41 A 25/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: T. Z., ………, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2015, č. j. KUZL-4066/2015, sp. zn. KUSP-4066/2015/DOP/Mu, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

: I. Vymezení věci Ve včas podané žalobě žalobce napadá rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 9. 2. 2015, č. j. KUZL-4066/2015, sp. zn. KUSP-4066/2015/DOP/Mu (dále jen napadené rozhodnutí), jímž bylo dle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod, odbor správní (dále jen správní orgán prvního stupně), ze dne 14. 11. 2014, č. j. OS-D/2950/1714/HN, a rozhodnutí tohoto orgánu bylo potvrzeno. II. Obsah žaloby Žalobce zastává názor, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť nebylo vydáno na podkladě odvolání. Dle § 83 odst. 1 správního řádu lze odvolání podat teprve poté, co bylo rozhodnutí vydáno. Na odvolání podané dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, nemůže být hleděno jako na platné odvolání a správní orgán by k takovému vůbec neměl přihlížet. Nemohou tak být splněny ani podmínky pro postup dle § 88 správního řádu. Pokud žalovaný rozhodne o zamítnutí odvolání podaného před vypravením či před samotným vyhotovením rozhodnutí, pak je nutné takové rozhodnutí žalovaného zrušit, neboť by napadené rozhodnutí mělo za důsledek omezení práva žalobce na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu nadřízeným správním orgánem, jakož i přezkoumání rozhodnutí soudem. Odvolání žalobce, podané v době, kdy nebylo vydáno rozhodnutí, by fakticky zamezilo žalobci podat řádné odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť žalovaný by již ve věci nemohl rozhodovat z důvodu překážky věci rozhodnuté. Žalovaný neměl právo posuzovat odvolání ze dne 9. 9. 2014, obsažené v textu podání odporu, za odvolání směřující do rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod ze dne 14. 11. 2014, č. j. OS-D/2950/1714/HN, neboť v době podání „odvolání“ nebylo vydáno. Věta druhá ustanovení § 83 odst. 1 správního řádu nelze pro tento případ aplikovat, neboť jejím smyslem není negovat první větu odkazovaného ustanovení, ale tuto doplňovat pro situace, kdy účastník podá odvolání dříve, než je mu rozhodnutí oznámeno (např. se o tomto dozví od jiného účastníka řízení). Z uvedených důvodů žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje, aby soud rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň požaduje náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí, v němž zdůraznil, že podat odvolání lze teprve až potom, co rozhodnutí existuje a nikoliv ještě v době, kdy žalobce nemohl znát ani předpokládat, jaký bude výsledek řízení a jakým směrem se správní orgán prvního stupně bude ve svém rozhodnutí ubírat. Pokud žalobce chtěl, aby žalovaný v odvolacím řízení přezkoumal rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jakož i úkony, které rozhodnutí o přestupku předcházely, pak si měl v řádné odvolací lhůtě dle § 83 odst. 1 správního řádu podat odvolání, které má odkladný účinek a odvolací orgán by zavazovalo přezkoumat postup správního orgánu meritorně. Žalovaný by pak postupoval tak, že by prvním výrokem rozhodl o nepřípustnosti odvolání a další výrok by se pak týkal přestupku samotného. Žalovaný zároveň podotknul, že si žalobce taktéž podal odvolání 2 měsíce po nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí, tudíž jej žalovaný zamítl pro opožděnost dle § 92 odst. 1 správního řádu, jenž žalobce napadl žalobou a je nyní vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 A 26/2015. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu Ve správním spise se mimo jiné nachází oznámení přestupku Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, územní odbor Uherské Hradiště, dopravní inspektorát, ze dne 15. 7. 2014, úřední záznam ze dne 15. 7. 2014, záznam o přestupku s fotodokumentací ze dne 9. 7. 2014, na níž je zachyceno motorové vozidlo registrační značky XXXXX s naměřenou rychlostí 65 km/h, dále ověřovací list č. 203/13 ze dne 2. 10. 2013 vydaný Autorizovaným metrologickým střediskem RAMET a.s., Letecká 1110, 686 04 Kunovice, z něhož vyplývá, že silniční radarový rychloměr byl ověřen jako stanovené měřidlo a lze jej používat pro měření rychlosti silničních vozidel s platnou kalibrací od 2. 10. 2013 do 1. 10. 2014, a výpis z evidenční karty řidiče (žalobce) potvrzující celkem 5 záznamů o přestupcích z roku 2011 do roku 2013. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti žaloby: Dne 26. 8. 2014 byl žalobci doručen příkaz vydaný správním orgánem prvního stupně vypravený dne 25. 8. 2014. Správnímu orgánu prvního stupně byla dne 4. 9. 2014 doručena plná moc, kterou žalobce dne 1. 9. 2014 udělil P. K., trvale bytem ………... Dne 10. 9. 2014 zaslal zmocněnec žalobce správnímu orgánu prvního stupně odpor proti příkazu, v němž také uvedl, že proti případnému rozhodnutí ve věci vydanému se odvolává, a to i v případě, že toto rozhodnutí bude teprve vydáno v budoucnu. Dále v podaném odporu zmocněnec správní orgán prvního stupně požádal o doručování písemností na e-mailovou adresu ... Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, jehož se měl dopustit tím, že dne 9. 7. 2014 v 10:21 hodin, v ………. , na pozemní komunikaci silnice III. třídy č. 49714, v místě u domu čp. …., řídil dodávkové motorové vozidlo zn. Peugeot Boxer, RZ XXXXX, kdy v daném úseku komunikace ve směru jízdy od centra města ……. na obec ….., překročil nejvýše povolenou rychlost pro jízdu v obci, která je stanovena maximálně na 50 km/h, kde mu silničním radarovým rychloměrem zn. Ramer 7CCD, vč. 0059/92 byla naměřena rychlost jízdy 65 km/h. Po odečtu stanovené tolerance měřícího zařízení ± 3 km/h, byla nejnižší skutečná rychlost jízdy stanovena na 62 km/h, čímž tento překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci nejméně o 12 km/hod. Žalobce tak tímto svým jednáním porušil ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Dále se žalobce dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že v souvislosti s překročením rychlosti byl následně zastaven a kontrolován příslušníky policie ČR, kdy v rámci silniční kontroly nepředložil ke kontrole platný řidičský průkaz, který musí mít řidič při řízení motorového vozidla u sebe, čímž žalobce porušil ust. § 6 odst. 8 písm. a) zákona o silničním provozu. Správní orgán prvního stupně žalobci uložil dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích) a dle ust. § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu sankci pokuty ve výši 1 800 Kč. Dále mu byla podle u st. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a v souladu s ust. § 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. Toto rozhodnutí bylo zmocněnci oznámeno doručením písemného vyhotovení dle § 24 odst. 1 správního řádu dne 28. 11. 2014. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že není možné podat odvolání proti rozhodnutí, které bude vydáno někdy v budoucnu, protože není možné se odvolávat již před vydáním rozhodnutí, když ani správní orgán neví, co bude obsahem tohoto rozhodnutí. Teprve poté, co je rozhodnutí vydáno, mají jeho adresáti možnost seznámit se s jeho obsahem a až od tohoto okamžiku mohou formulovat námitky proti jeho výrokům. Podle ust. § 82 odst. 2 věta první musí odvolání mimo jiné obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho odvolatel napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Prvostupňové rozhodnutí bylo vypraveno dne 14. 11. 2014, žalobce však brojil proti rozhodnutí, které mělo být vydáno v budoucnu, odvoláním již dne 10. 9. 2014, tedy v době, kdy prvostupňové rozhodnutí nebylo vydáno. Žalobce následující den po oznámení rozhodnutí dne 28. 11. 2014 ve lhůtě do 15 dnů odvolání proti tomuto rozhodnutí správnímu orgánu prvního stupně nepodal. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 16. 12. 2014. Vzhledem k předčasnosti odvolání podaného v odporu dne 10. 9. 2014 jej žalovaný vyhodnotil jako nepřípustné. Žalovaný poukázal na to, že žalobce nebyl nijak poškozen na svých právech, neboť veškeré případné námitky, které by v předčasném „odvolání“ uplatnil, by správní orgán musel posoudit ve smyslu ust. § 36 odst. 2 správního řádu a vyjádřit se k nim ve svém rozhodnutí. V. Posouzení věci krajským soudem Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s., osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.). V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba není důvodná. Žalobce předně nesouhlasí se závěry žalovaného, dle nichž odvolání žalobce ze dne 10. 9. 2014 bylo zamítnuto jako nepřípustné dle § 92 odst. 1 správního řádu. Soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž v rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu se odvolací orgán věcně nezabývá podaným odvoláním, posuzuje pouze jeho včasnost nebo přípustnost. V případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného je tedy správní soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že odvolání bylo po právu zamítnuto jako nepřípustné nebo opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě toto odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení (srov. rozsudek č. j. 5 As 18/2011-81 ze dne 13. května 2011). Podle ust. § 92 odst. 1 správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí. Podle le ust. 83 odst. 1 správního řádu odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze podat teprve poté, co bylo rozhodnutí vydáno. Bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty. Podle § 71 odst. 2 správního řádu vydáním rozhodnutí se rozumí a) předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: „Vypraveno dne:“, b) ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§ 72 odst. 1), c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle § 25, nebo d) poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu. Podle ust. § 82 odst. 2 věta první musí odvolání mimo jiné obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Z výše uvedeného je tedy patrné, že odvolání nelze podat předtím, než bude rozhodnutí vydáno. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno (vypraveno dle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu) dne 14. 11. 2014. Dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty. Podle údajů vyznačených na doručence prvostupňového rozhodnutí byla zásilka připravena k vyzvednutí dne 18. 11. 2014 a vzhledem k tomu, že si zmocněnec zásilku nepřevzal, bylo mu rozhodnutí zcela v souladu se zákonem doručeno tzv. fikcí dne 28. 11. 2014. Od následujícího dne počala plynout lhůta k podání odvolání v délce 15 dnů a skončila dne 15. 12. 2014. Právní moc prvostupňového rozhodnutí nastala dne 16. 12. 2014. Pokud žalobce podal odvolání dne 10. 9. 2014, učinil tak v době, kdy rozhodnutí ještě nebylo vydáno a pravděpodobně nebylo započato s jeho vypracováním, jak uvedl žalovaný. Pokud se tedy účastník řízení odvolá proti rozhodnutí, které nebylo doposud vydáno, je nezbytné jej zamítnout z důvodu jeho nepřípustnosti. Jak správně odvodil žalovaný, žalobce na svých právech nikterak poškozen být nemohl, neboť pokud by učinil případné námitky, které by v předčasném „odvolání“ uplatnil, správní orgán prvního stupně by je musel posoudit a ve svém rozhodnutí se k nim řádně vyjádřit. Žalobce však žádné konkrétní argumenty, z jakého důvodu odpor (popř. odvolání) podává, neuvedl. Soudu je taktéž známo, že si žalobce podal druhé odvolání dne 2. 3. 2015, jenž bylo zamítnuto jako opožděné (u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. 41 A 26/2015). Je nepochybné, že tento postup žalobce, popř. jeho zmocněnce je jen další snaha, jak zvrátit výsledek správního řízení. Jeví se jako poněkud nelogické, když zmocněnec takovýmto způsobem učiní odvolání, žalovaný o tomto odvolání náležitě rozhodne a tento postup žalovaného je následně zmocněncem zpochybňován žalobou, v níž tvrdí, že o odvolání nemělo být vůbec rozhodováno, a následně si podá druhé odvolání téměř 2 měsíce ode dne, kdy bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí a zároveň 3 týdny poté, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí žalovaného o prvním odvolání. Tím spíše je v tomto postupu soudem spatřována účelovost takového jednání, když takto činí zmocněnec, jenž v řízeních o přestupcích vystupuje běžně jako zmocněnec a jedná se o jednu z mnoha často se vyskytujících procesních taktik. Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že P. K. vystupoval jako zmocněnec i v přestupkovém řízení vedeném před Krajským úřadem Zlínského kraje, v němž taktéž došlo k obdobnému postupu při podávání odvolání (věc byla projednávána pod sp. zn. 33 A 3/2015). VI. Závěr a náklady řízení Krajský soud na základě shora provedeného posouzení žalobních námitek dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné, a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 25. října 2016 JUDr. Jana Kubenová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Běla Kotoučková