41 Ad 26/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně A.P., …………, zast. Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem Arne Nováka 4, Brno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4.6.2015, č.j. ………………, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou žalobkyně napadala rozhodnutí ČSSZ ze dne 4.6.2015, č.j. ……………., kterým ji byl odebrán vdovský důchod. Jednalo se o rozhodnutí, kdy v námitkovém řízení byly projednávány námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 10.3.2015, které žalobkyně podala, kdy tímto rozhodnutím ČSSZ dle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“), odňala žalobkyni vdovský důchod od 4.6.2015. Dále v žalobě uváděla, že rozhodnutím ČSSZ č.j. …………. ze dne 5.8.2009 ji byl vdovský důchod odebrán podle § 56 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a od 1.3.2010 byl opětovně přiznán podle ust. § 52 zák. 155/1995 Sb., neboť dcera R. P. zahájila od 1.3.2010 bakalářské studium na ………... Protože nástavbové studium Jazykové školy …………. nebylo jako druhý ročník nástavbového studia uznáno Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. 322/2005 Sb., v dalším studiu dcera ihned pokračovala od ……….. – potvrzeno studium přípravy na …………. + přihláška a osobní pohovor na ……….., tyto doklady o soustavné přípravě na budoucí povolání (§ 21 - § 23 „zdp“) žalobkyně ČSSZ dodala až po obdržení rozhodnutí ze dne 4.6.2015. Sdělila, že 11.1.2010 byl první možný termín pro osobní přihlášení a potvrzení o přijetí na ……………, neboť do 10.1.2010 byly v Rakousku vánoční prázdniny. Podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) žalobkyně pobírala vdovský důchod po manželovi, který zemřel v r. 2000, a náležel ji vdovský důchod podle ust. 50 odst. 1 a) z důvodu péče o nezaopatřené dítě. ……….. se za nezaopatřené dítě považovala do dovršení ……… věku, tj. do ……….. Po dovršení ….. roku věku má žalobkyni náležet vdovský důchod dále podle 50 odst. 1, písm. e) dosáhla věku …….. let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší (14.5.1959) …….. ji bylo ……… let. Při posuzování rozhodnutí o odebrání vdovského důchodu nebylo přihlédnuto k důkazům o studiu dcery R. P. v období od 12.10.2009 až 11.1.2010, kdy se dcera žalobkyně soustavně připravovala na budoucí povolání (zák. č. 155/1995 Sb., § 21 až § 23 zdp). Z uvedených skutečností vyplývá, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečného skutkového stavu studia dcery R. P. Navrhovala proto, aby Krajský soud v Brně vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalované ze dne 4.6.2015 zruší a věc vrátí žalované k dalšímu řízení. Žádala také, aby soud zavázal žalovanou nahradit jí vzniklé náklady řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že z dávkového spisu žalobkyně vedené u žalované vyplývá, že tato od 11.5.2000 pobírá vdovský důchod a sirotčí důchod pro dvě děti po manželovi M. P., který dne ... zemřel. ………., ……………. ukončila dne 30.6.2009 studium v jednoročním jazykovém kurzu Jazykové školy ………. a od 1.9.2009 začala opět studovat na jazykové škole. V tomto případě se jednalo již o druhý ročník studia na uvedené škole, a nebyla tedy naplněna podmínka zahájení tohoto studia v kalendářním roce, v němž úspěšně vykonala první maturitní zkoušku. S ohledem na tehdy platné ust. § 1 písm. a) vyhl. Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, č. 322/2005 Sb. tak dcera žalobkyně již nebyla nezaopatřeným dítětem ve smyslu ust. § 21 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“). Následně tedy žalovaná rozhodnutím ze dne 5.8.2009, č.j. 595 514 6164 žalobkyni odňala vdovský důchod od 6.9.2009 podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) „zdp“, neboť nesplnila podmínky nároku na tuto dávku stanovené v ust. § 50 odst. 2 „zdp“. Vdovský důchod byl žalobkyni rozhodnutím ze dne 29.3.2010, č.j. 595 514 6164, opětovně přiznán od 1.3.2010, neboť ………… od uvedeného data začala studovat na …………. Dcera žalobkyně dne ……… dovršila ………, a proto s ohledem na ust. § 20 odst. 4 a násl. „zdp“, byl žalobkyni rozhodnutím ze dne 10.3.2015, č.j. 595 514 6164, odňat vdovský důchod podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zdp od 6.4.2015, protože neprokázala splnění některé z dalších zákonných podmínek pro nárok na tuto dávku. Žalobkyně uplatnila proti uvedenému rozhodnutí námitky. Napadeným rozhodnutím žalovaná námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí ze dne 10.3.2015 potvrdila. V případě žalobkyně nebylo možno při posuzování dalšího nároku na vdovský důchod v roce 2015 aplikovat přechodné ustanovení čl. II. odst. 7 věta druhá zák. č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, zák.č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, podle něhož došlo-li k zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod před 1.lednem 2010 nebo po 31.12.2009, ale jde o důchody, které byly přiznány před 1.1.2010, vznikne nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po 31.12.2009 znovu za podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Obecným účelem přechodných ustanovení je postihnout situace bezprostředně po změně právní úpravy tak, aby byl zachován nárok, když ke dni účinnosti nového (přísnějšího) zákona nejsou splněny nové podmínky, ale trvají podmínky dle předcházejícího zákona. Smyslem přijetí čl. II bodu 7 cit. zákona je tedy ochrana nároků na v zákoně vyjmenované druhy důchodů za uvedených podmínek, nikoli zhoršení těchto nároků. Uvedený článek se dle tohoto výkladu nevztahuje jen na vdovy, které pouze a jen kde dni 1.1.2010 nesplňovaly žádnou z podmínek stanovenou zdp, ale i na vdovy, které podmínky zdp přestaly splňovat bezprostředně po tomto datu, jedná-li se nadále o vdovské důchody přiznané před 1.1.2010, tedy přiznané za předchozí právní úpravy. Jak již bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, čl. II bod 7 cit. zákona bylo možné v případě žalobkyně aplikovat pouze s prvním zánikem nároku na její vdovský důchod, tj. odnětím vdovského důchodu od 6.9.2009 a jeho následném přiznání od 1.3.2010. Po dalším zániku, tj. odnětí vdovského důchodu od 6.4.2015, je možné nový nárok žalobkyně včetně všech zákonných podmínek přiznání vdovského důchodu posuzovat již pouze podle právní úpravy účinné od 1.1.2010. V opačném případě by permanentní aplikace přechodného ustanovení popírala důvod změny právní úpravy a vnesla do jejího provádění prvky nerovnosti. Upozornila na to, že jakožto výkonný orgán je povinna právní předpisy týkající se důchodového zabezpečení dodržovat a nikoli je, dle svého uvážení či uvážení pojištěnců nebo dalších osob zúčastněných v řízení, měnit. V podrobnostech pak odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhovala tedy, aby soud žalobu, jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o napadené rozhodnutí žalované ze dne 4.6.2015, z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá následující: Podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zdp má vdova nárok na vdovský důchod po manželovi, který byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zdp náleží vdovský důchod po dobu jednoho roku od smrti manžela. Po uplynutí této doby má vdova podle odst. 2 citovaného ustanovení nárok na vdovský důchod jestliže a) pečuje o nezaopatřené dítě, b) pečuje o dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), c) pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), d) je invalidní ve třetím stupni e) dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího než činí důchodový věk stanovený podle § 32 zdp pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Za nezaopatřené dítě se pro účely zdp považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání ( §21 až §23 zdp) b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat výdělečnou činnost. Ze spisové dokumentace žalobkyně bylo zjištěno, že od 11. 5. 2000 jí byl podle ustanovení § 49 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přiznán vdovský důchod. Po uplynutí doby jednoho roku od přiznání tohoto důchodu jí další nárok na jeho pobírání náležel z titulu péče o nezaopatřeného ……………, z důvodu jeho soustavné přípravy na budoucí povolání (studia) a poté od roku 2006 z titulu péče o nezaopatřenou dceru R., nar. ..., rovněž z důvodu její soustavné přípravy na budoucí povolání (studia), a to do 30. 6. 2008 na ………… a od 1. 9. 2008 do 30. 6. 2009 v jednoročním jazykovém kurzu Jazykové školy ………. ve formě dalšího studia, které se podle vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 322/2005 Sb., považuje pro účely důchodového pojištění za studium. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 5. 8. 2009 byl vdovský důchod účastnici řízení od 6. 9. 2009 podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. odňat, neboť …………. přestala studovat. K ukončení studia považuje ČSSZ za nutné uvést, že účastnice řízení sice předložila potvrzení Jazykové školy …………., podle nějž dcera účastnice řízení studuje od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2010 na této škole německý jazyk, ale podle tehdy platné právní úpravy (§ 1 písm. a) vyhlášky č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních nebo vysokých školách) se za studium na středních školách, jde-li o studium uskutečňované v České republice, se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje též studium osob se středním vzděláním s maturitní zkouškou nebo s vyšším odborným vzděláním v konzervatoři, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium, v jednoletých kursech cizích jazyků s denní výukou, uskutečňovaných právnickými a fyzickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání, uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce. V případě dcery účastnice řízení se jednalo již o druhý ročník studia na uvedené škole, tedy nebyla naplněna podmínka zahájení tohoto studia v kalendářním roce, v němž úspěšně vykonala první maturitní zkoušku. Z uvedeného důvodu tak nebyla naplněna podmínka nezaopatřenosti dítěte podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, spočívající ve studiu na středních a vysokých školách v ČR, s výjimkou dálkového, distančního, večerního a kombinovaného studia, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno alespoň v rozsahu uvedeném v §27 nebo pobíra-li podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, a studia po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby nebo za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil; za studium na středních a vysokých školách v ČR se považuje též studium na středních a vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních a vysokých školách v České republice. Z výše uvedených důvodů došlo k zániku nároku na vdovský důchod k 1. 9. 2009. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 29. 3.2010 byl vdovský důchod účastnici řízení podle ust. § 49 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů od 1.3.2010 opětovně přiznán, neboť dcera R. zahájila od 1.3.2010 studium na ………………. Napadeným rozhodnutím ze dne 10. 3. 2015 podle ustanovení 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) odňala účastnici řízení od 6. 4. 2015 vdovský důchod z důvodu, že …………. dovršila dne ………… věku a účastnice řízení neprokázala splnění jiné podmínky nároku na vdovský důchod než z důvodu péče o nezaopatřené dítě. Podle ustanovení čl. II odst. 7 věta druhá zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo-li k zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod před 1.1.2010 nebo po 31.12.2009, ale jde o důchody, které byly přiznány před 1.1.2010, vznikne nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po 31.12.2009 znovu za podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z výše uvedeného vyplývá, že ke dni 1. 1. 2010, k němuž dle ustanovení čl. XXXVIII zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tento zákon nabyl účinnost, nesvědčil účastnici řízení nárok na vdovský důchodu a nový nárok ji vznikl až ode dne 1.3.2010, kdy dcera účastnice řízení začala opětovně studiem naplňovat podmínky nezaopatřenosti. Na uvedený nárok je nutno pohlížet již jako na nárok vzniklý po 1. 1. 2010, ačkoliv jeho právní poměry se podle ustanovení čl. II odst. 7 věta druhá zákona č. 306/2008 Sb., v zájmu zachování práv z předešle přiznaných vdovských a vdoveckých důchodů řídí podmínkami předchozí právní úpravy (tj. platné a účinné do 31. 12. 2009). V případě, že poživatelka vdovského důchodu přestane některou z podmínek předchozí právní úpravy pro nárok na vdovský důchod přiznaný výše uvedeným způsobem po roce 2010 splňovat, je nutno pro případně nově vzniklé podmínky nároku na něj již aplikovat právní úpravu platnou a účinnou od 1. 1. 2010. Ochrana stávajících nároků poživatelů vdovských a vdoveckých důchodů daná cit.ust. čl. II odst. 7 věta druhá zákona č. 306/2008 Sb. byla koncipována jako přechodné ustanovení k bezprostřednímu zajištění nároků na pozůstalostní důchody v souvislosti se změnami parametrů právní úpravy tak, aby v důsledku této změny nedošlo k bezprávnému zániku nároků po roce 2010. Smyslem přechodných ustanovení je eliminovat negativní dopady nové právní úpravy na vztahy, které vznikly ještě dle právní úpravy původní, a to především pokud tyto dvě úpravy řeší některé skutečnosti odlišně, a zabezpečit dostatečnou míru právní jistoty pro účastníky právních vztahů. Jejich účinky však lze vztahovat k bezprostřední vázanosti práv a nároků vyplývajících z předchozí právní úpravy ve vztahu k právní úpravě nové. Ochrana nároků citovaným přechodným ustanovením tak zajišťuje pro případ zániku nároku na vdovský důchod v uvedeném období stejné podmínky pro jeho opětovný vznik, avšak tyto podmínky lze spojovat pouze s prvním zánikem nároku na vdovský důchod. Po dalším zániku je již nutno posuzovat nový nárok účastnice řízení včetně všech zákonných podmínek přiznání vdovského důchodu podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2010, neboť v opačném případě by permanentní aplikace přechodného ustanovení popírala důvod změny právní úpravy a vnesla do jejího provádění prvky nerovnosti. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2010 vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Podle ust. § 50 odst. 2 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2010 po uplynutí doby uvedené v odstavci 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Podle ust. § 32 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se u pojištěnců narozených v období let 1936 až 1977 důchodový věk stanoví podle přílohy k tomuto zákonu. Stanoví-li se důchodový věk s přičtením kalendářních měsíců, považuje se za důchodový věk dosažený v posledním přičteném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni posledního přičteného kalendářního měsíce. Podle přílohy k zákonu č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, činí důchodový věk muže stejného data narození (14. 5. 1959) 64 let. Věk o 4 roky nižší činí 60 let. Účastnice řízení ke dni odnětí vdovského důchodu dosáhla věku 56 let a uvedenou podmínku nesplňuje. Žádná jiná podmínka nároku na vdovský důchod po uplynutí doby jednoho roku od smrti manžela podle ustanovení 50 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů nebyla u účastnice řízení shledána. Z připojeného dávkového spisu byly pro rozhodnutí ve věci podstatné tyto skutečnosti: 1) Žalobkyni byl přiznán od 11.5.2000 vdovský důchod dle § 49 zák. č. 155/1995 Sb. Po uplynutí doby 1roku od přiznání tohoto důchodu ji další nárok na jeho pobírání náležel z titulu péče o nezaopatřeného ………. z důvodu jeho soustavné přípravy na jeho budoucí povolání a pak od roku 2006 z titulu péče o nezaopatřenou dceru R. rovněž z důvodu jejich soustavné přípravy na budoucí povolání. 2) K odnětí vdovského důchodu došlo rozhodnutím ČSSZ z 5.8.2009, kdy ve výroku uvedeno, že žalovaná odnímá žalobkyni od 6.9.2009 dle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. sirotčí důchod ………….. a současně odnímá žalobkyně i vdovský důchod. V odůvodnění uvedeno, že ………. již nestuduje a nebylo prokázáno, že nadále splňuje podmínky pro nárok na sirotčí důchod, ani že trvají podmínky pro nárok na vdovský důchod, přičemž v odůvodnění rozhodnutí byly vyjmenovány podmínky stanovené v § 50 zák. o důchodovém pojištění, když v případě, že alespoň jedna z nich je splněna, má vdova nárok na vdovský důchod i po uplynutí jednoho roku od smrti manžela. Bylo uvedeno, že však žádná podmínka stanovená v § 50 zdp u žalobkyně splněna nebyla. 3) Rozhodnutím ČSSZ z 29.3.2010 byl žalobkyni přiznán od 1.3.2010 vdovský důchod podle ust. § 49 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. ve výši 6.603,- Kč, vdovský důchod byl přiznán dle ust. § 49 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění. V odůvodnění tak mj. uvedeno, že studium dcery žalobkyně je prozatím prokázáno do 30.11.2010, s tím nechť dodatečně zašle žalobkyně ověřené potvrzení školy, dokdy studium ……….. potrvá. 4) Posledním rozhodnutím ve věci vdovského důchodu žalobkyně je rozhodnutí ČSSZ z 10.3.2015, kdy ČSSZ rozhodla tak, že podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se od 6.4.2015 odnímá sirotčí důchod pro …………., nar. 7.3.1989 a pod bodem II. tohoto rozhodnutí pak bylo uvedeno, že podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zdp se od 6.4.2015 odnímá vdovský důchod žalobkyně. V odůvodnění rozhodnutí byl citován ust. § 56 odst. 1 písm. a) zdp, ust. § 52 odst. 1 zdp a § 50 odst. 2 zdp, když dle ust. § 20 odst. 4 zdp za nezaopatřené dítě považovat dítě lze nejdéle do ……. věku. Uvedeno dále, že vzhledem k tomu, že dítě ………., …………, dne 7.3.2015 dovrší 26 let věku, nárok na sirotčí důchod dne 6.3.2015 zanikne. Současně od tohoto data zanikne i nárok na vdovský důchod, neboť nebylo prokázáno, že účastnice řízení splňuje podmínky nároku na vdovský důchod z jiného důvodu, než z důvodu péče o uvedené dítě. Krajský soud v Brně ve věci nařídil jednání na 21.12.2016. Zástupce žalobkyně u soudního jednání na žalobě setrval. Uvedl, že pokud jde o dceru ………., ta po maturitě začala studovat nastavbové studium na Jazykové škole ……….., kdy roční studium ukončila k 30.6.2009. následně pak od 1.9.2009 začala opět pokračovat, a to ve ……… tohoto nastavbového studia. Když však zjistila, že tento druhý ročník jí nebude uznán jako příprava na budoucí povolání na základě zákona č. 322/2005 Sb., toto studium ukončila a přihlásila se ke studiu na ……………. Přijetí na tuto univerzitu bylo však podmíněno složením jazykové zkoušky. Aby ji dcera žalobkyně mohla složit, musela se na této univerzitě ke složení zkoušky připravovat a zkoušku složila 18.12.2009 a podala si přihlášku na uvedenou univerzitu. Uvedená jazyková příprava započala 12.10.2009. Žalobkyně má zato, že když jí byl odňat vdovský důchod k 1.9.2009, měl jí být opětovně přiznán, a to k datu 12.10.2010, protože právě od tohoto data se …………… připravovala na přijetí na …………., jak vyplývá i z podkladů, které žalobkyně ČSSZ zaslala. Žalobkyni však byl vdovský důchod přiznán až od data 1.3.2010. Dále uvedl, že proti odnětí invalidního důchodu k datu 1.9.2009, ani proti rozhodnutí o opětovném přiznání vdovského důchodu k 1.3.2010, se žalobkyně v zákonné lhůtě neodvolala. Teprve když jí byl odňat vdovský důchod v roce 2015, po dovršení věku 26 let u ………….., měla námitky proti tomu, že jí byl vdovský důchod odňat, protože měla za to, že se na ni vztahuje čl. II. odst. 7 zák. č. 306/2008 Sb., kterým se měnil zákon o důch. pojištění č. 155/1995 Sb. Žalobkyně totiž trvá na tom, že opětovné přiznání vdovského důchodu u ní mělo být již v roce 2009, a to k datu 12.10., nikoliv až v roce 2010, a to od 1.

3. Trvala totiž na tom, že fakticky se její ……… připravovala na budoucí povolání již od 12.10.2009, kdy začala navštěvovat přípravný kurz pro přijetí na ………………. a tedy už od 12.10.2009 žalobkyně opětovně pečovala o nezaopatřené dítě. Trvala na tom, že žalovaná měla zhodnotit řádně dobu, kdy žalobkyně fakticky pečovala o nezaopatřené dítě, tedy dle skutečného stavu, nikoliv pouze na základě rozhodnutí o odnětí vdovského důchodu a o jejím opětovném přiznání od 1.3.2010, zvláště když žalobkyně ČSSZ o těchto skutečnostech, které uváděla, řádně informovala. Zástupkyně žalované u soudního jednání uvedla, že žalovaná musí v dané situaci vycházet ze svých pravomocných rozhodnutí týkajících se odnětí a opětovného přiznání vdovského důchodu žalobkyni. Pokud žalobkyně v době odnětí vdovského důchodu v roce 2009 nebo při opětovném přiznání vdovského důchodu od 1.3.2010, s těmito rozhodnutími nesouhlasila, mohla využít příslušných opravných prostředků a domáhat se změny těchto rozhodnutí, což neučinila. Žalovaná tedy setrvala na svém stanovisku vyjádřeném v odůvodnění svého rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě a trvala na zamítnutí žaloby. Posouzení věci krajským soudem Žaloba není důvodná. V posouzení dané věci mezi účastníky byl problém v tom, že žalobkyně má zato, že má nadále nárok na vdovský důchod, a to proto, že se na ni vztahuje čl. II. odst. 7 věta druhá zák. č. 306/2008 Sb., kterým se mj. mění zákon č. 155/1995 Sb. ve věci vdovských důchodů, přičemž pokud jde o žalobkyni, vzhledem k tomu, že jí byl vdovský důchod přiznán, již v roce 2000 a vzhledem k tomu, že ji neměl být po odnětí znovu přiznán od 1.3.2010, ale od 12.10.2009, tak splnila všechny podmínky, které jsou stanoveny v čl. II. odst. 7 věta druhá zák. č. 306/2008 Sb. a v jejím případě by tedy podmínky nároku na vdovský důchod měly být řešeny podle zák. č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009, kdy dle tohoto zákonného ustanovení podmínky dalšího nároku splňuje vzhledem k dosaženému věku. Podle čl. II. odst. 7 zák. č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění ve znění pozdějších zákonů, zákon č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, vznikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod před 1.1.2010, zůstává nárok na tento důchod zachován po 31.12.2009, pokud vdova dosáhla před 1.1.2010 věku 55 let, nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší a vdovec dosáhl před 1.1.2010 věku 58 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Došlo-li k zániku na vdovský nebo vdovecký důchod před 1.1.2010, nebo po 31.12.2009, ale jde o důchody, které byly přiznány před 1.1.2010, vznikne nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po 31.12.2009 znovu za podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Dle čl. XXXVIII tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.1.2010. Podle § 50 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. ve znění účinném do 31.12.2009, vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Z § 50 odst. 2 písm. e) tohoto zákona ve znění účinném do 31.12.2009 po uplynutí doby uvedené v odst. 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže dosáhla věku 55 let, nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Dle zák. č. 155/1995 Sb. ve znění účinném od 1.1.2010, a to § 50 odst. 1, vdovský důchod náleží po dobu 1roku od smrti manžela. Dle § 50 odst. 2 písm. e) tohoto zákona ve znění účinném od 1.1.2010, po uplynutí doby uvedené v odst. 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození, nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Dle § 32 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb. o důch.pojištění, ve znění pozdějších předpisů se u pojištěnců narozených v období 1936-1977 důchodový věk stanoví podle přílohy k tomuto zákonu. Stanoví-li se důchodový věk s přičtením kalendářních měsíců, považuje se za důchodový věk věk dosažený v posledním přičteném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v poslední dni posledního přičteného kalendářního měsíce. Podle přílohy k zák. č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů činí důchodový věk muže stejného data narození, jako žalobkyně 64 let. Věk o 4 roky nižší činí 60 let. Ke dni odnětí vdovského důchodu dosáhla žalobkyně věku ………, …….. V daném případě se krajský soud ztotožňuje se stanoviskem žalované, a to v tom, že v případě žalobkyně, ohledně jejího vdovského důchodu, je třeba nahlížet jménem zák. č. 155/1995 Sb., platném od 1.1.2010. Žalobkyni byl odňat pravomocně vdovský důchod od 6.9.2009, a to rozhodnutím žalované ze dne 5.8.2009. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně ničeho nenamítala a nenamítala ničeho ani proti tomu, že vdovský důchod ji byl opětovně přiznán od 1.3.2010 a nikoliv od 12.10.2009. Opětovné přiznání od data 12.10.2009 začala žalobkyně namítat až v roce 2015 a to poté, kdy jí byl rozhodnutím ze dne 10.3.2015 od 6.4.2015 odňat vdovský důchod. Žalovaná dle soudu musela při stanovení podmínek buďto pro pokračování vdovského důchodu žalobkyně či jejího odnětí vycházet z podmínek zák. č. 155/1995 Sb. ve znění platném od 1.1.2010. K datu 6.4.2015, kdy žalobkyni byl odňat vdovský důchod, žalobkyně nesplňovala žádnou z podmínek ust. § 50 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb. ve znění platném od 1.1.2010, neboť od této doby nepečovala o žádné nezaopatřené dítě, nesplnila však ani podmínku § 50 odst. 2 písm. b), c), d), ale ani e), neboť nedosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození, nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Soud uzavírá, že tedy k datu 6.4.2015 žalobkyně nesplnila žádnou z podmínek stanovenou v § 50 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb. ve znění platném od 1.1.2010 a znění § 50 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb., ve znění platném do 31.12.2009 nelze v případě žalobkyně použít, neboť vdovský důchod jí byl naposledy přiznán od data 1.3.2010, tedy až po změně zák. č. 155/1995 Sb., kdy byly nastaveny přísnější kritéria (ohledně dosažení věku) než bylo stanoveno v zák. č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009. Soud tedy zdůrazňuje, že se ztotožňuje se stanoviskem žalované, které pokládá za správné, že v případě žalobkyně nebylo možné postupovat jinak než podle § 50 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb. ve znění platném od 1.1.2010, a to zejména s ohledem na datum přiznání, tedy poslední datum přiznání vdovského důchodu, což je datum 1.3.2010. Po zhodnocení věci tedy soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, a proto ji dle § 78 odst. 7 soudního řádku správního (dále jen s.ř.s.) zamítl. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, náklady řízení jí proto nebyly přiznány, pokud jde o žalovanou, nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 21.12.2016 JUDr. Jana Kubenová samosoudkyně