41 Ad 16/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: K. M., bytem …………..,, doručovací adresa Česká Republika, …………Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížova 25, 225 08, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne, 2. 3. 2015 č. j.: …………….. takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ČSSZ ze dne 2. 3. 2015 č. j. …………………. se z r u š u j e a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím ČSSZ ze dne 15. 1. 2015 mu byl ČSSZ přiznán starobní důchod z ČR ve výši 648 Kč k 11. 8. 2008. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitku, která byla rozhodnutím ČSSZ ze dne 2. 3. 2015 zamítnuta a původní rozhodnutí ČSSZ ze dne 15. 1. 2015 bylo potvrzeno. S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasí a žádá, aby soud přezkoumal výpočet jeho starobního důchodu s ohledem na čl. 17 Smlouvy mezi Českou republikou a Státem Izrael o sociálním zabezpečení č. 73/2002 Sb., m.s. Současně žádá o vysvětlení některých údajů v rozhodnutí uvedených. V odůvodnění rozhodnutí je v odst. 8 uvedeno, že nárok na starobní důchod vznikl pouze s přihlédnutím k izraelským dobám důchodového pojištění, proto byl žalobci i důchod vypočten s ohledem na čl. 17 Smlouvy, jak je uvedeno v odst.

9. Odst. 11 popisuje výpočet základní výměry důchodu se závěrem, že výše základní výměry po zaokrouhlení činí 170 Kč, přestože v původním rozhodnutí ze dne 15. 1. 2015 byla výše základní výměry stanovena 478 Kč. V dalších odstavcích je podrobně popsán výpočet procentní výměry důchodu se závěrem v odst. 17, kde žalovaná uvedla, že po zaokrouhlení činí tato výše 111 Kč z částky 1408 Kč, přestože v předchozích odstavcích uvádí vyměřovací základ 1480 Kč. V následujícím odst. 18 je uvedeno, že podle §33 odst. 2 činí minimální výše procentní výměry 770 Kč. Následně je tato částka vypočtena v dílčené výši na konečných 170 Kč. V odst. 20 došla ČSSZ k závěru, že se tato dávka stanoví v poměru českého pojištění k celkové době pojištění (nikoli omezené na 30 let). K takovému závěru však ČSSZ došla bez jakéhokoliv právního podkladu. Smlouva o takovém typu dílčení nikde nehovoří a ani se neodkazuje na jiný právní předpis. Žalobce se domnívá, že čl. 17 Smlouvy se vztahuje na výpočet jeho důchodu, jelikož jak je uvedeno v předvětí, mu vzniká nárok na dávku pouze s přihlédnutím k době pojištění v Izraeli. Také se domnívá, že procentní výměra- dávka, jejíž výše závisí na délce pojištění výhradně v rozsahu dob pojištění v ČR (tj. 5 roků) by měla náležet minimální výši 770 Kč, nikoliv v dílčené výši 170 kč. Žádal proto o přezkoumání rozhodnutí ČSSZ ze dne 2. 3. 2015 ve smyslu přepočtení výše jeho starobního důchodu z ČR na částku procentní ve výši 770 Kč a základní ve výši 478 Kč, celkem tedy na částku 1248 Kč měsíčně. Proto navrhoval, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a vrátil žalované k dalšímu řízení, v němž by byly správně uvedeny, jak základní tak procentní výměra v částkách, které žalobce uvedl. Pokud jde o napadené rozhodnutí žalované z 2. 3. 2015, žalovaná rozhodla tak, že zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č. j. R-15. 1. ……….. ze dne 15. 1. 2015. V odůvodnění žalovaná mimo jiné uvedla, že ČSSZ rozhodnutím ze dne 15. 1. 2015 přiznala žalobci od 11. 8. 2008 starobní důchod podle ust. §29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) a podle ust. čl. 17 Smlouvy mezi Českou Republikou a Státem Izrael o sociálním zabezpečení č. 73/2002 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“). Starobní důchod činí 648 Kč měsíčně, po valorizaci starobního důchodu provedený v době od ledna 2009 do ledna 2015 činí výše starobního důchodu žalobce 724 Kč měsíčně. Žalovaná mimo jiné uvedla, že pojištěnec má podle ust. §29 odst. 1 písm. a/ zdp nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let a dosáhla aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (dále jen „důchodový věk“) před rokem 2010. Vzhledem k výše citovanému ust. §29 odst. 1 písm. a/ zdp, které stanoví, že nárok na starobní důchod vzniká pojištěnci, jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let a dosáhl důchodového věku před rokem 2010, nutno konstatovat, že účastníku řízení nárok na starobní důchod vznikl pouze s přihlédnutím k izraelským dobám důchodového pojištění potvrzeným izraelským nositelem důchodového pojištění v rozsahu 12 541 dnů. Spolu s dobou pojištění získanou účastníkem řízení v českém systému důchodového pojištění v rozsahu 2411 dnů činí celková doba pojištění účastníka řízení 14 952 dnů, to je 40 let a 342 dnů. Ustanovení čl. 17 Smlouvy stanoví, že pokud nárok na dávku podle právních předpisů České republiky může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištěním získaným podle právních předpisů Státu Izrael, berou se tyto doby v úvahu pouze v nezbytném rozsahu, přičemž:

1. Dávka, jejíž výše závisí na délce pojištění, se stanoví výhradně v rozsahu odpovídajícím dobám pojištění získaným výlučně podle právních předpisů České republiky.

2. Dávky nebo částky dávek, jejíž výše není závislá na délce pojištění, se stanoví v poměru dob získaných výlučně podle právních předpisů České republiky k 30 letům, nejvýše však do plné dávky; to neplatí pro dávky nebo části dávek poskytovaných k zajištění minimálního příjmu. Na základě bodu 2 citovaného ustanovení tedy ČSSZ provedla výpočet z dávky, resp. její části, jejíž výše nezávisí na délce pojištění, tj. základní výměry důchodu, výhradně v rozsahu odpovídajícím dobám pojištění získaným výlučně podle právních předpisů České republiky, ve znění účinném ke dni přiznání starobního důchodu, tj. ke dni 11. 8. 2008, k 30-ti letům, nejvýše však do plné dávky. Podle ust. §30 odst. 1 zdp, činí výše základní výměry starobního důchodu 2170 Kč měsíčně. Koeficient dílčení základní výměry starobního důchodu se stanoví podílem celkové doby českého důchodového pojištění, která činí 2411 dnů a celkové doby pojištění v maximálním rozsahu 30 let, která činí 10 950 dnů (2411/10 950=0,220182). Po vynásobení základní výměry starobního důchodu ve výši 2170 Kč koeficientem 0,220182 náleží účastníku řízení dílčí základní výměra starobního důchodu s českého důchodového pojištění ve výší 170 Kč po zaokrouhlení. Na základě bodu 1. citovaného ust., tedy ČSSZ provedla výpočet dávky, resp., její části jejíž výše závisí na délce pojištění, tj. procentní výměry důchodu, výhradně v rozsahu odpovídají dobám pojištění získaným výlučně podle právních předpisů České republiky, a to podle níže uvedených ustanovení zdp, ve znění účinném ke dni přiznání starobního důchodu, tj. ke dni 11. 8. 2008. Procentní výměra důchodu činí v souladu s ust. §34 odst. 1 věcí první zdp za každý celý rok doby pojištění 1, 50% výpočtového základu měsíčně. Podle §34 odst. 1 věty druhé zdp se do doby pojištění pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění dosažené v době do 31. 12. 2009 pouze v rozsahu 80%. Účastník řízení získal náhradní doby pojištění v celkovém rozsahu 1622 dnů, z nich 80% činí 1298 dnů. Krácení činí 324 dnů, což se projevilo poklesem celkové doby pojištění účastníka řízení získané výlučně podle právních předpisů ČR z 6 roků a 221 dnů a 5 roků a 262 dnů. Při stanovení výpočtového základu vycházela ČSSZ z osobního vyměřovacího základu. Osobní vyměřovací základ určila ČSSZ v souladu s ust. §16 zdp, jako měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Podle ust. §18 odst. 1 zdp je rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu období 30 kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu, pokud se dále nestanoví jinak. Do rozhodného období se nezahrnuje kalendářní rok, ve kterém pojištenec dosáhl osmnáct let věku, a kalendářní roky předcházející. Podle ust. §18 odst. 4 věcí první zdp se do rozhodného období nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Není-li však v takovém rozhodném období aspoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem pojištěnce (§16 odst. 3 a 8), prodlužuje se rozhodné období před rok 1986 postupně tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok, nejvýše však kalendářní rok bezprostředně následující po roce, v němž pojištěnec dosáhl věku osmnáct let. Doba pojištění získaná účastníkem řízení na území Státu Izrael se do rozhodného období započítává stejně, jako doby pojištění získaná podle českých právních předpisů. Rozhodné období účastníka řízení je tvořeno roky 1969 až 2007. V případě účastníka řízení je jediným rokem v rozhodném období z vyměřovacího základu rok 1969, přičemž vyměřovací základ činí 7114 Kč. Podle ust. § 16 odst. 2 zdp se roční vyměřovací základ pojištěnce stanoví, jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstů všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1). Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu za rok 1969 činí 11, 6415. Roční vyměřovací základ účastníka řízení za rok 1969, který je zároveň úhrnem ročních vyměřovacích základů, činí 82 818 Kč po zaokrouhlení (7114*11,6415). Podle ust. §16 odst. 1 zdp je osobní vyměřovací základ měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících za rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Výpočet je tedy následující: 30,4167 x [82 818 : (14 244-12 541)] = 30,4167 x (82 818 : 1 703) = 30,4167 x 48 6307=1480 Kč po zaokrouhlení. S ohledem na uvedené činí osobní vyměřovací základ účastníka řízení 1480 Kč. Výpočtovým základem pojištěnce pro osobní vyměřovací základ (§16), pokud nepřevyšuje částku 10 000 Kč. Výpočtový základ účastníka řízení tedy činí 1480 Kč. Za celých pět roků doby pojištění činí procentní výměra 7,50% (51,5) z částky 1480 Kč, tj. 111 Kč po zaokrouhlení. Podle ust. § 33 odst. 2 věcí třetí zdp činí výše procentní výměry starobního důchodů nejméně 770 Kč měsíčně. Koeficient dílčení procentní výměry starobního důchodu se stanoví podílem celkové doby českého důchodového pojištění, která činí 2411 dnů a celkové doby pojištění v obou smluvních státech měsíční úhrn a celkové doby pojištění v obou smluvních státech, která činí 14 952 dnů (2 411/14 952= 0,161249). Po vynásobení minimální procentní výměry 770 Kč koeficientem 0, 161249 náleží účastníků řízení dílčí procentní výměra starobního důchodu s českého důchodového pojištění ve výši 170 Kč po zaokrouhlení. Skutečnost, že procentní výměra starobního důchodu byla účastníku řízení stanovena v dílčené výši, pouze v poměru českých dob pojištění k celkové době pojištění, kterou účastník řízení získal, vychází z předvětí ust. čl. 17 Smlouvy „…pokud nárok na dávku podle právních předpisů české republiky může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Státu Izrael…“. čl. 17 Smlouvy se vztahuje na případy, v nichž by pojištěnci nevznikl nárok na dávku, pokud by mu byly zhodnoceny pouze české doby pojištění. Ze spojení předvětí ust. čl. 17 Smlouvy s ust. bodu 1. tohoto článku, podle něhož se výše procentní výměry „…stanoví výhradně v rozsahu odpovídajícím dobám pojištění získaným výlučně podle právních předpisů České republiky…“, nelze dojít k jinému závěru, než k tomu, že v daných případech se výše procentní výměry důchodu stanoví v poměru českých dob pojištění k celkové době pojištění (nikoliv omezené na 30 let, jak je tomu u základního výměru důchodu). Pokud by mělo být námitkám účastníka řízení vyhověno, musela by jeho důchodová věc spadat do rozsahu ust. čl. 14 Smlouvy, podle něhož jsou-li podle právních předpisů jedné smluvní strany splněny podmínky nároky na dávku i bez přihlédnutí k dobám pojištění získaným podle právních předpisů druhé smluvní strany, stanoví příslušný nositel prvé smluvní strany dávku výlučně na základě dob pojištění získaných podle jejich právních předpisů, tj. bez zjišťování podílu dob pojištění získaných podle právních předpisů prvé smluvní strany na celkové době pojištění, kterou pojištěnec získal v obou smluvních státech. V takovém případě by však účastník řízení musel dosáhnout alespoň dvacet pět let české doby pojištění. Pokud pak jde o rozhodnutí z 15. 1. 2015, je to rozhodnutí vydané ČSSZ, která tímto rozhodnutím přiznala žalobci starobní důchod podle ust. §29 zákona čísl. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále „zdp“), a podle čl. 17 Smlouvy mezi Českou republikou a Státem Izrael o sociálním zabezpečení č. 73/ 2002 Sb. m. s. (dále „Smlouva“) a to od 11. 8. 2008, přičemž starobní důchod činí celkem 648 Kč. Uvedeno, že podle nařízení vlády č. 363/2008 Sb., se od ledna 2009 zvyšuje- procentní výměra starobního důchodu na 178 Kč měsíčně a základní výměra starobního důchodu se nezvyšuje a nadále náleží ve výši 478 Kč měsíčně, celkem náleží 656 Kč měsíčně. V tomto rozhodnutí je proveden výpočet jak základní, tak procentní výměry, kdy uvedeno, že procentní výměra po dílčení činí 170 Kč měsíčně a základní výměra činí 478 Kč měsíčně. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že žalobce v žalobě setrval na svém požadavku, aby nebyla výše procentní výměry starobního důchodu dílčena. Dále upozorňuje na písařské chyby v rozhodnutí. S výtkou žalobce ohledně dvou písařských nepřesností v rozhodnutí o námitkách lze souhlasit. ČSSZ skutečně uvedla v odůvodnění svého rozhodnutí nesprávnou výslednou částku 170 Kč u výpočtu výše dílčené základní výměry, ačkoli měla být uvedena správná částka 478 Kč měsíčně a dále jednou chybně uvedla výši výpočtového základu 1408 Kč, ačkoli správně mělo být uvedeno 1480 Kč. Tyto dvě písemné nepřesnosti v odůvodnění však nečiní rozhodnutí vadným, nezákonným či nepřezkoumatelným, neboť skutečnost, že jde v obou případech skutečně jen o písařské chyby v odůvodnění (ne ve výrokové části) je zřejmá z ostatního textu rozhodnutí, z uvedených číselných údajů pro výpočet apod. Oprava těchto písařských nesprávností bude provedena dodatečně podle správního řádu po skončení přezkumného řízení. Protože je žalobce dostatečně srozuměn se samotným způsobem výpočtu jeho důchodu, neuvádí žalovaná znovu podrobný výpočet výše důchodu a odkazuje na údaje uvedené v rozhodnutí o námitkách a prvoinstančním rozhodnutí a zaměří se na namítanou problematiku. Žalobce je od 1. 10. 1969 výdělečně činný v Izraeli, kde získal 12 541 dnů doby pojištění a na území ČR jen 2 411 dnů. Dne 4. 7. 2014 žalobce trvale žijící v Izraeli požádal na MSSZ Brno o starobní důchod od vzniku nároku. Podmínky vzniku nároku na starobní důchod jsou upraveny v ust. §29 zdp. Pro členské státy EU platí tzv. koordinační nařízení- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009, jež představují základní, přímo závazné a nad národní právní předpisy postavené předpisy. Společenství koordinující systémy sociálního zabezpečení všech členských států. Pro agendu s mezinárodním prvkem mimo EU platí a používají se mezinárodní smlouvy. Při rozhodování o nároku na důchod v případě, že osoba získá v doby pojištění v ČR a v některém ze smluvních států, se posuzuje nárok na důchod nejen podle českých vnitrostátních předpisů, ale současně i podle mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, kterou ČR s příslušným státem uzavřela. Způsob řízení závisí na typu smlouvy (proporcionální, teritoriální), na tom, zda žadatel o důchod žije na území ČR nebo na území smluvního státu, zda jsou splněny podmínky nároku (dosažení důchodového věku a získání potřebné doby pojištění) podle českých vnitrostátních předpisů nebo jenom s přihlédnutím k době pojištění získané v druhém smluvním státě a na dalších skutečnostech, které jsou v jednotlivých smlouvách specifikovány rozdílně. Ust. § 61 zákona č. 155/1995 Sb., stanoví: Vyplácí-li se poživateli důchodu důchod vypočteny se zřetelem k mezinárodní smlouvě podle poměru dob získaných v ČR k celkově získané době (dále jen „dílčí důchod“), stanoví se základní výměra a procentní výměry dílčího důchodu v poměru těchto dob, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva. Podle ust. §61 zdp, mezinárodní smluvní dokumenty o sociálním zabezpečení jsou tradičním, běžně používaným prostředkem koordinace v oblasti sociálního zabezpečení. Jejich základní smyslem je zajistit práva osob, které migrují mezi dvěma smluvními státy. Dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení lze dělit podle charakteru na tři: 1. proporcionální smlouvy- jsou založeny na principu rovného zacházení, jediného pojištění, sčítání dob pojištění a výplaty dávek do druhého smluvního státu. Princip rovného zacházení ve smlouvách stanoví, že při používání právních předpisů jednoho smluvního státu budou občané druhého smluvního státu, na než se dané smlouva stahuje, postavení naroveň občanům prvního smluvního státu. Toto rovné postavení se týká nejen práv ale i povinností. Princip jediného pojištění se týká určení legislativy, která bude používána. Je pravidlem, že na výdělečně činné osoby se vztahují právní předpisy státu, na jehož území vykonává daná osoba výdělečnou činnost. Takto určená legislativa se týká poskytování dávek i placená pojistného. Princip sčítání do pojištění se uplatní v případě, kdy je nárok na dávku podmíněn získáním určité doby pojištění. Mohlo by se stát, že osoba, která pracovala ve dvou státech, by ani v jednom státě nezískala potřebnou dobu pojištění. Proto v případech, kdy je to nutné, se přihlíží k době pojištění získané ve druhém smluvním státě. Princip výplaty dávek do druhého smluvního státu znamená, že dávky nesmí být kráceny, měněny, zastaveny nebo odňaty z důvodu pobytu oprávněné osoby na území jiného smluvního státu, v němž má sídlo instituce zodpovědná za výplatu těchto dávek. K posuzování nároků na dávky důchodového pojištění platí, že každý ze smluvních států přiznává a vyplácí důchod odpovídající pouze vlastní době pojištění. 2. teritoriální smlouvy- vycházejí z principu trvalého pobytu pojištěnce. Znamená to, že dávku přiznává ten stát, ve kterém má žadatel ke dni vzniku nároku trvalý pobyt. Např. v případě důchodu tento stát vyplácí důchod i za dobu zaměstnání (pojištění) získanou v druhém smluvním státě. Dojde-li ke změně trvalého pobytu důchodce do druhého smluvního státu, převezme tento stát závazky prvního smluvního státu. Na teritoriálním principu byla založena pouze smlouva s bývalou SSSR. Jedná se o smlouvu z historického a věcného hlediska již překonanou, neodpovídající běžným standardům koordinace sociálního zabezpečení. Platnost smlouvy byla ve vztahu k Ruské federaci ukončena dnem 31. 12. 2008, ve vztahu k ostatním nástupnickým státům bývala SSSR dnem 22. 9. 2009. S Ukrajinou a Moldavskem byly sjednány nové smlouvy, které vstoupily v platnost dne 1. 4. 2003 (Ukrajina) a dne 1. 10. 2012 (Moldavsko). S Ruskou federací byla dne 8. 12. 2011 podepsána nová, moderní smlouva proporcionálního typu, která vstoupila v platnost dne 1. 11. 2014. 3. kombinované smlouvy (proporcionální s teritoriálním prvkem)- jedná se o smlouvy se Slovenskem, Ukrajinou a Ruskem. Teritoriální prvek je obsažen v ustanoveních týkající se hodnocení dob pojištění získaných k určitému datu (v případě česko-slovenské smlouvy ke dni zániku československé federace, u smlouvy s Ukrajinou a s Ruskem ke dni vstupu smlouvy v platnost). Tyto doby pojištění jsou hodnoceny jen jedním smluvním státem bez ohledu na to, ve kterém ze smluvních států byly získány. Pokud jde o doby pojištění po tomto datu, ty jsou již hodnoceny podle zásady proporcionality, tj. státem, na něhož území byly skutečně získány. Ne všechny bilaterální smlouvy se vztahují na celou oblast sociálního zabezpečení. Čl. 14 Smlouvy mezi Českou republikou a Státem Izrael o sociálním zabezpečení č. 73/2002 Sb., m.s. uvedený v oddílu 1- Společná ustanovení zakotvuje: Jsou-li podle právních předpisů jedné smluvní strany splněny podmínky nároku na dávku i bez přihlédnutí k dobám pojištění získaným podle právních předpisů druhé smluvní strany, stanoví příslušný nositel prvé smluvní strany dávku výlučně na základě dob pojištění získaných podle jejích právních předpisů. Čl. 17 Smlouvy uvedený v oddílu 2- Zvláštní ustanovení- Používání právních předpisů ČR stanoví: Pokud nárok na dávku podle právních předpisů ČR může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Státu Izrael, berou se tyto doby v úvahu pouze v nezbytném rozsahu, přičemž:

1. Dávka, jejíž výše závisí na délce pojištění, se stanoví výhradně v rozsahu odpovídající dobám pojištění získaným výlučně podle právních předpisů České republiky.

2. Dávka nebo části dávek, jejichž výše není závislá na délce pojištění, se stanoví v poměru dob získaných výlučně podle právních předpisů České republiky ke 30 letům, nejvýše však do plné dávky; to neplatí pro dávky nebo části dávek poskytovaných k zajištění minimálního příjmu. Z uvedeného je zřejmé, že článek 14 upravuje tzv. SOLO důchod, kdy pojištěnec splňuje zákonné podmínky pro nárok na důchod i bez přihlédnutí k dobám pojištění získaným podle právních předpisů druhé smluvní strany, čl. 17 pak upravuje dílčí důchody, výši základní výměry a procentní výměry. Jelikož žalobce nezískal na území ČR potřebnou dobu pojištění v rozsahu 25 let vyžadovanou ust. § 29 zdp, je nutné aplikovat na jeho případ čl. 17 Smlouvy, jehož záhlaví výslovně stanoví, že celý článek dopadá na případy, kdy nárok na dávku podle právních předpisů ČR může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným podle právním předpisů Státu Izrael, což je případ žalobce. Protože žalobce získal v ČR pouze 6 roků a ne potřebných 25 let doby pojištění, vznikl mu nárok na důchod z českého pojištění s přihlédnutím k dobám pojištění - zaměstnání získaných ve 2. smluvním státě. Bod 1 čl. 17 pak stanoví, že výše dávky, jejíž výše závisí na délce pojištění se stanoví výhradně v rozsahu odpovídajícím dobám pojištění získaným výlučně podle právních předpisů české republiky. Nárok na dílčí důchody je tedy upraven v předvětí čl. 17, výše dílčího důchodu v ČR, resp. procentní výměry a základní výměry pak pod body 1 a 2. Procentní výměra českého důchodu, jehož vznik je odvozen od přihlédnutí k dobám pojištění v obou smluvních státech, se tedy určí v dílčí výši v poměru těchto dob dle § 61 zdp, ale přednostně dle smlouvy čl. 17 bod 2 uvedeného v mezinárodní smlouvě v poměru dob získaných v ČR k 30 letům (10950 dnů). Čl. 17 Smlouvy tedy upravuje dílčí procentní a základní výměru a způsob výpočtu jejich výše. Žalovaná závěrem uvedla, že požadavku žalobce nelze vyhovět, neboť ČSSZ pří způsobu výpočtu vycházela z ustanovení zanesené v mezinárodní smlouvě. Postup žalované je správný, žalovaná navrhovala proto zamítnutí žaloby. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud v Brně k zásadní žalobní námitce žalobce že výše procentní výměry důchodu by měla náležet minimální výši 770 Kč uvádí následující. S touto žalobní námitkou žalobce se soud neztotožňuje a uvádí, že správně došlo k dílčení procentní výměry důchodu, neboť vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil dobu pojištění pouze podle českých právních předpisů, bylo nutno v tomto případě postupovat podle čl. 17 Smlouvy mezi Českou republikou a Státem Izrael o sociálním zabezpečení č. 73/2002 Sb., m. s., která stanoví: Pokud nárok na dávku podle právních předpisů České republiky může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Státu Izrael, berou se tyto doby v úvahu pouze v nezbytném rozsahu, přičemž 1. Dávka, jejíž výše závisí na délce pojištění, se stanoví výhradně v rozsahu odpovídající dobám pojištění získaným výlučně podle právních předpisů České republiky.

2. Dávka nebo části dávek, jejichž výše není závislá na délce pojištění, se stanoví v poměru dob získaných výlučně podle právních předpisů České republiky ke 30 letům, nejvýše však do plné dávky; to neplatí pro dávky nebo části dávek poskytovaných k zajištění minimálního příjmu. V daném případě, pokud jde o stanovení procentní výměry starobního důchodu, Česká správa sociálního zabezpečení musela postupovat, tak jak ji ukládá čl. 17, bod 1, neboť pokud jde o procentní výměru starobního důchodu, tak ta je závislá na délce pojištění, což žalovaná vysvětluje ve svém rozhodnutí, která je předmětem přezkumu i v písemném vyjádření k žalobě, na což soud odkazuje, neboť by pouze opakoval to, co uvedla samotná žalovaná a s čím soud souhlasí. V daném případě nemohlo být postupováno pouze dle ust. § 33 odst. 2 zákona čísl. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění účinném k datu přiznání starobního důchodu, který stanoví, že výše procentní výměry se stanoví procentní sazbou s výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a podle doby pojištění získané po vzniku nároku na tento důchod. Do doby pojištění získané do 18 let věku a po vzniku nároku na starobní důchod se nezahrnují náhradní doby pojištění. Výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně. Žalobci nemohla být stanovena výše procentní výměry starobního důchodu ve výši 770 Kč měsíčně, jak požaduje a to z toho důvodu, že při stanovení výše starobního důchodu žalobce nemohlo být postupováno pouze podle zákona čísl. 155/1995 Sb., ale bylo nutno, vzhledem k tomu, že žalobce získal na území České republiky pouze šest let pojištění a ne nejméně 25 let doby pojištění i podle č. 17 Smlouvy mezi Českou republikou a Státem Izrael o sociálním zabezpečení č. 73/2002 Sb. m.s., takže nezbytně nutně muselo dojít k dílčení procentní výměry starobního důchodu žalobce, tak jak má Smlouva na mysli. Nejnižší částka procentní výměry starobního důchodu ve výši stanovené v částce 770 Kč měsíčně by tedy přicházela v úvahu, pokud by bylo postupováno pouze podle českým právních předpisů a výše procentní výměry starobního důchodu by vyčinila ve skutečnosti méně, než 770 Kč měsíčně. Toto však není případ žalobce. Tato žalobní námitka žalobce tedy důvodná není, žalovaná postupovala správně podle § 29 zákona o důchodovém pojištění i podle čl. 17 Smlouvy mezi Českou republikou a Státem Izrael o sociálním zabezpečení. Zjištěnou dobu pojištění v obou smluvních státech a výpočet výše důchodu, jak byl Českou správou sociálního zabezpečení proveden, tedy postup, který Česká správa sociálního zabezpečení zvolila podle uvedených právních předpisů, byl správní a zákonný. Přesto soud rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2015 zrušil a vrací ho žalované k dalšímu řízení. Je totiž pravdou, že žalovaná ve svém rozhodnutí na str. 3 uvedla, že účastníku řízení, to je žalobci náleží dílčí základní výměra starobního důchodu z českého důchodového pojištění ve výši 170 Kč po zaokrouhlení, přičemž v prvostupňovém rozhodnutí je uvedena základní výměra starobního důchodu ve výši 478 Kč a dále pak uvedené, na str. 3 pátém odst., …s ohledem na uvedené činí osobní vyměřovací základ účastníka řízení 1480 Kč, přičemž v odst. 7 je uvedeno, že za 5 celých roků doby pojištění činí procentní výměra 7,50% (51,5) z částky 1408 Kč, tj. 111 Kč po zaokrouhlení. Soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodnutí ve věci výpočtu výše starobního důchodu žalobce z českého důchodového pojištění, tak částky, které jsou v rozhodnutí uvedeny, musí být uvedeny přesně, tak aby výpočet byl zcela srozumitelný a jednoznačný zejména pro účastníka řízení. Výpočet jak základní výměry starobního důchodu, tak procentní výměry starobního důchodu musí být stanoven zcela přesně, tak aby účastník řízení dokázal zcela jednoznačně dosadit přesnou částku týkající se výše starobního důchodu a to jak procentní výměry, tak základní, protože výpočet, který se neprovádí pouze podle českého právního předpisu, ale i podle Smlouvy, je samozřejmě na pochopení pro účastníka řízení značně složitý. Proto soud rozhodnutí žalované zrušil, i když s postupem při výpočtu výše starobního důchodu, ať v základní výši či procentní výši starobního důchodu souhlasí a to pouze z toho důvodu, že rozhodnutí, které bude znovu vydáno, musí být pro účastníka ve výši procentní i základní výměry zcela přesně stanoveno a musí být srozumitelné, což v daném případě není, neboť částka základní výměry stanovená v rozhodnutí žalované ze dne 15. 1. 2015 je částka jiná, než jaká je uvedena v odůvodnění rozhodnutí žalované z 2. 3. 2015 a také osobní vyměřovací základ uvedený v rozhodnutí žalované je uveden jednou částkou 1480 Kč a jednou částkou 1408 Kč, což jsou částky rozdílné. Z těchto důvodů je třeba, aby žalovaná vydala rozhodnutí nové, když soud zdůrazňuje, že její postup při výpočtu výše starobního důchodu žalobce pokládá soud za správný a v souladu se zákonem, pouze uvedené částky, tedy částky, ze kterých pří výpočtu žalovaná vycházela, nemohou být stanoveny v rozhodnutí rozdílně. Soud v daném případě postupoval v souladu s ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s“). Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 16. listopadu 2016 JUDr. Jana Kubenová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Běla Kotoučková