41 Ad 25/2025

Rubrum

41 Ad 25/2025-49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: O. Č. X zastoupená advokátkou JUDr. Blankou Schöblovou Jaselská 205/25, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Žalobkyně požádala žalovanou o přiznání invalidního důchodu. Neuspěla, protože podle posudkových lékařů poklesla její pracovní schopnost o 30 %. K hranici invalidity jí tak chybělo 5 %. Tyto závěry se v řízení před soudem bohužel potvrdily. Proto soud žalobu zamítl.

II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci

2. Žalobkyně podala v půlce ledna 2025 žádost o invalidní důchod. Žalovaná ji rozhodnutím ze dne 5. 5. 2025, čj. X, zamítla (prvostupňové rozhodnutí). Vyšla z posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 29. 4. 2025 (první posudek). Podle něj žalobkyně není invalidní, protože její pracovní schopnost poklesla o 30 %. První posudek určil jako rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení palce pravé 2 41 Ad 25/2025 ruky. To podřadil pod kapitolu XV (funkční poruchy a postižení po úrazech a operacích), oddíl B (postižení končetin), položku 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Ta se týká deformit prstů rukou při částečně zachované úchopové schopnosti ruky. Za toto postižení posudek stanovil pokles pracovní schopnosti 20 %. S ohledem na jeho vliv na schopnost žalobkyně využít dosavadní vzdělání a zkušenosti tuto hodnotu zvýšil o dalších 10 % na celkových 30 % (§ 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity).

3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 28. 5. 2025 námitky. Nesouhlasila v nich s posouzením svého zdravotního stavu. Namítala, že své dosavadní zaměstnání servírky vůbec nemůže ze zdravotních důvodů vykonávat.

4. Zdravotní stav žalobkyně v námitkovém řízení znovu posoudil lékař IPZS v posudku ze dne 15. 8. 2025, čj. LPS/2025/1611-NR-STC_CSSZ (druhý posudek). Učinil tak v nepřítomnosti žalobkyně na základě doložené zdravotnické dokumentace. Druhý posudek u žalobkyně zjistil (1) rhizartrózu pravého palce, tedy artrózu (opotřebení) kloubu u kořene palce se stavem po operaci tzv. lupavého palce v říjnu 2022 a reoperaci v březnu 2023, (2) Morbus de Quervain vlevo, tedy opakující se zánětlivé postižení šlach palce levé ruky (syndrom karpálního tunelu byl vyloučen), (3) úzkostně depresivní syndrom léčený od června 2024, (4) hypertenzi (vysoký krevní tlak), (5) dyslipidémii (zvýšenou hladinu tuků v krvi) řešenou dietou, (6) vertebrogenní algický syndrom bederní páteře, tedy bolesti bederní páteře na podkladě diskopatie (postižení meziobratlových plotének) podle magnetické rezonance z roku 2011, a (7) eufunkční thyreopatii (onemocnění štítné žlázy při zachované normální funkci).

5. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určil druhý posudek shodně s prvním posudkem. Šlo o rhizartrózu pravého palce, kterou podřadil pod kapitolu XV, oddíl B, položku 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (deformity prstů rukou při částečně zachované úchopové schopnosti ruky). Za ni stanovil pokles pracovní schopnosti 20 % s ohledem na ostatní postižení a profesi žalobkyně zvýšil o 10 % na celkových 30 %. Na základě druhého posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 8. 2025, čj. X, námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila (rozhodnutí žalované).

III. Žaloba a vyjádření žalované

6. Žalobkyně je vyučená v oboru číšník–kuchař a povolání servírky vykonávala od vyučení, tedy téměř 40 let (s výuční dobou 43 let). Dlouhodobé přetěžování rukou, zejména pravé, u ní vedlo k opakovaným operacím. Rány se špatně hojily, vznikaly srůsty a obtíže neodstranily ani opakované rehabilitace. Žalobkyně podle svých slov dnes téměř nic neunese a trpí trvalými bolestmi operované ruky, na které nezabírají rehabilitace ani léky. Práci servírky, která musí roznášet talíře s jídlem, ani práci kuchařky, k níž patří krájení a další úkony převážně pravou rukou, proto vykonávat nemůže. Podobné potíže má i s levou rukou (Morbus de Quervain), na kterou jí lékaři operaci nedoporučují s ohledem na neúspěšnou léčbu pravé ruky. K tomu se léčí s vysokým krevním tlakem a trpí depresemi z toho, že nemůže pracovat a nemá vyhlídku na zlepšení.

7. Žalovaná zdravotní stav žalobkyně posoudila nesprávně. Nepoužitelnost pravé ruky není postižením, u kterého by byla úchopová schopnost zachována jen částečně. Jde naopak o její úplnou ztrátu. Žalobkyně nesouhlasí ani se zvýšením o 10 %, protože své vzdělání, 3 41 Ad 25/2025 zkušenosti a znalosti nemůže využít vůbec. Navrhuje, aby její zdravotní stav posoudil znalec a aby byla znalcem také vyšetřena.

8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby zdravotní stav žalobkyně posoudila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (posudková komise).

IV. Zadání posudku posudkové komise, jeho doplnění, jednání před krajským soudem a provedení posudku k důkazu

9. Soud požádal posudkovou komisi o nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudková komise vyhotovila svůj posudek dne 5. 3. 2026 (třetí posudek; jeho obsah soud shrnuje níže). Žalobkyně se jednání posudkové komise zúčastnila spolu se svou zástupkyní a komise ji vyšetřila.

10. Třetí posudek ovšem podle soudu dostatečně neodůvodnil podřazení postižení žalobkyně pod zvolenou položku a chybějících 5 % potřebných pro invaliditu I. stupně. Soud proto požádal posudkovou komisi o doplnění posudku. Posudková komise vyhotovila doplňující posudek dne 7. 4. 2026 (doplnění posudku). Oba posudky soud zaslal oběma stranám sporu. Žalobkyně k nim podala vyjádření (viz bod 19 níže).

11. Dne 10. 6. 2026 se ve věci konalo jednání. Soud při něm provedl k důkazu třetí posudek i jeho doplnění.

12. Posudek posudkové komise vyhotovila komise ve složení z předsedy MUDr. V. L. a ortopeda MUDr. L. R. Doplnění posudku pak připravila komise ve složení z předsedy MUDr. V. L. a neuroložky MUDr. K. P. Posudková komise měla k dispozici spis soudu i kompletní spis žalované včetně zdravotnické dokumentace a lékařských nálezů.

13. Při jednání posudkové komise přišla žalobkyně běžnou chůzí, na obou zápěstích měla palcové ortézy. Páteř měla klidnou, s citlivostí v přechodu hrudní a bederní páteře. Thomayerův test (ohnutí v předklonu) zvládla až k podložce. Lasègueův test (test dráždění sedacího nervu) byl oboustranně negativní. Neurologický nález na horních i dolních končetinách byl orientačně v normě. Ramena byla citlivá v oblasti předního pouzdra, pohyb volný; lokty klidné. Na pravém zápěstí a ruce byla citlivost u kořene palce, bez otoku, pohyb volný, jizva klidná a bez přeskakování. Na levém zápěstí a ruce byl nález klidný, stisk bez oslabení. Pohyb ostatních kloubů obou rukou byl volný a příznaky útlaku nervů (Tinelův test) negativní.

14. V diagnostickém souhrnu posudková komise uvedla tato onemocnění žalobkyně:  stav po operaci tzv. lupavého palce vpravo dne 18. 10. 2022 a reoperaci dne 1. 3. 2023 s funkčním postižením;  rhizartrózu vpravo (artrózu, tj. opotřebení drobných kloubů u kořene palce);  Morbus de Quervain vlevo (opakující se zánětlivé postižení šlach palce levé ruky);  vertebrogenní algický syndrom (dlouhodobé bolesti páteře) se stavem po zlomenině v přechodu hrudní a bederní páteře po úrazu a s výhřezy meziobratlových plotének L3/4, L4/5 a L5/S1 podle magnetické rezonance z roku 2011;  úzkostně depresivní poruchu; 4 41 Ad 25/2025  hypertenzi (vysoký krevní tlak);  stav po operaci slepého střeva (apendektomii);  stav po konizaci (odběru kuželovité části) děložního čípku;  stav po hysteroskopii (vyšetření dutiny děložní) v roce 2018;  hyperlipidémii (zvýšenou hladinu tuků v krvi).

15. V posudkovém hodnocení posudková komise uvedla, že žalobkyně (vysoká 176 cm, vážící 68 kg) má hotelovou školu v oboru číšník–kuchař a pracovala jako kuchařka, servírka, uklízečka, šička, prodavačka, pokladní i vedoucí prodejny, naposledy jako servírka. Nyní je v evidenci úřadu práce. V popředí jejích obtíží je stav po dvou operacích lupavého palce pravé ruky (z října 2022 a března 2023). Podle nálezu plastické chirurgie z března 2023 se jí rána zhojila a rehabilitaci zvládá. Podle chirurgie z června 2023 jde o postižení na podkladě rhizartrózy, které se řeší konzervativně (bez operace). Stav je stabilizovaný, vyžaduje však přeřazení na manuálně nenáročnou práci. Podle praktické lékařky a ortopeda z ledna 2025 přetrvává oslabení síly ruky, neobratnost a trvalé bolesti, přičemž potíže se objevují i na druhé ruce. Popisuje se rhizartróza vpravo a recidivující (opakující se) Morbus de Quervain vlevo. Neurologický nález z března 2025 byl v normě, páteř v ose. Rentgen levého zápěstí ze září 2024 prokázal jen mírné zúžení kloubní štěrbiny, bez známek syndromu karpálního tunelu. Úzkostně depresivní porucha se od června 2024 léčí antidepresivy (escitalopramem) s kolísavou kompenzací.

16. Žalobkyně je podle posudkové komise orientovaná, bez poruchy rozumových schopností či paměti a bez výraznějšího postižení zraku či sluchu. Z hlediska srdce a plic je kompenzovaná, bez zažívacích obtíží či inkontinence. Na dolních končetinách nemá ochrnutí ani významnější omezení pohyblivosti kloubů a chodí samostatně bez opěrných pomůcek.

17. Posudková komise uzavřela, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, k datu vydání rozhodnutí žalované však nešlo o invaliditu. Pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 30 %. Rozhodující příčinou je postižení palce pravé ruky, které komise – shodně s prvním i druhým posudkem – podřadila pod kapitolu XV, oddíl B, položku 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť úchopová schopnost obou rukou je zachována alespoň částečně. Za toto postižení stanovila pokles 20 % a podle § 3 odst. 2 vyhlášky jej s ohledem na ostatní onemocnění zvýšila o 10 % na celkových 30 %.

18. V doplnění posudku posudková komise vysvětlila, proč stav žalobkyně nehodnotila podle přísnější položky 5c. Ta předpokládá úplnou ztrátu úchopové schopnosti ruky, k níž u žalobkyně nedošlo – úchopová schopnost obou rukou je, byť jen částečně, zachována. Postižení palce pravé ruky vede k tomu, že žalobkyně nemá vykonávat manuálně náročnou práci a práci vyžadující větší sílu rukou, zejména při stisku. Ostatní onemocnění by sama o sobě k invaliditě nevedla. Postižení páteře je sice chronické a trvá roky, není u něj však ochrnutí ani významnější dráždění nervových kořenů. Nejde o závažné postižení více úseků páteře ani o závažnou poruchu její statiky a dynamiky a běžnou výkonnost nesnižuje. Úzkostně depresivní porucha je při léčbě poměrně příznivě stabilizovaná a komise ji hodnotila jako lehčí neurotickou poruchu (kapitola V, položka 5b), která sama o sobě působí pokles pracovní schopnosti nejvýše o 20 %. Také doplnění posudku proto uzavřelo, že 5 41 Ad 25/2025 rozhodující je postižení palce pravé ruky (20 %), navýšené podle § 3 odst. 2 vyhlášky o 10 % na celkových 30 %.

19. Žalobkyně ve vyjádření k posudku posudkové komise setrvala na názoru, že její postižení mělo být podřazeno pod položku 5c, tedy jako úplná ztráta úchopové schopnosti ruky (s rozpětím 30-35 %), a nikoli pod položku 5b. Poukázala na náplň práce číšníka a kuchaře podle nařízení vlády o katalogu prací: servírka musí roznášet talíře a unese v každé ruce i několik talířů, kuchařka musí krájet a pracovat s kuchyňským náčiním převážně pravou rukou. To žalobkyně podle svých slov nezvládne – servírované předměty jí z ruky nekontrolovaně vypadávají a stěží by odpracovala jedinou směnu, natož měsíční pracovní fond. Navrhla proto, aby se k náplni práce v oboru číšník–kuchař vyjádřila některá střední odborná škola a aby znalec z oboru chirurgie ruky posoudil, zda žalobkyně tyto konkrétní činnosti zvládne vykonávat. Namítla také, že se ocitla v „bludném kruhu“. Dosavadní práci vykonávat nemůže a úřad práce jí vhodnou práci nezprostředkuje, protože ji nabízí jen osobám se zdravotním postižením, za kterou ji ovšem žalovaná nepovažuje. Navrhla, aby si soud vyžádal od úřadu práce výpis vhodných pracovních pozic.

20. Soud návrhům žalobkyně na další dokazování nevyhověl. Posudek posudkové komise, jeho doplnění a obsah správního i soudního spisu nabízely dostatečný a spolehlivý základ pro posouzení věci. Vyjádření střední odborné školy k náplni práce číšníka a kuchaře ani znalecký posudek z oboru chirurgie ruky soud nepovažoval za potřebné. Posudková komise totiž neposuzuje schopnost žalobkyně vykonávat jedno konkrétní povolání, nýbrž její celkový pracovní potenciál, a právě k tomu má potřebné odborné složení. Také výpis volných míst z úřadu práce je pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti bez významu. Stanoví se podle zdravotního stavu, nikoli podle aktuální nabídky trhu práce. Účastníci řízení další důkazní návrhy neměli, a soud proto další dokazování neprováděl.

V. Posouzení věci

21. Právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Rozeznává tři stupně invalidity. Poklesla-li pracovní schopnost pojištěnce nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jde o invaliditu I. stupně. Při poklesu nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jde o invaliditu II. stupně. A při poklesu nejméně o 70 % jde o invaliditu III. stupně.

22. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Pro účely přezkumného soudního řízení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost posudková komise. Soud věcnou správnost posudku sám neposuzuje, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti; posudek hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního). S ohledem na svůj mimořádný význam bývá posudek rozhodujícím důkazem, pokud je úplný a přesvědčivý, nevzbuzuje pochybnosti a pokud tu nejsou jiné skutečnosti, které by jeho správnost zpochybnily.

23. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi a své závěry náležitě odůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43). Jsou-li v posudkových hodnoceních rozpory nebo nedostatky, může je krajský soud odstranit i doplněním posudku či srovnávacím posudkem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013-22). Právě proto soud v této věci vyžádal doplnění posudku posudkové komise. 6 41 Ad 25/2025 24. Soud zjištěný skutkový stav vyhodnotil na základě třetího posudku a jeho doplnění. Posudek má všechny formální náležitosti podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, posudková komise zasedala v řádném složení a za splnění procesních požadavků. Posudek tedy nemá formální vady.

25. Posudek je podle soudu i úplný a přesvědčivý. Posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv a hodnotila všechna zjištěná postižení žalobkyně. Žalobkyni navíc při jednání komise sama vyšetřila, což přesvědčivost jeho závěrů zvyšuje. Důležité je i to, že se posudek shoduje v rozhodujících závěrech s prvním i druhým posudkem IPZS. To přitom nebývá samozřejmostí – posudkové komise jako orgán oddělený od IPZS naopak nezřídka docházejí k jiným závěrům (viz z poslední doby např. rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2025, čj. 41 Ad 22/2024-48, a ze dne 28. 5. 2025, čj. 41 Ad 23/2024-57, či ze dne 28. 4. 2026, čj. 41 Ad 31/2025-45 aj.).

26. Soud proto vycházel z posudku posudkové komise a jeho doplnění jako ze stěžejního důkazu o stupni invalidity žalobkyně. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 30 %, tedy v míře, která invaliditě neodpovídá. K hranici I. stupně invalidity jí chybělo 5 %.

27. Nedůvodná je především stěžejní námitka žalobkyně, že se její postižení mělo hodnotit podle položky 5c, a nikoli 5b. Rozdíl mezi oběma položkami spočívá v míře zachování úchopové schopnosti ruky. Položka 5b dopadá na deformity prstů rukou, u nichž je úchopová schopnost ruky zachována alespoň částečně. Přísnější položka 5c naproti tomu předpokládá úplnou ztrátu úchopové schopnosti ruky. Posudková komise v doplnění posudku přesvědčivě vysvětlila, že u žalobkyně k úplné ztrátě úchopové schopnosti nedošlo. Vyplývá to i z objektivního nálezu při jednání komise. Na pravé ruce byla jen citlivost u kořene palce, bez otoku, s volným pohybem a klidnou jizvou bez přeskakování, na levé ruce byl stisk bez oslabení a pohyb ostatních kloubů obou rukou volný. Tomu odpovídá i závěr, že žalobkyně má být přeřazena na práci, která nevyžaduje větší sílu rukou – nikoli že by žádnou práci rukama vykonávat nemohla.

28. Soud nepřehlíží, že žalobkyně své obtíže vnímá tíživě. Popis, podle něhož jí předměty z ruky nekontrolovaně vypadávají, však nemá oporu v lékařských nálezech, z nichž posudková komise vycházela. Pro hodnocení podle položky 5c proto nebyl prostor.

29. Stejně tak soud nepřisvědčil námitce proti zvýšení o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise hodnotila rozhodující postižení žalobkyně horní hranicí rozpětí položky 5b, tedy 20 %. K tomu připočetla podle § 3 odst. 2 vyhlášky maximálních možných 10 % právě s ohledem na to, že žalobkyně nemůže pokračovat ve svém dosavadním zaměstnání a jen obtížně využije dosavadní kvalifikaci. Žalobkyně tak u svého rozhodujícího postižení dosáhla nejvyššího možného hodnocení, vyšší navýšení už § 3 odst. 2 vyhlášky neumožňuje. Námitka, že své vzdělání a zkušenosti nemůže využít vůbec, tedy směřuje proti hodnocení, které již vyznělo v její prospěch na samé horní hranici.

30. Soud rozumí i tomu, že se žalobkyně cítí být v bezvýchodné situaci. Dosavadní práci vykonávat nemůže a úřad práce jí vhodné místo nezprostředkuje. Tato okolnost však míru poklesu pracovní schopnosti ovlivnit nemůže. Stanoví se podle zdravotního stavu pojištěnce a jeho pracovního potenciálu, nikoli podle toho, zda a jakou práci se konkrétnímu člověku podaří na trhu práce získat. Invalidní důchod totiž není dávkou pro případ nezaměstnanosti. Pro úplnost soud dodává, že posudková komise nehodnotila schopnost žalobkyně 7 41 Ad 25/2025 vykonávat právě profesi servírky či kuchařky, nýbrž její celkový pracovní potenciál. Proto nebylo třeba zjišťovat náplň práce v konkrétním oboru číšník–kuchař ani schopnost žalobkyně tyto konkrétní úkony vykonávat.

31. Posudek posudkové komise a jeho doplnění tedy přesvědčivě vysvětlily, proč postižení žalobkyně odpovídá položce 5b a proč nešlo zvolit závažnější položku 5c. Stejně tak srozumitelně odůvodnily, že ostatní onemocnění žalobkyně – postižení páteře i úzkostně depresivní porucha – sama o sobě k invaliditě nevedou. Soud proto nemá o správnosti tohoto posouzení pochybnosti.

32. Soud nijak nezlehčuje závažnost zdravotních obtíží žalobkyně ani to, jak je sama prožívá. Žalobní námitky se však ukázaly nedůvodnými. Má-li žalobkyně za to, že se její zdravotní stav od vydání rozhodnutí žalované zhoršil, nic jí nebrání podat novou žádost o invalidní důchod, na jejímž základě bude její aktuální zdravotní stav znovu posudkově posouzen. Soud jí podání takové žádosti doporučuje.

VI. Závěr a náklady řízení

33. Krajský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné, a proto žalobu zamítl.

34. Neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, a proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. Brno 10. června 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce