41 A 83/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: M. H., zast. Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, 101 00 Praha 10, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort se sídlem Svatopluka Čecha 7, 695 01 Hodonín, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30.11.2016, č.j. KRPB-258616-41/ČJ-2016-060023-50A, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 30.11.2016, č.j. KRPB-258616-41/ČJ-2016- 060023-50A, se z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná má povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Jindřicha Lechovského, advokáta se sídlem Sevastopolská 378/16, 101 00 Praha 10, do 30 dnů od právní moci rozsudku, na bankovní účet – č. 9504399001/5500, vedený u Raiffeisenbank a.s., pod VS: 12316.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobce se žalobou ze dne 16.12.2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30.11.2016, č.j. KRPB-258616-41/ČJ-2016-060023-50A (dále jen napadené rozhodnutí), jimž bylo rozhodnuto o prodloužení zajištění žalobce ve smyslu § 129 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), a to o dobu 23 dnů, tj. od 5.12.2016 do 27.12.2016, za účelem předání do příslušného členského státu Evropské unie podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26.6.2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen Dublinské nařízení nebo Dublin III). Dne 4.11.2016 bylo žalovanou vydáno rozhodnutí č.j. KRPB-258616-24/ČJ-2016- 060023-50A , kterým byl žalobce zajištěn podle ust. § 129 odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců za účelem jeho předání, a to na dobu 31 dnů (dále jen podkladové rozhodnutí). II. Žaloba, vyjádření žalované a replika žalobce Žalobce podává předmětnou žalobu, neboť dne 29.11 2016 vznikla povinnost žalované propustit žalobce ze zajištění, které však nedostála, což je dle žalobce nezákonným zásahem. Žalovaná pak dále dne 30.11.2016 rozhodla o tom, že se zajištění prodlužuje. Dle žalobce oprávnění žalované prodloužit zajištění cizince zakotvené v ust. § 129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců musí být vykládáno v souladu s § 127 odst. 1 písm. b) cit. zák. Je stále třeba trvat na tom, že takové prodloužení je možné pouze v případě, že žalované nevznikla povinnost cizince propustit. Žalobce žádá o zrušení napadeného rozhodnutí, neboť jej žalovaná zatížila vadou, pro kterou nemůže obstát. K žalobě žalovaná uvádí, že dne 1.12.2015 obdržela souhlas ředitele správy Krajského soudu v Brně, kterým byl dohodnut způsob vyrozumívání žalované v souladu s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Konkrétně bylo dohodnuto, že žalovaná bude ze strany krajského soudu o rozsudcích informována na e-mailové adrese [email protected]. Žalovaná však byla vyrozuměna o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí až dne 8.12.2016 prostřednictví e-mailové zprávy, jehož přílohu tvořila zkrácená verze rozsudku s vyznačenou informací o datu jeho vyvěšení, kdy žalovaná zjistila, že tento rozsudek byl vyhlášen dne 29.11.2016. Krajský soud v Brně tak nesplnil zákonem mu danou povinnost vyrozumět policii o zrušení napadeného rozhodnutí bezprostředně po vyhlášení rozsudku a učinil tak až s 10denním zpožděním. Žalovaná tak dne 30.11.2016 vydala rozhodnutí o prodloužení zajištění v dobré víře, nemaje informace o vydání a vyhlášení rozsudku sp. zn. 41 A 77/2016. Na okraj žalovaná podotýká, že se předmětný rozsudek do doby vyrozumění taktéž neobjevil na úřední desce krajského soudu. K tvrzení žalované, že nebyla včas informována o vyhlášení rozsudku, jímž soud zrušil podkladové rozhodnutí, žalobce zdůrazňuje, že bylo povinností žalované nadále zkoumat existenci podmínek zajištění, mezi něž spadá i to, zda nedošlo ke zrušení jejího rozhodnutí, jímž byl žalobce zajištěn. Jelikož žalovaná sama zaslala soudu správní spis, musela vědět, že soud do 7 pracovních dní od doručení správního spisu o podané žalobě rozhodne. O skutečnosti, že rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o zrušení podkladového rozhodnutí, byl soudem skutečně dne 29.11.2016 včas vydán a vyvěšen na úřední desce, jednoznačně plyne z toho, že je na něm vyznačeno datum vyvěšení 29.11.2016. III. Napadené rozhodnutí V napadeném rozhodnutí žalovaná zkoumala, zda nadále trvají důvody pro zajištění žalobce a dospěla k závěru, že po zahájení dublinského řízení byla Ministerstvem vnitra, odborem azylové a migrační politiky, oddělení Dublinského střediska, dne 9.11.2016 odeslána žádost o převzetí žalobce zpět do B. Lhůta pro odpověď bulharské strany byla stanovena do dne 23.11.2016. B. r. odpověděla kladně dne 15.11.2016, z čehož vyplývá, že ze strany správních orgánů jsou činěny veškeré úkony k předání žalobce do B. tak, aby doba trvání zajištění byla co nejkratší a plně v souladu s Dublinským nařízením. Při rozhodování o prodloužení zajištění se žalovaná zabývala možnými překážkami předání žalobce a uvedla, že nemá v České republice trvale žijící příbuzné a pobyl zde pouze krátkou chvíli. Dle žalované bude předán do B., kdy žalovaná neshledává překážky v předání žalobce právě do této země, neboť v době rozhodování o prodloužení zajištění nebylo žalované známo, že by některý z vrcholných exekutivních a soudních orgánů Evropské unie výslovně rozhodl, že bulharský azylový systém trpí takovými nedostatky, pro něž by nebylo možné dublinské transfery realizovat. Žalobce rovněž neuvedl žádné závažné důvody, pro které by jeho návrat mohl být znemožněn. Žalovaná nepředpokládá, že by žalobci návratem do B. hrozilo nelidské či ponižující zacházení. Žalovaná také dospěla k závěru, že u žalobce existuje nebezpečí útěku, neboť svým jednáním prokázal, že nemá zábrany porušovat právní předpisy jak evropského, tak vnitrostátního práva. Jím uváděné důvody dávají dle žalované tušit, že žalobce nechce pobývat v B. Dal tak najevo, že využije jakékoliv možnosti, aby zemi, kde požádal o azyl, opustil. Proto zde není záruka, že by žalobce vyčkával na území České republiky do doby, než bude předán do země, která je příslušná k posouzení jeho žádostí o mezinárodní ochranu. Existuje tak nebezpečí útěku a pokračování cesty do Německa. Žalovaná se dále zabývala otázkou, zdali by v daném případě nepostačovalo uložení zvláštního opatření za účelem vycestování cizince z území podle ust. § 123b a 123c zákona o pobytu cizinců. Po zhodnocení skutkového stavu dospěla k závěru, že zvláštní opatření nelze uložit, neboť žalobce na území České republiky nemá hlášený pobyt, nedisponuje finančními prostředky ve výši předpokládaných nákladů spojených s případnou realizací přemístění a v České republice nemá nikoho, kdo by jej mohl ubytovat, popř. za něj složil finanční záruku. Žalobce se navíc nehodlá v České republice zdržovat, neboť jeho úmyslem je cestovat do N. Dle žalované nebude zasaženo do soukromého a rodinného života žalobce, neboť je v produktivním věku a zdravotně v pořádku. V České republice nemá žádné známé ani rodinné vazby, vzhledem k délce pobytu v České republice a neznalosti jiného jazyka než urdu, si zde nemohl vytvořit silnější vazby, a to jak kulturní či sociální Při stanovení doby prodloužení zajištění v délce 23 dnů vycházela žalovaná ze lhůt obsažených v Dublinském nařízení a uvedla, že tato doba je plně v souladu s tímto nařízením, jakož i z kvalifikovaného odhadu podloženého dobou potřebnou k přemístění cizince. V daném případě jde o zachování lhůty jednoho měsíce od zahájení dublinského řízení. Přitom odkázala i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2015, č.j. 7 Azs 11/2015-32. Žalovaná má za to, že napadeným rozhodnutím nebyly překročeny meze správního uvážení a stanovená lhůta je v souladu s právními předpisy a judikaturou správních soudů. IV. Posouzení věci krajským soudem O žalobě krajský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) a ve smyslu § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců ve věci rozhodl bez jednání, neboť účastníci řízení jednání nepožadovali a soud neshledal v posuzované věci nařízení jednání za nezbytné. Napadené rozhodnutí krajský soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, přičemž se řídil následujícími úvahami. Mezi stranami není sporný skutkový stav, který je dokumentován ve správním spise žalované, jenž měl krajský soud při svém rozhodování k dispozici a z něhož vycházel. Žalobní námitka v zásadě míří k zákonnosti napadeného rozhodnutí, a to z důvodu vydání rozhodnutí o prodloužení zajištění v době, kdy již byla žalovaná povinna žalobce propustit ze zajištění. Soudu je známo, že dne 29.11.2016 byl vydán rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 41 A 77/2016-34, jímž bylo zrušeno podkladové rozhodnutí žalované. Toto rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, pokud jde o otázku aplikace čl. 3 odst. 2 Dublin III. Žalovaná se možností předání žalobce do B. zabývala pouze na obecné úrovni a stroze konstatovala, že v B. žalobci nehrozí trest smrti, mučení, nebo jiné formy nelidského zacházení. Na skutečnost, že se žalobce do B. vrátit nechce z důvodu špatných sociálních podmínek, nikterak nereagovala. Žalovaná si v této věci měla obstarat podrobné zprávy z institucí, které se zabývají dodržováním lidských práv a mezinárodní ochranou. Pro závěr, že žalobce je možné přemístit zpět do B., je třeba v souladu s ustanovením čl. 3 odst. 2 Dublin III bezpečně zjistit, že podmínky v azylových zařízeních v B. a řízení o udělení mezinárodní ochrany skýtají záruku, že nebudou porušována práva žalobce zaručena Listinou základních práv a svobod. Ve správním spise se však nenachází žádný podklad pro úvahu žalované, že je B. zemí bez existence systematických nedostatků. Podle § 127 odst. písm. b) zákona o pobytu cizinců zajištění musí být bez zbytečného odkladu ukončeno, rozhodne-li soud ve správním soudnictví o zrušení rozhodnutí o zajištění cizince, o zrušení rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění nebo o zrušení rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení; povinnost propustit cizince vzniká vyhlášením zrušujícího rozsudku. Soud rozhodl o zrušení zajištění žalobce dne 29.11.2016, což je zároveň dnem vyhlášení rozhodnutí, tj. tato skutečnost se téhož dne objevila na úřední desce soudu. Správně tak již tento den měla žalovaná realizovat kroky týkající se propuštění žalobce ze zajištění. Zároveň žalovaná neměla dle zákona rozhodnout o prodloužení tohoto zajištění, neboť jak bylo zhodnoceno soudem, podkladové rozhodnutí, na jehož základě byl žalobce zajištěn, bylo nepřezkoumatelné. Soud na tomto místě uznává, že žalované zrušující rozsudek č.j. 1 A 77/2016-34 měl být taktéž doručen na e-mailovou adresu žalované [email protected], kdy tak ze strany soudu bylo učiněno až dne 8.12.2016. Uvedené však nezbavuje žalovanou povinnosti zkoumat, zda zde existují podmínky pro vydání rozhodnutí o prodloužení zajištění, kdy musí být žalované z úřední činnosti známo, že dle zákona je soudu stanovena lhůta pro vydání rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí o zajištění do 7 pracovních dnů od doručení správního spisu soudu žalovanou (§ 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců). O tom, že rozsudek č.j. 41 A 77/2016-33 byl řádně a včas vyvěšen na úřední desce soudu svědčí kromě data uvedeného na tomto rozsudku taktéž skutečnost, že zkrácené znění rozsudku, jež se nachází ve správním spise žalované, obsahuje informaci „Vyvěšeno dne: 29.11.2016.“ Žalovaná tak dne 30.11.2016, tj. den vydání napadeného rozhodnutí, měla mít o rozsudku, jímž bylo podkladové rozhodnutí zrušeno, dostatečné povědomí. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno bez právního titulu, kterým v tomto případě bylo podkladové rozhodnutí žalované, které v době vydání napadeného rozhodnutí již bylo soudem zrušeno. Žalovaná tak nedisponovala zákonným důvodem, proč zajištění prodloužit. Nad rámec výše uvedeného soud poukazuje na to, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou pro nedostatek důvodů rozhodnutí, neboť stejně jak v podkladovém rozhodnutí se žalovaná potencialitou předání žalobce do B. řádně nezabývala. V. Závěr a náhrada nákladů řízení Lze tedy shrnout, že napadené rozhodnutí je ve smyslu ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. nezákonné pro porušení zákona o pobytu cizinců. S ohledem na výše uvedené nezbylo krajskému soudu než napadené rozhodnutí zrušit, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí, a věc žalované vrátil k dalšímu řízení (§ 76 odst. 4 s.ř.s.). Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Ve věci měl úspěch žalobce, proto má nárok na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se soudním sporem. Jedná se o náklady právního zastoupení advokátem Mgr. Jindřichem Lechovským, a to za úkony příprava a převzetí věc, sepis žaloby a repliky, tedy jedná se o 3 úkony dle vyhl. č. 177/1996 Sb. po 3.100 Kč, dále pak 3x náhrada hotových výdajů dle stejné vyhlášky, tedy 3x 300 Kč, tj. celkem 10.200 Kč, vše zvýšeno o 21% daně z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, o čemž předložil doklad, kdy daň z přidané hodnoty představuje částku 2.142 Kč. Jedná se tedy celkem o částku 12.342 Kč, kterou má žalobci uhradit žalovaný, který ve věci nebyl úspěšný.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 27. prosince 2016 JUDr. Jana Kubenová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová