41 A 39/2020

Rubrum

41 A 39/2020-67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: P. P. bytem X zastoupen Mgr. Václavem Voříškem advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje se sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2020, č. j. KUZL-25608/2020, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2020, č. j. KUZL-25608/2020, a rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 5. 3. 2020, č. j. MUUH- DSA/85571/2019/VJ, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč do 30 (třiceti) dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Václava Voříška, advokáta se sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Správní orgány shledaly žalobce vinným ze spáchání přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci. Podle žalobce se správní orgány dopustily procesních a hmotněprávních pochybení. Krajský soud tudíž musel posoudit, zda je některá z námitek žalobce důvodná. 2 41 A 39/2020 II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Dne 24. 10. 2019 v 10:04 policie měřila rychlost projíždějících vozidel na ulici Hradišťská v obci Hluk. Vozidlu X, RZ X, naměřila 67 m od domu č. p. X ve směru jízdy na obec Kunovice rychlost jízdy 61 km/h. Povolená rychlost tam byla 50 km/h. Vozidlo zastavila policejní hlídka Městské policie Hluk („MP Hluk“) a ztotožnila žalobce jako řidiče. Na místě kontroly se žalobce k přestupku písemně nevyjádřil a odmítl podepsat tiskopis oznámení o přestupku.

3. Městský úřad Uherské Hradiště („městský úřad“) uložil žalobci příkazem pokutu ve výši 1.500 Kč podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Proti příkazu podal žalobce odpor. Přestupkové řízení tedy pokračovalo. Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2020, č. j. MUUH- DSA/85571/2019/VJ, shledal městský úřad žalobce vinným ze spáchání přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Uložil mu pokutu ve výši 1500 Kč a úhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

4. Žalobce proti rozhodnutí městského úřadu podal odvolání. V odvolání, mimo jiné, namítal, že MP Hluk nepostupovala v souladu s § 79a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Obecní police smí totiž měřit jen na místech určených policií, při zachování součinnosti s policií. MP Hluk ale nepostupovala podle podmínek, které pro měření stanovila Policie ČR. Měření proto bylo nezákonné.

5. Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2020, č. j. KUZL-25608/2020 („rozhodnutí žalovaného“), žalovaný rozhodnutí městského úřadu ve výroku I. změnil a ve zbytku ho potvrdil. Žalovaný uvedl, že žalobce nesdělil, v čem spatřuje pochybení MP Hluk ve vztahu k § 79a zákona o silničním provozu. MP Hluk postupovala podle Dohody o vzájemné spolupráci při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku („koordinační dohoda“), kterou uzavřela s Policií ČR. Podle koordinační dohody musí MP Hluk zaslat hlášení o plánovaném měření rychlosti na nadcházející měsíc 14 dní dopředu prostřednictvím datové schránky. Pokud Policie ČR do 3 dnů od zaslání nesdělí stanovisko k zaslanému hlášení, má se za to, že sdělila kladné stanovisko. Podle dodejky zaslala MP Hluk hlášení Policii ČR dne 1. 10. 2019. Vzhledem k absenci odpovědi došlo ke schválení měřících stanovišť. Měření proběhlo dne 24. 10. 2019, tedy více než 14 dní poté. MP Hluk tudíž nepostupovala v rozporu s koordinační dohodou.

II. Obsah žaloby

6. Žalobce kromě jiných námitek uvádí, že MP Hluk nepostupovala v souladu s § 79a zákona o silničním provozu. Neměřila na místech určených policií. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) koordinační dohody je nutné, aby MP Hluk adresovala Policii ČR hlášení o plánovaném měření rychlosti jízdy na nadcházející měsíc minimálně 14 dní předem. Mělo-li tedy měření proběhnout v říjnu 2019, bylo povinností MP Hluk zaslat hlášení o plánovaném měření nejpozději 17. 9. 2019. Strany si totiž ujednaly, že se budou hlášení zasílat pro jednotlivé měsíce. S předstihem 14 dnů. Jen za splnění této podmínky by bylo možné uplatnit fikci souhlasu. Je to stejné jako když právní předpis spojuje podání námitky s fikcí jejímu vyhovění uplynutím určité lhůty. Podmínkou toho, aby nastala fikce je, že námitka byla podána v zákonné lhůtě. V posuzované věci bylo podmínkou fikce souhlasu, aby MP Hluk 3 41 A 39/2020 žádost zaslala s ujednaným předstihem. Žádost s ujednaným předstihem nezaslala. Nebyly tedy vůbec splněny podmínky koordinační dohody.

III. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve svém vyjádření postupně reaguje na žalobní námitky žalobce. K nesplnění podmínek podle § 79a zákona o silničním provozu žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí a dodává, že se jedná o typizovanou námitku určité skupiny advokátů. Uvedená koordinační dohoda, včetně korespondence mezi MP Hluk a Policií ČR, zcela naplňuje podmínky § 79a zákona o silničním provozu. Dané ustanovení nedefinuje, jak policie určuje místa měření, ani jak má vypadat součinnost obecní policie a Policie ČR. Tento závěr potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2019, č. j. 5 As 175/2018-29. MP Hluk splnila podmínky koordinační smlouvy. Dne 1. 10. 2019 odeslala Policii ČR hlášení, jehož součástí byla také ulice Hradišťská a termín měření 24. 10. 2019. Splnila tak podmínku koordinační dohody, že hlášení zašle na celý měsíc, a to nejméně 14 dní před termínem měření.

IV. Posouzení věci krajským soudem

8. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba včas. Krajský soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s“) bez nařízení ústního jednání. Žalovaný i žalobce s tímto postupem souhlasili.

9. Žaloba je důvodná.

10. Žalobce vznesl množství námitek. Jednou z nich byla skutečnost, že MP Hluk postupovala v rozporu s § 79a silničního zákona. Žalobce namítá několik pochybení ve vztahu k tomuto ustanovení. Za důvodnou námitku krajský soud považoval porušení ustanovení koordinační dohody.

11. Čl. 3 odst. 1 písm. a) koordinační dohody zní: za účelem náležité koordinace policejních sil a prostředků stran dohody na teritoriu města Hluk a provedení schvalujícího procesu k místům měření rychlosti bude Policii ČR adresováno hlášení o plánovaném měření rychlosti jízdy na nadcházející měsíc minimálně ve 14denním předstihu. Žalobce dané ustanovení koordinační dohody interpretuje tak, že obecní policie musí zaslat seznam míst k měření rychlosti 14 dní před začátkem měsíce. MP Hluk tedy měla seznam míst k měření zaslat 17. 9. 2019. Žalovaný naopak ustanovení interpretuje tak, že seznam míst k měření rychlosti stačí zaslat 14 dní před samotným měřením v daném měsíci. MP Hluk ohlásila policii místa k měření rychlosti jízdy dne 1. 10. 2019 a měření proběhlo dne 24. 10. 2019. Podle žalovaného MP Hluk koordinační dohodu dodržela.

12. Obě interpretace ale v tomto případě představují porušení koordinační dohody. Ze žádosti na měření rychlosti ve městě Hluk na měsíc říjen 2019 vyplývá, že MP Hluk měla první měření rychlosti v říjnu 2019 uskutečnit již 4. 10. 2019. V takovém případě tedy nedodržela předstih 14 dnů ani ve vztahu k měsíci, ani k datu měření. Podle interpretace žalovaného by totiž musela MP Hluk žádost zaslat již 20. 9. 2019, což neučinila.

13. Podle § 79a zákona o silničním provozu za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. 4 41 A 39/2020 Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu musí soudy a správní orgány při zkoumání oprávnění obecní policie měřit rychlost ve smyslu § 79a zákona o silničním provozu shromažďovat podklady prokazující naplnění této zákonem stanovené podmínky. Z podkladů tedy musí plynout, zda obecní policie měřila rychlost za účelem zvýšení bezpečnosti provozu a zda tuto činnost vykonávala na místě k tomu určeném Policií ČR. Tyto skutečnosti lze dokládat např. dohodami mezi Policií ČR a obecní policií, případně stanovisky Policie ČR (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2022, č. j. 7 As 325/2019-34).

14. Zákon neřeší, jakou formou má dojít ke stanovení míst k měření rychlosti obecní policií (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2019, č. j. 5 As 175/2018-29). K určení míst k měření rychlosti může tedy dojít i takovou formou, jakou si MP Hluk a Policie ČR vymezily v koordinační dohodě. Pak ji ovšem musí její strany dodržet. Nestane-li se tak a smluvní strany poruší koordinační dohodu, pak nemůže jít o postup v součinnosti s policií, jak vyžaduje § 79a zákona o silničním provozu, a měření nemůže probíhat výhradně na místech určených Policií ČR, jak si dané ustanovení taktéž žádá. Policie ČR by je v takovém místě řádně neurčila. MP Hluk postupovala v tomto případě v rozporu s touto koordinační dohodou. To s ohledem na výše uvedené nemůže být bez následků. Její žádost zatěžovala vada, protože ji Policii ČR zaslala pozdě. Nemohla se tak uplatnit fikce souhlasu ze strany Policie ČR. Ve správním spise se tedy nenachází žádný platný podklad, který by prokazoval, že MP Hluk měřila rychlost na místě k tomu určeném Policií ČR.

15. Jiný způsob, jak prokázat, že Policie ČR určila místo k měření rychlosti, v tomto případě neexistuje. Pokud se neuplatní fikce souhlasu ze strany Policie ČR, pak k určení místa k měření rychlosti vůbec nedošlo. MP Hluk tedy měřila rychlost na ulici Hradišťská v rozporu s § 79a zákona o silničním provozu.

16. Krajský soud shrnuje, že kvůli pochybení MP Hluk v podobě pozdního zaslání žádosti na měření rychlosti, nedošlo k určení místa k měření rychlosti v souladu s § 79a zákona o silničním provozu. To má za následek absenci nezbytných podkladů pro rozhodnutí o tom, že žalobce spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Krajský soud si uvědomuje, že jde o poměrně přísný závěr vůči žalovanému a městskému úřadu. Veřejná moc nadaná právem sankcionovat jednotlivce ovšem musí mít při výkonu tohoto oprávnění svázané ruce. Z dobrých důvodů. Na tom je třeba lpět, obzvláště pokud si je svázala sama, jako se v tomto případě stalo uzavřením koordinační dohody. Její porušení proto mělo výše popsané následky. A znamená důvodnost žaloby.

17. Vzhledem ke vzniklé procesní situaci se krajský soud již nezabýval ostatními žalobními námitkami, neboť by to bylo nadbytečné.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

18. Krajský soud vzhledem ke shora uvedenému dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisu. Proto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Protože tato vada dopadá i na rozhodnutí městského úřadu, krajský soud přistoupil nejenom ke zrušení rozhodnutí žalovaného, ale také ke zrušení rozhodnutí městského úřadu (§ 78 odst. 3 s. ř. s.) a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku žalovaného v dalším řízení zavazuje (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). 5 41 A 39/2020 19. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Výrokem II. tohoto rozsudku soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 11.228 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 3.000 Kč za podání žaloby, z částky 6.200 Kč za dva úkony právní služby zástupce žalobce Mgr. Václava Voříška, spočívající v přípravě a převzetí věci podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb č. 177/1996 Sb. („advokátní tarif“) a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. K tomu je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za dva úkony právní služby po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1.428 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno 28. února 2022 Martin Kopa, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: X