41 A 7/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: M. M. státní příslušnost: X X zastoupen advokátem Mgr. Ing. Jiřím Horou, Moravské náměstí 15, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2025, čj. MV-188200-4/SO-2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2025, čj. MV-188200-4/SO-2024, a usnesení Ministerstva vnitra ze dne 15. 10. 2024, čj. OAM-16217-26/ZM-2023, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 269 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Ing. Jiřího Hory, advokáta.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Žalobce požádal o prodloužení zaměstnanecké karty. V žádosti ale uvedl jinou pracovní pozici, než na kterou mu karta svědčila. Ministerstvo vnitra chtělo tento rozpor odstranit výslechem žalobce. Ten si však k výslechu nepřivedl tlumočníka, kterého by ministerstvo akceptovalo. Ministerstvo proto řízení o jeho žádosti zastavilo podle § 169r odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná jeho usnesení potvrdila. Soud měl za to, že použité ustanovení odporuje ústavnímu pořádku, a navrhl Ústavnímu soudu jeho zrušení. Ústavní soud tento návrh zamítl. Současně ale závazně vyložil, že řízení lze podle tohoto ustanovení zastavit, jen pokud si žadatel v rozporu se svou povinností neobstará tlumočníka a zároveň bez tlumočníka nelze o žádosti věcně rozhodnout. Ani jedna z těchto podmínek v případě žalobce splněna nebyla. Soud proto rozhodnutí obou správních orgánů zrušil. Níže vysvětlí proč.

II. Rozhodnutí správních orgánů

2. Žalobce na konci února 2023 požádal Ministerstvo vnitra (ministerstvo) o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Chtěl dál pracovat na volném pracovním místě u družstva X (družstvo). Toto místo centrální evidence volných pracovních míst charakterizovala jako Pracovníci odvozu a recyklace odpadů (CZ-ISCO 96110). Právě na něj žalobci svědčila i dosavadní zaměstnanecká karta. V žádosti ovšem žalobce uvedl pracovní zařazení Montážní dělníci výrobků z kovů. A doložil pracovní smlouvu z 30. 12. 2022 na tutéž pozici (CZ-ISCO 82191).

3. Ministerstvo v tom vidělo rozpor. Na počátku září 2023 proto vyzvalo družstvo, aby popsalo, jakou prací se žalobce skutečně zabývá. Družstvo odpovědělo obecným popisem práce montážního dělníka výrobků z kovů odpovídajícím Národní soustavě povolání. Konkrétní pracovní náplň žalobce z něj neplynula.

4. Ministerstvo se pak rozhodlo žalobce vyslechnout. Chtělo zjistit, na jakém pracovním místě pro družstvo ve skutečnosti pracuje. Předvolalo ho na 12. 10. 2023. V předvolání ho poučilo, že výslech proběhne v češtině. Pokud ji neovládá, tak si měl sám a na své náklady obstarat tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků a překladatelů. Poučení vysvětlovalo i podmínky, za kterých lze tlumočníkem ustanovit nezapsanou osobu. A upozorňovalo na následky, který může být i zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení ministerstvo usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže: „cizinec prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a neobstaral si na své náklady ve lhůtě stanovené správním orgánem tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem podle zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ačkoli správní orgán o této povinnosti cizince prokazatelně poučil.“ 5. Žalobce se k výslechu dostavil. Prohlásil, že češtinu neovládá. Tlumočníka s sebou neměl. Ministerstvo proto výslech neprovedlo a předvolalo žalobce na nový termín 21. 11. 2023. Poučení zopakovalo.

6. Na druhý termín žalobce dorazil s předsedou družstva. Ten v řízení vystupoval jako jeho zástupce a byl současně jeho zaměstnavatelem. V Česku žije přes dvacet let a hovoří ukrajinsky i česky. Ministerstvo výslech opět neprovedlo. Do úředního záznamu napsalo, že se žalobce opakovaně dostavil bez tlumočníka. Žalobce i předseda družstva záznam podepsali a tiskacím písmem připojili slovo „NESOUHLASÍME“.

7. Hned následující den, 22. 11. 2023, žalobce zaslal ministerstvu přípis. Vysvětlil v něm, že pracovní pozici do žádosti uvedl omylem při jejím zpracování. Správně měla znít Pracovníci odvozu a recyklace odpadů. Na tuto pozici má zaměstnaneckou kartu a nikdy ji nezměnil. Doložil to pracovní smlouvou i čestnými prohlášeními – svým a družstva. Připomněl, že k oběma výslechům se dostavil, jen se mu nepodařilo zajistit zapsaného tlumočníka.

8. Ministerstvo na přípis nijak nereagovalo. Po necelém roce usnesením ze dne 15. 10. 2024, čj. OAM-16217-26/ZM-2023 (usnesení ministerstva), řízení o žádosti podle § 169r odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců zastavilo. Úvahu o tom, proč byl výslech potřebný a zda šlo o žádosti rozhodnout i bez něj, usnesení neobsahuje.

9. Žalobce se odvolal. Namítal, že předseda družstva mohl při jeho výslechu tlumočit. Ministerstvo podle něj postupovalo formalisticky a nepřiměřeně přísně. Formálně sice dostal řádné poučení, česky ale umí jen málo. Obsáhlému poučení bez překladu těžko mohl porozumět do všech detailů. Jinak s ministerstvem spolupracoval a k oběma výslechům se dostavil. Jen neporozuměl tomu, že tlumočník musí být ze seznamu. Připomněl, že v Česku žije řadu let, plní si své povinnosti a nikdy se nedostal do rozporu se zákonem. Ministerstvo se navíc nezabývalo tím, že kvůli zastavení řízení přijde o pobytové oprávnění a bude se muset vrátit na Ukrajinu, kde probíhá válka.

10. Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 2. 2025, čj. MV-188200-4/SO-2024 (rozhodnutí žalované), odvolání zamítla a usnesení ministerstva potvrdila. Výslech považovala za nezbytný. Jedině žalobce podle ní mohl objasnit, jakou práci pro družstvo vykonává. Předseda družstva mu tlumočit nemohl. Pro ukrajinštinu je v seznamu zapsáno dost tlumočníků, takže nebyly splněny podmínky pro ustanovení nezapsané osoby. Navíc tu byla pochybnost o jeho nepodjatosti – šlo o zástupce a zaměstnavatele žalobce v jedné osobě. Řízení o žádosti podle žalované stojí na aktivitě žadatele. Pokud žalobce svou nesoučinností výslech znemožnil, nezbylo než řízení zastavit.

III. Žaloba a vyjádření žalované

11. Žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí žalované. Opakuje v zásadě své odvolací námitky. Správní orgány podle něj postupovaly přepjatě formálně a nepřiměřeně přísně. Se správním orgánem po celou dobu spolupracoval a k oběma výslechům se dostavil. Celý problém spočívá jen v tom, že laicky nepochopil, že nestačí přivést osobu, která ovládá oba jazyky. Ministerstvo mohlo projevit trpělivost a vysvětlit mu to. Místo toho bez dalšího zastavilo řízení. Jeho pobyt v Česku tak má skončit jen kvůli nedorozumění ohledně tlumočníka. Správní orgány se přitom vůbec nezabývaly důsledky svého postupu – ztrátou pobytového oprávnění a nuceným návratem do země, která je ve válečném stavu.

12. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a plně odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí. Žaloba podle ní nepřináší novou argumentaci.

IV. Návrh Ústavnímu soudu

13. Soud nejprve žalobě usnesením ze dne 22. 4. 2025 přiznal odkladný účinek. Poté dospěl k závěru, že § 169r odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců odporuje ústavnímu pořádku. Řízení proto přerušil a navrhl Ústavnímu soudu jeho zrušení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.

14. Soud v návrhu mj. namítal, že napadené ustanovení přikazuje zastavit řízení bez ohledu na to, zda měl správní orgán dostatek podkladů pro věcné rozhodnutí. Má povahu prvního, nikoli nejzazšího prostředku. Ministerstvo přitom mělo jiné cesty, jak zjistit skutkový stav. Mohlo vyslechnout svědky – třeba předsedu družstva nebo kolegy žalobce. Mohlo reagovat na přípis z 22. 11. 2023. A mohlo posoudit, zda mu obsah spisu neumožňuje rozhodnout věcně – třeba i zamítavě, pokud by žalobce neunesl své důkazní povinnosti. V. Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 18/25 15. Ústavní soud nálezem ze dne 24. 6. 2026, sp. zn. Pl. ÚS 18/25 (nález), návrh zamítl (výrok I nálezu). Současně ale ve výroku II. vyslovil, že napadené ustanovení: „musí být v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vykládáno tak, že umožňuje zastavit řízení o žádosti jen tehdy, neplní-li žadatel svou povinnost obstarat si tlumočníka či osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem, a zároveň nelze-li bez využití tlumočníka o žádosti meritorně rozhodnout; tím nejsou dotčeny případné další podmínky pro zastavení řízení“.

16. Ústavní soud dal krajskému soudu za pravdu v tom, že napadené ustanovení omezuje nejen přístup ke správnímu orgánu, ale i k soudu. Po zastavení řízení totiž správní soudy mohou zkoumat jen splnění podmínek pro zastavení řízení, nikoli důvodnost žádosti (body 91 až 93 nálezu). Nejde ovšem o výluku ze soudního přezkumu, nýbrž o podmínku přístupu k soudu. Ta musí sledovat legitimní cíl a být mu přiměřená (body 94 až 102 nálezu).

17. Napadené ustanovení podle Ústavního soudu sleduje dva legitimní cíle. Má zabránit obstrukcím žadatelů a chránit veřejné finance (body 111 a 114 nálezu). Jeho doslovné znění ale umožňuje zastavit řízení i tam, kde žádný z těchto cílů není ve hře. V takové podobě by neústavně omezovalo právo na přístup k soudu. Proto je nutné ho vykládat zužujícím způsobem (body 115 a 141 nálezu).

18. První zúžení spočívá v tom, že řízení nelze zastavit, pokud správní orgán může o žádosti věcně rozhodnout bez výslechu žadatele či jiného úkonu vyžadujícího tlumočníka. Zákon o pobytu cizinců výslech žadatele nepřikazuje. Výslech účastníka je podle judikatury správních soudů důkazem spíše podpůrné povahy. Provádí se především tam, kde dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (bod 120 nálezu a tam citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu). Správní orgány mohou vycházet z písemných podkladů a mohou vyslýchat svědky (body 118 a 119 nálezu). Zastavit řízení v situaci, v níž lze rozhodnout i bez výslechu účastníka, by nesledovalo žádný legitimní cíl a bylo by projevem svévole (bod 121 nálezu). Trvat na výslechu žadatele by šlo jen tehdy, pokud by jiné dokazování bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi (bod 123 nálezu).

19. Druhé zúžení spočívá v tom, že řízení nelze zastavit ani tehdy, pokud žadatel o splnění své povinnosti usiluje, ale se správními orgány se liší v právním názoru na to, zda konkrétní osoba může tlumočit. To platí i pro spor o podjatost přivedené osoby. Žadatel nelze „trestat“ zastavením řízení jen proto, že předem neodhadl právní názor orgánů veřejné moci – a to ani tehdy, pokud ho obecně poučily, že podjaté osoby tlumočit nemohou (body 127 až 130 nálezu). V takové situaci musí správní orgán žadateli poskytnout další lhůtu k obstarání řádného tlumočníka (bod 129 nálezu). Teprve pokud by si žadatel opakovaně obstarával osoby vyloučené pro podjatost, šlo by o obstrukci (bod 130 nálezu).

20. Pokud správní orgán zastaví řízení, aniž by byly splněny tyto podmínky, tak správní soud jeho rozhodnutí zruší (bod 138 nálezu). Výklad Ústavního soudu se přitom nedotýká dalších případných podmínek pro zastavení řízení – například povinnosti za stanovených podmínek posuzovat, zda zastavení řízení nezpůsobí nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince, jak plyne z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, čj. 8 Azs 99/2023-65 (bod 140 nálezu).

VI. Vyjádření žalované k dopadům nálezu

21. Soud po vydání nálezu pokračoval v řízení a vyzval účastníky, aby se vyjádřili k jeho dopadům na tuto věc.

22. Žalovaná uvedla, že obě podmínky vyslovené Ústavním soudem byly splněny. Údaje ve formuláři žádosti a v původně doložené pracovní smlouvě odporovaly pozici, na kterou žalobci svědčila zaměstnanecká karta. Pozdější nová smlouva a prohlášení o administrativní chybě zase byly v rozporu s dřívějším vyjádřením zaměstnavatele. Svědecký výslech zaměstnavatele proto podle žalované „postrádal smyslu“. Právě kvůli rozpornosti jeho vyjádření bylo namístě postavit najisto, jakou práci a kde žalobce skutečně vykonává a zda nejde o výkon nelegální práce. To mohl objasnit jedině žalobce sám. Bez jeho výslechu nešlo zjistit skutkový stav a věcně rozhodnout o žádosti.

23. Žalobce byl podle žalované dvakrát řádně poučen, přesto si tlumočníka v souladu se zákonem neobstaral. Netvrdil, že by mu v tom bránily zvýšené náklady či jiné okolnosti. Poměr předsedy družstva k jeho osobě mu byl nepochybně znám. Přesto se s ním k výslechu dostavil. Svým jednáním tak opakovaně znemožnil provedení výslechu.

24. Žalobce se k dopadům nálezu nevyjádřil.

VII. Hodnocení soudu

25. Žaloba je důvodná.

26. Východisko přezkumu je dané výrokem II nálezu. Ústavní soud v něm závazně vyložil, jaký obsah napadené ustanovení má – a měl ho i v době, kdy správní orgány rozhodovaly. Nejde o novou právní úpravu, ale o jediný ústavně přípustný výklad úpravy stávající. Soud proto poměří rozhodnutí správních orgánů podmínkami, které z výroku II nálezu plynou. Právě promítnutí závěrů Ústavního soudu do věci, která k návrhu vedla, je ostatně smyslem konkrétní kontroly ústavnosti.

27. Řízení o žádosti tedy bylo možné zastavit, jen pokud (1) žalobce neplnil svou povinnost obstarat si tlumočníka či osobu splňující podmínky pro ustanovení tlumočníkem a zároveň (2) bez tlumočníka nebylo možné o žádosti věcně rozhodnout. Obě podmínky musí být splněny současně. Odpadne-li kterákoli z nich, řízení zastavit nelze. V této věci nebyla splněna ani jedna. a. O žádosti šlo věcně rozhodnout i bez výslechu žalobce 28. Spor se týkal jediné skutečnosti – na jaké pozici žalobce u družstva skutečně pracuje. Zda na pozici pracovníka odvozu a recyklace odpadů, na kterou mu svědčila karta i evidence volných pracovních míst, anebo na pozici montážního dělníka výrobků z kovů, kterou uváděla žádost a původně doložená smlouva. Nešlo o spletitý skutkový příběh. Šlo o jednu spornou okolnost u jednoho zaměstnavatele na jednom místě výkonu práce.

29. K vyjasnění takové okolnosti nabízel spis i správní řád řadu cest, které tlumočníka nevyžadovaly. Ministerstvo mohlo především reagovat na přípis z 22. 11. 2023. Žalobce v něm rozpor vysvětlil. Šlo o chybu při zpracování žádosti. Vysvětlení podložil pracovní smlouvou a čestnými prohlášeními. Jeho verzi nasvědčovalo i to, že žádal o prodloužení karty – tedy z povahy věci o pokračování na témže pracovním místě se stejným referenčním číslem v evidenci. Ministerstvo mohlo žalobce také písemně vyzvat, aby rozpor dále objasnil nebo doložil další podklady. Mohlo vyslechnout svědky: předsedu družstva, který hovoří česky – jeho výslech by tedy nevyžadoval tlumočníka ani korunu veřejných prostředků –, případně kolegy žalobce. Mohlo si vyžádat pracovní dokumentaci družstva. Nic z toho neudělalo. Na přípis jedenáct měsíců nereagovalo a poté řízení zastavilo.

30. I kdyby všechny tyto cesty selhaly, pořád tu navíc byla možnost věcného rozhodnutí. Bylo na žalobci, aby prokázal splnění podmínek pro prodloužení zaměstnanecké karty. Pokud by přetrvávající rozpor neodstranil, mohlo ministerstvo jeho žádost věcně zamítnout. I zamítnutí je meritorní rozhodnutí. Otevřelo by žalobci cestu k plnohodnotnému soudnímu přezkumu důvodnosti žádosti – tedy přesně k tomu, co zastavení řízení znemožnilo.

31. Argument žalované, že svědecký výslech předsedy družstva „postrádal smyslu“ kvůli rozpornosti jeho dřívějších vyjádření, neobstojí. Zaprvé jde o hodnocení důkazu, který nebyl proveden. Správní orgán nemůže předem odhadnout, že svědek nic užitečného neřekne, a proto ho vůbec nevyslechnout. Svědek navíc vypovídá pod zákonnou povinností vypovídat pravdivě a nic nezamlčet (§ 55 odst. 1 správního řádu). Výslech je právě tím nástrojem, kterým se rozpory v dřívějších písemných vyjádřeních odstraňují. Rozporné podklady navíc podepsal i sám žalobce. Optikou žalované by pak „postrádal smyslu“ i jeho výslech. Ve skutečnosti je to naopak, rozpornost podkladů byla důvodem k dalšímu dokazování, ne překážkou pro provedení konkrétních důkazů.

32. Neobstojí ani teze, že jedině žalobce mohl objasnit, jakou práci vykonává. Druh vykonávané práce není niterná okolnost, kterou zná jen dotyčný sám – jako třeba skutečné fungování rodinné domácnosti. Je to objektivní a navenek seznatelná skutečnost. Zná ji zaměstnavatel, znají ji spolupracovníci a plyne z pracovní dokumentace. Výslech účastníka je důkaz podpůrné povahy a nastupuje tam, kde rozhodné skutečnosti nelze zjistit jinak (bod 120 nálezu). Tady je jinak zjistit šlo. Že by jiné dokazování bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi (bod 123 nálezu), žalovaná netvrdí a nic tomu nenasvědčuje.

33. Podstatné také je, že úvaha o nezbytnosti výslechu se v rozhodnutích správních orgánů prakticky nevyskytuje. Usnesení ministerstva neobsahuje žádnou. Rekapituluje průběh řízení, cituje zákonná ustanovení a konstatuje splnění podmínek pro zastavení řízení. Žalovaná věnovala nezbytnosti výslechu jedinou větu – že ministerstvo „nemělo jinou možnost“. Nevysvětlila proč. Správní orgány se také nevypořádaly s přípisem z 22. 11. 2023 ani s jinými důkazními prostředky. Podrobnou argumentaci k nezbytnosti výslechu žalovaná předestřela až ve vyjádření v reakci na nález. Chybějící důvody rozhodnutí ale nelze dohánět až v řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2009, čj. 3 Ads 123/2008-79).

34. Podmínka výroku II nálezu, že o žádosti nebylo možné věcně rozhodnutí, tedy splněna nebyla. O žádosti věcně rozhodnout i bez výslechu žalobce šlo. Zastavení řízení tak nesledovalo žádný z legitimních cílů napadeného ustanovení a bylo projevem svévole (bod 121 nálezu). Už to samo o sobě znamená, že rozhodnutí správních orgánů nemohou obstát. b. Žalobce navíc svou povinnost neporušil způsobem, který by umožňoval řízení zastavit 35. Podle soudu ovšem nebyla splněna ani podmínka nesplnění povinnosti obstarat si tlumočníka či osobu splňující podmínky pro ustanovení tlumočníkem. Žalobce se k oběma termínům výslechu dostavil. Na druhý termín přivedl osobu, o níž se domníval, že mu může tlumočit – předsedu družstva, který ovládá oba jazyky. Správní orgány dospěly k závěru, že tato osoba tlumočit nemůže, mimo jiné pro pochybnost o její nepodjatosti. Přesně na takovou situaci ale míří body 127 až 130 nálezu. Rozdílný právní názor na to, zda konkrétní osoba může tlumočit, není neplněním povinnosti, natož obstrukcí. Žadatele nelze „trestat“ zastavením řízení za to, že se netrefil do právního názoru správních orgánů – ani když ho obecně poučily. Obstrukcí by bylo až opakované obstarávání podjatých osob. K tomu tu nedošlo. Šlo o první a jedinou konkrétní osobu, kterou žalobce přivedl. Ministerstvo mu proto mělo poskytnout další lhůtu k obstarání řádného tlumočníka (bod 129 nálezu). Neposkytlo mu ji. Namísto toho jedenáct měsíců mlčelo a pak řízení zastavilo.

36. Žalovaná namítá, že poměr předsedy družstva k žalobci byl zjevný, takže žalobce musel jeho podjatost předvídat. Soud nepopírá, že spojení zástupce a zaměstnavatele v jedné osobě je z pohledu nepodjatosti tlumočníka problematické. Jenže nález nestaví na tom, jak zjevná se podjatost jeví právníkovi při zpětném pohledu. Staví na tom, že žadatel – zde cizinec bez znalosti češtiny a bez právního vzdělání – nesmí na první neúspěšný pokus o splnění své povinnosti doplatit koncem celého řízení. Odpovědí na takový pokus má být další lhůta, ne zastavení řízení. Žalobce přitom nebyl nečinný, ani neobstruoval. Naopak se – neúspěšně a lehce nešikovně – snažil být součinným. Za těchto okolností podle soudu lze považovat nenaplněnou i podmínku týkající se povinnosti obstarat si tlumočníka či osobu splňující podmínky pro ustanovení tlumočníkem.

37. Je každopádně třeba dodat, že i kdyby soud žalované v případě této podmínky přisvědčil, tak by to nic nezměnilo. Podmínky výroku II nálezu jsou kumulativní (je třeba je splnit současně) a podmínka, že bez tlumočníka nebylo možné o žádosti věcně rozhodnout, tu splněna nebyla.

38. Soud tedy shrnuje, že ministerstvo zastavilo řízení, ačkoli (a) mohlo o žádosti věcně rozhodnout i bez výslechu žalobce, a (b) žalobce svou povinnost obstarat si tlumočníka neporušil způsobem, který nález vyžaduje. Žalovaná toto pochybení v odvolacím řízení neodstranila, ač k tomu měla prostor. Obě rozhodnutí jsou proto nezákonná. A žaloba je důvodná.

VIII. Závěr a náklady řízení

39. Soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí žalované zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 soudního řádu správního). Popsaná vada tkví už v usnesení ministerstva a nelze ji napravit jinak než pokračováním řízení o žádosti. Soud proto zrušil i toto usnesení (§ 78 odst. 3 soudního řádu správního) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 soudního řádu správního). Právní názorem soudu správní orgány zavazuje (§ 78 odst. 5 soudního řádu správního).

40. Ministerstvo tedy bude pokračovat v řízení o žádosti. Vypořádá se s vysvětlením žalobce z přípisu z 22. 11. 2023. Pokud mu o skutkovém stavu zůstanou pochybnosti, využije nejprve důkazní prostředky, které tlumočení nevyžadují, případně žalobce vyzve k dalšímu objasnění. A o žádosti rozhodne věcně. Opětovné použití § 169r odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců bude možné jen za splnění obou podmínek plynoucí z výroku II. nálezu.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří zaplacené soudní poplatky ve výši 4 000 Kč (3 000 Kč za žalobu a 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku) a náklady zastoupení. Ty zahrnují odměnu zástupce za dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, po 4 620 Kč [§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu], a dva režijní paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce žalobce je plátcem DPH, proto se náhrada nákladů zastoupení zvyšuje o DPH ve výši 2 129 Kč. Celkem náklady řízení činí 16 269 Kč. Žalovaná tuto částku zaplatí do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 29. července 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce