41 Ad 23/2025

Plný text

41 Ad 23/2025-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: V. N. X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2025, čj. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Podstata věci

1. Žalobkyně požádala o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Posudkoví lékaři však zjistili, že se v případě žalobkyně nejedná o invaliditu. Proto podle něj pro zvýšení invalidního důchodu nebyl důvod. Soud zkoumal, zda tento závěr žalované obstojí. Posudek komise Ministerstva práce a sociálních věcí jej však přesvědčivě potvrdil. Proto soud žalobu zamítnul.

II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci 2 41 Ad 23/2025

2. Žalobkyně podala žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. V té době měla invalidní důchod I. stupně pro míru poklesu pracovní schopnosti 45 %. Žalovaná však rozhodnutím ze dne 5. 6. 2025, čj. X, žádost žalobkyně zamítla (prvostupňové rozhodnutí). V odůvodnění uvedla, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 3. 6. 2025 (první posudek) je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu I. stupně. Její pracovní schopnost podle prvního posudku poklesla o 45 %.

3. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, ve kterých nesouhlasila s posouzením svého zdravotního stavu. Uvedla, že od přiznání důchodu se její stav mnohem zhoršil a postupně se stále zhoršuje. Sebepoškozuje se, má za sebou spoustu dalších a nových hospitalizací i pobyt na jednotce intenzivní péče či v krizovém centru. Byla již ve dvou zaměstnáních, které musela opustit, protože to její psychický stav nedovolil. Má trauma ze znásilnění a kvůli chronickým úzkostem nedokáže ani jíst. S ohledem na tyto informace žádala o přehodnocení navýšení stupně důchodu.

4. V námitkovém řízení proběhlo nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Lékař IPZS vyhotovil nový posudek dne 16. 9. 2025 (druhý posudek). Shledal, že se v případě žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou tohoto dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je emočně nestabilní porucha osobnosti žalobkyně, anamnestická série parasuicidálních pokusů a automutilací. S ohledem na objektivní doložené nálezy však zhodnotil pokles míry pracovní schopnosti žalobkyně o 30 %. Nejedná se tedy o invaliditu.

5. Na základě druhého posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 9. 2025, čj. X (rozhodnutí žalované). námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V rozhodnutí žalovaná zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení je toliko žádost žalobkyně o zvýšení výše invalidního důchodu. Byť tedy druhý posudek vůbec neshledal invaliditu žalobkyně, tak výsledkem tak nemůže být rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu. V řízení o námitkách se uplatní pouze právní závěr, že tu nebyly skutečnosti odůvodňující zvýšení výše invalidního důchodu. O odnětí invalidního důchodu se rozhodne v novém řízení.

III. Žaloba, vyjádření žalované a replika žalobkyně

6. Žalobkyně tvrdí, že její stav se jednoznačně nezlepšil ani nezlepšuje. Nadále přetrvávají suicidální problémy, chronické úzkosti a trauma. Z toho důvodu může fungovat pouze z části – v práci pro osoby se zdravotním postižením. Dochází na půlroční terapii, po které je v plánu další hospitalizace kvůli nezlepšování stavu. Mezitím proběhlo i několik pobytů na jednotce intenzivní péče.

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí, že hodnocení zdravotního stavu žalobkyně v prvním posudku je nevalidní, neakceptovatelné a s ohledem na objektivně doložené také neodůvodněně nadhodnocené. Dále vysvětluje, že důvodem uznání invalidity nejsou subjektivní pocity a úvahy žalobkyně, vlastní vyhodnocení zdravotních potíží a svého zdravotního stavu, ani tvrzení jiných lékařů. Roli hraje jedině posudková rozvaha vycházející výhradně z objektivně zjištěného zdravotního stavu posudkovými lékaři podle platné vyhlášky o invaliditě, doloženého funkčním vyšetřením.

8. Žalovaná na závěr připomíná, že předmětem řízení je žádost o zvýšení výše invalidního důchodu, nikoliv odnětí invalidního důchodu. I když bude žalobkyně uznána posudkem posudkové komise nadále invalidní v I. stupni invalidity, nelze žalobě vyhovět. Jestliže se u 3 41 Ad 23/2025 žalobkyně objektivně neprokázala, invalidita II. ani III. stupně, tak nelze správní žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu, žalovaná navrhuje, aby si soud vyžádal posudek příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (posudková komise), která zdravotní stav žalobkyně, pracovní schopnost a invaliditu posoudí.

IV. Zadání třetího posudku, jeho obsah a zjištění z něj plynoucí

9. Soud požádal posudkovou komisi o nové posouzení zdravotního stavu (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudková komise svůj posudek vyhotovila dne 31. 3. 2026 (třetí posudek). Tento posudek pak na žádost soudu doplnila. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu se totiž výsledné podřazení zdravotního postižení žadatele o invalidní důchod pod určitý stupeň závažnosti musí zakládat na důkladném a přesvědčivě odůvodněném posouzení všech podstatných parametrů shrnutých v tzv. posudkovém hledisku, které se uvádí u každé jednotlivé položky. Posudková komise posudek doplnila dne 5. 5. 2026 (doplňující posudek).

10. Z posudkového hodnocení ve třetím posudku vyplývá, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Léčí se pro psychiatrické omezení – pro emočně nestabilní poruchu osobnosti. Žalobkyně opakovaně pobývala v psychiatrické nemocnici nebo interním oddělení pro diagnózy uvedené v diagnostickém souhrnu.

11. V diagnostickém souhrnu třetí posudek zmiňuje tyto zdravotní obtíže:  emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční), anamnesticky série parasuicidálních pokusů a automutilací  stav po opakovaných psychiatrických hospitalizacích pro tentamen suicidii typu SOS při intoxikaci psychoaktivními látkami (benzodiazepiny, alkohol, THC)  abusus alkoholu, BZD, THC, v anamnéze užití pervitinu, morfia, ketaminu, MOMA  nikotinismus.

12. Posouzením zdravotního stavu žalobkyně dospěla posudková komise v doplňujícím posudku k závěru, že k datu vydání rozhodnutí žalované jde u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. V souladu s druhým posudkem stanovuje jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu psychiatrické onemocnění, nestabilní poruchu osobnosti, středně těžké postižení bez psychotické symptomatologie a rychlé odeznění emočních rozlad po odklonu od alkoholu a nadužívání léků. Somatický i neurologický nález je bez patologie. Symptomatologie rychle ustoupí při nedostupnosti léků a alkoholu za hospitalizace.

13. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 7, písmeno b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace – pozn. soudu). Pro něj třetí posudek a jeho doplnění stanovují míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 % (v rámci rozmezí 30-45 %). Posudková komise hodnotí při dolní hranici rozpětí s ohledem na tíži postižení. Dolní hranice zvolila pro absenci psychotické symptomatologie, rychlé 4 41 Ad 23/2025 odeznění emočních rozlad po odklonu od alkoholu a nadužívání léků a také somatický i neurologický nález je bez patologie. Přihlédla i k profesi žalobkyně.

14. Invalidizace není řešením problémů žalobkyně – postrádá aktivní přístup k léčbě a omezení přístupu k psychofarmakům a alkoholu. Pokud probíhá léčba za hospitalizace bez přístupu k alkoholu a lékům, je po zahájení léčby rychlý ústup emočně nestabilní symptomatologie. Konzumaci psychoaktivních látek lze v souladu druhým posudkem hodnotit jako vědomé a dobrovolné sebepoškozování.

15. Pro hodnocení podle kapitoly V, položky 7, písmeno c) nejsou splněny zákonné podmínky – nejedná se o postižení těžké s těžce narušeným výkonem většiny denních aktivit, funkčně významnou poruchou osobnosti provázenou jiným závažným duševním postižením ani o těžké narušení adaptability nebo stav, v němž se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám.

16. Doplňující posudek shledává, že se zjištěným zdravotním stavem žalobkyně dokáže vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Posuzuje se celý pracovní potenciál, tj. soubor všech pro práci významných schopností, a to bez vztahu k určité konkrétní práci. Žalobkyně může využít své kvalifikace, popřípadě je schopna rekvalifikace či zaučení se v jiném oboru. Posudková komise tedy uzavírá, že žalobkyně není invalidní v žádném stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 30 %.

V. Posouzení věci

17. Soud rozhodoval bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního, ve znění od 1. 1. 2026. Podle něj platí, že soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a účastníci to shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen. Toto pravidlo se podle čl. XI bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb. použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, kterým je i právě projednávaná věc. Soud o tom pro jistotu účastnice řízení ještě poučil.

18. Žalovaná vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. U žalobkyně vznikla domněnka souhlasu s rozhodnutím bez jednání. Ke třetímu posudku a jeho doplnění měly obě možnost se vyjádřit. Jsou tu proto podmínky pro rozhodnutí o věci bez jednání.

19. Žaloba není důvodná.

20. Právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje posudková komise, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku orgánu správy sociálního zabezpečení. Při přezkumu 5 41 Ad 23/2025 takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat.

22. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Především s těmi, které posuzovaný namítá. Kromě toho musí posudková komise své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod ve dvouinstančním řízení, podléhá zejména její rozhodnutí v námitkovém řízení požadavkům na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku posudkové komise (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22).

23. Soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav na základě třetího posudku a jeho doplnění. Mají všechny formální náležitosti podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudkové komise zasedaly v řádném složení za splnění procesních požadavků stanovených právní úpravou. Podle soudu tedy třetí posudek nemá formální vady.

24. Ohledně úplnosti předloženého posudku soud uvádí, že posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv, včetně těch zaslaných samotnou žalobkyní soudu, a hodnotila všechna relevantní zdravotní postižení žalobkyně. Shoduje se s druhým posudkem ve zvolené položce v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity i ve stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Z tohoto hlediska jej proto po proběhlém doplnění hodnotí jako úplný. Soud nemá pochybnosti o tomto nejaktuálnějším posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

25. Soud proto vycházel ze třetího posudku a jeho doplnění (viz body 10 až 16) jako ze stěžejních důvodů v otázce invalidity žalobkyně. Vyplynulo z nich, že pracovní schopnost žalobkyně odpovídá míře, která nezakládala důvod pro zvýšení stupně invalidity, kterého se žalobkyně domáhala. V době vydání rozhodnutí žalované totiž žalobkyně nebyla invalidní. Pokles její pracovní schopnosti dosahoval 30 %. K hranici invalidity tedy chybělo ještě 5 %. Žalovaná proto postupovala správně, pokud shledala, že tu pro zvýšení invalidního důchodu není důvod. Soud ve shodě s ní pro úplnost dodává, že předmětem této věci byla jen a pouze otázka zvýšení invalidity, nikoliv otázka samotné existence invalidity.

26. Soud nechce v žádném případě snižovat závažnost zdravotních obtíží žalobkyně včetně toho, jak je sama vnímá. Je mu to upřímně líto. Nicméně žalobní námitky se v této věci nakonec ukázaly být nedůvodnými. 6 41 Ad 23/2025 VI. Závěr a náklady řízení 27. Krajský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl.

28. Neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady řízení nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 11. června 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce