – zda byl žalobce v tomto řízení zastoupen zmocněncem. Pokud ano, nebyl mu příkaz magistrátu řádně oznámen, odpor ze dne 10. 5. 2025 byl včasný, příkaz se jím zrušil a řízení pokračuje. Magistrát by pak byl nečinný. Pokud ne, bylo doručení příkazu magistrátu žalobci dne 12. 7. 2024 řádné, příkaz nabyl právní moci a odporem podaným téměř deset měsíců po uplynutí lhůty se na tom nic nezměnilo. Pak tu ale není žádné řízení, které by bylo možné skončit rozhodnutím, a magistrát nečinný být nemůže.

17. Samotná plná moc ze dne 2. 11. 2023 není součástí správního spisu vedeného v této věci. Její znění však mezi účastníky sporné není. Shodně ji popisují žalobce v žalobě, magistrát ve vyrozumění ze dne 10. 6. 2025 i ve vyjádření k žalobě a krajský úřad ve sdělení ze dne 31. 7. 2025. Shodně ji popisují také Okresní soud v Mostě v usnesení čj. 48 EXE 2166/2025-45 a Krajský soud v Ústí nad Labem v usnesení čj. 84 Co 309/2025-115, která jsou součástí správního spisu. Soudu je navíc obsah této listiny znám z jeho činnosti, neboť ji hodnotil ve věci vedené pod sp. zn. 41 A 7/2026 mezi týmiž účastníky, do níž byl zapůjčen správní spis sp. zn. SZ-MMJ/OD/56700/2023. Soud proto z tohoto nesporného znění vyšel (§ 120 odst. 3 a § 121 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 soudního řádu správního).

18. Plná moc je nadepsána jako „presidiální“ plná moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Žalobce jí zmocnil zmocněnce „pro všechna řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu“. Uvádí se v ní, že není časově omezená a že omezení nepodléhá ani rozsah zástupčího oprávnění. Obsahuje elektronické podpisy jednatelky žalobce a zmocněnce. Magistrátu ji zmocněnec zaslal 11. 11. 2023 ze své vlastní datové schránky, a to do spisu vedeného pod sp. zn. SZ-MMJ/OD/56700/2023.

19. K povaze této konkrétní listiny soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 24. 4. 2026, čj. 41 A 7/2026-34, který se týkal také nečinnostní věci a jak už uvedl, šlo o tytéž účastníky. Pro nynější věc postačí shrnout dva závěry, na nichž soud staví a od nichž nemá důvod se odchýlit.

20. Nejprve je třeba zopakovat, že plná moc ze dne 2. 11. 2023 není podle judikatury Nejvyššího správního soudu prezidiální plnou mocí ve smyslu § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Nejvyšší správní soud to k této listině uzavřel opakovaně – v usnesení ze dne 2. 10. 2025, čj. 10 As 159/2025-28, v usnesení ze dne 11. 2. 2026, čj. 3 As 138/2025-43, a v usnesení ze dne 30. 3. 2026, čj. 2 As 120/2025-20. Ve všech třech případech šlo o téhož žalobce, totožné zmocnění téhož zmocněnce a textově shodnou plnou moc. Důvody jsou dva a jsou na sobě nezávislé. Prvním je neurčitost vymezení rozsahu zmocnění: sousloví „všechna řízení“ zahrnuje i řízení již probíhající, a nelze proto uzavřít, že by se zmocnění týkalo jen řízení teprve zahájených v budoucnu, jak § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu vyžaduje. Druhým je, že podpisy na plné moci jsou pouze zaručenými elektronickými podpisy, nikoli podpisy úředně ověřenými. Argumentaci opřenou o § 6 odst. 2 zákona o právu na digitální služby Nejvyšší správní soud výslovně odmítl jako lichou.

21. Poté je třeba zopakovat, že tatáž listina materiálně splňuje náležitosti procesní plné moci podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu, protože se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu (§ 37 odst. 1 správního řádu). To ale platí jen ve vztahu k řízením, respektive k materiálně chápaným procesním celkům, které v době doručení plné moci správnímu orgánu již probíhaly. Právě proto soud ve věci 41 A 7/2026 nečinnostní žalobě vyhověl. Plná moc tam byla magistrátu doručena 11. 11. 2023, tedy poté, co žalobce obdržel všechny tři výzvy k úhradě určené částky, jimiž magistrát zahájil postup směřující k projednání přestupku provozovatele vozidla. K takto vymezenému procesnímu celku se procesní zmocnění vztáhnout dalo.

22. Nyní posuzovaná věc se od věci 41 A 7/2026 liší v jediném bodě. Ten je ovšem rozhodující, protože časový sled je zde přesně opačný.

23. Plná moc byla magistrátu doručena 11. 11. 2023. Skutek, o který v této věci jde, se stal 25. 4. 2024, tedy více než pět měsíců poté. Výzvu k úhradě určené částky magistrát vydal 2. 5. 2024 a řízení zahájil doručením příkazu magistrátu dne 12. 7. 2024. Ke dni doručení plné moci tedy v této věci neexistovalo vůbec nic – ani řízení, ani postup před jeho zahájením, ba ani samotné jednání, které je předmětem obvinění. Nebyl tu žádný procesní celek, k němuž by se procesní zmocnění mohlo vztáhnout.

24. Procesní plná moc podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu se pojmově váže k určitému řízení. Nemůže dosáhnout do řízení, které v době jejího udělení ani doručení správnímu orgánu neexistuje a není nijak individualizováno. To platí tím spíše, že předložená plná moc nemíří na jedno určité budoucí řízení, ale na neurčitý počet řízení vymezených pouze druhem přestupku.

25. Zmocnění pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu, je totiž právě tím, co upravuje § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Zákonodárce pro ně stanovil přísnější podmínky – úředně ověřený podpis a uložení plné moci u věcně příslušného správního orgánu do zahájení řízení. Kdyby procesní plná moc podle písmene b) mohla pokrývat i řízení dosud nezahájená, bylo by písmeno c) i s těmito podmínkami obsoletní. Materiální posuzování obsahu podání podle § 37 odst. 1 správního řádu slouží k tomu, aby účastník nedoplatil na nesprávné označení listiny. Nemůže však vést k tomu, že se obejde zákonná forma stanovená právě pro ten typ zmocnění, o který účastníku ve skutečnosti šlo.

26. Soud si je vědom, že pravidlo o výkladu pochybností ve prospěch zastoupeného (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 34 odst. 3 správního řádu) je třeba brát vážně. Ve věci 41 A 7/2026 je také vážně vzal. Toto pravidlo však řeší pochybnosti o rozsahu zastoupení, které vzniklo. Nemůže zastoupení založit tam, kde pro daný typ zmocnění nejsou splněny zákonné náležitosti. Jinak by se z výkladového pravidla stal nástroj, jímž lze nahradit jak chybějící úřední ověření podpisu, tak chybějící určitost zmocnění.

27. Do řízení zahájeného až po udělení plné moci, které v době jejího udělení nebylo nijak individualizováno, tedy mohla dosáhnout jedině plná moc prezidiální. Tou předložená listina není. Žalobce proto v řízení vedeném pod sp. zn. SZ-MMJ/OD/27330/2024 zastoupen nebyl. Nebyl-li žalobce v této věci zastoupen, doručoval magistrát příkaz správně přímo jemu. Do datové schránky žalobce byl příkaz magistrátu doručen 12. 7. 2024. Osmidenní lhůta k podání odporu podle § 150 odst. 3 správního řádu marně uplynula 22. 7. 2024 a příkaz magistrátu nabyl právní moci 23. 7. 2024.

28. Odpor podaný zmocněncem dne 10. 5. 2025 byl proto opožděný. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se včasným podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje; to však neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Opožděný odpor tedy příkaz magistrátu nezrušil a řízení nepokračovalo. Řízení o přestupku žalobce bylo pravomocně skončeno již 23. 7. 2024. Není-li tu řízení, které by bylo třeba skončit rozhodnutím, nemůže být magistrát nečinný. Nečinnost totiž předpokládá existenci povinnosti vydat rozhodnutí, kterou správní orgán ve stanovené lhůtě nesplnil. Taková povinnost magistrátu nevznikla.

29. Soud si je vědom toho, že se tímto závěrem rozchází s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2026, čj. 84 Co 309/2025-115. To se týkalo téže plné moci a mimo jiné i téhož příkazu magistrátu, o němž uzavřelo, že nenabyl právní moci ani vykonatelnosti. Soud si je vědom i toho, že takový rozchod není šťastný ani pro jednoho z účastníků řízení. Žalobci se dostává dvou odlišných odpovědí na tutéž otázku. A magistrát na základě uvedeného usnesení uhradil náklady řízení i náklady exekuce.

30. Soud nicméně uvedeným usnesením není vázán. Podle § 52 odst. 2 soudního řádu správního je soud vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, a rozhodnutím soudu o osobním stavu. O žádný z těchto případů nejde. Výrokem usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zastavení exekuce. Posouzení plné moci a účinků doručení bylo řešením předběžné otázky uvnitř exekučního řízení a závaznosti výroku nepožívá. Otázku, jaké účinky má plná moc předložená ve správním řízení, je přitom povolán vykládat především soud rozhodující ve správním soudnictví.

31. Krajský soud v Ústí nad Labem navíc vypořádal jen jednu ze dvou vad, které předložené listině brání v tom, aby byla prezidiální plnou mocí. Zabýval se výlučně tím, zda podpis jednatelky žalobce splňuje požadavek úředního ověření podle § 6 odst. 2 zákona o právu na digitální služby. Druhou vadou – neurčitostí vymezení rozsahu zmocnění – se nezabýval vůbec. Přitom již tato vada sama o sobě brání tomu, aby listina byla prezidiální plnou mocí. Zdejší soud proto ani nemusí zaujímat stanovisko k otázce elektronického podpisu. I kdyby závěr Krajského soudu v Ústí nad Labem o podpisu obstál, zůstává tu druhý, samostatný a postačující důvod.

32. Krajský soud v Ústí nad Labem navíc plnou moc opakovaně popisuje jako udělenou „pro všechna v budoucnu zahájená řízení o přestupku“. Tak ale plná moc nezní. Její text zmocňuje „pro všechna řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu“. Slova o řízeních zahájených v budoucnu v ní nejsou. Právě jejich absence je jádrem neurčitosti, kterou Nejvyšší správní soud u této listiny opakovaně vytkl. Krajský soud v Ústí nad Labem tedy do plné moci vložil právě to, co jí chybí, a z takto doplněného znění pak dovodil, že náležitosti § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu splňuje. Na tomtéž předpokladu stojí i jeho navazující úvaha, že magistrát měl plnou moc k dispozici již při zahájení všech tří řízení.

33. Krajský soud v Ústí nad Labem se navíc nevypořádal s judikaturou Nejvyššího správního soudu k této konkrétní plné moci. Zdejší soud naproti tomu vychází z výše citovaných rozhodnutí, která se týkají téhož žalobce, téhož zmocněnce a textově shodné listiny a která dospěla ke shodnému závěru, že o prezidiální plnou moc nejde. Ústavní soud poté odmítl ústavní stížnost proti usnesení ze dne 2. 10. 2025, čj. 10 As 159/2025-28 usnesením ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. II. ÚS 3600/25. Soud proto v této věci neshledává důvod odchýlit se od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu k téže listině jen proto, že civilní odvolací senát v jiném typu řízení posoudil dílčí otázku odlišně.

34. Otázkou opatrovnictví zmocněnce se soud nezabýval, protože je pro výsledek věci bez významu. Žalobce nebyl v tomto řízení zastoupen již proto, že předložená plná moc do něj nedosáhla. Soud nadto podotýká, že spisový podklad by pro závěr o nedostatku způsobilosti zmocněnce stejně nepostačoval. Město Havlíčkův Brod, které bylo opatrovníkem v době udělení plné moci, magistrátu výslovně sdělilo, že rozhodnutím Okresního soudu v Benešově ze dne 5. 9. 2023 zmocněnec ve svéprávnosti omezen nebyl. Opatrovníka přitom lze podle § 469 občanského zákoníku jmenovat i člověku, jehož svéprávnost omezena nebyla, a samotné jmenování opatrovníka svéprávnost opatrovance neomezuje. K období po 16. 4. 2025, kdy funkci převzalo město Vlašim, magistrát žádné zjištění neučinil. Za této situace by bylo nadbytečné a vůči zmocněnci nešetrné otevírat dokazování o citlivých údajích o jeho poměrech.

35. Bez vlivu na posouzení věci je konečně i to, že žalobce dne 28. 4. 2026 vypověděl všechny plné moci uplatněné u magistrátu a v podání ze dne 13. 5. 2026 výslovně zrušil zmocnění zmocněnce i pro toto řízení. Na účinky doručení příkazu magistrátu v roce 2024 to zpětně dopadnout nemůže.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

36. Soud shrnuje, že plná moc ze dne 2. 11. 2023 není prezidiální plnou mocí podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Jako procesní plná moc podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu nedosáhla do řízení vedeného pod sp. zn. SZ-MMJ/OD/27330/2024, protože to v době jejího doručení magistrátu neexistovalo. Žalobce v tomto řízení zastoupen nebyl. Příkaz magistrátu mu byl řádně oznámen 12. 7. 2024 a nabyl právní moci 23. 7. 2024. Odpor podaný 10. 5. 2025 byl opožděný a příkaz nezrušil. Magistrát proto v tomto řízení nečinný není. Soud z těchto důvodů žalobu podle § 81 odst. 3 soudního řádu správního zamítl.

37. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 30. července 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce